Populismus je politický přístup spočívající ve snaze oslovit běžného člověka, který se domnívá, že nemá na nic vliv, že nemá zastání a že jsou přehlíženy jeho zájmy. Populisté obvykle dělí společnost na lid a elitu, přičemž vyvolávají dojem, jako by lid byl zcela dobrý, morálně čistý (a všechno by se mělo dít podle jeho vůle), zatímco elita je zlá a zkažená, sleduje pouze vlastní zájmy a lidu nenaslouchá. Někdy poukazují na „vnitřního nepřítele“, který se z toho „dobrého lidu“ sám vyděluje a v zájmu elity jedná proti němu.
Populističtí politici se pochopitelně snaží, aby po příštích volbách zaujali místa oné „zkažené elity“ a za tím účelem slibují splnit nesplnitelné. Populismus nemá žádnou teoreticky propracovanou ideologii a strategii, jakou byl třeba marxismus, jíž je zapotřebí se řídit. Populismus je čirá praxe, při níž se mohou tvořivě kombinovat různé ideologické prvky, podle toho, jak se co a komu zrovna hodí.
Populismus je starý více než dva tisíce let. Populisté se vyskytovali už ve starověku. V antickém Řecku se jim říkalo demagogové (vůdcové lidu). Mezi starověké populisty se počítají také bratři Gaius a Tiberius Gracchové, kteří chtěli uskutečnit pozemkovou reformu ve prospěch chudých občanů. Později vznikla v Římě strana populárů, v níž se proslavil G.J. Caesar. Mezi Gracchy a Caesarem byl ovšem jeden podstatný rozdíl. Zatímco Caesarovi měly nižší vrstvy zcela bezskrupulózně posloužit jako rozjezdová dráha k neomezené moci, bratři Gracchové se vcelku upřímně snažili pomoci zlepšit postavení nižších vrstev, z nichž sami pocházeli, a posílit tím stát. Myslet něco dobře však nezaručuje úspěch. Existuje nepřeberné množství příkladů, kdy v politice někdo něco dobře myslel a dopadlo to špatně. Pozemková reforma Gracchů narazila na odpor latifundistů využívajících otrockou práci, zatímco oni sami byli zavražděni. I Caesar byl nakonec zavražděn a moc uchvátili jiní, protože už k tomu byla připravena cesta. Nicméně populisté, i ti novodobí, vždy znovu a znovu vzbuzují v lidech naději, že vyřeší jejich beznadějnou situaci.
Populismus často pracuje s nevědomými lidskými emocemi a s pocity (např. pocit odcizení, pocit bezmocnosti, pocit nezájmu politiků o problémy obyčejných lidí a j.)
Otázkou však je, zda i deklarovaní odpůrci populismu nejsou tak trochu populisty. Například u nás se dnes často jako populistické klasifikuje hnutí ANO v čele s Andrejem Babišem. Neobjevují se však známky populismu i mezi jeho vytrvale demonstrujícími odpůrci? Ovšemže jde o populismus zaměřený na zcela jiné vrstvy společnosti, než na jaké se zaměřuje Babiš. Je to ale kacířská myšlenka, že? Možná někoho pohorší.
Organizátoři (a zřejmě i účastníci) demonstrací jsou zajisté občansky vyspělejší, více se angažují, víc vidí do politických kauz a do pozadí afér spojených s Babišovým jménem. Mají jistě větší organizační schopnosti než lidé, co pasivně spoléhají na svého „zastánce“ Babiše, který jim přidá pár korun k důchodu (a který umí to gesto velmi dobře prodat, přestože valorizace důchodů se děje podle zákona). Znamená to, že Milión chvilek s emocemi a pocity vůbec nepracuje?
Filip Outrata napsal o poslední protibabišovské demonstraci v Deníku Referendum: „První, čeho jsem si všiml, byl transparent se jmény politiků, kteří jsou dnes ve vysokých funkcích a byli nějakou dobu členy KSČ nebo KSČM. Vedle sebe figurovali Miloš Zeman, Andrej Babiš, Jaroslav Kubera, Vojtěch Filip i Pavel Rychetský. Bez ohledu na to, jestli byli ve straně se slovem komunistická v názvu jen krátce na konci 60. let, za normalizace, nebo třeba dodnes.“ (http://denikreferendum.cz/clanek/30524-premier-a-jeho-davy )
Část naší společnosti stále slyší na nerozlišovaný antikomunismus. I třicet let po pádu minulého režimu se snaží připisovat veškeré naše problémy komunistům – ať současným, bývalým, přesvědčeným, předstíraným či domnělým. Už jen z tohoto důvodu bych na podobnou demonstraci nešla. Ano, rozumím tomu, že někteří lidé kvůli komunistům opravdu velmi trpěli a upřímně mě to mrzí. Ale kdo trochu sleduje politiku, může si všimnout, že i demokratický Západ, který dříve mnozí vnímali jako svůj vzor, a kde komunismus nikdy nebyl, se dnes potýká s obdobnými problémy, jako jsou ty naše; v některém směru i s horšími. Antikomunismus je také emoce, s níž se dá dosud účinně pracovat.
Zatímco populismus zaměřený na nižší sociální vrstvy se v lidech snaží udržovat jejich pocit marginalizace (my jsme ti chudáci, co se mají špatně), tento jiný populismus pracuje s pocitem: My jsme ti slušní (mravní), kteří stojí proti těm kariéristům zkaženým minulým režimem a nebýt hloupého stáda, které si je volí, demokracie by dnes stoprocentně fungovala. Možná organizátorům poněkud křivdím. Je pravda, že je blíže neznám, a všechno to vlastně posuzuji z určitého odstupu. Možná se taky řídím pouhým dojmem.
K masovým demonstracím a vůbec k jakýmkoliv masovým akcím mám už delší dobu osobní nechuť. Nikdy se totiž dopředu neví, kdo všechno tam přijde, kdo vytáhne jaký transparent s vulgárním nápisem a co se tam všechno semele. Přes veškeré snahy bývají tyto věci víceméně ponechány napospas „lidové tvořivosti“. Zdá se mi, že u pouličních demonstrací vždy hrozí jisté nebezpečí, že se objeví známky davového chování.
Obecně platí, že ve větších skupinách se průměrný člověk chová jinak než by se choval individuálně. Pod vlivem davu i jinak slušný člověk může „vypnout“ svědomí i rozum a dopustit se zločinu. S davem a jeho nevědomím (s kolektivní duší) se dá celkem snadno manipulovat, když někdo ví, jak na to. Populisté vlastně také spoléhají na manipulovatelnou kolektivní duši (proto vytvářejí obraz nepřítele) a na neuvědomování si jednotlivce, kdo jsem, jaký jsem a co je mým zájmem.
Nedávno jsem četla knížku Friedricha Weinreba: Symbolika biblického jazyka, v níž autor vysvětluje symbolické významy hebrejských písmen, některých slov nebo slovních spojení a dověděla jsem se tam, že pojem Ibrí (Hebrej) původně označoval někoho, kdo stojí stranou masy. Ne nějakého nadčlověka, ale někoho, kdo je jiný, někoho, kdo je oddělen od masy (davu) a ví, čí je, zatímco vlastností pohanů neboli národů byla „mnohost“. Mnohost byla pro Hebreje děsivá. Byl to nepředvídatelný živel. Baal-zebub, čili jméno jednoho z nebezpečných démonů, prý v hebrejštině znamená „pán much“. Roje much, komárů či kobylek totiž také představují děsivou „mnohost“. Mnohost znamená i určitý chaos v nás samotných, který je třeba překonávat. Mnohost je svůdná, protože přitahuje jako gravitace a otevírá prostor pro zneužití moci. Splynutí s davem je opojné. I moc je opojná.
Křesťan je vlastně také člověk, který byl oddělen. Jistě ne proto, aby se někde uzavíral nebo aby se povyšoval nad jiné, ale proto, aby nepodléhal pokušení napodobovat okolní svět. Aby se řídil tím, co od něj očekává Bůh. Křesťan by (teoreticky) měl být nestranný, nemanipulovatelný a nanejvýš spravedlivý člověk. Vztah s Ježíšem je dobrá cesta jak si uvědomovat své nevědomé pocity a emoce, s nimiž pracují populisté, kteří jenom slibují řešení („ano, bude líp“), ale nikdy nic nevyřeší. Uvědomovat si je a překonávat je. Je pošetilé vkládat do populistů naděje na politickou změnu, ale stejně pošetilé je usilovat o jejich odstranění a neuvědomovat si, že na jejich místo pravděpodobně nastoupí jiní.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
Autor_ Eva Hájková Datum: 13. prosince 2019 Foto: Facbook – Milion chvilek
14 Komentáře
Karel Krejčí
Charakterizujete paní Hájková dnešní dobu opravdu výstižně. Už Šalomoun konstatoval, že všechno je marnost. Kdo jiní, než právě křesťané, měli by prakticky tuto marnost světu dokazovat a nenechat se jím naopak strhnout. Stejně tak je pošetilé, aktivní angažování se křesťana do politiky.
Realtoltek
Populisté v Británii vyhráli 🙂 a Babylón se bude hroutit.
Karel Konečný
Když si chcete udělat úsudek o politikovi musíte poslouchat co říká a jak jedná. Tak když zmiňujete Andreje Babiše, tak vnímáte, že je to člověk, který nemyslí, ale jedná a mluví jen na základě emocí a pocitů, a nějakých zkušeností, kterým se také říká rozum.
Karel Krejčí
Pane K. Konečný, ten, kterého zmiňuji v mém příspěvku, měl darovanou moudrost přímo od Boha a přesto došel k závěru, že stejně je všechno marnost. Ani jeho moudrost darovaná Bohem jej nikam duchovně neposunula a ani nenaplnila. Kam s tou Vaší moudrostí směřujete Vy?
Realtoltek
A co řekl mistr lži , držitel cetek tohoto světa ?
“ A potom jsme viděli to ráno, tu obrovskou kocovinu mnoha lidí, který hlasovali pro ten brexit, ale vlastně si vůbec neuvědomovali, jaké to bude mít hrozné důsledky a dneska by byli rádi, kdyby se to hlasování mohlo opakovat nebo nějakým způsobem anulovat, čili tady se udělala veliká chyba. (Tomáš Halík, 28.6.2016 v ČR)“
Konečný Fr.
Dnes pátek třináctého se stává svátkem všech populistů v Evropě. V Bruselu nasadí nová antidepresiva a pojede se dál. Velká gratulace populistovi Borisovi do Londýna a přání Britům všeho nejlepšího na jejich nové cestě.
David Floryk
Problém populismu není v tom, že usiluje „oslovit běžného člověka, který se domnívá, že nemá na nic vliv, že nemá zastání a že jsou přehlíženy jeho zájmy“ – o tohle usilují přece všichni politici, to je samá podstata politiky, tedy nalézt voliče, kteří si mně jako politika „najmou“, abych hájil jejich zájmy. Těžko kritizovat politiky za to, že chtějí být zvoleni…
Problém však nastává tehdy, pokud politik ve snaze tyto voliče získat, se jim podbízí více, než je zdrávo. Určitá míra „vyjití vstříc“ voličům je asi nezbytná, ale má svoje meze, např. v respektu k institucím, pravidlům, tradicím, potažmo k pravdě a ke spravedlnosti.
Realtoltek
Je to konec EU… Británii brzo budou následovat další země a to je jen dobře. Brusel je žalářem národů/ Satanův projekt… na vytvoření multikulti liberálního soudruha evropánka, který se bude vysmívat jedinému Bohu a klanět se lidským vládcům a falešným bohům a prorokům.
Karel Konečný
Co si myslíte, že se bude v Evropě dít, když se rozpadne EU? Jak si představujete, že státy spolu budou vycházet?
Karel Konečný
Tady je si třeba uvědomit, že za Brexitem jsou nízké pohnutky větší části obyvatel Británie, a že Borise Johnsona více zajímá jeho pes než obyvatelé země, a jeho pohnutky jsou také nízké.
Petr Adamec
Problém je v tom, že ekonomika v Evropě potřebuje zcela objektivně ty evropská pravidla – ne snad zcela všechna, ale velkou většinu. Bez nich nebude fungovat. Třeba páteř ekonomiky .automobilový průmysl rozhodně nebude možný bez volného pohybu součástek, aby byly k dispozici just on time ve chvíli, kdy je potřeba je namontovat na pásu do vznikajícího automobilu. Prostě nelze vyrábět nějaké zboží ve 2, 3 továrnách pro celou Evropu, kdyby v každé zemi mělo splňovat odlišné parametry. Ostatní země Brexit následovat nebudou, není to ekonomicky možné a způsobilo by to veliký ekonomický propad. Drtivá většina průmyslu v ČR je v německých rukou a navázaná na zahraniční – hlavně německý – průmysl. Pokud by se tyto vazby přetrhaly, byla by to pro ČR ekonomická katastrofa, samozřejmě nemusí se Vám líbit multikulturní trendy, ale pochopte, že EU má objektivně hlubokou ekonomikcou logiku a návrat ekonomicky zpět kamsi před 2. svět. válku není úplně možný .
Konečný Fr.
Důležité ovšem je, že v této EU jsme z donucení a nemáme ji rádi, protože se k nám chovají arogantně a s jejím marxismem nikdy souhlasit nebudeme. Konzervativci se nikdy nesmíří s liberální demokracií s jejím genderismem a jinými hloupostmi. A já tě nechci a já tě nemiluju …..
Petr Adamec
Emoce, emoce, emoce. Samozřejmě i emoce jsou důležité. Ovšem měl byste použít i rozum. V emocích může člověk udělat řadu fatálních chyb. Stát naší velikosti není ekonomicky samostatný a nikdy nebude. Je opravdu výhra být součástí EU, být součástí bloku Ruska přinese bídu. A moc jiných možností není. Vážně zde není alternativa. A emocionálně se Vám to líbit nemusí. Je to přesto tak. Život není o tom, co bych si vysnil, ale o tom, co mám.
Konečný Fr.
Blok Ruska existuje pouze v představách některých lidí. Já se mám dobře, ale s EU se nikdy nesmířím, protože jde zase o jiný komunismus než byl ten sovětský. Prostě totalita se vším všudy. Jestli blok – tak zatím V4, doufám, že Poláci a Maďaři si nenechají diktovat Němci, se kterými mají špatné zkušenosti.