Je koncept romantické lásky vražedný?

Nehledala jsem nikde v historické literatuře, ale tuším, že je koncept romantické lásky poměrně novodobou záležitostí. Dříve se sňatek dohodl, dvou nastávajících se nikdo neptal, jestli se jim to líbí nebo ne a šup do manželství. Dnes hýříme prohlášeními: Jdi za svým srdcem, když ji miluješ, není co řešit, už tě nemiluju, takže jdu… Na druhém stupni základní školy děti nejsou schopné specifikovat rozdíl mezi zamilovaností a láskou. Lásku, která je schopná odpouštět, ustoupit, čekat nebo být věrná chápou jako nudnou, nezáživnou a dávno překonanou věc. Jejich přesvědčení bychom vzhledem k jejich věku mohli snadno označit za naivitu, ale když se podívám kolem sebe, bohužel mnoho čtyřicátnic a padesátníků z toho nevyrostlo.

Britové umí točit seriály a natočili jeden (Grantchester) odehrávající se těsně po druhé světové válce o anglikánském faráři, který fušuje jednomu sympatickému detektivovi do řemesla a vyřeší společně řadu případů. Všechny vraždy jsou řešeny na pozadí farářových milostných eskapád. Ano, pan farář je mladý, hodný a velmi pohledný. Má jednu osudovou, romantickou lásku, která se ovšem vdá za někoho jiného – mocnějšího, bohatšího, který se více líbí jejímu tatínkovi. Před svatbou bylo dost času sňatku zabránit, ale tak nějak se hlavní hrdinové jen trápili, scházeli a rozcházeli, trápili, scházeli a opět rozcházeli. Pan farář se v opilosti stihl vyspat s barovou zpěvačkou, zlomit srdce jedné vdově a smrtelně urazit půvabnou policistku. Takže dojde ke svatbě jeho milované s někým jiným a také k jejímu těhotenství a pak žena jeho srdce uteče od svého zoufale studeného manžela do náruče pana faráře, přestože jejich vztah má předem neexistující budoucnost. Jak si může farář začít něco s vdanou ženou, která brzy porodí dítě svého řádného manžela?

Proč ten dalekosáhlý úvod? Kde se stal ten přerod, že pro člověka jsou důležitější bláznivé pocity více, než jistota smlouvy a pravá zodpovědná a zralá láska? Proč lidé kvůli pomíjivé zamilovanosti pálí mosty, ničí dlouholeté vztahy, devastují nezralá srdce svých dětí, dělají očividně nefungující rozhodnutí? Náctiletí se pod vlivem hormonů hrnou do postele s kýmkoliv, kdo je okouzlí, aby se ráno dozvěděli, že to byla prima zábava, ale budoucnost to nemá.

Bible o romantické lásce naštěstí nemlčí. Píseň písní o ní mluví velmi otevřeně, spojuje ji s erotikou a sexem, až se nejeden čtenář rdí. Náš Bůh je bohem žárlivě a vášnivě milujícím Izrael a celé lidské pokolení. Ježíš si pro nás přijede na bílém koni a s mečem v ruce jako Král králů. Za svoji nevěstu položil život, takže je to romantik, za nímž stojí opravdová a nekonečná sebe obětující se láska. Není to tedy romantická láska, která je vražedná.

Zdá se, že je to romantická láska, která se odehrává mimo rámec, který jí Bůh určil a má potenciál ničit a zraňovat. Ještě mám dojem, že je velmi rozšířená víra, že romantická láska se nám tak nějak stane, skočí na nás a my si nemůžeme pomoct a naopak, když není nelze ji vytvořit. Tady si myslím, leží jádro problému. Obojí je lež, i to, že se nám prostě sama přihodí i to, že ji nelze vyvolat.

Pokud se do někoho zakoukáme, nebo nás, jak se říká, okouzlí, a to se skutečně může stát každému, musíme ihned reagovat. Ve chvíli, kdy si to uvědomíme, máme dvě možnosti. Začít si s tou myšlenkou pohrávat, nechat volný průběh představám, přesvědčovat se o tom, že s naším manželem i manželkou si takovéhle sladké pocity už dávno neužíváme a jaké úžasné by to bylo, moct něco podniknout s naším novým objevem. Další a v tomto případě moudrou a jedinou správnou volbou je: utnout to hned od počátku. Toto není pro mě, tudíž se tím nebudu zabývat, nebudu na něj/ni myslet. Nebudu si představovat, jaké by to bylo, kdyby se mnou večer u stolu seděla ta mladá krásná, nebo ten úžasný, citlivý a roztomilý…

Pak je třeba povolit uzdu fantazie a zjistit, co by mohlo vrátit okouzlení a potřebnou jiskru do našeho stávajícího smluvního manželského svazku. Ten je totiž potřeba hýčkat, do něho romantika patří a je třeba ji tam aktivně a vytrvale znovu a znovu hledat a rozdmýchávat. A že to nejde, je jedna z nejhnusnějších lží, která ničí hezká manželství. Vzpomeňte si, jaké to bylo, když se vám z vašeho současného protějšku klepala kolena, potily ruce a srdce šílelo. Buďte si nablízku, buďte spojenci, dělejte bláznivé věci a mějte odvahu experimentovat, zahoďte strach a riskujte, jeďte někam, kde jste spolu nikdy nebyli, zmokněte spolu, umažte se, hledejte dobrodružství. Nenechte si nakecat, že s někým jiným by to bylo hezčí. Řekněte mi, jak dlouho?

Autor: Veronika Tichá