Posluchačka z Houstonu se obrátila na amerického pastora s dotazem, zda je sexuální čistota podmínkou na službu duchovního. Důvodem k této otázce byla její zkušenost z vlastního sboru, který propustil pastora, který se přiznal k předmanželskému sexu s přítelkyní, se kterou chodil. Posluchačka na jedné straně vyjádřila obdiv vysokému standardu svého sboru, ale na druhé straně jí to přišlo příliš kruté.
Piper svou odpověď začal tvrzením, že s příchodem Ježíše Krista a vylitím Ducha svatého byl Boží zákon vrytý do srdcí věřících. Tím se standard Nové smlouvy pro křesťany stal vyšším než ten, co byl zapsán ve Starém zákoně.
Na podporu svého argumentu citoval novozákonní pasáž: „Odpoví jim: „Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo.“ Ježíš pak vyzval své následovníky, aby měli vyšší standard než věřící v době Mojžíšova zákona.
Podle reformovaného teologa a zakladatele portálu Desiring God, milost daná křesťanům k překonání pokušení, byla koupená krví, kterou Kristus prolil na kříži.
Dále uvedl dvě biblické pasáže, které mluví o boji s hříchem: „Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo.“ (2. Korintským 9, 8)
„Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“ (1. Korinťanům 10, 13)
Moc danou křesťanům v duchovním zápase Piper přirovnal k „oceánu milosti,“ do kterého jsme po přijetí Krista byli „vrženi.“ Zdůraznil, že křesťané mají být také vedeni Duchem svatým (Římanům 8, 14) a také mají nést ovoce svého života, které vede k sebeovládání (Galatským 5, 22–23).
Standardy pro pastory a starší sboru
Baptistický pastor je přesvědčen, že standardy pro starší a pastory jsou vyšší než pro běžné členy křesťanské církve. Kromě obdarování k vykonávání této pozice existují i etické normy, které má pastor mít (1. Timoteovi 3, 2), protože je příkladem pro křesťany (1. Petra 5, 3) a pro nevěřící (1. Timoteovi 3, 7).
Pavel podle Pipera výslovně uvádí, že pastor má jít také příkladem v sexuální čistotě (1. Timoteovi 4,12 nebo Titus 2, 6–8).
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 18. října 2020 Foto: Betlehem church – John Piper
2 Komentáře
Petr Adamec
Sexuální čistota nesporně podmínkou služby je. Ovšem této čistoty se dosahuje především očištěním Ježíšovou krví. To platí pro úplně každého. Otázka by měla znít jinak, kde jsou hranice toho, co diskvalifikuje pro pozici staršího, pastora. Jako nepastor a nestarší, člověk, který nemá v církvi opravdu vůbec žádnou pozici, myslím, mohu mluvit otevřeněji.
V církvi bývá zvykem na pastory mít velmi vysoké požadavky, kterých ale běžní členové nemusí dosahovat ani náznakem. Pastor je ten, kdo má tu úzkou cestu projít místo těch ostatních. Pastor tím získává výsadní postavení a moc (někde), ovšem neunesitelné břemeno. Požadavky jsou především v oblasti sexuální, jsou mnohé jiné důležité oblasti, kde požadavky nejsou skoro žádné. Celá církev musí jít po té úzké cestě, ne jen ten jediný za ostatní. Celá církev potřebuje očišťování, pokání a soucit…Pokud jsou požadavky na pastora přehnané a neunesitelné, povede to k tomu, že ti poctiví a upřímní tuto pozici budou opouštět. Nebudou mít odvahu o svých selháních nikde mluvit. (Samozřejmě jsou selhání, která pozici pastora vylučují, minimálně dočasně). V církvi se postupně rozroste pokrytectví, všichni starší nebo lidé s ambicí někdy staršími být v budoucnu žádný hřích nevyznají a vše budou zoufale tajit. To neprospěje jim, ani celé církvi. Často pak zůstanou v pozici duchovních jen cynici, pokrytci, nebou zoufalí uzavření lidé, kteří vlečou svá břemena sami a jsou odsouzeni k utajování hříchů.
Konkrétně, u selhání v sexu před manželstvím, kde spolu dvojice chodí, by asi velmi ubylo duchovních. Pokud se podívám na svůj vlastní život, mnoho duchovních, kteří mi velmi pomohli a milovali mne a vedli k Bohu, by v této pozici nebylo. Mnoho známých Božích mužů minulosti (třeba Augustin) by nebylo. Myslím, že duchovní by měl být upřímný a pokorný, zvládat pokání, i veřejné. To vidím jako prioritní.
Sám jsem v této oblasti (sexu před manželstvím) obstál.Mám ale mnoho jiných hříchů, kde jsem neobstál a často neobstávám. Nemyslím, že mé hříchy jsou lepší. Pokud to budu brát absolutně, kde najdu hranici? Kdo by vůbec mohl být pastorem? Věřím, že třeba diskvalifikuje pro službu pastora, pokud má někdo sex před manželstvím a nepokládá to za hřích, pokud hříchy nevidí. Ale odpuštění v Kristu je absolutní. Pokání od hříchů očišťuje.
Takže mně osobně to také připadá příliš přísné. Pokud pastor by činil pokání, myslím, že to může být celé církvi k dobrému. Naučí se také své hříchy netajit a vyznávat. Pastor bude mít menší sebevědomí a víc pokory. Víc soucitu a lásky ke svým hříšným ovečkám. Víc odpuštění. Lepší pochopení ohříchu a očištění. Obával bych se o sbor, kde to je nastavené příliš přísně. Že to bude sbor, kde o hříchu není možné mluvit a kam běžný hříšný člověk ze světa nemůže přijít, protože by všechny šokoval, kdyby byl otevřený. Sbor, kde asi nebude upřímnost, ale jen strach, aby se někdo o mně nedozvěděl něco negativního. To není vůbec zdravé prostředí. V takovém asi mnoho pastorů dlouho nevydrží a brzy odejde ze služby do světského zaměstnání. V Německu jen asi 15% pastorů vydrží službu až do důchodu. Většína odejde mnohem dříve do světského zaměstnání… Samozřejmě důvody mohou být i jiné.
Jiří Kouba
Hrozivě narůstá i počet rozvodů a druhých sňatků pastorů, Piperův článek k tomuto tematu byl před časem také zde přeložen.