Podle nové studie Arizonské křesťanské univerzity více než polovina Američanů, kteří se označili za křesťany, tvrdí, že Duch svatý není skutečná živá bytost.
Analýza Centra společenského výzkumu ukazuje, že mnozí američtí křesťané mají zcela nebiblické názory v základních otázkách teologie.
Jak, ale připomíná portál The Gospel Coalition, určení počtu křesťanů v Americe závisí na tom, jak tento termín definujeme. Například drtivá většina dospělých Američanů (69 procent) se stále identifikuje jako „křesťan“. Pokud však vezmeme v úvahu pouze ty, kteří se považují za znovuzrozené křesťany, počet klesá na zhruba 35 procent populace. Evangelikálové tvoří 28 procent.
SOUVISEJÍCÍ – Petr Jašek: V nejtěžších okamžicích mi Duch svatý připomínal pasáže z Bible
58 procent křesťanů, kteří tvrdí, že Duch svatý není skutečnou živou bytostí, ale je pouze symbolem Boží moci, přítomnosti nebo čistoty. Podle TGC je překvapivé, že občané, kteří se identifikují jako znovuzrození křesťané, jsou ještě častěji zastánci tohoto názoru (62 procent).
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Konzervativní portál však dále konstatuje, že i když to může u někoho vyvolat pocit smutku, ve skutečnosti to není nic překvapivého. Analogicky můžeme pochopit, jak mohou být Bůh Otec a Bůh Syn osobami, protože máme zkušenosti s otci a syny, kteří jsou rovněž osobami. Pokud však jde o nehmotné duchovní bytosti, které jsou osobami, máme méně přímých analogických zkušeností, které by věřícím pomohly porozumět tuto terminologii.
V Bibli jsou například pasáže, které odkazují na Ducha svatého způsobem, kterým je tento výraz zaměnitelný s „Bohem“.
Prvotním příkladem je Skutky 5, kde Petr používá jako synonyma výrazy „Bůh“ a „Duch svatý“. Ve verši 3 říká, že Ananiáš „lhal Duchu svatému“ a ve verši 5 mu říká: „Nelhal jsi jen lidem, ale Bohu.“ Pavel používá podobnou změnu termínů v 1. Korinťanům 3. Ve verši 16 říká, že „Boží duch“ přebývá v „Božím chrámu“, což znamená, že Duch je Bůh.
Duch svatý má také atributy vyhrazené pouze Bohu. Příkladem je 1. Korinťanům 2,11, kde Pavel říká, že „Boží duch“ zná „Boží myšlenky“.
Nakonec se o Duchu svatém hovoří ve smyslu rovnosti s Bohem Otcem a Bohem Synem. Ježíš v Matoušovi 28,19 říká, že jeho následovníci mají křtít a činit učedníky ve jménu (jednotném čísle) „Otce a Syna a Ducha svatého“. Apoštolové také používají fráze, které naznačují rovnost, například když Petr říká: „a byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem, aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu a byli očištěni pokropením jeho krví“ (1.Pet. 1,2).
Jak poznáme, že Duch svatý je jiná osoba než Bůh Otec?
V prvním řadě se spoléháme na Ježíšova slova v Janovi 15,26: „Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví.“
Ježíš zde neřekl, že posílá Otce, nebo dokonce Ducha Otce. Místo toho říká, že ten, kdo je poslán, „vychází od“ Otce. Aby mohl vyjít od Otce, musí být v něčem odlišný od Otce.
SOUVISEJÍCÍ – Dokud neotevřu ústa, nedovím se, co chce Duch svatý udělat
Aby Duch svatý byl bytostí v biblickém smyslu, musí být schopen dělat věci, které jsou považovány za osobní a vztahové. Ducha lze zarmoutit: „A nezarmucujte Ducha Božího, jímž jste byli zpečetěni ke dni vykoupení“ (Ef. 4,30).
Ducha lze urazit: „[Kdo] urazil Ducha milosti“ (Žid 10,29).
Duch se může za nás přimlouvat a pomáhat nám: „Duch nám pomáhá v naší slabosti. . . Duch se přimlouvá za Boží lid “(Řím. 8,26–27).
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 23. září 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
8 Komentáře
Realtoltek
Většina američanů to vnímá (právě díky působnosti Svatého ducha) naprosto dobře. Svatý duch není žádnou konkrétní osobou. Svatý duch je přímo jediný Bůh a je zcela nezávislý na časoprostoru.
Tento Svatý duch časoprostor zformoval a zformoval prvorozenou duši. To znamená, že sám sebe uvedl do časoprostoru…vyčlenil „zmenšeninu“ sama sebe v časoprostoru (prvorozený syn). Poté s prvorozeným stvořili další nebeské bytosti, zemi atd.
Svatý duch mimo časoprostor je „OTEC“. Svatý duch v časoprostoru „SYN“ oba dva jsou ale stále jedním Svatým Duchem. Ježíš nás vybízí abychom se stali Svatými tak jak je on a otec.
4Je jedno tělo a jeden Duch, jakož jste byli i povoláni v jedné naději svého povolání; 5jeden Pán, jedna víra, jeden křest; 6jeden Bůh a Otec všech, ten nade všemi, skrze všechny a ve všech nás ( *Svatý duch )
Ježíš je tedy přímo sám jediný Bůh v časoprostoru – viditelný bůh, je alfou i omegou. Je sice menší než otec ale jsou jedním Svatým Duchem.
Bohužel v dnešní době neplatí : „jeden Pán, jedna víra, jeden křest; 6jeden Bůh a Otec všech“ právě proto bude muset být před fyzických příchodem Ježíše vše obnoveno. Ježíš je pravý pastýř a nenechá své ovce ve vlčím ovčinci.
Gerhard
Daj pozor čo píšeš a hovoríš!
… ale ten, kto by sa rúhal Svätému Duchu, tomu nebude odpustené naveky, ale je vinný večným hriechom. Marek 3: 29.
To že ho nepoznáš osobne (ako Osobu), neznamená, že Ňou nie je!
Realtoltek
„58 procent křesťanů, kteří tvrdí, že Duch svatý není skutečnou živou bytostí, ale je pouze symbolem Boží moci, přítomnosti nebo čistoty“
boží přítomnost je sám jediný Bůh – Svatý Duch, který říká Abrahámovi : Jsem ten který jsem, který budu. Bohužel někteří nepochopili smysl těch slov v souvislosti s tím kdo jediný Bůh je a vytvořili „konkrétní“ boží jméno.
„Filipe,“ odvětil Ježíš, „tak dlouho jsem s vámi a nepoznal jsi mě? Kdo
viděl mě, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘? Nevěříš, že já
jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která vám říkám, neříkám sám od sebe.
To Otec, který ve mně přebývá, on působí ty skutky. Věřte mi, že já jsem
v Otci a Otec ve mně, už jen kvůli těm skutkům věřte.
Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, bude dělat skutky, které dělám
já. A bude dělat ještě větší skutky, neboť odcházím k Otci. O cokoli
poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. Když mě
budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám.“
Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, musíme i my milovat jedni
druhé. Boha nikdy nikdo neviděl. Když ale milujeme jedni druhé, Bůh
v nás přebývá a jeho láska v nás došla naplnění.
Jak můžeme vědět, že zůstáváme v něm a on v nás? Podle toho, že nám
dal díl svého Ducha.
Vidíte, ačkoliv máme ducha zapůjčeného. Bůh nás tak miluje, že nám nabízí ten nejkrásnější dar (život) a to je jeho Svatý Duch, který zde byl vylit skrz Ježíše Nazaretského.
Realtoltek
Ne Abrahámovi ale Mojžíši :).
Petr Adamec
Když čte člověk evangelikální systematické teologie, Duch svatý zde též reálně nemá osobní rozměr. Mimo charizmatickéhnutí lidé nemají reálné zkušenosti s Duchem Svatým a často je tedy Duch Svatý osobou jen teoreticky, v praxi ne. Oproti třeba kapitolám o kristologii jsou kapitoly o pneumatologii velice chudé.
Jiří Aron
Pane Adamec, napsal jste: „Mimo charizmatické hnutí lidé nemají reálné zkušenosti s Duchem Svatým…“
Silně sektářské tvrzení. Dvě kategorie křesťanů, ti dobří, charizmatičtí co mají reálné zkušenosti s Duchem a po nich ti ostatní, méně dobří co nemají. A navíc je často pro tyto ostatní Duch svatý osobou jen teoreticky.
Další aplikace tohoto tvrzení je ta, že prvních 19 století církev neměla reálné zkušenosti s Duchem svatým. Až američtí, jak jinak, učitelé a pastoři 20. a 21.století přinesli tento pokrok do církve. Smutné.
Petr Adamec
Kolik necharizmatiků se modlí k Duchu Svatému? Kolik s ním nějak vědomě komunikuje? Kolik věří, že se s ním komunikovat dá? Samozřejmě mnoho křesťanů s Duchem Svatým komunikuje, ale málokdo nějak vědomě. Většinou se lidé modlí k Bohu, Otci nebo k Ježíši. Málokdy k Duchu Svatému. Když slyším kázání o Duchu Svatém od necharizmatika, je z drtivé většiny teoretické, neosobní a tápavé, občas proticharizmatické, ještě jsem neslyšel nějaké fakt objevné. Podle mne zde chybí necharizmatická pneumatologie, myslím, že proto, že chybí v této oblasti necharizmatická ortopraxe. Jediná propracovaná pneumatologie je ta charizmatická. Samozřejmě charizmatici byli v církvi v každé době, nejde o nějaký produkt 20. století. Třeba mluvení jazyky bylo u okrajových skupin církve po celou dobu existence. Podobně třeba Luther také spásu z víry a pouhé milosti neobjevil, v každé době to bylo nějak akcentováno. Spíše znovurozšířil a dal na něj důraz. Podobně důraz na Ducha Svatého ve 20. století, to akcentují obecně církevní historici jako fakt. I když třeba mnozí známí necharizmatičtí evangelikálové bychom zřejmě dnes označili za charizmatiky – třeba vědomá zkušenost s Duchem Svatým u Moodyho.
Jiří Aron
Záleží na tom, jak definujete ty reálné zkušenosti.
Zda podle toho, jestli se k Duchu Svatému někdo přímo modlí? Nenašel jsem k takovému druhu modlitby podklady v Písmu. Nechci tím vůbec říci, že by to Písmo přímo zakazovalo. Ano, většinou se lidé modlí k Bohu, Otci nebo k Ježíši a to přece není nic proti osobě Ducha. Naopak, to je vůle Ducha, aby byl Kristus oslaven, viz verš níže.
Od počátků církve až dosud mají miliony lidí mimo charismatiků každodenní reálné zkušenosti s Duchem a On není pro ně osobou jen teoreticky.
Zde je výběr z těch hlavních reálných zkušeností nás necharismatiků:
Duch svatý je osobou, která přebývá ve všech věřících křesťanech (J 14,16), aby byl s námi až po věčnost. Přivádí nás ke Kristu a svědčí o Něm, stále J 15,26. Vyučuje věřící a dosvědčuje nám denně, že jsme děti Boží (Ř 8,15-16), vede i nás (Sk 16,6) denně napomíná a usvědčuje nás z hříchu což mj. platí i pro nevěřící, že nevěří v Krista, Jan 16,9. Duch svědčí o tom, že Kristus měl pravdu a svět se mýlil J16,10 a že Satana čeká soud 16,11.
Duch nás do veškeré pravdy J 16,13. Připomíná nám potřebu denně číst Písmo a vracet se tomu, co už známe, poznávat v Písmu nové pravdy J 14,26. Duch v nás denně oslavuje Krista 16,14 mj. děkujeme Bohu za odpuštění hříchů, za věčný život díky Ježíšově smrti a vzkříšení. V Duchu se těšíme na setkání s Beránkem Zj 22 a milujeme Jej.
Jinak bych rád od Vás nechal poslat nějakou konkrétní knihu či studii na „jedinou propracovanou charismatickou pneumatologii“. Přijde mi, že k tomu, co je Písmu o Duchu, se už nic přidat nedá. Naopak nový „důraz na Ducha“ ve 20. století vedl a vede k odklonění se od Dárce Boha k člověku, tj. k obdarovanému a jeho darům. Důraz na člověka, falešná charismatická probuzení, falešná nesplněná proroctví, falešná neprokázaná uzdravení, falešná nebiblická učení.