Ze všech teologických rozdílů, které v průběhu let postihly evangelikální křesťanství hlavně na Západě, se obzvláště hluboké rozdělení soustředí na moc Ducha Svatého a na způsob, jakým pracuje v církvi dnes.
Charizmatičtí a necharizmatičtí věřící se v rozhovoru pro The Christian Post shodli, že je možné přijmout kroky k vyřešení tohoto rozdělení, i když rozdíly zůstávají.
Někteří věří, že nadpřirozené dary Ducha svatého – jako jsou proroctví, jazyky, výklady jazyků, které jsou uvedeny v 1. Korintským 12 a 14 – pokračují dodnes.
Další říkají, že letniční konečně teologicky dospívají a rostoucí přítomnost nadpřirozených darů v křesťanských církvích je součástí velkého celosvětového pohybu Božího Ducha.
Jiní věřící začínají zkoumat nadpřirozeno detailněji a přiznávají, že zatímco věří v pokračování darů Ducha svatého, je sami nepoužívají. Jiní si zas nadále myslí, že takové dary byly určeny pouze pro určitou dobu v biblických dějinách a již nejsou aktivní(tento teologický směr se nazýva cessationism).
Z pohledu Erica Bargerhuffa, profesora teologie na Trinity College na Floridě, který věří v skončení působení darů, navzdory hlubokému rozdělení v Kristově těle nad tímto tématem uvedl, že je možné dosáhnout určitého pokroku. „Hledání vzájemného pochopení je kritické,“ říká.
Bargerhuff dále zdůraznil, že rozhovoru může pomoci diskutovat o tom, co to znamená, „Boží slovo je dostačující“, a roli, kterou tato zkušenost má v celé debatě. „Úloha zkušeností musí být jasně definována a postavena na správném místě. Písmo interpretuje zkušenost, nikoliv naopak, „řekl.
Bargerhuff dodal, že extrémy na obou stranách jsou nezdravé, jako když se charizmatici představují jako „duchovnější“ nebo „vyšší třída křesťanů“ ; nebo naopak, když necharizmatici minimalizují „láskyplnou stranu křesťanství“ a jejich cesty vedou „do akademického, chladného a intelektuálního cvičení.“
„Proto vzájemná pokora, závazek k ústřednímu významu evangelia a doktríny, ochota zkoumat naše přesvědčení a zkušenosti prostřednictvím zdravých exegetických praktik a hluboký závazek k jednotě jsou klíčovými ke spolupráci,“ řekl.
Když letniční a charismatici selhávají
Michael Brown, mesiánský židovský učenec a charizmatický teolog řekl, „charizmatické hnutí udělalo špatnou práci v oblasti kontroly sebe samých, a tak nás naši kritici mohli napadat.“ Ale tito kritici vylili z vaničky příslovečně s vodou i dítě a M. Brown trvá na tom, že kdykoli Bůh obnoví něco důležitého v církvi, jako je doktrína ospravedlnění v dnech Martina Luthera – což nebylo novým zjevením, ale pravdou, která byla pohřbena a ztracena pod mnohými vrstvami tradice – takové přechody nejsou nikdy hladké.
Brown je také autorem knihy, v níž kritizuje charizmatické církve za duchovní výstřelky, sexuální hříchy ve vedení, zneužití financí, doktrinální chyby, manipulaci a zneužití „prorockých“ zjevení, i když tvrdí, že dary Ducha Svatého jsou i pro dnešní den.
„Pokud se díváte na dějiny církve, bylo tady proroctví, stále existovalo uzdravení, lidé byli vysvobozeni od démonů, takže celá myšlenka, že to všechno skončilo v určitém okamžiku, ať už je to smrtí apoštolů nebo dokončení kánonu [Písma], je úplná historická fikce,“ uvedl Brown.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Archivní článek Foto: WIkimedia Commons – ilustrační
6 Komentáře
Karel Krejčí
Je to uměle vytvořené. Ničemu to neposlouží a nikam to nevede. Museli bychom si připustit, že v každém z nás žije jiný Kristus. Naopak, my jsme každý jiný tím více, čím méně v nás Kristus žije.
Martin Hambálek
Jsem přesvědčen a poznávám to i z praktického obecenství s křesťany nejrůznějších církví a skupin, že na úrovni „lidu obecného“ jsou tyto rozdíly už dávno překonány. Nejsou překonány nejrůznější doktríny, teologiské směry a teologické školy. Je to podobné i s Večeří Páně. A zdá se, žel, že „oficiální cesta“ je ještě v nedohlednu.
Petr Adamec
Jsem hluboce přesvědčený, že jsme každý jiný a že je to dobře. Bylo 12 učedníků – každý jiný, 12 kmenů, -každý jiný. 4 evangelia – každé jiné. Sám Bůh ve třech osobách. Základní je společné, ale Bůh nikdy neplánoval, abychom byli stejní.
Jarda Motl
Jistě, sjednocení je možné a vítané. Všichni se staneme charismatiky. Doufám, že k tomu přispěje i Gibsonův film o Kristu v pekle, kde snad bude i něco o katolicko-charismatické Kristově duchovní smrti a boji s ďáblem v pekle a vykoupení lidstva skrze tento akt. Stejně jako první film vedl k posunu v chápání Eucharistie a zpřítomněné oběti, nyní snad dojde i k posunu v soteriologii. Už se těším na recenze přeložené na Křesťan dnes 🙂 Tipnu si, že první pozitivní recenzi napíše papež František a hned druhou Kenneth Copeland. Pak se třeba připojí i ERC a film bude třeba promítán v českých sborech. Ale nepředbíhejme…
Petr Adamec
Až mnou zatrnulo, když jsem četl svůj vlastní komentář… Chvíli jsem si myslel, že začínám být úplně sklerotický…až pak mi došlo, že je to rok staré…
Martin Hambálek
Přesně, také jsem mírně úlekem povyskočil, když jsem v diskuzi uviděl své jméno. ne pro to, co jsem napsal, ale proto, že bez upozornění se zde objeví rok starý článek.
Prosím editory KřesťanaDnes, aby zveřejňované články opatřovali datem zveřejnění. Když se datování objeví až v diskuzi, je to pozdě a zavádějící.
Díky moc.