Nejlepší otázky od našich posluchačů jsou ty, které nejméně očekávám. John Piper a já jsme baptisté. Bereme to tak trochu jako samozřejmost. V tomto pořadu to zdůrazňujeme málokdy. Kdo tedy jsou baptisté? To je dnešní otázka. Jeden posluchač nám napsal: „Dobrý den, pastore Johne, jmenuji se Dennis a žiju na Filipínách. Zajímalo by mě, kdo jsou baptisté. Vím, že jste baptista, ale vlastně nevím, co to znamená. Mohl byste vysvětlit, čím se baptisté vyznačují?“
Rád bych Dennisovi odpověděl tím, že popíšu, čemu jako baptista věřím já. Myslím, že má přesvědčení jsou v souladu s charakteristickými rysy typickými pro většinu baptistických sborů 17. a 18. století.
Říkám 17. a 18. století, protože baptisté, jak je chápu já, vznikli na počátku sedmnáctého století, tedy krátce po roce 1600. V devatenáctém a dvacátém století vzniklo v důsledku rozštěpení většiny církví (nejen baptistů) tolik různých denominací, že si myslím, že bych dnes nemohl tvrdit, že zastupuji většinu. Snad však můžu tvrdit, že zastupuji většinu baptistických sborů z rané historie baptistů.
Kořeny reformace
Své kořeny a kořeny všech baptistů v prvních staletích chápu jako kořeny samotné reformace, která proběhla na počátku 16. století v Evropě. Římskokatolická církev byla obnovena a reformována pod vedením Martina Luthera, Jana Kalvína a Ulricha Zwingliho.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Baptisté vyznávají pět pilířů reformace:
ospravedlnění pouze na základě Kristova vykupitelského díla,
zajištěné a udílené lidem výhradně z Boží milosti
osobním a účinným způsobem v životě každého jednotlivce skrze pouhou víru,
aby byla vyvyšována pouze Boží, nikoliv lidská sláva,
a to vše nikoli na základě tradice nebo církevní autority, ale pouze na základě Písma.
Jedná se o pět velkých pilířů reformace, známých také jako „pět Solas“, které baptisté sdílejí prakticky se všemi reformovanými, původně protestantskými církvemi: (1) jedině Kristus, (2) jedině milostí, (3) jedině vírou, (4) jedině Bohu patří sláva, (5) jedině Písmo. To je základem baptistů i ostatních protestantských větví. Miluji tyto pravdy, které vyvyšují Krista, a jsem zajedno nejen s baptisty, ale se všemi denominacemi, které ctí tyto reformační biblické pilíře.
Křest a pilíře reformace
Jako baptisté se vyznačujeme tím, že když jsme se zamýšleli nad důsledky toho, že naší autoritou není omylná lidská či církevní autorita, ale samotné Písmo, a když jsme se zamysleli nad důsledky víry, která jediná člověka uvádí do správného vztahu s Bohem a činí ho součástí vykoupeného Božího lidu, viděli jsme (a teď mluvím o baptistech z počátku 16. století), že reformace církve nezašla podle Bible dost daleko.
SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Co Bible říká o očistci?
Prvním baptistům se zdálo, a já s tím souhlasím, že učení o ospravedlnění pouhou vírou – a tudíž i připojení se k novému Božímu lidu, církvi – znamená, že bychom neměli uvažovat o přijetí spasení a připojení se k Božímu lidu prostřednictvím fyzických, rodinných vazeb. Jinými slovy, my baptisté jsme v Novém zákoně nenašli žádné tvrzení o tom, že z učení o ospravedlnění pouze vírou vyplývá, že by děti věřících měly být považovány za součást ospravedlněného Božího lidu jen proto, že mezi nimi a jejich věřícími rodiči existuje příbuzenský vztah.
Protože křest je vnějším znamením Božího přijetí a příslušnosti k vykoupenému Božímu lidu, neměli by být lidé křtěni jen proto, že mají fyzické spojení s vykoupeným lidem – konkrétně se svými věřícími rodiči. Proto baptisté nekřtí malé děti, a to je hlavní důvod, proč se nazýváme baptisté. Věříme, že by mělo existovat věrohodné vyznání spásné víry ještě předtím, než člověk obdrží vnější znamení tohoto věrohodného vyznání a sjednocení s Kristem. A tímto znamením je křest, symbol přechodu ze smrti do života skrze víru v Ježíše.
Ponoření, ne pokropení
Historicky chápali baptisté křest jako ponoření – to znamená, že člověk vstoupí do bazénu nebo do řeky a nepokropí se mu jen hlava, ale ponoří se pod vodu celý. Věříme tomu, protože:
Řecké slovo baptizó znamená „ponořit“, nikoli „pokropit“.
Ponoření odpovídá symbolice v Římanům 6:1–4. Skrze křest jsme byli pohřbeni s Kristem a naše vynoření ukazuje na vzkříšení.
Zdá se, že raná církev křtila ponořením. Filip a etiopský eunuch „sestoupili do vody“ (Skutky 8:38), Jan Křtitel křtil v řece Jordán – potřeboval řeku, nestačila mu pouze nádoba, do níž by vložil ruku a pokropil člověka trochou vody.
Proto křtíme ponořením. Jedná se o dvě odlišnosti týkající se křtu: křest pouze na základě vyznání víry a křest ponořením.
Další baptistické zásady
Z chápání baptistické církve jako součást reformace římskokatolické církve vyplývá několik dalších rysů. Jedním z nich je, že církev je vnímána jako shromáždění věřících. To vyplývá z toho, co jsme už řekli. Víme, že někteří věřící mohou být pokrytci, nejsme dokonalí. Cílem je však mít církev, jejíž členové skutečně důvěřují Kristu – církev věřících, a ne církev, jejíž součástí jsou lidé jen proto, že k ní patřili jejich rodiče nebo se do ní narodili.
SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Je moje pokání skutečné, když se dopouštím stále stejného hříchu?
Další důsledek reformace mezi baptisty je ten, že se snažíme brát vážně kněžství všech věřících: každý z nás má přímý, osobní vztah s Bohem skrze Krista. Máme za to, že toto všeobecné kněžství je důvodem, proč v Novém zákoně měli poslední slovo ve způsobu řízení církve samotní členové sboru – ne jen skupina starších nebo biskupů. Pokud jde například o církevní kázeň, Ježíš v Matouši 18:17 řekl, že poslední krok před tím, než je neukázněný člověk vyloučen z církve, je následující: „Pověz to shromáždění.“ Poté církev vynáší rozsudek. Proto jsou baptisté obvykle označováni jako kongregacionalisté.
Dalším důsledkem probíhající reformace mezi baptisty byla svoboda vyznání. Baptisté odmítají náboženský nátlak, a to nejen ze strany oficiálních církevních autorit, ale také ze strany civilních úřadů. Většině reformačních církví se v prvních desetiletích nepodařilo odtrhnout od občanské vlády, některým to trvalo dokonce ještě déle, takže lidé jako baptisté byli utlačováni a pronásledováni svými protestantskými bratry a sestrami, kteří se domnívali, že státní moc by měla být církvemi využívána k prosazování teologické a církevní jednoty.
Jednota navzdory bouřím
Hlavní charakteristické znaky baptistů by se tedy daly shrnout následovně:
1. Baptisté jsou protestanti, kteří se ztotožňují s pilíři reformace: ospravedlnění pouze skrze Krista, pouze z milosti, pouhou vírou, pouze k Boží slávě a pouze na základě autority Písma.
2. Zastáváme křest na vyznání víry, takže jen lidé, kteří vědomě přijali skrze víru nový život v Kristu, přijímají vnější znak tohoto nového života.
3. Baptisté prosazují církev věřících, jejímiž členy jsou pouze ti, kdo prokazatelně vyznávají víru v Ježíše Krista.
4. Zastáváme kongregační zřízení sboru, který prakticky spravují starší a diákoni. Většina raných baptistických vyznání mluvila o starších a diákonech.
5. A nakonec prosazujeme svobodu náboženského vyznání bez jakékoli vnější náboženské nebo státní kontroly nad místním sborem.
Pokud jde o mě, v důležitých otázkách jsem zajedno i s lidmi z jiných denominací, což mi umožňuje s nimi spolupracovat a mít s nimi láskyplné společenství a přátelské vztahy. Nemyslím si, že by nám rozlišovací znaky, kterým my baptisté věříme, měly bránit ve vzájemném společenství nebo spolupráci, zejména pokud spolu sdílíme zásady reformace.
Tento podcast vznikl ve spolupráci s Desiring God.
Zdroj: blog.didasko.cz Datum: 1. července 2022 Foto: CC Search – John Piper
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
