Vatikán – Krize západní společnosti odmítající dědictví své civilizace, volání po hluboké vnitřní obnově služebníků církve, pozitivní a negativní stránky liturgické reformy, ale také aktuální otázky spojované se synodou pro Amazonii, o tom všem hovoří kardinál Robert Sarah v obsáhlém rozhovoru pro National Catholic Register.
Prefekt kongregace pro bohoslužbu a svátosti nehledá žádné zástupné viníky. Úpadek křesťanství na Západě působí sami křesťané, jejichž srdce se odklání od Boha. “Jsme to my, nešťastníci, kdo sami sebe odkřesťanšťujeme,” cituje kardinál Sarah slova Georgese Bernanose, napsaná před II. světovou válkou. Krize církve na Západě má počátek v zapomínání na Boha, dodává. “Pokud naším prvním měřítkem není Bůh, začíná všechno kolabovat…”
Tekutý ateismus
„Ve své poslední knize (Le soir approche et déjà le jour baisse – Připozdívá se a den se už nachýlil) jsem se pokusil ukázat, že kořeny všech současných krizí můžeme nalézt v tekutém ateismu. Projevuje se tak, že existenci Boží sice nepopíráme, ale v praxi žijeme tak jakoby nebyl.” Je to jed, jehož obětí jsme všichni, podotýká kardinál Sarah. Proniká totiž do všeho, dokonce do mluvy duchovních. “Spočívá v tom, že spolu s vírou připouštíme radikálně pohanské a světské způsoby myšlení a života. A spokojujeme se s tímto nepřirozeným soužitím! Ukazuje se tak, že naše víra se stala tekutá a nekonsistentní!“
„První reforma se proto musí odehrát v našich srdcích. Spočívá v tom, že se již více nebudeme spolčovat se lží. Víra je totiž obojí: poklad, který chceme hájit, a síla, díky níž jej hájit dokážeme.” Zapomínání na Boha se prvním a nejzávažnějším způsobem projevuje v sekularizovaném životě kněží, míří kardinál Sarah do vlastních řad. Pokud osobní život neodráží jejich úkol, kterým je hlásání Radostné zvěsti, pak se bude praktický ateismus dále šířit v církvi a ve společnosti, dodává. Netají se také s přesvědčením, že právě odtud musí začít hluboká a radikální reforma. “Cíkev je svatá. Ale my bráníme svými hříchy a světskými zájmy tomu, aby zazářila v této svatosti.” Tomu však nemůže pomoci žádná strukturální reforma, dodává kardinál Sarah. “Jsem přesvědčen, že dějiny mění světci. Struktury následují později a pouze zakotvují to, co světci již učinili.”
Zdroj: Vatikánský rozhlas Datum: 24: záři 2019 Foto: YouTube – kardinál Sarah
1 Komentář
Karel Krejčí
Je správné, že kardinál zaměřuje kritiku do vlastních řad. Sám papež chápe křesťanství – tedy naši spásu a očištění od hříchů – v tom smyslu, že se zbavíme jakýchsi předsudků o tom, co je a není špatné a tento rozdíl „smažeme“ naší láskou a tolerantností a k tomu si podle potřeby věrohodnosti použijeme Krista . Vytvoříme jakousi směs z křesťanství, protichůdných náboženství a ateismu a jako pojítko použijeme „všelásku“, která odstraní všechny rozdílnosti a má moc vše propojit. Ve skutečnosti je to však popírání nenahraditelné Kristovy oběti a její nahrazení „láskyplnou tolerantností“, takže Krista vlastně lze obejít, jen vědět, jak na to. Nedávno jsem zaznamenal v jednom komentáři papežovu výzvu adresovanou svým „podřízeným“, k potřebě zvěstování evangelia. On sám se však tomuto úkolu elegantně vyhýbá, protože dobře ví, že podstata evangelia spočívá v jasném konfliktu se světem a to jistě není jeho záměrem, stejně jako jeho předchůdců.
Když shlédneme na You Tube videoklipy s aktivitami CfaN a porovnáme je s aktivitami Vatikánu, můžeme porovnat na jedné straně skutečné zázraky a moc Ducha Svatého a na druhé straně zkostnatělost a bezmocnost … I to je odpověď na současný stav církve, ale je spravedlivé podotknout, především té, co se pokrytecky a okázale zviditelňuje …