V Komenském se podivuhodným způsobem mísí ryzí konzervatismus s vizionářstvím a se smyslem pro pokrok. K tomuto muži, který býval velmi oceňován, ale zároveň nebyl brán vážně, se hlásí i mnozí avantgardní surrealisté. Jeho chiliastické sny se prolínají s fantaskními vizemi technických vynálezů, dá-li se to tak nazvat. Mít tak Mojžíšovu hůl, se kterou onen prorok dokázal, že ho poslal Bůh! Nebo – ještě lépe – perpetuum mobile! Komenský by to využil k všenápravě světa, pro niž se snažil získat mnohé potentáty. Také on sám si někdy musel připadat jako prorok. Třeba jako plačící Jeremiáš. Vždyť se něco natruchlil pro osud svého národa i své Jednoty!
Na konci života ho posedla eliášovská myšlenka, k níž prý ho přivedli Jan Milíč z Kroměříže a Matěj z Janova. Totiž myšlenka o třech Eliáších a jejich úloze v dějinách lidstva. Komenský rozeznává v dějinách tři hlavní věky, z nichž každý měl svého Eliáše. Eliáš byl chápán jako prorok „navrátivý“ a prorok-napravitel církve. (Církví byl míněn Hospodinův lid, počínaje Ábelem). Prvním Eliášem byl Eliáš Tišbetský, který nezemřel, ale byl vzat vzhůru na ohnivém voze. Druhým byl Jan Křtitel. První Eliáš horlil pro Boha, druhý Eliáš pro Syna Božího. Třetí Eliáš, který má podle Komenského teprve přijít, bude horlit pro Ducha Svatého. Komenský sice v díle Eliášovy křiky (Clamores Eliae) zaznamenává, že mnozí lidé pokládali za třetího Eliáše Martina Luthera, případně jiného z reformátorů, přesto se nevzdává naděje, že třetí Eliáš teprve přijde. Zahrává si s myšlenkou, zda by jím mohl být on sám. Ale přemýšlí také, že Eliášů může být více. Čím jsou pro jednotlivé církve biskupové a pastoři, tím jsou pro obecnou církev apoštolové a Eliášové. Má-li být Eliášů více, pak chce být Komenský jedním z nich. Má-li býti jen jeden, uvažuje, zda by jím měl být on sám, a váhá při tom. V Clamores Eliae se vyznává: „Aj já, vědom si své slabosti, jsem Bohu říkal, říkám a budu říkat s Mojžíšem: Pošli, koho chceš; a s Izaiášem uvažujícím o seslání Eliáše: Aj já, mne pošli! Je však plně na Boží vůli, pošle-li mne nebo jiného.“ Náprava se má dít všeobecným osvícením. Cestou světla. Vždyť vlastností světla je to, že se šíří všemi směry, dokonce rychlostí blesku.
Hluboce věřící postmilenialista Komenský vidí nutnost pustit se do všeobecné nápravy světa upadlého do temnoty, protože všenáprava konvenuje jeho představě člověka jakožto spolupracovníka na Božím díle. Člověku nepřísluší být jen pasivním pozorovatelem jsoucího světa. Eliášové, pokud by jich bylo víc, měli být „zváči k svadbě Beránka“ se srdcem prorockým. Zatímco první Eliáš pobíjel bludaře, budoucí Eliášové mají po křesťanském způsobu pobíjet pouze bludy, a sice mečem Ducha a Božího slova. Jejich povinností bude nastolit rovnost a harmonii, spojit vše, co Bůh nerozdělil, „navracovati srdce jedněch k druhým“…
Komenského vlastně můžeme počítat k utopistům. Název utopie, za níž se skrývá představa ideálního lidského bytí, společnosti, obce nebo státu, je odvozen od řeckého slova ú-topos, což znamená místo, které neexistuje (ne-místo). Utopie, které jsou umisťovány do určitého, byť nejsoucího místa, se nazývají prostorovými utopiemi. Utopisté, ať raně novověcí (T. Campanella, F. Bacon) nebo moderní (Ch. Fourier, R. Owen) tak či onak svým způsobem navazovali na Platóna. Platónská touha po jiném světě se může mísit s touhou po Bohu, jenž je přítomen ve svém stvoření. Ani Komenskému, který sama sebe označil za muže touhy, nebyl Platón cizí. Komenského utopie byla ovšem utopií univerzální a časovou (zaměřenou do budoucnosti). Utopií, jejíž autor se zároveň snažil věrně držet Písma. Satan, vládce labyrintu světa, musí být na Boží příkaz spoután řetězem světla a pravdy a uvržen do temné propasti. Nový řád musí být takový, aby v něm platilo, že „vše volně plyne a v ničem násilí není“. Svět bude prost „všelikého kvaltování“ (jímž je míněno pachtění se za marnostmi).
Komenský vysvětluje důvody své víry (postmilenialismu) v díle Cesta světla: První dvě z výše zmíněných tří epoch lidstva (věk bez Zákona, věk Zákona a věk Mesiáše) se dělí každá na dvě období. V prvních obdobích obou věků – věku bez Zákona i věku Zákona – se „církvi“ dařilo hůře, ve druhých lépe, protože byli zničeni její nepřátelé (kainovci potopou světa a faraónova jízda v moři). Analogicky Komenský vyvozuje, že i věk Mesiáše musí mít dvě období. V prvním byla církev pronásledována, ve druhém období bude vládnout s Kristem nad nepřáteli.
Je utopie hloupost? Většina současných ideálů (právní stát, rovnost ras a pohlaví, mír mezi národy, sociální péče, náboženská tolerance aj.) se prý poprvé objevila právě v utopiích, podobně jako se technické vynálezy objevily ve vědeckofantastické literatuře mnohem dříve, než byly realizovány v praxi. Sny a utopické vize jsou koncentrací společenských ideálů a tužeb. Vždyť M. L. King také nejprve snil svůj sen o rovnosti bílých a barevných obyvatel země. Díky snu se mu podařilo v té záležitosti aspoň trochu pohnout světem.
Komenskému se nepodařilo světem pohnout tak, jak měl v úmyslu, ač se bezpochyby zapsal zlatým písmem nejen do dějin pedagogiky. Jeho současníci mu vytýkali, že věřil „proroctvím“ lidí, kteří byli považováni za šarlatány. Proroctvím, které bychom dnes možná nazvali konspiračními teoriemi. Pro Komenského však měly útěšnou funkci. Za to, že si troufl otevřeně projevovat své nejhlubší tužby, se musel Komenský smířit s tím, že bude nazýván „pošetilým starcem“.
Komenský marně doufal v přejití „vichřic hněvu“ a vrácení české vlády do rukou národa. Nikdy se úplně nesmířil s doživotní ztrátou vlasti a s její porobou. Těšil se nějakou dobu aspoň tím, že by snad mohla sehrát ústřední roli ve všenápravě světa.
Touha po všenápravě světa, po míru a svornosti všech lidí pod vládou Kristovou je výrazem Komenského hluboké lásky k Bohu i k celému stvoření. „Vždyť veškeré Boží pokolení je ve svém nitru krásné, ač se od sebe svou vnější podobou lišíme, třeba nás hyzdí skvrny, které z nás sejme náš Ženich, oddáme-li se mu všichni za Nevěstu, a žádná vráska nás nebude hyzdit více.“
Autor: Eva Hájková Datum: 15. února 2021 Foto: Wikimedia Commons – Komenský
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
15 Komentáře
Realtoltek
Třetí Eliáš není žádnou fantasmagorií ale zcela jasná věc :). Je to jeden z andělů, který doprovází Ježíše a to nejenom jako anděl. Tím druhým je Mojžíš.
Je to jedna z věcí, kterou by měl pochopit každý kdo čte písmo skrz Svatého Ducha.
Karel Konečný
Jan Amos Komenský se zabýval revelacemi v souvislosti s tím, že chtěl vrátit do vlasti, a prakticky celý život byl v nepřátelském postoji vůči Habsburkům.
Konečný Fr.
Komenský nebyl člověk apolitický a víra pro něho nebyla jen pro nedělní vyžití, ale zahrnovala celý život a celý svět. Dnes za následovníka Komenského můžeme považovat Orbána, který chce Maďarsko budovat na křesťanských základech. Určitě by Komenský nepodpořil ty současné progresivní budovatele spravedlivější společnosti v EU, ať již se nazývají piráti či jinak. Pro ně by měl pojmenování – neřádi.
Úkolem proroka je pronášet prorockou řeč do současné situace církve i národa. To také vyžaduje nebýt uzavřen v poustevně. Který prorok varoval po válce, aby lidé nevolili komunisty? Možná, že tak někteří činili přesně naopak. Pokud už člověk může volit, tak bych doporučoval volit tu stranu, která se staví proti totalitě. A totalita dnes přichází z EU.
pavel v
Někteří křesťané vychází z předpokladu, že svět je slzavým údolím, že svět je v rukou Satana, že svět je nevábné místo, které musíme nějak přetrpět, abychom dospěli do království Božího. Komenský zažil obrovské životní tragédie, svět pro něj tím slzavým údolím opravdu byl, a přece nikdy neupadl do bludu, že se má křesťan od světa distancovat, že se nemá starat o problémy světa, když svět a veškerá jeho nádhera je vlastně pomíjivá. Komenského prostudovaného nemám, ale věřím, že motivem jeho úsilí o nápravu světa, že motivem jeho angažovanosti byla láska k bližnímu, totiž láska k trpícím. Proto uvažoval o správném uspořádání světa, aby toho utrpení nebylo tolik. Nemyslím, že každý, kdo o těchto věcech uvažuje, je utopista. Platónovy utopické představy byly ve své podstatě totalitní a něco takového Komenský, vedený Duchem svatým zajisté nezamýšlel.
Eva Hájková
Myslím, že Komenský si z Platóna hodně bral a dalo by se to filosoficky dokázat. Apoštol Pavel napsal: Všecko zkoumejte, dobrého se držte. Zároveň byl tentýž Komenský schopen pohlížet na Platóna kriticky. V Labyrintu ho prezentuje jako toho, kdo „v povětří honil ideje“. Taktéž kritizoval rosenkruciány, kteří na Platóna navazovali, ale někteří ho za rosenkruciána přesto považují. Něco si od nich určitě vzal. Podobně můžeme my nahlížet na Komenského. Můžeme vidět jeho klady i zápory. A je dost možné, že každý z nás je bude vidět trochu jinak. Já vidím víc kladů než záporů.
Platónův stát byl z našeho hlediska totalitní (a z tehdejšího hlediska nemožný). Četla jsem i Campanellův Sluneční stát. I ten se mně jevil jako silně totalitní. Andreaeho Christianopolis (i tu jsem četla) možná o něco méně. Ale myslím, že žít v ní by dnes nikdo nechtěl, protože máme jiné představy o svobodě.
Musím říct, že Komenský se mi jeví jako větší demokrat, než oni. Aspoň si přál obecnou pořadu, kde by úplně každý mohl říct svůj názor. Jeho utopismus určitě nevycházel z diktátu.
pavel v
Žel, nejsem tak sečtělý, jako vy. Podle toho mála, co jsem si o Komenském nastudoval, Komenský se na rozdíl od skutečných utopistů nezabýval organizačním uspořádáním společnosti. Nápravu světa (věcí lidských) viděl spíše ve vzdělávání. Ovšem ne pouze ve vzdělávání dětí ve škole, ale spíše v jakési osvětě. Smyslem vzdělávání mělo být poznání světa, ale ne orientované pouze přírodovědecky. Cílem bylo vybavit člověka jakousi životní moudrostí, aby se dokázal ve světě dobře orientovat. Podle mého velikán Komenský má stále světu co říci, včetně světa křesťanského. Když čtu některé zdejší komentáře, nemohu se vnitřně ztotožnit s hlasy, jež naznačují, že v Písmu je obsažena veškerá moudrost a že tedy stačí číst Písmo a modlit se. Evangelia jsou zaměřena poněkud jinak. Na rozdíl od Starého zákona neuvádějí žádný soubor pokynů či přikázání, ale jsou spíše návodem k samostatnému hledání pravdy. Pravdou se zde nemyslí jen nějaká metafyzická pravda, ale pravda o hmotném světě a především o zákonitostech mezilidských vztahů. Tak například křesťané v 19. století dospěli ke zrušení otroctví, ačkoliv v Písmu není explicitně obsažen názor, že otroctví je v rozporu s přikázáním lásky. Podobné je to se zrušením trestu smrti. Mohli bychom pokračovat dál, jak lidé vedení Duchem svatým objevili celou řadu pravd, aniž by tyto pravdy byly přímo v Bibli. Komenský je velkým vzorem ve věci hledání pravdy či moudrosti, což je vpodstatě totéž.
Josef Poláček
„Evangelia… jsou spíše návodem k samostatnému hledání pravdy“ – zlatá slova, pane kolego. Právě z tohoto důvodu mají evangelia (respektive sám Ježíš) význam i pro ateisty. Toto „samostatné hledání pravdy“ má naprosto univerzální význam.
Co se vztahu Platóna a Komenského týče: máte plnou pravdu se svou poznámkou, že Komenský se nezabýval organizačním uspořádáním společnosti. Což mu ovšem ohromně ulehčilo jeho práci. Svým způsobem by se dalo říci: každý kdo chce vytvořit zásadně lepší společnost – a kdo chce načrtnout konkrétní rysy jejího fungování – ten musí být nutně „totalitářem“. Protože ponechají-li se lidé jenom jim samotným, nikdy s nimi nebude možno vytvořit opravdu „ideální“ stát respektive společenství. Platón si nedělal iluze o obecném lidu; proto zastával názor, že stát musejí vést filozofové, kteří jako jediní dokáží nalézt nejvyšší pravdy.
Je otázka, jestli Komenský nakonec nebyl utopista daleko větší – neboť on věřil tomu, že lidé dokáží prohlédnout, radikálně zlepšit svůj charakter jenom v důsledku vzdělávání, osvěty a vlastního prohlédnutí.
Eva Hájková
To si Komenský jistě nemyslel – totiž to, že lidé prohlédnou a změní se jen v důsledku vzdělávání a osvěty. Myslel při tom i na něco jiného. Svědčí o tom třeba poslední odstavec článku: „Vždyť veškeré Boží pokolení je ve svém nitru krásné, ač se od sebe svou vnější podobou lišíme, třeba nás hyzdí skvrny, které z nás sejme náš Ženich, oddáme-li se mu všichni za Nevěstu, a žádná vráska nás nebude hyzdit více.“
Olga Nedbalová
Ano, možná se Komenský v některých věcech mýlil. Ale pro mě je především mužem, který hledal Krista. Možná někdy na svých poutích zabloudil trochu jinam, než bylo záhodno. Nicméně, pořád mi zůstává v srdci jeho modlitba z Labyrintu světa a ráje srdce, kapitola 53. Uchvátila mě tolik, že jsem se začala více zajímat o víru. Komenský mě nádherně uvedl do světa víry a dodnes se k některým jeho dílům vracím. Tak jako v Písmu v nich objevuji stále nové věci, kterých jsem si předtím nevšimla. Musím říci, že investice do dvou útlých knížek – Labyrint světa a ráj srdce a Hlubina bezpečnosti – byla velmi dobrou investicí 🙂 A děkuji paní Hájkové, že se ve svých komentářích ke Komenskému vrací. Myslím, že se v Komenském dá najít hodně inspirace i pro dnešní dobu.
Konečný Fr.
Všenáprava je aktuální i dnes. Dnešní vládci přišli k tomu, že moderní kapitalismus není schopen vyřešit problémy dnešního světa. A právě nyní probíhá tato změna na jiný systém. Proto ty zmatky. Je to podobné jako po válce. Pryč s tyrany a zrádci všemi, ať zhyne starý podlý svět, my nový život chcem na zemi, v němž nesmí býti žádných běd.
Kapitalismus byl označen za hříšný systém a v komunismu měl nastat ráj na zemi.
Křesťané tehdy oponovali s tím, že když se změní systém, nebude to stačit. Je třeba , aby se změnilo srdce člověka z kamenného na masité dotykem Božím. Myslí, že jejich slova se potvrdila. V listopadu 89 obrovské nadšení a po letech zjišťujeme, že někteří politici-demokraté kradli více než komunisté.
pavel v
ad „V listopadu 89 obrovské nadšení a po letech zjišťujeme, že někteří politici-demokraté kradli více než komunisté.“
————————————————————————————————
Pane Konečný, napsal jste špinavou lež. To, čemu komunisté říkali znárodnění, byl megatunel, který se rozsahem v našich dějinách už nikdy neopakoval.
Nevím, zda jste tak hloupý nebo zda za šíření lží dostáváte zaplaceno. Vaše názory zapadají do koceptu hybridní války formulované náměstkem ruského ministra obrany Valeriem Gerasimovem. Podle jeho směrnic je úkolem ruké dezinformační propagandy zaplavit média směsicí pravdy a lži s cílem zmást jejich konzumenty a dosáhnout toho, aby byli dokonale dezorientovaní. Takto atomizovanou společnost pak vystavit vlivu falešných informací (videí) útočících na jejich emoce.
Kapitalizmus (tržní systém) je jen nástroj. Stejně jako o noži nemůžeme říci, že je vrah, nelze ani o kapitalismu říci, že je hříšný. O kapitalismu jako o zvráceném systému mluvili komunisté, aby ho nakonec sami zavedli v Číně. Na jeho existenci je založen čínský ekonomický zázrak. Když uvážíme, že v Číně bývaly hladomory, těžko lze kapitalismus odsuzovat. Opakuji, kapitalismus je jen nástrojem.
Konečný Fr.
Pouze namátkou – kradl Rath, Gros a další machinace. Něco se ví a o hodně zlodějnách se neví. Nevím proč Vás to tak rozčiluje, když je to všeobecně známo.
Josef Poláček
Zde ovšem propadáte zásadnímu omylu, kapitalismus zdaleka není jenom nějakým ideově neutrálním nástrojem, jako třeba nůž. Kapitalismus sám je velice agilním aktérem, který se snaží všechno dění ve společnosti podřídit svým vlastním zájmům. Pravdu máte ovšem v tom, že kapitalismus má zčásti i pozitivní momenty – ve své roli jakožto tržní ekonomika.
Celkově tedy má kapitalismus velice rozpolcený, ambivalentní charakter; má stránky pozitivní, ale i stránky silně negativní. Co se těch negativních stránek týče, pokud by Vás to blíže zajímalo, ty jsem rozebral zde: https://humanisticke-dialogy.eu/texty/co-je-kapitalismus-i/ Je to ovšem dost teoretická analýza, pro někoho možná poněkud abstraktní.
Realtoltek
Mnozí je uviděli odjíždět a poznali je; seběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je. 34 [www.obohu.cz]Když vystoupil a uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli jako ovce, které nemají pastýře. A začal je učit mnohým věcem. 35 [www.obohu.cz]Když už se připozdilo, přistoupili k němu jeho učedníci a říkali: „Toto místo je opuštěné a je již pozdě. 36 [www.obohu.cz]Propusť je, aby odešli do okolních statků a vesnic a nakoupili si něco k jídlu.“ 37 [www.obohu.cz]On jim však odpověděl: „Vy jim dejte najíst!“ Řekli mu: „ Když odejdeme a nakoupíme za dvě stě denárů chleby, dáme jim najíst?“ 38 [www.obohu.cz]On jim řekl: „Kolik máte chlebů? Jděte a podívejte se.“ Když to zjistili, řekli: „Pět a dvě ryby.“ 39 [www.obohu.cz]Nařídil jim, aby všechny usadili po skupinách na zelenou trávu. 40 [www.obohu.cz]Uložili se do řad po stu a do řad po padesáti. 41 [www.obohu.cz]Vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal a rozlámal chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem. 42 [www.obohu.cz]Všichni jedli a nasytili se. 43 [www.obohu.cz]A sebrali plných dvanáct nůší úlomků chleba i ryb. 44 [www.obohu.cz]Těch, kteří jedli ty chleby, bylo pět tisíc mužů. 45 [www.obohu.cz]A hned přinutil své učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli napřed na druhou stranu k Betsaidě, než on propustí zástup. 46 [www.obohu.cz]Rozloučil se s nimi a odešel na horu, aby se pomodlil. 47 [www.obohu.cz]A když nastal večer, loď již byla uprostřed moře a on sám na zemi. 48 [www.obohu.cz]Uviděl je, jak se trápí při veslování, neboť vítr vál proti nim. Okolo čtvrté noční hlídky přicházel k nim kráčeje po moři a chtěl je minout. 49 [www.obohu.cz]Když ho uviděli, jak kráčí po moři, pomysleli si, že to je přízrak, a vykřikli. 50 [www.obohu.cz]Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On s nimi hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, to jsem já, nebojte se!“ 51 [www.obohu.cz]A nastoupil k nim do lodi a vítr přestal. Byli ve svém nitru naprosto ohromeni a divili se. 52 [www.obohu.cz]Neboť nepochopili, co jim bylo ukázáno na těch chlebech, ale jejich srdce bylo ztvrdlé. 53 [www.obohu.cz]Když se přeplavili k zemi, přišli do Genezaretu a tam zakotvili.
Proč bylo srdce apoštolů zatvrzelé a co nepochopili :O) ? Chápe to vůbec pozemská církev ???
Olga Nedbalová
Snad podobenství s chleby znamená, že Ježíš má pro všechny pokrmu dost – jak duchovního tak i toho fyzického. My se někdy obáváme, že pokud dáme druhému, tak na nás snad nezbude. Přemýšlíme, koho má Ježíš více rád – mě nebo mého bližního. Jsme v pokušení žárlit na ty druhé – aby nám z Ježíšovy lásky neukrátili. Myslím, bratři a sestry, že Ježíš má pro všechny, kdo po jeho pokrmu touží, všeho dost. Jen se člověk musí zbavit svých představ a zahodit svou pýchu a svou sebestřednost. Jak Komenský pěkně říkal v Hlubině bezpečnosti – samosvojnost. Zatvrzelé srdce je velký problém, jak pro samotného křesťana tak i pro jeho okolí.