Ježíš kreslil kruhy a čáry: Reakce na Andyho Stanleyho

„Měli byste se přijít učit od nás!“

Toto tvrzení na mě vyskočilo z kázání Andyho Stanleyho, který 1. října vysvětloval svým kampusům v oblasti Atlanty, proč se ocitl pod palbou kritiky kvůli pořádání „Bezpodmínečné konference“ pro rodiče dětí, které se přihlásily k LGBT+. „Vy“ jste podle něj ostatní evangelikální sbory a pastoři. „My“ jsme North Point, Stanleyho vlajková loď s řadou satelitů.

Tato věta se jako zlatá nit táhne nejen jeho tehdejším kázáním, ale i historií North Pointu. Je to filozofie, která vedla ke Stanleyho obrovskému vlivu a k místu, kde se onu neděli nacházel, seděl na stoličce a nervózně mluvil o sexualitě.

SOUVISEJÍCÍ – Michael Brown / Je na čase otevřeně mluvit o Andym Stanleym a homosexuálních křesťanech

Patřím k těm „vám“, kteří se od Andyho Stanleyho něco naučili. Chci vám pomoci pochopit přitažlivost a úskalí jeho filozofie služby.

Společné břemeno

Se Stanleym sdílíme společné břemeno pomáhat lidem, kteří uvažují o opuštění křesťanství, aby si udrželi svou víru. Ačkoli jsem vyrůstal na jihu USA, nepatřil jsem k evangelikálům, ale byl jsem bezpečně zakotven v liberální formě protestantismu. Na evangelikální střední škole však do mě prostřednictvím jednoduchého vyučování novozákonních textů pronikla svěžest toho, co jsem nazýval „původním Ježíšem“.

Neobjevil jsem však jen původního Ježíše – objevil jsem také komplikovanou nábožensko-politicko-sociální kulturu. Tehdy mi to nevadilo, protože jsem byl vděčný za všechno, co jsem se o křesťanské víře dozvídal. Pro mnoho mých spolužáků, kteří vyrostli uvnitř této subkultury, to však byl matrix, kterému chtěli uniknout.

O mnoho let později jsem se jako student Dallaského teologického semináře vrhl do studia misiologie a teologie. V misiologii jsme se učili o tom, jak misionáři odlišují základní učení křesťanství od místní kultury. V církevních dějinách jsme se učili, že do církve se často vkrádají chyby, když se někdo pokouší odstranit něco, co je podstatné pro „víru, která byla jednou provždy dána svatým“ (Juda 3). Často se tak děje ve jménu „oslovení lidí“.

Dobrý misionář se snaží splynout s místní kulturou, ale zachovává základní učení křesťanské víry. Richard Lovelace ve své knize Dynamika duchovního života ukazuje, jak to může vést dokonce k duchovní obnově a vytvoření prostoru pro hlásaní evangelia.

To je to, co jsem chtěl udělat, když jsem se v roce 2006 vydal založit sbor do Denveru. Mnozí z mých nových věřících popisovali, že opustili konzervativní město v biblickém pásu a přestěhovali se do liberálnějšího Colorada. Cítili se sevřeni svou rodnou kulturou, podobnou té, se kterou jsem se setkal na své evangelikální střední škole, a byli vděční, že od ní mají určitý odstup. Přitom si nanovo hledali svoji cestu ke křesťanství. Potřeboval jsem někoho, kdo ví, jak víru předat způsobem, aby Písmo mohlo nanovo vstoupit do života hledajících lidí. A tak jsem objevil Andyho Stanleyho.

Studium misiologie Andyho Stanleyho

Stanleyho celoživotním posláním je odstraňování překážek, aby pomohl lidem nově se setkat s Ježíšem. Začal jsem studovat jeho službu, protože byl misionářem u zklamaných bývalých evangelikálů.

Stanley je synem slavného baptistického kazatele a jeho cesta je cestou mnoha jiných. Pracoval jako vedoucí mládeže v otcově baptistickém sboru v Atlantě, ale cítil se její kulturou přidušený. Chtěl ze sboru odejít, ale nechtěl opustit službu, a tak založil nový druh sboru. To mělo za následek bolestný rozchod s jeho otcem – a vyústilo to v rostoucí megasbor.

V době, kdy jsem v roce 2006 začal sledovat Stanleyho, měl North Point tři kampusy (dnes má osm míst). Byla to cílevědomý sbor, který se stavěl do pozice předsunutého průzkumníka evangelikalismu a šel tam, kam většina sborů nešla, aby řešil problémy, které jiné sbory neřešily. Koncepty North Pointu byly šířeny mezi další sbory a církevní vedoucí prostřednictvím různých zdrojů a každoročních konferencí. „Měli byste přijít a učit se od nás“ není nová věta. Byla součástí étosu North Pointu od samého počátku.

Druhou částí jejího étosu je „vytvářet sbory, do kterých budou rádi chodit nevěřící lidé“. Klíčovou pasáží je pro Stanleyho jeruzalémský koncil z 15. kapitoly Skutků, zejména Jakubova slova v 19. verši: „Proto soudím, abychom pohanům, kteří se obracejí k Bohu, nepřidávali další břemena“. V North Pointu to znamená odstraňovat překážky, které lidem brání přijít do sboru, vrátit se do sboru a připojit se k malé skupině. Prioritou je navazování a udržování vztahů s nadějí, že se lidé posunou blíže k Bohu.

Snad nejsnáze je to vidět na Stanleyho metodě kázání. Ve své knize Deep and Wide vysvětluje: „Mým cílem během bohoslužby je prezentovat Písmo tak užitečným a přesvědčivým způsobem, aby každý v publiku byl rád, že se zúčastnil, a odjížděl s úmyslem vrátit se následující víkend. . . . Chci, aby odcházeli zaujati tím, že slyšeli někoho učit z Bible něco užitečného.“ 

Vtáhněte je do vztahu. Ukažte, že Bible je užitečná. To je ve zkratce Stanleyho kázání. Od ostatních metod citlivých k hledajícím se liší v jednom podstatném ohledu: Stanleyho přístup je výkladový. Ačkoli nekáže podle jednotlivých biblických knih, většina jeho kázání je výkladem konkrétního textu, který je uveden s jasným cílem. „Můj přístup spočívá v tom, že posluchače nalákám, aby mě následovali do jednoho úryvku Písma s příslibem, že text odpoví na otázku, kterou si kladou, vyřeší záhadu, nad kterou si lámou hlavu, nebo vyřeší napětí, které v sobě nosí. Jakmile se dostaneme k textu, snažím se ho nechat mluvit sám za sebe.“

SOUVISEJÍCÍ – Andy Stanley reaguje na Mohlerovu kritiku kvůli pořádaní konference pro rodiče dětí z LGBT komunity

Z tohoto přístupu jsem se naučil hodně o tom, jak navázat kontakt s lidmi. Ne náhodou jsou Stanleyho posluchači vtaženi do děje a cítí se pochopeni. Jeho přístup zaujme i posluchače, kteří by měli problém spojit své zkušenosti s tradičním výkladovým kázáním.

Obavy z redukcionismu

Po několika letech poslechu kázání z North Pointu jsem si však všiml zvláštního vzorce: téma kázání bylo mnohem užší než šíře novozákonního učení. V Novém zákoně jsem viděl, že apoštolové – kteří nechtěli klást další břemena pohanům – učili věci, kterými se Stanley nikdy nezabýval. Jak jsem si tento rozpor mohl vysvětlit?

Jak Stanley prozíravě připomíná: „Přístup, který si komunikátor zvolí, má vždy přednost před jeho záměrem“. Jeho přístup spočívá ve výběru jednotlivých textů, které projdou filtrem „užitečnosti“, Tento přístup vylučuje kázání delších úseků nebo celých biblických knih. Při tomto přístupu se však také odfiltruje mnoho hloubky potřebné k udržení křesťanské víry.

Rozhodl jsem se, že potřebuji jiný cíl. Pavel, původní misionář a pastýř v jedné osobě, měl dvojí cíl – neztěžovat pohanům, aby se obrátili k Bohu, a učit je celé Boží radě, aby jejich víra mohla dozrát a vytrvat. Přijal jsem Pavlův styl a zároveň jsem do něj začlenil některé Stanleyho postřehy o komunikaci. To mě vede ke kázání delších úseků biblického textu.

Abych byl ke Stanleymu spravedlivý, ne všechno, co církev učí, musí nutně zaznít z kazatelny. „Kruhy jsou lepší než řady“ je další známý Andyho názor. Tato věta připomíná, že změna života se děje v malých skupinkách, takže mohu předpokládat, že některá témata se probírají ve skupinkách a jiných prostředích služby. Ale kazatelna udává tón sboru – zejména velkého sboru s vlivným komunikátorem. Pokud by se klíčové novozákonní učení nedostalo na kazatelnu, začala by v církvi existovat redukcionistická forma křesťanství?

Moje předtucha zesílila po Stanleyho kázání „Není to těžké“ z roku 2018. Ve Skutcích 15 se vrátil na známou půdu. Tentokrát však překážkou, kterou chtěl odstranit, byl Starý zákon. Na jednu stranu se zdálo, že se snaží o pravdivou a jednoduchou věc: Křesťané jsou pod novou smlouvou, ne pod starou. Pak se ale „stará smlouva“ spojila se „Starým zákonem“ a on se zasazoval o odpoutání naší víry od starozákonních Písem.

Byl jsem zmatený, ale viděl jsem, jaká je v tom logika: Stanley chtěl umožnit, aby ti, kteří mají námitky proti Starému zákonu, mohli i tak věřit. Problémem tohoto přístupu je, že novozákonní etika je často založena na řádu stvoření (to se přímo týká jeho učení o sexualitě). Ježíš učil své učedníky hermeneutice, v níž Boží království obnovuje stvoření k jeho původnímu účelu. Starozákonní zákon – i když není pro křesťany závaznou smlouvou – je stále vyjádřením tohoto řádu stvoření, takže mezi novozákonní etikou a starozákonním zákonem existuje shoda.

Nebylo by toto vyučování odpovědí pro někoho, kdo má problém se Starým zákonem? Neměl by pastor spíše než zbavovat se Starého zákona ukázat, jak jej číst novozákonním způsobem?

Překročení Rubikonu?

Spor o „odpoutání“ mě přinutil přemýšlet: Překračuje Stanley Rubikon od mise k redukci?

To byla otázka, která se mi honila hlavou, když jsem usedl ke sledování jeho kázání z 1. října. Podstatou mých obav bylo toto: „Bezpodmínečná konference“ měla za cíl vybavit křesťanské rodiče v křesťanském rámci. Zároveň na ní vystoupili dva muži žijící v homosexuálním manželství a akademik, který se staví proti historickému křesťanskému učení o vztazích osob stejného pohlaví. Jak by mohl pomáhat křesťanským rodičům, když na něm vystupují řečníci s nekřesťanskými názory a praktikami? Nebo snad nevěří, že tyto názory a praktiky jsou nedílnou součástí původního křesťanského učení?

Stanley začal své poselství jako reakci na sloupek Alberta Mohlera, který kritizoval konferenci pod názvem „Vlak odjíždí ze stanice“. Stanley uvedl: „V tomto článku se objevily následující argumenty,

Autor mě vlastně obviňuje z toho, že jsem se odchýlil od jeho verze biblického křesťanství. Chci tedy na záznamu říci: že jsem se nikdy nepřihlásil k jeho verzi biblického křesťanství. Takže od ničeho neodcházím . . . Podle mého názoru je jeho verze biblického křesťanství problém. . . . Jeho verze biblického křesťanství je důvodem, proč lidé křesťanství zbytečně opouštějí. Je to verze, která způsobuje, že se lidé křesťanské víře brání, protože nemohou najít Ježíše uprostřed všech těch ostatních věcí a teologie a všech těch ostatních tématech, které se na poselství nabalují. Sečteno a podtrženo: tato verze křesťanství vytyčuje hranice. A Ježíš kreslil kruhy. Kreslil kruhy tak velké a zahrnoval do nich tolik lidí, že to náboženské vůdce neustále znervózňovalo. A jeho okruh byl dost velký na to, aby zahrnoval i hříšníky, jako jsem já.

Hodně se mluví o Stanleyho analogii „kruhů a čar“, ale jen málokdo vystopoval její zdůvodnění. Jeho dlouhodobým zájmem bylo odstranit překážky a odlehčit biblické poselství. Řečeno misionářskou mluvou, podle něj Mohler učí „svou verzi biblického křesťanství“, která lidem vytváří překážky, aby objevili Ježíše. Chce do vztahu („kruhu“) vtáhnout lidi, kteří by jinak dveře evangelikální církve neotevřeli.

Do této obavy je však vetkáno několik nejasností. Mohler používá termín „biblické křesťanství“, aby popsal to, co považuje za podstatné věci v Písmu, nikoliv věci „nabalené“ okolní kulturou. Mohler by jistě uznal platnost různých kulturních forem, modelů služby, a dokonce i teologických tradic. Neobviňuje Stanleyho z toho, že by se odchýlil od jím preferovaného systému. Jde mu o něco podstatnějšího. Debata Mohlera a Stanleyho tedy rámuje daný problém: Je Stanley misionářskou formou původního křesťanství? Nebo redukuje učení Bible?

Potvrzení a popírání

Poté, co Stanley polemizoval s Mohlerem a uvedl pozadí Bezpodmínečné konference, věnoval se sexualitě jako takové. Potvrdil, že North Point učí „novozákonní sexuální etiku“, a dodal: „Pokud se chystáte následovat Ježíše, zde je uvedeno, jak vypadá následování Ježíše v oblasti sexuality.“ Shrnul to do tří bodů: (1) ctěte Boha svým tělem; (2) nenechte se ničím ovládat – pornem, sexuální závislostí, jinou osobou, chtíčem; a (3) nemějte sexuální vztah mimo manželství. Pokračoval: „Potvrzujeme všechny tři výroky apoštola Pavla na téma sexu mezi osobami stejného pohlaví: Římanům 1, 1. Korintským 6, 1. Timoteovi 1. . . . To, co apoštol Pavel nazval hříchem, bylo hříchem tehdy a je to hříchem i nyní.“ Nakonec dospěl k závěru, že biblické manželství je manželstvím muže a ženy.

Byl jsem vděčný za tato jasná tvrzení. Jiné výroky mě však táhly jiným směrem. Po nastínění novozákonní sexuální etiky Stanley vysvětlil, že někteří lidé se rozhodnou pro manželství osob stejného pohlaví, protože považují cudnost za „neudržitelnou“. „Je to jejich rozhodnutí,“ řekl. „Naším rozhodnutím je rozhodnout, jak na jejich rozhodnutí zareagujeme… a my jsme se před 28 lety rozhodli: kreslíme kruhy, nekreslíme čáry.“

Na začátku kázání vysvětlil, proč na konferenci promluvili dva ženatí homosexuálové: „Jejich příběhy a jejich vyrůstání v církvi a zachovávání si víry v Krista a odhodlání následovat Krista po celou dobu studia na střední škole, na vysoké škole, až do doby, kdy se vzali – jejich příběh je pro rodiče homosexuálních dětí tak silný, že je to příběh, který rodiče s homosexuálními dětmi potřebují slyšet.“

Pokud je však pravda, jak Stanley popsal novozákonní sexuální etiku, pak se tito muži rozhodli nenásledovat Krista. Mají sexuální vztah mimo biblické manželství, nechali se ovládnout svou přitažlivostí ke stejnému pohlaví a nectí Boha svým tělem. Kdyby to bylo rodičům na „Bezpodmínečné konferenci“ objasněno, byl by to stále silný příběh?

Nový zákon neuvádí pouze sexuální etiku. Přináší všechny milosti evangelia do procesu posvěcení. A uvádí důsledky jejího dodržování či nedodržování. Například 1. Korintským 6,9-11 bývá neopatrně nazýván „pasáží o lásce“. Ve skutečnosti je to však útěcha i varování. Pavel jmenuje ty, kdo praktikují sexuální nemravnost a homosexualitu, mezi těmi, kdo „nezdědí Boží království“. Je to jasné a láskyplné varování. Je však zřejmé, že Pavel tuto církev učil, jak bohatství Kristovy milosti udržuje život v poslušnosti – jsme obmyti, posvěceni a ospravedlněni ve jménu Ježíše Krista a Duchem svatým.

Stanleyho redukcionismus ohledně boje s přitažlivostí ke stejnému pohlaví spočívá v tom, že neučil o útěše ani o varování. Nazývat čistotu „neudržitelnou“ pro člověka, který obdržel dary, o nichž se Pavel zmiňuje, bagatelizuje bohatství Kristovy oběti a působení Ducha svatého. Jak záleží na ospravedlnění, když člověk nedosáhne dostatečného ospravedlnění? Jak dává Duch svatý naději na vytrvalost? Jak naše dokonané obmytí ve křtu odhaluje naše pravé já v Kristu?

A co varování? Pokud církev toto všechno neučí, pak se sexualita redukuje na něco méně důležité, nikoli na záležitost nutného a možného posvěcení.

Musíme vážně zvážit některé otázky: Je biblická sexuální etika hraničním znakem víry, která nám byla jednou provždy předána? Může ji někdo odmítnout a přesto zdědit Boží království? Pokud říká, že následuje Ježíše, ale neřídí se touto sexuální etikou, jak bychom měli na její rozhodnutí reagovat? Měli bychom učit a vést k pokání? Varovat před věčnými důsledky pokud nedojde k pokání? Jsou rozmanité Boží milosti dostatečné k tomu, aby udržely život v poslušnosti? Nový zákon na tyto otázky odpovídá s pronikavou jasností.

Mám podezření, že kdyby Stanley vypracoval odpovědi na tyto otázky a vyučoval je, mohl by mít pocit, že kreslí čáry. Ale také by nakreslil kruh, v němž se může Boží milost rozhojnit ještě více.

Bohužel uvízl mezi svou filozofií služby, která požaduje méně, a Písmem, které požaduje více. Něco musí ustoupit. Modlím se, aby to byla filozofie služby. Modlím se, aby se znovu stal studentem a učil se od některých „vás“, kteří děláte těžkou práci jak v přijímání hříšníků, tak v učení celé Boží rady.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor: Hunter Beaumont Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 19. října 2023 Foto: YouTube – Andy Stanley