Mám moc rád své rodiče a respektuji je. Ale ne pro každého jsou rodiče takovým požehnáním. Proto jsme obdrželi několik podobných otázek od dospělých posluchačů, kteří se potýkají s otázkou, jak mají ctít své rodiče. Mnoho lidí v tom nemá jasno. Jak dospíváme, vidíme chyby svých rodičů stále jasněji. A v období přechodu z puberty do dospělosti slábne jejich autorita. Náš vztah s nimi se mění. To vede k celé řadě otázek, například této: Jak máme ctít své rodiče, když si jich nevážíme? Jeden anonymní posluchač, kterému je něco přes dvacet let, ji formuloval obzvlášť jasným a stručným způsobem: „Pastore Johne, moje otázka je poměrně jednoduchá: Jak mám ctít své rodiče, když si jich nevážím? Musím si jich vážit, abych je mohl ctít?“
Nemyslím si, že je velký rozdíl mezi slovy ctít a vážit si. Vážit si někoho nejčastěji znamená vnitřně hodnotit něčí charakter nebo úspěch, zatímco úcta zahrnuje různé projevy, které vyplývají z toho, že si jich vážíme – ať slova, nebo činy.
Myslím, že otázka zní: Jak máme ctít rodiče nebo si jich vážit, když jednají neuctivým a zavrženíhodným způsobem, a přitom nečiní pokání? To je klíčová otázka nejenom proto, že všichni křesťané se musí vypořádat s Ježíšovým přikázáním z Matouše 19:19: „Cti otce a matku“ – přestože tisíce lidí mají rodiče, kteří se neustále chovají neuctivě a zavrženíhodně – ale také proto, že stejnému problému čelíme i ve vztahu k ostatním. 1. Petrův 2:17 říká: „Všechny ctěte“ – nejen rodiče, ale všechny lidi – „bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále mějte v úctě.“ Ve světě je spoustu zlých lidí, kteří celý život páchají ohavné věci, odmítají Boha, zemřou s hlubokou nenávistí vůči lidem a zdá se, že na nich není nic chvályhodného.
SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Jak se modlit v Duchu?
Sedm důvodů, proč prokazovat úctu
Když jsem přemýšlel nad otázkou, jak prokazovat úctu neúctyhodným lidem, nejvíce mi pomohlo, když jsem zjistil, že v Novém zákoně je nejméně sedm vzájemně souvisejících odůvodnění toho, proč někoho ctít. A tyto důvody pro úctu k lidem vždy vyžadují různé způsoby, jak jim prokazovat úctu. Pokud je všechny vezmeme v úvahu, některé z nich bude možné vztáhnout na úctu k rodičům, kteří jednali hanebným nebo zlým způsobem, aniž bychom překrucovali význam dané pasáže. Zde je tedy sedm novozákonních, vzájemně souvisejících odůvodnění toho, proč někomu prokazovat úctu.
1. Boží obraz
Za prvé, jsme povinni prokazovat úctu lidským bytostem jednoduše proto, že jsou stvořené k Božímu obrazu. Měli bychom se k nim chovat jinak než ke zvířatům. Například:
Jím [jazykem] dobrořečíme Pánu a Otci, a jím také zlořečíme lidem, učiněným podle Boží podoby. Z týchž úst vychází žehnání i zlořečení. Moji bratři, tak to nemá být! (Jakubův 3:9–10)
Jinými slovy, pouhá skutečnost, že lidé jsou stvořeni k Božímu obrazu, Boží podobě, by v nás měla vyvolávat určitý druh úcty. Když se mě studenti ptali: „Jak prokázat úctu pedofilovi, sexuálnímu násilníkovi, vrahovi nebo člověku zodpovědnému za genocidu?“, jedna z mých odpovědí zněla: „Neodstřelte ho jako zatoulaného býka, který potrkal vašeho souseda“ (Exodus 21:28–32). Poskytnete jim řádný soud, protože jsou to lidé, ne zvířata. To je jistá forma úcty, přestože po soudu následuje poprava.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
2. Přirozené vztahy
Úcta se také váže k přirozeným vztahům, které ustanovil Bůh. Mám na mysli „cti svého otce a svou matku“, protože to je přirozený vztah, který Bůh určil. Úcta se v tomto případě neodvíjí od dobrých vlastností rodičů, ale od toho, jak Bůh věci ustanovil. Zahrnuje to i úctu na základě věku: „Před šedinami povstaň, cti starce a boj se svého Boha. Já jsem Hospodin“ (Leviticus 19:32).
3. Bohem ustanovená autorita
Další druh úcty se vztahuje na Bohem ustanovenou autoritu. Překrývá se s předchozím bodem, ale v tomto případě nestojí v základu přirozené uspořádání. Pokud jde o sekulární sféru, Petr říká: „Krále mějte v úctě“ (1. Petrův 2:17) Pokud jde o církev, Pavel v 1. Tesalonickým 5:12 uvádí: „Žádáme vás, bratři, abyste uznávali ty, kteří mezi vámi namáhavě pracují, jsou vašimi představenými v Pánu.“ Jinými slovy, existuje Bohem ustanovená autorita ve světě, Bohem ustanovená autorita v církvi a zároveň existuje i konkrétní druh úcty, kterou bychom měli lidem prokazovat na základě váženosti jejich úřadu, do kterého je dosadil sám Bůh.
SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Proč potřebujeme kázání, když si můžeme číst Bibli?
4. Hodnotná námaha
Lidem bychom měli prokazovat úctu také proto, že jejich práce je záslužná. V 1. Tesalonickým 5:13 Pavel církvi říká: „Převelice si jich [našich vedoucích] v lásce važte pro jejich práci.“ Jinak řečeno, práce sama o sobě je hodnotná a hodná našeho uznání.
5. Služba
Je zajímavé, že v 1. Tesalonickým Pavel spojuje lásku k vedoucím církve, kteří dělají svou práci dobře, s prokazováním úcty. Znovu si přečtěme verš 13: „Převelice si jich [vašich vedoucích] v lásce važte pro jejich práci.“ Jinými slovy, existuje určitý druh úcty nebo cti, která není založena jen na kvalitě jejich práce, ale také na lásce k těm, kdo nám slouží.
6. Slabost
Určitý druh úcty máme prokazovat také slabším. Petr to zmiňuje, když mluví o vztahu mezi muži a ženami v 1. Petrově 3:7: „Stejně muži: žijte se svými ženami podle poznání jako se slabší ženskou nádobou.“ Jinými slovy, křesťanskou reakcí na slabost není vykořisťování, výsměch ani zneužívání, ale úcta.
7. Křesťanská milost
Tento druh úcty je možná ten nejdůležitější, protože se týká výlučně křesťanů. Jedná se o druh úcty, kterou lidem prokazujeme bez ohledu na jejich dobré vlastnosti, postavení, pověst, váženost nebo jejich nedostatky. Jinými slovy, určitý druh úcty není reakcí na úctyhodnost daného člověka, ale naopak mu tuto úctyhodnost udílí. Chováme se k člověku jako k úctyhodnému a hodnému naší služby.
Pavel říká, že tento druh prokazování úcty je zakořeněn v Kristově smýšlení, jeho vtělení a oběti na kříži:
Nic nedělejte ze soupeření ani z ješitnosti, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe… Mějte tedy v sobě to smýšlení, které bylo i v Kristu Ježíši. Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka (Filiským 2:3, 5–7).
Úctu tedy svobodně a milostivě prokazujeme lidem, kteří si ji nezaslouží. Chováme se k nim lépe, než si zaslouží. Zaujímáme k nim postoj služebníků. Tak je svým způsobem vyvyšujeme, jako by byli hodni naší služby, ačkoli ve skutečnosti nejsou. Dobrovolně jim prokazujeme úctu, které se říká milost. Tak ve vztahu k nám jednal Kristus, který se pro nás obětoval – prokázal nám úctu, jako bychom jí byli hodni, i když nejsme.
Komu čest, tomu čest
Žádný z těchto sedmi důvodů, proč prokazovat úctu lidem, nás nevede k pokryteckému uvažování, abychom o lidech nehodných úcty přemýšleli jako o úctyhodných a o zavrženíhodných lidech přemýšleli jako o chvályhodných. Bible nežádá, abychom žili ve lži.
Sečteno podtrženo:
některé projevy úcty se zakládají na Božím obraze,
některé se zakládají na mezilidských vztazích, které Bůh určil,
některé se zakládají na autoritách, které Bůh ustanovil,
některé se zakládají na hodnotné práci, kterou druzí odvádějí,
některé se zakládají na našem láskyplném vztahu,
některé se zakládají na slabosti druhého,
některé jsou zcela dobrovolné a ukazují druhým lidem svobodu Boží milosti.
Mezi těmito sedmi důvody se podle mě minimálně čtyři, dost možná i šest, vztahují na rodiče, kteří žijí hanebným způsobem. Zamyslete se i vy, které z nich se vztahují na vaší situaci.
Tento podcast vznikl ve spolupráci s Desiring God.
Zdroj: blog.didasko.cz Datum: 12. srpna 2022 Foto: CC Search – John Piper
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
