Vydal se proto přes Čechy do Lipska, avšak tam se mu zdáli luteráni příliš škrobení a chladní, příliš ortodoxní a tvrdě studení. Viděl tam také takovou bezbožnost, že se obával o spásu své duše; jeho ideálem byla perla veliké ceny, hledal to čisté náboženství srdce, to pravé biblické křesťanství. Odešel proto do Berlína, ale ani tam nebyl přijat, protože pocházel z nepřátelské habsburské císařské země.
Související – Kristian David – podivné jsou cesty Boží (část 2.)
Znechucen opustil Berlín a uchytil se jen jako čeledín u proviantního vojenského vozu, s nímž se zúčastnil tažení na sever. Po porážce německé armády u Strahlsundu se konečně po mnoha útrapách a pronásledování dostal do Zhořelce v Lužici. Zde se projevilo jeho zvláštní životní Boží vedení plnou mírou. Ve Zhořelci se konečně setkal s věřícími lidmi, stejně horlivými a toužícími po čistém křesťanství. Usadil se mezi nimi, ale brzy na to pak těžce onemocněl. Ochrnul na ruce i nohy po dlouhých dvacet týdnů. Tito pietističtí křesťané se jej ujali jako svého bratra, jejich kazatel Schwedler jej každý den navštěvoval a pečoval o něj. Kristian David dosud nic takového v životě nezažil. A tak nalezl v pietistických kruzích to duchovní bratrství a pomoc.
Po uzdravení pak plný radosti zatoužil, aby také jeho krajané doma na Moravě mohli prožívat něco tak upřímně radostného jako on sám. Rozhodl se pomoci jim tak, jak jemu pomáhali magistři Schwedler a Schäffer ve Zhořelci. Proto se vydal roku 1717 tajně na Moravu do rodného kraje a tam s nadšením vyprávěl o místě, kde našel víru jako drahocennou perlu, kde každý ji může svobodně vyznávat podle Kristova evangelia.
V jeho rodném kraji stále žilo tajně povědomí víry ještě z dob působení J.A.Komenského ve Fulneku. Našel zde proto dychtivé posluchače, probuzené a živené nadšenými a strhujícími promluvami pietistického kazatele Steinmetze v Chrámu Milosti v Těšíně, kam tajně chodívali pro posilu přes značné nebezpečí.
Související – Jednota bratrská – cesta k jistému spasení
Doma viděl pronásledování a týrání krajanů pro jejich tajnou víru. Když mu hrozilo vyzrazení jeho činnosti, musel se rychle vrátit do Saska, aby se vyhnul uvěznění. Ještě několikrát se vrátil tajně ze Zhořelce na Moravu v letech 1718-1721, aby posiloval své krajany v jejich zakázané víře, potěšoval je a povzbuzoval slibem, že bude hledat místo, kde by všichni mohli žít svobodně podle své víry a všichni společně se mohli v poznané pravdě ještě pevněji utvrditi.
V roce 1722 se setkal při jedné příležitosti prostřednictvím svých známých pietistů magistra Schäffera a magistra Rothe s majitelem panství Berthelsdorf v Horní Lužici v Sasku s hrabětem Mikulášem Ludvíkem Zinzendorfem, zapáleným pro věc Kristovu. Vyprávěl mu o velikém pronásledování a útisku nekatolíků ve své rodné zemi. Hrabě tím byl velmi dojat a Kristian David získal od něj slib, jsou-li tam takovými mučedníky, že se mohou na jeho panství usadit, chtějí-li svou víru v Boha dál svobodně vyznávat.
Plný radosti vydal se Kristian David ihned na Moravu vyřídit Zinzendorfův slib. První se přihlásili Augustin a Jakub Neisserovi, oba nožíři ze Žiliny u Nového Jičína. Jaká síla a odvaha víry je vedla k tomu, aby všechno opustili a vydali se na neznámé místo, do nejisté budoucnosti, jen aby mohli žít svobodně a bez překážek vyznávat vyznávat svou zděděnou víru, ctít Boha tak jako jejich otcové.
Autor: Ludmila Plecháčová Zdroj: jednotabratrska.cz Datun: 16. února 2021 Foto: Wikipedie – Kristian David
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
