„Krátká zpráva o Bělorusku 8. listopadu: Dnes je těžké psát. Dnešní nedělní pochod narazil na okamžitou násilnou opozici. Asi 1000 (!) lidí bylo zadrženo, a protože ve věznicích není místo, lidé musejí stát venku s rukama nahoře osm i více hodin.
Na policejních stanicích jich hodně bylo zbito a mučeno, některé se střelnými zraněními odvezly sanitky. Toto je smutný absolutní rekord: nový ministr vnitra se snaží zastavit protesty větším násilím, aby Lukašenkovi prokázal loajalitu. Lukašenko a jeho armáda otrockých vojáků nyní nemají jinou možnost než stupňovat násilí. Dialog považují za slabost. I přes brutální zásahy a zadržování, přes všechna opatření přijatá režimem, se ale tisícům Bělorusů podařilo shromáždit v průvodech a projít po centrálních ulicích. Jejich statečnost a vytrvalost jsou opravdu inspirující!
Jak se dalo čekat, internet byl odpojen, ulice byly plné ozbrojenců a všechny stanice metra byly zavřené. To ale lidi nezastaví. Tento týden OBSE přijala usnesení o Bělorusku, které zaznamenává veškeré násilí, zločiny a podvodné volby. Tato skutečnost s největší pravděpodobností vyústí v mezinárodní vojenský tribunál nad Lukašenkovou mafií, což je v dějinách poměrně vzácná věc. Lukašenko bude obviněn ze zločinů proti lidskosti. Doufám, že se dočkáme těchto nádherných dnů. Nyní jsou naše dny plné neuvěřitelného stresu. Potřebujeme vaše modlitby za Bělorusko.“
Byl to „Pochod demokracie“ a probíhal po celé zemi. Od samotného rána byl Minsk doslova přeplněn příslušníky ozbrojených sil a jejich technikou. Svezli je do Minsku z jiných měst. Minsk byl jako gigantické mraveniště – absolutně všude se hemžili lidé – demonstranti i ozbrojenci. Jako by hráli nějakou divnou brannou hru. Ozbrojenci s pendreky a štíty neustále běhali – tu se v útvaru poklusem přemisťovali na nové pozice, tu se jako smečka hnali za demonstranty, aby někoho z nich uchvátili. Lovili je všude – ve dvorech, v kavárnách, v nákupních centrech…
V obchodech kontrolovali, jestli lidé nemají národní vlajky, když je objevili, znamenalo to okamžité zadržení člověka. Na podlahu do dveří jedné dodávky, v níž převážejí zadržené, položili zabavenou národní vlajku a šlapali po ní. Nedovolili lidem spojit se do jednoho průvodu. Lidé před nimi utíkali, schovávali se, ale neodcházeli. Sotva se černá masa ozbrojenců převalila, za jejich zády už zase byli lidé. Byli všude, v malých skupinkách, ve větších skupinách, na prospektech i v uličkách a dvorech, v centru i na sídlištích. Několik několikatisícových průvodů se aspoň na chvíli shromáždilo. Kolik bylo lidí celkem, není možné říct. Desítky tisíc po celém Minsku, další tisíce v regionech. Zde se můžete podívat na krátké video, shrnující události dne Mezi více než 900 zadrženými (po celé zemi) v neděli byli např. mis Běloruska, stříbrný olympijský medailista v desetiboji, herec vyprávějící v televizi večerníčky, mnohanásobný mistr Běloruska v thajském boxu, historik a jazykovědec z akademie věd, politolog, novináři… Násilí bylo užíváno i vůči starým lidem a ženám.
Jeden muzikant řekl: „Zpočátku bylo velmi těžké snášet násilí. Nechtělo se nic dělat, cílili jsme vážné rozhořčení, ruce padaly dolů. A pak se dostavila jakási lhostejnost. Zadrželi už, koho mohli. Strach zmizel. Je to jako ve strašné pohádce, kde vystupuje nějaká zlá moc, která nechce, aby se lidé radovali, aby jim bylo dobře, aby mohly být pouliční koncerty. A tak přicházejí a chytají muzikanty. Možná si myslí, že když zakážou pouliční koncerty, lidé se přestanou scházet. Ale oni nepochopili, že teď jsou všichni aktivní. A když chytí deset muzikantů, vyjde jiných deset místo nich.“
Jeden bratr napsal, že prý při demonstraci slyšel rozhovor dvou mladíků o věznici Akrescina, která je plná zadržených lékařů, muzikantů, herců, sportovců…: „Kdyby mě zadrželi a zmlátili, tak se nebojím, protože na Akrescina je fůra doktorů.“ „To je fakt,“ říká druhý, „a i hudba je tam dobrá.“
Objevila se fotka (viz příloha) polních lůžek ve vojenském náklaďáku. Podle všeho někteří z těch ozbrojenců mají takovou pohotovost, že dokonce spí v autech místo v kasárnách. Je to všechno jak neskutečné absurdní divadlo. Lukašenko šikanuje národ, ale nesmyslnou pohotovostí zjevně trápí i své věrné.
Modleme se, ať už to všechno skončí!
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Olga (běloruská křesťanka, která chce zůstat v anonymitě) Datum: 9. listopadu 2020 Foto: Olga – protesty v Bělorusku
