Křesťané slaví Letnice – může být propast mezi charizmatiky a necharizmatiky překonána?

Vatikán – Papež František v sobotu osobně ohlásil „novou etapu cesty započaté před 52 lety hnutím charismatické obnovy“. Učinil tak ve vatikánské aule Pavla VI. před šesti tisíci účastníky Mezinárodní konference lídrů katolických charismatiků, svolené u příležitosti ustanovení nové zastřešující organizace se sídlem ve Vatikánu. CHARIS, Mezinárodní služba katolické charistmatické obnovy, oficiálně zahájí činnost na Letnice, tedy 9. června.

„Dnes něco končí a něco začíná, začíná nová etapa této cesty. Etapa ve znamení společenství mezi všemi členy charismatické rodiny, v níž se projevuje mocná přítomnost Ducha svatého pro dobro celé církve; v níž tato Přítomnost staví každého na roveň, protože všichni a každý jeden z nás jsme zrozeni z téhož Ducha, ať jsme velcí či malí, pokročilí v létech či právě narození, angažovaní na univerzální úrovni či spíše na lokální, a vytváříme celek, který je vždy nadřazený části.“

Papež František se zastavil nad definicí CHARIS, jakožto nové a jediné služby společenství. Novost může být vnímána jako destabilizující, může vyvolávat nejistotu, avšak nikoli v duchovních lidech: „Hle, všechno tvořím nové“, říká Pán ve Zjevení sv. Jana (21,5). Varoval také před podléháním pokušení zůstatávat při starém, protože za ním stojí ďábel usilující o tříštění jednoty.

„Náš Bůh je Bohem novosti. Boží novosti jsou vždy požehnáním, protože vycházejí z milujícího srdce. Vždy se objevuje pokušení říkat: „Je nám dobře tak, jak jsme, vše pokračuje dobře, proč něco měnit? (…) Tyto úvahy však nepocházejí z Ducha, anebo přinejmenší ne z Ducha svatého, možná z ducha světa… Neupadejte do této chyby. Hle, všechno tvořím nové, praví Pán.“

Nová služba charismatické obnovy je pro všechny, nikoli pouze pro některé skupiny, upozornil dále papež. V lidských sdruženích se někdy objevuje pokušení hledat osobní prospěch, uplatňovat vlastní ambice, zviditelňovat se. Avšak služba má zůstat službou, nikdo si ji nemůže přivlastnit, protože sloužit znamená dávat, zdůraznil dále František,

„Charismatická obnova je proudem milosti Ducha svatého, buďte svědky této lásky! A prosím vás, modlete se za mne,“ zakončil František promluvu k představitelům katolické charismatické obnovy.

Může být propast mezi charizmatiky a necharizmatiky překonána?

Ze všech teologických rozdílů, které v průběhu let postihly evangelikální křesťanství hlavně na Západě, se obzvláště hluboké rozdělení soustředí na moc Ducha Svatého a na způsob, jakým pracuje v církvi dnes.

Charizmatičtí a necharizmatičtí věřící se v rozhovoru pro The Christian Post shodli, že je možné přijmout kroky k vyřešení tohoto rozdělení, i když rozdíly zůstávají.

Někteří věří, že nadpřirozené dary Ducha svatého – jako jsou proroctví, jazyky, výklady jazyků, které jsou uvedeny v 1. Korintským 12 a 14 – pokračují dodnes.

Další říkají, že letniční konečně teologicky dospívají a rostoucí přítomnost nadpřirozených darů v křesťanských církvích je součástí velkého celosvětového pohybu Božího Ducha.

Jiní věřící začínají zkoumat nadpřirozeno detailněji a přiznávají, že ​​zatímco věří v pokračování darů Ducha svatého, je sami nepoužívají. Jiní si zas nadále myslí, že takové dary byly určeny pouze pro určitou dobu v biblických dějinách a již nejsou aktivní(tento teologický směr se nazýva cessationism).

Z pohledu Erica Bargerhuffa, profesora teologie na Trinity College na Floridě, který věří v skončení působení darů, navzdory hlubokému rozdělení v Kristově těle nad tímto tématem uvedl, že je možné dosáhnout určitého pokroku. „Hledání vzájemného pochopení je kritické,“ říká.

Bargerhuff dále zdůraznil, že rozhovoru může pomoci diskutovat o tom, co to znamená, „Boží slovo je dostačující“, a roli, kterou tato zkušenost má v celé debatě. „Úloha zkušeností musí být jasně definována a postavena na správném místě. Písmo interpretuje zkušenost, nikoliv naopak, „řekl.

Bargerhuff dodal, že extrémy na obou stranách jsou nezdravé, jako když se charizmatici představují jako „duchovnější“ nebo „vyšší třída křesťanů“ ; nebo naopak, když necharizmatici minimalizují „láskyplnou stranu křesťanství“ a jejich cesty vedou „do akademického, chladného a intelektuálního cvičení.“

„Proto vzájemná pokora, závazek k ústřednímu významu evangelia a doktríny, ochota zkoumat naše přesvědčení a zkušenosti prostřednictvím zdravých exegetických praktik a hluboký závazek k jednotě jsou klíčovými ke spolupráci,“ řekl.

Když letniční a charismatici selhávají

Michael Brown, mesiánský židovský učenec a charizmatický teolog řekl, „charizmatické hnutí udělalo špatnou práci v oblasti kontroly sebe samých, a tak nás naši kritici mohli napadat.“ Ale tito kritici vylili z vaničky příslovečně s vodou i dítě a M. Brown trvá na tom, že kdykoli Bůh obnoví něco důležitého v církvi, jako je doktrína ospravedlnění v dnech Martina Luthera – což nebylo novým zjevením, ale pravdou, která byla pohřbena a ztracena pod mnohými vrstvami tradice – takové přechody nejsou nikdy hladké.

Brown je také autorem právě vycházející knihy, v níž kritizuje charizmatické církve za duchovní výstřelky, sexuální hříchy ve vedení, zneužití financí, doktrinální chyby, manipulaci a zneužití „prorockých“ zjevení, i když tvrdí, že dary Ducha Svatého jsou i pro dnešní den.

„Pokud se díváte na dějiny církve, bylo tady proroctví, stále existovalo uzdravení, lidé byli vysvobozeni od démonů, takže celá myšlenka, že to všechno skončilo v určitém okamžiku, ať už je to smrtí apoštolů nebo dokončení kánonu [Písma], je úplná historická fikce,“ uvedl Brown.

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi. 

-mn-  Foto: WIkimedia Commons – ilustrační