Itálie – Alberto Debbi působil v letech 2007 až 2013 jako plicní lékař v nemocnici modenské provincie. Pak se nechal vést voláním být lékařem duší, opustil svou profesi a před dvěma lety byl vysvěcen na kněze. Nyní v krizové chvíli, kdy jsou do služby povoláváni i lékaři v penzijním věku, se rozhodl k návratu na plicní oddělení nemocnice v Sassuolu.
„Kromě různých apelů v televizi a v novinách jsem si ověřil stav věcí u svých bývalých kolegů, kteří mi vykreslili skutečně dramatickou a naléhavou situaci, o níž se mimo nemocnice ví jen málo. Položil jsem si tedy otázku, co mám dělat? Jsem lékař, specializovaný v plicním lékařství. V situaci takovéto potřeby je nutné být k dispozici.“
Kněz se tedy ve svých 44 letech vrátil mezi své kolegy do nemocnice. Pro Vatikánský rozhlas popisuje situaci, s níž se setkal: „Posledních deset dnů naprosto převrátilo běžný pracovní rytmus a organizaci práce. Mnozí dokázali v dramatické situaci opravdu heroické věci. Potěšilo mne také to, že jsem v očích kolegů lékařů viděl dohodlanost, vůli pracovat dobře a stát nablízku nemocným, navzdory fyzické, a rovněž duchovní námaze. Jsou totiž nuceni konfrontovat se se zklamáním a frustracemi, protože situace skutečně není moc dobrá.“
Jak potvrzuje kněz a lékař z modenské provincie, medicína má jen velmi málo prostředků, jak lidem s těžkým průběhem onemocnění způsobeném koronavirem pomáhat. „Asistujeme jim, snažíme se dělat to, co je možné, ale mám dojem, že můžeme mít jen malý vliv na průběh nemoci u pacientů. Samozřejmě, že v těch případech, kde se potkáváme s jistou křehkostí nebo již existujícími patologieme, je zpravidla průběh horší, ovšem nemoc je náročná pro všechny.“
Na dotaz, jak reagovali farníci z kostela, kde dosud sloužil, na rozhodnutí k návratu do nemocnice, katolický kněz řekl: „Dostal jsem ohromné množství projevů povzbuzení, úcty a podpory v modlitbě, projevy blízkosti a náklonnosti, daleko přesahující cokoli bych si dříve uměl představit. Stejně tak moji bývalí kolegové byli velmi milí. Prakticky od první chvíle jsem se cítil znovu jako ve své rodině.“
„Doufám, že budu moci přinést něco víc. Pokud nic jiného, alespoň být nablízku a zprostředkovat Pánovo poselství a Jeho blízkost, jíž je obzvláště zapotřebí,“ uvedl pro Vatikánský rozhlas. Na závěr Debbi povzbuzuje k tomu, aby se každý z nás zahleděl do této situace, v níž zdánlivě nic dobrého není, a pokusil se vytěžit z ní střípky dobra.
Autor: Vatikánský rozhlas Datum: 21. března 2020 Foto: dioceze.it
