Jirka Zdráhal je pastorem brněnského sboru ICF. V Boha uvěřil během vlny probuzení počátkem devadesátých let a působil několik let jako pastor v církvi Slovo života.
Minulý rok nás zasáhla pandemie koronaviru, s kterou bojujeme dodnes. Křesťané hledali různé vysvětlení. Co jste na podobné otázky odpověděl vy?
Probíhající pandemie je určitě nepříjemná, ale osobně v této chorobě, ani nouzovém stavu a případném očkování nevidím nic zvlášť duchovního. Mým přáním a modlitbou je, aby si lidé, kteří nevěří, uvědomili dočasnost lidského života. Západní civilizace má, díky rozvinutému zdravotnictví a celkové vysoké životní úrovni, pocit, že lidé mají vše pod kontrolou. Tak snad by tento pocit mohl být oslaben, aby svou jistotu hledalo víc lidí v Bohu. Jsem zvědavý, jestli bude silnější reakce na naše misijní aktivity po skončení současných omezení.
Vy jste jako pastor působil ve společenstvích, která nepatří mezi ty finančně podporované státem. Kde jste vnímal ty největší výzvy při vaší službě?
Od státu jsme nikdy žádné finance nečerpali, vše si platíme ze sbírek a darů členů. Nemyslím si, že by největším problémem sboru byl nedostatek financí. Důležitější je koncept služby a pokud možno jasně definované priority a vedení sboru. Největší výzva je na začátku, když je třeba vytvořit nějaké materiální zázemí jako je technika, služba dětem a podobně.
V rozhovoru pro Rádio 7 jste zmínil, že jste obrazně vydal ze sebe všechno a zůstaly vám jen prázdné kapsy. Jak se takový pocit projeví ve vztahu s Bohem? Prožíval jste i krizi víry?
Já jsem uzavřel službu pastora po dvaceti letech, kdy jsem to dělal na plný úvazek. Když jsem skončil, tak ze mne spadla tíha zodpovědnosti. Neměl jsem krizi víry ve smyslu, že bych Bohu něco vyčítal, jelikož jsem byl přesvědčený o tom, že Bůh sám mě k této změně vedl. Prožil jsem ale něco podobného, co prožívají misionáři po návratu z misie domů, určitou formu duchovní lenosti, a nějakou dobu mi trvalo, než jsem znovu získal pravidelný duchovní život modlitby.
Po skončení na pozici pastora v pražském ICF jste nějaký čas pracoval pouze v civilním zaměstnání. Co vás tato vaše nová zkušenost naučila?
Již během posledních let pastorské služby jsem začal pracovat formou brigády. Důvodem byla potřeba zvýšit příjem a také chuť využít volný čas. Pak jsem začal pracovat naplno a pracuji i v současné době. Není to vždy snadné, ale mně to vyhovuje. Když je sbor malý, tak to pomůže ušetřit finance v rozpočtu. Také to dává určitý pocit nezávislosti na sboru a pro mě osobně je lákavá i změna prostředí, kdy se nemusím neustále zabývat jen sborovými záležitostmi.
Po delší přestávce jste se vrátil do Brna, kde jste dříve působil jako pastor. Dnes vedete ICF. Kam jste se oproti tomu vašemu prvnímu působení posunul?
Pro pastora, který byl zaměstnaný sborem, je zajímavé vidět aktivity sboru z druhé strany. Pomohlo mi to uvědomit si, že míň je někdy víc a zaměřit pozornost na to, co je opravdu klíčové. Také mám pocit, že když už jsem jednou odstoupil z hlavního vedení, tak to pro mě nebude těžké, až ta chvíle opět nastane.
Nedávno jste vydal novou knihu. Můžete uvést, co vás k tomu vedlo a pro koho je určena?
Rozhodl jsem se napsat jednoduchého průvodce Biblí. Je určený mladým a novým věřícím, kteří se potřebují zorientovat ve světě Bible. Je to kniha pro ty, kteří chtějí víc rozumět Bibli, a přitom nečtou náročné teologické tituly. Cílem knihy je ukázat Velký příběh popsaný ve všech biblických knihách a přilákat čtenáře k osobnímu čtení Bible.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Michal Nosál Datum: 2. února 2021 Foto: Facebook – Jirka Zdráhal
1 Komentář
Karel Krejčí
Autor komentáře si v prvním odstavci odporuje. Na jedné straně nevidí v samotné chorobě, ani nouzovém stavu nic duchovního a na druhé straně věří, že tato krize přiměje lidi uvědomit si omezenost a možnosti zdravotnictví a přiměje je to hledat jistotu v Bohu. Co tedy může být duchovnějšího? Donutí lidi odvrátit se od konzumního způsobu života „jakási“ literatura o Bohu? Lidé hlásající Boha? Také ne. Jak se můžeme ujistit, tak ani nemoci nemusí být chápány a vnímány jako vykřičníky, že „něco“ je špatné. Tak co potom tedy zbývá? U politiků jistě žádný duchovní posun nemůžeme očekávat. Kdo jiný by tedy měl beze strachu a odvážně hlásat onu duchovní pravdu a vysvětlovat skryté souvislosti než ti, co opravdu uvěřili v Krista?