Když o něčem mluví Bůh, měli bychom i my

Rozhovor se Samem Allberrym, anglikánským duchovním a hostem letošní letní Křesťanské konference

Musí být pastor svobodný? V čem je to lepší a jaká to má úskalí? Co říká Bible o homosexualitě? Je Bůh proti gayům? A proč je dnes sex velké téma? Sam Allberry se nebojí klást ožehavé otázky.

Ve své knize „7 mýtů o singles“ píšete o sedmi nejčastějších oblastech neporozumění tomu, co obnáší být svobodný. V čem vidíte největší obohacení pro svůj život v tom, že nežijete v manželství?

Největší radost prožívám v tom, že mi to dává flexibilitu, abych mohl sloužit Kristu a ostatním způsobem, jakým bych nemohl, kdybych byl ženatý. Můžu sloužit v církvi, setkávat se s lidmi a investovat do řady přátelství nebo být k dispozici, když se zrovna někde vynoří nějaká potřeba. Tyto věci jsou pro mě vzácné.

Co je pro vás naopak nejtěžší?

Největší výzva je v tom, že nemám jednoho člověka, se kterým sdílel bych svůj život. V manželství si takový druh důvěrnosti budujete. Když jste svobodní, rozptýlí se to mezi různá přátelství. Budovat hlubší vztahy vyžaduje čas, a udělat si ho není vždy snadné.

Jak vnímáte otázku nutnosti celibátu kněží tak, jak ji pojímá katolická církev? V anglikánské církvi je pastorům ponechána možnost rozhodnout se, zda vstoupí do manželství, nebo zůstanou svobodní. Co je podle vás pro vedoucí farností či sborů lepší?

Nemyslím si, že Bible učí, že by pastýři měli žít v celibátu; proto nesouhlasím s tím, jak katolická církev trvá na tom, aby se kněží neženili. Domnívám se, že to je oblast, ve které máme svobodu. Je požehnáním mít pastory, kteří jsou ženatí, i pastory svobodné. Zvláště větší sbory mohou mít užitek z obojího.

Nebojíte se témat, která hýbou dnešní společností a se kterými si církev často neví rady – náklonnost ke stejnému pohlaví, předmanželský a mimomanželský sex… Proč je to pro křesťany tak těžké a jak si s tím máme poradit?

Každé téma, které je problematické a hojně diskutované v širší společnosti, bude nesnadné také pro církev. Často se chceme vyvarovat zbytečných konfliktů, nechceme být necitliví v tématech, která v sobě zahrnují zranění a hlubokou bolest. Když ale dojde na oblasti, o kterých Bůh mluví – jako je právě oblast sexuální etiky –, pak je naší povinností sdílet učení Písma se světem kolem nás. Výzva spočívá v tom, abychom to dělali způsobem, který zároveň sděluje Boží dobrotu, abychom nebyli těmi, kteří druhé jen omezují a mají „zastaralé názory“. Hodně pomůže, když jsme ochotní lidem, které známe, věnovat svůj čas, pozorně naslouchat jejich zkušenostem, nadějím a obavám. Často to brousí náš cit pro to, jak pro ně křesťanské poselství může být požehnáním.

Vzpomenete si na nějaký příklad, kdy jste s někým na toto téma mluvil? Jak to probíhalo?

Takové rozhovory s různými jednotlivci vedu často. Nedávno jsem mluvil s jedním studentem, který zvažoval, jestli má v této oblasti následovat Ježíšovo učení. Když jsem ho poslouchal, uvědomil jsem si, že se bojí toho, že skončí sám a jeho život bude bezútěšný. Nakonec jsme si dobře popovídali o tom, jak nás Bible vede k mnohem zdravějším způsobům, jak budovat blízké vztahy, než jen tím, že budeme hledat sexuální naplnění.

Není dnešní církev na otázky sexuální etiky zaměřena příliš a nevede to k tomu, že přehlíží jiné otázky, kterým by se možná měla věnovat také?

To může být skutečným nebezpečím a pravděpodobně bychom našli sbory a církve, kde to tak je. Ale obecně platí to, že je to spíše společnost kolem nás, která ze sexu dělá velké téma, a je potřeba, abychom na to jako křesťané reagovali. Pokud máme být věrní ve snaze zasáhnout sekulární společnost, potom je třeba, abychom vstupovali do diskuse a vyjadřovali se k věcem, o kterých se mluví. V současné době je toto téma jedním z nejdiskutovanějších.

Ve svých knihách vycházíte z osobní zkušenosti, sám jste se tedy setkal s různými reakcemi – ať už v církvi, mezi přáteli či v rodině – na skutečnost, že jste se musel vyrovnávat s náklonností ke stejnému pohlaví. Co v tom pro vás bylo nejtěžší?

Obecně o mně platí, že jsem poměrně ostýchavý a nemám rád konflikty. Takže pro mě bylo obtížné být otevřený ve věcech, které jsou tolik osobní, zvlášť když člověk ví, že se jedná o kontroverzní témata. Většinou jsem raději, když mohu stát ve stínu, takže pro mě byla velká výzva o těchto věcech psát.

Zažil jste v církvi nepochopení nebo odmítnutí?

Někdy jsem se setkal s reakcemi, které byly zraňující…

Text: Kateřina a Tomáš Coufalovi

Ukázka z rozhovoru, který v plném znění najdete v květnovém čísle měsíčníku Život víry. Allberry v něm dále mluví o tom, jak naslouchat těm, kdo jsou jiní, jak se stavět k morálním selháním vedoucích či jak celosvětová epidemie ovlivní fungování církve v budoucnu.

Převzato z květnového čísla měsíčníku Život víry s tématem „Brát Boha za Slovo“. Nad otázkou, jaký máme jako křesťané vztah k Bibli, se dále zamýšlejí Dave Patty, Jiří Unger, Jiří Bukovský, Brian Zahnd, Pavel Hošek a Tyler Patty. O praktické rady, jak mít ze čtení Bible užitek, se dělí Vít Šmajstrla, Jana Frantíková a Jakub Limr.

Časopis přináší také informace o vyhoštění běloruského sboru z jeho modlitebny, ohlédnutí za „koronavirovým“ rokem v životě rodiny Idy Pencové, rady rodičům dospívajících dětí z pera Pavla Rause či vzpomínku na misionáře Davida Snella. Nechybí ani zprávy z církve u nás i ve světě a osobní příběhy českých křesťanů.

Časopis Život víry si můžete přečíst v papírové i elektronické verzi nebo si lze všechny hlavní články poslechnout jako audio nahrávku. Více na www.zivotviry.cz.