Rozhovor s Janem Máhrikem, kazatelem sboru Církve bratrské v Žilině, kde vede společenství Za kostelem.
Jak došlo k rozhodnutí začít vedle stávajícího sboru Církve bratrské v Žilině nové společenství?
Rozhodnutí se neurodilo z večera do rána, šlo o dlouhodobou vizi Církve bratrské v Žilině založit v širším okolí nový církevní sbor. V minulosti byly snahy vytvořit misijní skupiny v některém z okolních měst. Později došlo ke změně paradigmatu, kdy jsme si uvědomili, že nový sbor nemusí vzniknout jen na novém geografickém území, ale může také vzniknout v rámci téhož města s cílem sloužit „na území“ jiné subkultury.
Název sboru Za kostelem evokuje myšlenku, když se chce člověk vyhnout nedělní bohoslužbě. Co jste tímto názvem chtěli říct? Odlišují se vaše bohoslužby od těch běžných?
To je poměrně častá reakce na náš název. Název vyjadřuje dvě myšlenky, které nám tak neustále připomíná. Zaprvé, chceme tvořit takový prostor, kde by se rádi vraceli i ti, co do kostelů nechodí. Častokrát jde o lidi, kteří nejsou nutně ateisty, ale tradiční náboženské formy je neoslovují. Zadruhé život církve není omezen na dvě hodiny v neděli, ale prosakuje do každé oblasti života – i za zdmi kostela. Nedělní bohoslužba je jen malou částí života Za kostelem. Mnohem více se děje v běžném týdnu – ve spleti různých vztahů, které cílevědomě rozvíjíme. Navíc je to krásná slovní hříčka, protože „ZA“ je zkratka pro Žilinu. Žilina je kostelem.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Těžko říct, co je běžná bohoslužba. Pro různé lidi z různých církevních tradic je běžné něco jiného. U nás se o nedělích setkáváme v klubu, který působí jako obývací pokoj, setkání je do velké míry relaxační. První hodinu máme strukturovanou a pak volně trávíme čas při rozhovorech a občerstvení. Formu setkání se snažíme přizpůsobit tak, aby dávala smysl pro lidi, kteří jsou „za kostelem“ – častokrát duchovně vnímaví, ale racionálně uvažující, skeptičtí a zklamaní z dosavadní zkušenosti s církví. Například povzbuzujeme lidi, aby kladli zkoumavé otázky, nebo vyjádřili svůj osobní názor – i přímo během setkání.
Pandemie zasáhla i církevní společenství. Jak jste se vypořádali s touto situací?
Během pandemie jsme plynule přešli do online světa. V našem případě to zafungovalo skvěle. Nedělní setkání jsme měli formou ZOOM konference, podařilo se nám je udělat interaktivní a tak, aby se uměly zapojit i rodiny s dětmi. Zároveň jsme každou neděli streamovali na Youtube kázání a chvály. V průběhu týdne jsme měli různá osobní setkání na Zoomu.
Začal jsi s podcastem, který se jmenuje Zapomenuté cesty. Komu je určen?
Podcast jsem nezačal sám, začali jsme ho spolu s Josém, se kterým ho spolu děláme. Příběh jak vznikl náš podcast je zcela zamotaný a podle mě vtipný, můžete si ho poslechnout v jedné z našich epizod s názvem BONUS # 7: O americkém jídle, audioknihách a podcastových narozeninách.
Náš podcast je pro každého, kdo chce přemýšlet nad životem a duchovními otázkami více do hloubky a zajímá ho pohled dvou kazatelů. Jak již název napovídá, díváme se na některé staré způsoby a návyky života, které jsou v dnešní společnosti více či méně zapomenuté, ale věříme, že jsou pro život v plnosti klíčové.
Máte moderní internetové stránky. Myslíš, že pandemie, která přinutila sbory začít využívat více internet, si více uvědomí jeho důležitost?
Jsem bytostně přesvědčen, že dnes je důležité, aby církev byla v internetovém prostoru přítomna a dělala v něm věci kvalitně. Například naše zkušenost je taková, že někteří lidé pod 30 let, kteří k nám přišli, si názor na naše společenství udělalo na základě toho, co viděli online. Tedy nejprve nás setkali online a až potom fyzicky. Z toho podle mě plynou velké důsledky.
SOUVISEJÍCÍ – Od obrácení žiju v otázce peněz život zázraků, říká Dan Drápal
Pandemie se podle mnohých stala katalyzátorem a urychlila proces vstupu církve do online světa – něco, co by se tak či tak stalo dříve nebo později.
Oslovit generaci v postmoderní době je asi jedna z největších výzev. Co pro to podle tebe musí dnešní církev udělat?
Skvělá otázka, na kterou odpověď by byla hodna celého svazku knih. Mnohé z toho už církev dnes dělá, čili ani tak nejde o to v přístupu objevit něco v zásadě nového, spíše to prohloubit. Alespoň rámcově – jako církev potřebujeme vedle našich programů najít množství času a pozorně naslouchat – do hloubky porozumět příběhu naší kultury, lidi kolem nás. Ptát se na množství jejich zkoumavých otázek, znát jejich životy. Dále potřebujeme vedle doktrín dobře znát svůj příběh a dobrou zprávu evangelia a to tak, abychom ho uměli dobře předat a tím vstoupit do dialogu s okolím. Nakonec žít tak, abychom byli konzistentní v naději i v beznadějných okolnostech.
Jaké máte plány do budoucna? Kde byste chtěli být koncem roku 2021?
Jelikož pandemická prognóza na zbytek roku 2021 je nejistá, je náročné dělat velké plány. Tak koncem roku bychom chtěli stále být tady a dělat, co děláme.
Podílel ses jako spoluautor na nové knize s názvem Neobyčejný influencer. Můžeš popsat, o čem je?
Není o Instagramu a sociálních sítích, jak by se někdo mohl obávat. Je o vztazích a o tom, že nikdo z nás není příliš obyčejný na to, aby na jeho vlivu nezáleželo. Věříme, že tato kniha lidem pomůže lépe porozumět hodnotě svého života a jejich místu zde na zemi.
Autor: Michal Nosál Datum: 18. září 2021 Foto: Facebook – Ján Máhrik
