Koronavirus jako volání k dobrým skutkům

Americký teolog a kazatel John Piper v knížečce „Koronavirus a Kristus“ nabízí šest možných odpovědí na otázku, co Bůh prostřednictvím pandemie koronaviru činí. Dnes přinášíme zkrácený a upravený překlad páté z nich.

Odpověď 5

Koronavirus je Božím voláním, aby Boží lid překonal sebelítost a strach a s odvážnou radostí činil dobré skutky lásky, které oslaví Boha

Ježíš učil své učedníky „ať vaše světlo září před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.” (Luk 13,3.5) Často si nad tímto textem neuvědomíme, že to, co dodává naším skutkům větší slanost a více světla, je utrpení. Ježíš řekl: „Když vás budou tupit a pronásledovat a mluvit proti vám lživě všecko zlé kvůli mně, jste blahoslavení. Radujte se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata v nebesích; vždyť takto pronásledovali proroky, kteří byli před vámi.” (Mat 5,11–12) A pak hned pokračoval: „Jste sůl země a světlo světa…“ (Mat 5,13–16) Nejsou to pouze dobré skutky, co dodává křesťanství ten správný říz a lesk. Jsou to dobré skutky, učiněné bez ohledu na nebezpečí. Mnoho nekřesťanů dělá dobré skutky. Lidé však jen zřídka kvůli nim vzdávají slávu Bohu.

Ano, tím nebezpečím v Matouši 5 bylo pronásledování, nikoliv nemoc. Princip však platí. Skutky lásky, vykonané v kontextu nebezpečí nebo utrpení, ať už jde o nemoc nebo pronásledování, ukazují jasněji, že byly neseny nadějí v Bohu.

Ježíš např. říká: „Když pořádáš hostinu, zvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé, a budeš blahoslavený, protože nemají, čím ti odplatit; bude ti odplaceno při zmrtvýchvstání spravedlivých.” (Luk 14, 13–14) Naděje v Bohu, sahající až za horizont života („bude ti odplaceno při vzkříšení“) motivuje a zmocňuje k dobrým skutkům, které v tomto životě nemají žádnou vyhlídku na odměnu. To samé by platilo pro dobré skutky, vykonané v nebezpečí, zejména v nebezpečí smrti.

Jak apoštolové aplikovali Ježíšovo učení

Apoštol Petr Ježíšovo učení o dobrých skutcích rozvíjí: „Veďte dobrý způsob života mezi pohany, aby v tom, v čem vás pomlouvají jako zločince, uviděli vaše dobré skutky a oslavili Boha v den navštívení.“ (1. Pt 2,12) A stejně tak hovoří o dobrých skutcích v nebezpečí či utrpení: „Ti, kteří trpí podle vůle Boží, ať v konání dobra svěří své duše věrnému Stvořiteli.“ (1. Pt 4,19). Jinými slovy, nedovolte, aby vás hrozba nebo přítomnost utrpení zastavily v konání dobrého.

Pavel spojuje horlivost v činění dobra s Kristovou obětí: „Zachránce Ježíš Kristus (…) dal sám sebe za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil si svůj zvláštní lid, horlivý v dobrých skutcích.“ (Tit 2,14) Ukazuje také, že máme činit dobré křesťanům i nekřesťanům: „Tak tedy dokud máme čas, čiňme dobro všem, zvláště však těm, kteří patří do rodiny víry.“ (Gal 6,10) „Hleďte, aby nikdo neodplácel nikomu zlým za zlé, ale vždy usilujte o dobro k sobě navzájem i vůči všem.“ (1.Tes 5,15)

Konečným Božím záměrem je, abychom jako jeho lid oslavovali jeho velikost a vyvyšovali jeho Syna Ježíše. Smyslem všeho je zrcadlit Boží slávu. „Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoliv činíte, všechno čiňte k Boží slávě.“ (1.Kor 10,31) „Toužebně očekávám (…) že bude Kristus zveleben na mém těle, ať životem, ať smrtí.“ (Fil1,20)

Příklady z dob ranné církve

Rodney Stark ve své knize „Triumf křesťanství“ popisuje, jak revoluční byl v prvních staletích po Kristu „křesťanský princip, že láska a milosrdenství vůči potřebným překračuje hranice rodin a dokonce i hranice církve“.

Mimo křesťanské komunity neexistoval žádný kulturní či náboženský základ pro myšlenku milosrdné pomoci a sebeobětování, to bylo pro tehdejší svět naprostá a neslýchaná novinka. Tehdejší náboženské představy nepočítaly s tím, že by se bohové jakkoliv zajímali o lidské záležitosti. Milosrdenství bylo považováno za morální defekt, za slabost, a soucit za patologickou emoci: poněvadž milosrdenství vede k nezasloužené a neopětované pomoci, je v rozporu se spravedlností. Proto, když v roce 165 a znovu v roce 251 zasáhla Římskou říši epidemie moru, lékaři před ní utekli. Lidé s příznaky nemoci byli vyhazování z domů. Kněží opustili chrámy. Stark ve své knize píše: „Křesťané však měli odpovědi na drásavé otázky lidí, a především, nabízeli potřebnou pomoc.“

Odpovědi zahrnovaly odpuštění hříchů skrze Ježíše a naději věčného života, který překračuje smrt. To byly převzácné zprávy tváří v tvář lékařské bezmoci a všeobecné beznaději.

Pomoc znamenala, že mnozí křesťané se osobně starali o nemocné a umírající. Ke konci druhé epidemie biskup Dionýsius z Alexandrie napsal: „Většina našich bratří projevila bezmeznou lásku a oddanost, nikdy se nešetřila a nemyslela jen na sebe. Bez ohledu na nebezpečí se postarali o nemocné, starali se o každou jejich potřebu a sloužili jim v Kristu a spolu s nimi opustili tento život vyrovnaně a šťastně“. Po čase tato kontrakulturní, Kristem motivovaná péče a zájem o chudé, nemocné, trpící a umírající podvrátila pohanskou kulturu tehdejšího římského světa.

Mírnit Bohem seslané utrpení

Mezi skutečností, že epidemie koronaviru je Božím jednáním a voláním křesťanů mírnit svými skutky utrpení, které nemoc způsobuje, není žádný rozpor. Byl to Bůh, kdo vydal svět soudu a prokletí kvůli lidskému hříchu, a tentýž Bůh přikázal, aby jej lidé hledali a nacházeli záchranu z tohoto soudu. Bůh sám přišel na svět v osobě Ježíše Krista, aby zachránil lidi od spravedlivého soudu Božího (Řím 5,9). Právě to vyjadřuje Kristův kříž.

Dobré skutky věřících budou proto zahrnovat modlitby za uzdravení nemocných a prosby k Bohu, aby odtáhl svou ruku, zastavil pandémii a poskytnul l0k. Modlíme se za oběti koronaviru a pracujeme pro zmírnění utrpení a pro ukončení epidemie, podobně jako president USA Abraham Lincoln se modlil za ukončení Občanské války a usiloval o její konec, ačkoliv ji vnímal jako Boží soud: „Doufáme – a zbožně se modlíme – aby to tak bylo, aby mocná metla války mohla rychle zmizet. Přesto, pokud Bůh chce, aby to pokračovalo, dokud nebude utopeno veškeré bohatství, nashromážděné za 250 let otrocké dřiny a dokud nebude zaplacena mečem každá prolitá kapka krve, jak bylo řečeno před třemi tisíci lety, pak musí stále znít, že „soudy Hospodinovy jsou pravdivé a spravedlivé.“

Bůh má svou práci, která musí být vykonána – většina z ní v tajnosti. My máme svou. Důvěřujeme-li mu a posloucháme-li Ho, On způsobí, aby jeho svrchovaná moc a naše pokorná služba společně dospěli k naplnění jeho moudrých a dobrých záměrů.

Zpracoval David Floryk podle „Coronavirus and Christ“ Datum: 18, května 2020  Foto: Wikimedia Commons – John Piper 

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.