Jednou z často diskutovaných otázek je důchod a jak ho nepromarnit. Méně se však mluví o dědictví a závětích. A právě tím se budeme zabývat dnes. Anonymní posluchačka nám napsala: „Pastore Johne, děkuji za vás podcast. Manžel a já máme přes sedmdesát let, oba z Boží dobroty pracujeme a jsme zdraví. Nikdo z nás tady ale nebude věčně. Mám tedy otázku: Vlastníme majetek ve výši dvou miliónů dolarů. Kromě toho jsme investovali do nemovitostí, které pokryjí naše výdaje, až nebudeme mít příjem. Otázkou je, kdo zdědí náš majetek, až zemřeme. Máme tři děti. Jedno nenásleduje Pána, druhé je věřící, ale vzalo si někoho, kdo to s Božími věcmi nemyslí příliš vážně, a třetí trpí duševní poruchou. Naše první dvě děti jsou materiálně zajištěné. V současné době se přikláním k tomu, abychom většinu majetku odkázali křesťanským organizacím a investovali do Božího království, přičemž pro naše třetí dítě je zřízen skromný svěřenecký fond. Co byste poradil vy? Bible říká: ‚Dobrý člověk dá dědictví synům synů‘ (Přísloví 13:22). Mám ale pocit, že v tomto případě bude lepší opačný přístup. Co myslíte?“
Nejprve chci říct, že tato otázka je pro mě nesmírně aktuální, protože i já a moje manželka máme přes sedmdesát. A zrovna před pár týdny jsme se já a Noël setkali s dvěma právníky, jedním z našich synů a finančním poradcem z křesťanské agentury a dlouho probírali závěť, svěřenecký fond a dříve vyslovené přání, abychom v tom měli pořádek.
Dlouho jsme přemýšleli. Dva naši synové se nabídli jako vykonavatelé závěti. Proto jsme se obrátili na křesťanskou organizaci zabývající se finančním poradenstvím, které důvěřujeme. Noël a já jsme strávili spoustu času přemýšlením a modlitbami ohledně našeho dědictví.
Možnost požehnat
Chtěl bych se krátce vyjádřit ke dvěma biblickým pasážím. První je ta, kterou uvedla naše tazatelka: „Dobrý člověk dá dědictví synům synů, ale hříšníkův majetek bude uschován pro spravedlivého“ (Přísloví 13:22). Nemyslím si, že cílem tohoto přísloví je ukázat, že dobrý člověk by měl nebo musí odkázat dědictví svým dětem a vnukům, ale že dobrý člověk obecně má prostředky a schopnosti to udělat. Smyslem tohoto přísloví je ukázat, že jeho děti a vnuci zakusí požehnání, protože jejich otec nebo dědeček byl dobrý muž.
SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Jak bojovat s přehnanou kritičností?
Nemyslím si, že je to přikázání, ale požehnání, protože verš pokračuje: „… ale hříšníkův majetek bude uschován pro spravedlivého.“ Jinými slovy, hříšník, zlý člověk si myslí, že hromadí bohatství pro sebe a své dědice, ale tak to není.
Takže smyslem není, že každý člověk má povinnost odkázat jakékoli materiální dědictví, ale že dobrý člověk má možnostpožehnat dědicům, zatímco hříšník nemůže svým dědicům požehnat. Nebo jinak řečeno, děti a vnoučata mají ve spravedlivém otci nebo dědečkovi požehnání. Požehnání k nim bude proudit tak či onak, ale o dětech bezbožného otce to neplatí.
Myslím ale, že i tato naděje je jen typickým obecným příslovím, protože z Bible víme, že mnoho bezbožných lidí zanechává svým dětem obrovské dědictví, často k jejich zkáze. Například v Žalmu 17:13–14 se píše: „Vysvoboď mou duši… od lidí tohoto věku, kteří mají podíl na životě. Ze své pokladnice jim plníš břicho — i jejich synové se nasytí a zbytek zanechají svým dětem.“
Jinými slovy, bezbožní lidé jsou často bohatí a odkazují svým dědicům spoustu peněz. Někteří bezbožníci tedy mají velké dědictví, zatímco někteří spravedliví jsou velmi chudí. Přísloví 28:6 říká: „Lepší je chudý, který žije bezúhonně, nežli ten, jehož cesty jsou křivolaké, ačkoliv je bohatý.“ Přísloví tedy vyjadřují obecný princip a obecně platí, že spravedliví mají možnost odkázat svým dětem a vnukům cenné dědictví, ať už finanční, nebo jiné.
Povinni shromažďovat
Rád bych se ještě vyjádřil k textu, který tazatelka nezmínila, ale myslím, že lidé ho zmiňují, když zkoumají, co na toto téma říká Bible. Jedná se o 2. Korintským 12:14, kde se Pavel přirovnává k rodiči ve vztahu ke svým sborům: „Neboť nemají děti shromažďovat pro rodiče, nýbrž rodiče pro děti.“ Myslím, že v tomto verši nejde o dědictví, protože pokud ano, nedával by smysl jeho argument – nechce zemřít, aby přinesl církvi požehnání.
SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Co je modla?
Cílem je ukázat, že rodiče zaopatřují své děti, dokud vyrůstají. Proto tvrdím, že o tom, zda a kolik dědictví odkážeme svým dětem, bychom měli rozhodovat spíše na základě širšího biblického učení než na základě uvedeného přísloví nebo pasáže z 2. listu Korintským.
Pět věcí ke zvážení
Dovolte mi zmínit pět věcí, které jsme s Noël vzali v potaz a které by mohly pomoct naší tazatelce a možná i dalším lidem.
1. Buďte štědří, dokud žijete.
Buďte ke svým dětem štědří, dokud žijete a vidíte, jak se jim daří a jaké jsou jejich potřeby. Když například zemřel můj otec a odkázal mně a mé sestře nějaké peníze, Noël a já jsme se báječně bavili tím, že jsme pořídili fotku ze staré fotografie mého otce, vložili ji do přáníčka, napsali krátké shrnutí jeho odkazu a poslali každému z našich dětí spoustu peněz. Překvapili jsme je několika tisíci dolarů, protože jsme je prostě nepotřebovali. Nepotřebovali jsme peníze, které nám můj tatínek odkázal.
2. Pamatujte na nebezpečí bohatství.
Mějte na paměti, že je bohatství nebezpečné – pro vás i pro vaše děti. Ježíš jasně řekl: „Bohatý do království Nebes vejde těžko“ (Matouš 19:23). Být bohatý neznamená nutně požehnání. Daleko častěji je to prokletí. Dětem můžeme zanechat mnoho jiných důležitějších věcí, než jsou peníze. Buďte si vědomi tohoto nebezpečí.
3. Dávejte pozor na snadno nabyté bohatství.
Nebezpečí je ještě větší, když člověk přijde k bohatství snadno a rychle, například dědictvím. Přísloví 13:11 říká: „Snadno získaný majetek se bude zmenšovat, kdežto ten, kdo pracně shromažďuje, rozmnoží ho.“ Nebo Přísloví 20:21: „Dědictví na počátku kvapně získané nakonec nebude požehnané.“ Tak to bylo v případě marnotratného syna – dostal všechno dědictví najednou. Otec mu všechno dal, on odešel a zničil si život. Marnil svůj život, dokud se ho Bůh nezmocnil. Peníze jsou nebezpečné, ale peníze získané rychle a snadno jsou ještě nebezpečnější.
4. Určete konkrétní částku.
Než abyste odkázali celý svůj majetek všem svým potomkům, raději zvažte konkrétní částku. Nepočítám věci, jako je nábytek, knihy nebo nějaký předmět. Mám na mysli pouze peníze a to, že každému synovi a dceři můžeme odkázat určitou částku a zbytek rozdat křesťanským organizacím, kterým důvěřujete.
Toto rozhodnutí bylo pro mě a pro Noël velmi osvobozující. Snažili jsme se rozhodnout, jakou hodnotu by měl dům, auto a spořicí účty, kdyby se všechno zlikvidovalo. Pak jsme vybrali částku, kterou by obdrželo každé z našich dětí – myslím, že velkorysou, ale přesto omezenou. Nejde o celý náš majetek. Všechno ostatní odkážeme Národní křesťanské nadaci. Rozdělují peníze podle toho, jak si přejete. Může je dostat vaše církev, Desiring God nebo seminář.
Důvod, proč je mnohem jednodušší odkázat zbylou částku takové nadaci, je ten, že změnit závěť je obtížné, pokud v ní uvedete konkrétní organizace. Takto mohu zavolat Národní křesťanské nadaci a během minuty změnit místo, kam peníze půjdou. Pokud se tedy rozhodnete odkázat velké částky křesťanským organizacím, existuje snadný způsob, jak to udělat, aniž byste je jmenovali v závěti.
5. Myslete na speciální potřeby.
A poslední věc: V každém případě myslete na speciální potřeby, zejména na děti nebo vnoučata s postižením nebo jinými obtížemi, které jim ztěžují život. Speciální svěřenecké fondy a podobné věci jsou podle mě krásným projevem křesťanské lásky.
To je tedy několik věcí, které jsme s Noël zatím zvážili. Netvrdíme, že jsme v tomto ohledu dokonalí. Dovolte mi však na závěr zdůraznit, co už jistě víte: mnohem důležitější než odkázat finanční dědictví je odkázat biblickou pravdu, slavné Kristovo evangelium a život zjevující Kristovu lásku.
Tento podcast vznikl ve spolupráci s Desiring God.
Zdroj: blog.didasko.cz Datum: 2. prosince 2022 Foto: CC Search – John Piper
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
„Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin dal svého ducha!“ To řekl Mojžíš Jozuovi. Když na někoho ve Starém zákoně sestoupil Duch svatý, byla to naprosto ojedinělá a výjimečná událost. Čteme jen o několika jedincích, kterým byl v době Starého zákona dán Duch Boží. Prosba a touha Mojžíše však byla prorockým slovem. Proč? Protože skrze Krista dostává téhož Ducha svatého, jehož měl i Kristus, KAŽDÝ věřící v něj. Možná si to málo uvědomujeme, ale dar Ducha svatého, který v nás přebývá a činí z nás nový Boží chrám, je ten největší, nejvzácnější a nejneuvěřitelnější dar, který kdy člověk na této planetě mohl dostat. Bůh sám se rozhodl být v nás. Pod jednou podmínkou: a tou je vydání se Ježíši Kristu. Čím větší měrou se poddáváš Ježíši, tím větší míru jeho Ducha pak dostáváš.
Duchu svatý, kéž máš více prostoru v mém nitru a kéž tě mohu více poznat.
Ez 37,24–28 * Iz 7,1–9
