Co se stane, když se dva z nejvlivnějších evangelikálů 20. století neshodnou v názoru na otázku s důležitými teologickými a praktickými důsledky? Veřejný střet. Přesně to se stalo v případě Johna Stotta a Billyho Grahama v polovině 70. let 20. století v otázce role sociální služby v poslání církve.
Psal se rok 1974.
Ve švýcarském Lausanne se na Mezinárodním kongresu o světové evangelizaci sešlo 2500 evangelikálů ze 150 zemí a 135 denominací. Alister Chapman ve svém životopise Johna Stotta Godly Ambition popisuje pozadí této konfrontace:
Hlavním cílem kongresu bylo povzbudit evangelikály k dokončení úkolu, aby se evangelium konečně dostalo do všech koutů země. Jeho motto, vyvěšené nad pódiem, znělo „Ať země slyší jeho hlas“.
V době konání kongresu dospěl Stott k závěru, že Bůh volá svůj lid, aby se staral o společnost a politiku stejně jako o evangelizaci. Mnozí v Lausanne s ním souhlasili, zejména lidé z církví sdružených ve Světové radě církví (WCC), kde sociální a politické otázky patřily k důležitým prioritám. Nicméně přesvědčení, že jediné, na čem skutečně záleží, je hlásání evangelia, bylo stále běžné, zejména ve Spojených státech. Řeči o sociálních opatřeních připomínaly obávané sociální evangelium, které mnozí považovali za hlavního viníka teologického odklonu amerických historických denominací.
SOUVISEJÍCÍ – Před 50 lety se v Lausanne konal klíčový kongres o celosvětové misii
V Lausanne Stott chtěl, aby evangelikálové brali sociální činnost vážně. Zvrat ve Stottově poselství na kongresu představoval jeho argument, že samotné Velké poslání vyžaduje, aby křesťané věnovali pozornost nejen duchovním, ale i fyzickým a sociálním potřebám lidí. Učinil tak tím, že se nezaměřil na standardní verzi tohoto pověření, totiž na Ježíšův příkaz jít a získávat učedníky ze všech národů, jak je psáno v Matoušově evangeliu, ale spíše na Janovo vyprávění o tom, jak Ježíš říká svým učedníkům, že tak jako Otec poslal jeho, posílá i je. A stejně jako Ježíšovo poslání zahrnovalo péči o lidská těla i duše, mělo by to být i poslání církve.
Lausannská deklarace odrážela Stottovu vizi. Byla zaměřena především na evangelizaci, ale obsahovala i vedlejší oddíl o sociální odpovědnosti. Postupem času se však ukázalo, že výbor, který měl za úkol pokračovat v práci, nebyl plně srozuměn s tím, že deklarace zahrnuje sociální službu.
… Stott zjistil, že mocní v tomto hnutí vedeném Američany ve skutečnosti nepřijali dvojí důraz, který deklarace kladla na evangelizaci a sociální činnost… Stott byl neoblomný v tom, že Lausanne by se mělo zabývat jak sociální činností, tak evangelizací. Výbor však již stál proti němu.
Když tedy Stott v lednu 1975 přijel do Mexico City na první zasedání výboru, věděl, že to bude těžký boj.
První večer na setkání promluvil Billy Graham. „Radím…“ řekl, “abychom se striktně drželi evangelizace a misie a zároveň povzbuzovali ostatní, aby dělali specializovanou práci, kterou Bůh církev pověřil.“
Stott tu noc několik hodin nespal a formuloval svou odpověď na Grahamův návrh. Ráno se rozhodl, že se Grahamovi, který setkání a hnutí financoval, postaví. Na začátku jednání Stott všechny ohromil prohlášením, že odstoupí z výboru, pokud Grahamova vize hnutí převládne. Stott požadoval, aby se důraz Lausannské deklarace na sociální důsledky evangelia promítl do pokračující práce organizace. Stott a Graham se znali od Grahamových evangelizačních kampaní v Anglii v polovině 50. let a stali se osobními přáteli. Stottova výzva však byla přesto odvážná.
Výbor byl šokován. Mnozí v místnosti nesouhlasili. Sociální problematika podle nich zabírala jen jeden odstavec smlouvy a jen malou část diskusí na kongresu, zatímco evangelizace dominovala oběma. Mnozí evangelikálové stále viděli svět velmi podobně jako Stott v padesátých letech: péče o fyzické potřeby lidí byla důležitá, ale jejich spasení bylo mnohem, mnohem důležitější. Ale ztráta Stotta by byla velkou ranou. Někteří měli pocit, že je vydíratelný.
Nakonec zavřeli Stotta a Petera Wagnera, profesora Fullerova semináře, který chtěl, aby se Lausanne zaměřila na strategie evangelizace, do jedné místnosti a řekli jim, aby vymysleli kompromis. Výsledkem byla slabá zmínka o „celkovém biblickém poslání církve“ v prohlášení o účelu výboru. Graham si dal záležet na tom, aby jeho vztah se Stottem nebyl narušen, a v dubnu mu napsal, že „není muže, kterého bych si vážil, miloval ho, obdivoval a kterého bych s radostí následoval oddaněji než Vás“. Bylo známkou Grahamovy pokory, že nevyužil svého obrovského kapitálu k tomu, aby na setkání v Mexiku prosadil svůj názor.
Autor: Kevin Wax Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 25. července 2024 Foto: Lausanne Movement Canada
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
