Jakub Pavlús je farářem ČCE v Šumperku. V rozhovoru přiblížIl svoji práci pro slovenský deník SME, ale i popsal změnu, kterou musela projít jeho rodina po odchodu ze slovenské evangelické církve.
Pravidelně přispíváš do nejčtenějšího slovenského periodika. Jak vznikla spolupráce s deníkem SME?
Spolupráce vznikla před pár lety, kdy mě oslovila Zuzana Kepplová, která měla na starosti komentářovou sekci tohoto deníku. Ze začátku jsem váhal, jestli vůbec mám na to, abych do deníku SME pravidelně přispíval, ale moc jsem to chtěl alespoň zkusit, protože taková příležitost by se už nemusela opakovat. První komentáře mě stresovaly, dnes už je to pro mě spíš terapie a snad mohu tvrdit, že spokojenost se spoluprací je oboustranná
Témata si vybíráš sám nebo je také konzultuješ s někým z redakce?
Témata si vybírám úplně sám, fixní je pouze datum, ke kterému komentáře odevzdávám do redakce a také jejich rozsah, protože bývají zveřejněné i v tištěné verzi.
S jakými ohlasy se setkáváš?
Většinou se setkávám s pozitivními ohlasy, a to od lidí které osobně vůbec neznám, ale i od svých bývalých farníků, kteří deník SME kupují. Musím se ale přiznat, že diskuzi pod on-line komentářem na stránkách deníku moc neotevírám. Občas se samozřejmě najde někdo, kdo s komentářem není spokojen a napíše mi přímo. To ovšem bývají zpravidla natolik agresivní reakce, že na ně nereaguji.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Nevyhýbáš se ani politickým komentářům. Jsi členem některé politické strany? Přemýšlel si někdy nad vstupem do politiky?
Během studia jsem byl poměrně aktivní ve studentské politice, nejen na fakultě a univerzitě, ale i v Studentské radě vysokých škol, která spadá přímo pod slovenské Ministerstvo školstva, vedy, výskumu a športu. V minulosti jsem byl i členem strany Progresívne Slovensko, která má i frakci Progresívni veriaci. Momentálně nejsem členem žádné politické strany a vyhovuje mi to. Politickým komentářům se nevyhýbám, je pravda, že přilákají víc čtenářů, ale píši je, jen když to považuji za důležité.
Máš zkušenosti s prací duchovního jak v Česku, kde momentálně působíš, ale také na Slovensku. Jsou tam některé zásadní odlišnosti?
Na Slovensku i v Česku jsem měl štěstí na kolegy v seniorátu i lidi ve sboru, a to jsem momentálně na čtvrtém místě, když započítám i praxi v Uherském Hradišti u skvělého mentora, Michala Vogla. Odlišnosti se samozřejmě najdou, ale jsou spíš mezisborové, třeba sbor v Šumperku tvoří hodně rodinné prostředí, díky čemu je i role faráře míň formální a to mi moc vyhovuje. Nejzásadnější, alespoň pro mě, je ale rozdíl v přístupu vedení církve k zaměstnancům. V ČCE cítím od synodní rady i ústředí podporu, nemám problém se ozvat a požádat o radu, kdykoliv mám problém a když napíši synodnímu seniorovi, neodepíše mi jeho tajemnice. Mezi faráři také funguje několik intervizních skupin, cítím se tu v dobrém smyslu víc opečováván.
Jaký byl pro tebe přechod ze slovenské ECAV do české ČCE? Jsou tam některé liturgické nebo teologické rozdíly?
Myslím, že jsem se adaptoval poměrně rychle, nejnáročnější bylo seznamování se zpěvníkem, ve kterém jsem najednou neznal všechny nápěvy. Může to znít banálně, ale když pak člověk přijde do kazatelské stanice bez varhaníka, nebo varhanice, musí zpěv táhnout. Náročné bylo dostudování Českého jazyka. Studování rozdílů v církevních řádech, kterých není zas tolik, byla už jen formalita. Liturgické a teologické rozdíly tu samozřejmě jsou, ale pro mě spíš příjemné. V ČCE sloužím bohoslužbu, i všechny liturgické části tváří k lidem od stolu Páně, nemusím liturgii zpívat a nakonec i finální podoba liturgie je věc domluvy se staršovstvem sboru. Líbí se mi i větší otevřenost ČCE k lidem, kteří přicházejí „zvenku“, ať už jde o eucharistickou otevřenost vůči věřícím jiných denominací, nebo možnost provázet i nepokřtěné na těch důležitých úsecích jejich života, jako je svatba, či loučení s blízkým člověkem, když o to stojí. Celkově mi vyhovuje model, kde má člověk volnější ruce a vyšší odpovědnost za sebe, svá rozhodnutí, svou práci a sbor.
Láká tě to někdy vrátit se zpátky na Slovensko nebo si spokojen se službou na Moravě? Jak se se změnou vyrovnala rodina?
Tu otázku dostávám celkem pravidelně a odpověď se postupně mění. Kdysi bych asi řekl, že mě návrat na Slovensko láká. Momentálně jsem v ČCE spokojen, služba v Šumperku mě naplňuje a o návratu vůbec neuvažuji. Naučil jsem se neříkat žádné možnosti ne, ale pravdou je i to, že ve slovenské ECAV jsem na jakémsi seznamu kazatelů, kteří v ní kázat nesmí, ani jako host, to návratu také moc nenahrává. Ovšem mrzí mě to spíš tak nějak lidsky než pracovně. V Šumperku jsem spokojen nejen já, ale i má rodina, která přesun zvládla bez problémů. Děti mají ve sboru vrstevníky, my s manželkou přátele, takže spíš než o návratu na Slovensko přemýšlím o nových projektech a posilování sboru v Šumperku.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Michal Nosál Datum: 23. srpna 2022 Foto: Facebook – Jakub Pavlús
