Proč Bůh potřeboval ke stvoření Evy Adamovo žebro, když Adama stvořil ze země? To je otázka anonymní posluchačky našeho podcastu. Píše: „Dobrý den, pastore Johne. Zajímalo by mě, proč se Bůh rozhodl Adamovi vyjmout jedno žebro, aby stvořil Evu, když ji jako Bůh mohl stvořit celou ze země, stejně jako stvořil Adama. Tato skutečnost z knihy Genesis mě velmi zaujala, a tak bych od vás ráda slyšela nějaké vysvětlení, proč to tak udělal a zda to má nějaký zvláštní význam. Děkuji.“
Ano, je to zajímavé. V tomto textu jsou vůbec zajímavé věci, které bychom mohli snadno přehlédnout, kdybychom ho nečetli pozorně. Pojďme si tedy přečíst pasáž, na který naše posluchačka odkazuje, a já pak poukážu na skutečnosti, které budou možná překvapivé.
Zástup zvířat
„I řekl Hospodin Bůh: Není dobré, aby byl člověk samoten. Učiním mu pomoc jako jeho protějšek“ (Genesis 2,18). Bůh se chystá dokončit své stvoření, aby bylo zcela dobré. To vyplývá ze začátku odstavce: „Stvořím to zcela dobré. Ještě to není dokončené. Učiním člověku pomoc jako jeho protějšek.“ Slovo protějšek znamená vhodný, odpovídající.
Je důležité si všimnout, že Bůh hledá vhodnou pomoc pro Adama, aby dokončil své stvoření, ale začal tím, že stvořil polní zvěř a nebeské ptactvo. „Hospodin Bůh vytvořil ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve“ (Genesis 2,19). Muž tedy pojmenuje jednotlivá zvířata, aby pochopil jejich přirozenost a poznal, jestli jsou pro něj vhodný protějšek. Nakonec pojmenoval také ženu. Vidíme tady paralelu mezi tím, že nejprve byla stvořena zvířata, a tím, že „jak člověk každou živou duši nazval, takové bylo její jméno“ (Genesis 2,19).
SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Rád trávím čas o samotě – je to projev nelásky?
Člověk pojmenoval jednotlivá zvířata a zkoumal jejich přirozenost a způsobilost stát se jeho protějškem. „A člověk pojmenoval všechen dobytek a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř, ale pro člověka se nenalezla pomoc jako jeho protějšek“ (Genesis 2,20). První krok, který Bůh udělal, bylo stvořit zvířata jako Adamův protějšek, ale to nefungovalo. Vyvstává otázka: Proč by to Bůh dělal? Proč se Bůh rozhodl stvořit zvířata, když věděl, že člověk mezi nimi nenajde vhodný protějšek?
Někdo jako Adam
„Hospodin Bůh tedy uvrhl na člověka hluboký spánek, a zatímco spal, vzal jedno z jeho žeber“ – toto slovo může znamenat také bok – „a to místo uzavřel masem“ (Genesis 2,21). Takže provedl operaci. Otevřel kůži, vzal žebro a místo uzavřel masem.
SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Měl bych svým dětem odkázat dědictví?
„A Hospodin Bůh vybudoval z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k člověku. Člověk řekl: Teď je to kost z mých kostí a maso z mého masa! Bude se nazývat…“ – všimněte si spojitosti s pojmenováváním zvířat. Adam v podstatě říká: „Našel jsem někoho, kdo je mi podobný.“ „Bude se nazývat ženou, protože byla vzata z muže“ (Genesis 2,22–23). Bude se nazývat iššá, protože byla vzata z iš, jak uvádí hebrejský text. „Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne ke své ženě a budou jedno tělo. A oba, člověk i jeho žena, byli nazí a nestyděli se“ (Genesis 2,24–25).
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Žádná pomoc mezi zvířaty
Naše posluchačka se ptá, jestli má nějaký zvláštní význam, že žena byla stvořena z mužova boku neboli žebra, a ne ze země. Řekl bych, že to v textu není uvedeno náhodou. Je to dobrá otázka. Abychom však pochopili význam, musíme vidět určité skutečnosti.
Za prvé, o Adamovi je řečeno, že byl sám, což nebylo dobré. Cílem textu je vyjádřit, jak Bůh dokončí své stvoření, aby bylo zcela dobré – tím, že Adam nebude sám. Ale další věc je zvláštní – stvoření všech zvířat (respektive poukázání na to, že Bůh stvořil všechna zvířata) a jejich přivedení k člověku. Všimněte si tří věcí:
Text jasně říká, že zvířata byla stvořena ze země (Genesis 2,19).
Byla přivedena k člověku, aby je pojmenoval (Genesis 2,19).
Jejich pojmenování souvisí s tím, zda jsou pro něho vhodným protějškem (Genesis 2,20).
Adam tedy pojmenováním zvířat v podstatě určuje jejich přirozenost a jejich vhodnost nebo způsobilost pro to stát se jeho protějškem, aby stvoření bylo konečně zcela dobré. Někdo by se mohl zeptat: Proč Bůh přivedl zvířata k Adamovi, aby mezi nimi hledal svůj protějšek, když věděl, že ho stejně nenajde?
Odpověděl bych: Udělal to právě proto, že věděl, že ho nenajde. Jinými slovy chtěl, aby Adam naprosto jasně chápal, že to, co pro něho připravil, nenajde mezi zvířaty a nemyslel si, že svůj protějšek může mezi nimi najít. „Pro člověka se nenalezla pomoc“ – mezi všemi zvířaty – „jako jeho protějšek“ (Genesis 2,20).
Dokonalé doplnění
Jakmile to Bůh Adamovi jasně ukázal, uvrhl na něho hluboký spánek a provedl operaci. Otevřel mu bok, vyňal žebro a místo uzavřel masem. Dále text uvádí, že z jeho žebra vybudoval ženu.
SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Jak bojovat s přehnanou kritičností?
Pak se dočítáme – a zde jsou použita stejná slova, jako když Bůh přivedl zvířata k Adamovi, aby je pojmenoval – „a přivedl ji k člověku“ (Genesis 2,22). A tak očekáváme, jak ji pojmenuje – tedy jestli její přirozenost bude odpovídat té jeho, nebo ne. Říká: „Teď je to kost z mých kostí a maso z mého masa! Bude se nazývat iššá, protože byla vzata z iš“ (Genesis 2,23).
Na rozdíl od zvířat jméno této bytosti ukazuje, že má lidskou přirozenost. Zvířata jí neměla. To je patrně důvod, proč Bůh stvořil zvířata ze země, ale ženu stvořil z Adamova boku. Proto jí Adam pojmenoval iššá, protože byla vzata z iš. To znamená, že je pro něho vhodná pomoc a protějšek. Není zvíře. Je jedinečnou lidskou bytostí. Je s Adamem jedno tělo. Tato pomoc není neosobní, jako když voli pomáhají zemědělcům. Je jiná. Vztah s ní bude osobní. Je Adamovi podobná, přestože se mu nepodobá dokonale. Právě proto je vhodným protějškem.
Myslím, že to neplatí jenom z anatomického hlediska v oblasti sexuality, ale také v mnohem hlubším, osobním, psychologickém smyslu. Na základě Božího plánu se vzájemně dokonale doplňují. Je dobré, když jsou spolu, a tím pádem je zcela dobré i stvoření. Muž a žena jsou oba stvořeni k Božímu obrazu a mají stejnou lidskou přirozenost – „kost z mých kostí“ a „maso z mého masa“ – myslím, že Adam by toho mohl říct ještě mnohem více.
Kost z kostí, maso z masa
Další verš rozebírá tuto komplementární, dokonalou shodu a říká, že jelikož byli stvořeni z kostí a z masa, jejich hluboká přirozená jednota se projeví v manželství. „Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne ke své ženě a budou jedno tělo“ (Genesis 2,24). Adam řekl: „Je to kost z mých kostí a maso z mého masa!“ A nyní se v manželství stávají jedním tělem. Manželský svazek představuje tu nejhlubší fyzickou, duševní a osobní jednotu mezi mužem a ženou, a stává se tak obrazem – Nový zákon ho nazývá tajemstvím – Krista a církve.
O důsledcích toho, že muž byl stvořen jako první, že žena byla stvořena z muže jako jeho dokonale vhodná pomocnice a podle Genesis 3,20 se stala „matkou všech živých“, by se dalo říct mnoho. Pavel tyto důsledky rozebírá v 1. Korintským 11,8–12. Nyní řeknu jen to, že když Bůh nestvořil ženu ze země jako zvířata, ale z Adamova žebra, chtěl tím dát jemu i nám jasně najevo, že je stejně lidská jako Adam na rozdíl od zvířat, která byla pro člověka naprosto nevhodná.
Tento podcast vznikl ve spolupráci s Desiring God.
Zdroj: blog.didasko.cz Datum: 16. prosince 2022 Foto: CC Search – John Piper
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
