Také se vám zdá, že žijeme v nějakém béčkovém filmu? Jako by se někdo na východ od nás zbláznil… A zaznamenali jste také, že se na přímý příkaz Joe Bidena chystali zavraždit Lukašenka a jeho syny a 9. května provést v Bělorusku vojenský převrat?
Tomu sice vůbec nikdo nevěří, ale Lukašenko to s vážnou tváří a s fůrou podrobností vykládal na televizní kamery. A Putin to potvrdil. Tady je o tom článek v češtině. Zatím v souvislosti s tím zadrželi tři muže (Alaksandra Fjadutu, Ihara Kastusieva a Jurasa Zjankoviča), dva z nich v Moskvě, což snad definitivně otevřelo oči některým, kteří si mysleli, že se v Rusku mohou skrýt před řáděním běloruské KGB.
Související – Podle žebříčku bezpečnosti zemí index Numbeo kleslo Bělorusko z 16. na 114. místo!
Celá fraška by byla komická, kdyby se neodehrávala v Bělorusku. Za údajně plánovaný státní převrat zadrženým hrozí až 13 let vězení, kdyby jim chtěli opravdu přišít i plány na zabití prezidenta, je v zemi, kde se dosud vykonává trest smrti, možné všechno.
Běloruský režim začal cíleně pronásledovat rodiny, a to i ty s více dětmi! Volha Zalatar, matka 5 dětí, katolička, 38 let – hrozí jí vězení až 3 roky za tzv. „vytváření extremistické formace“. Po zadržení Volha prošla mučením (bili ji). Žádost o její propuštění podepsalo řkc 70 kněží a podpořila řada dalších křesťanů.
Sarhiej a Alena Maušukovi – mají 3 děti, z toho 2 nezletilé. Jsou obvinění z účasti v masových nepokojích a hrozí jim 6,5 roku vězení. Pětiletou dceru jim odebrali do děcáku, později si ji vzala její kmotra. Druhou holčičku má Alena z 1. manželství a vzal si ji do péče biologický otec. Zvlášť těžké to mají rodiny, kde je jeden z partnerů zahraniční státní příslušnosti. Alena Petunou je provdaná za Rusa Ilju. Toho deportovali do Ruska (v Bělorusku žil 30 let). Jejich nejstaršího syna deportovali do Litvy (to jsem nepochopila, proč) a matku spolu s mladšími dětmi zavřeli do domácího vězení.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Taciana Hacura-Javorskaja je provdaná za Ukrajince Volodymira. Mají 4 děti, jen 1 je nezletilé. Otce vyhostili na Ukrajinu s 10letým zákazem návratu do Běloruska, malý syn je s ním. Matka byla v té době ve vězení, 15. 4. byla propuštěna z vazby, ale zůstává podezřelou.
Tady se můžete podívat na několik fotografií ze série „Ukradení lidé“ – umělecké ztvárnění rodin, které mají nějakého politického vězně (nebo i dva z jedné rodiny). Na fotce jsou ti, kdo na něho čekají, a prázdné místo po uvězněném. Tři fotky najdete v příloze mailu.
Pamatujete na fotku Volhy Sieviaryniec stojící před vězenicí Akrescina? Psala jsem, že byla nominovaná do soutěže World Press Photo 2021. Fotografie Nadzieji Bužan získala 2. místo v kategorii Aktualita – Single.
Sbor Nový život se dále schází na ulici. Se zlepšením počasí už je jim lépe. V neděli 18. 4. měl pastor Hančarenka (rusky Gončarenko) plamenné evangelizační kázání
. Tady se můžete podívat na článek „Dva měsíce na ulici“ s řadou fotek. A tady je článek o celkové situaci.
Sviatlana Cichanouska se 20. dubna zúčastnila on-line Parlamentního shromáždění Euronest. Mezi 60 poslanci Evropského parlamentu a 10 poslanci z východoevropských parlamentů (Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie, Moldavsko a Ukrajina) se účastnila i delegace běloruských demokratických sil v čele s Cichanouskou. Bylo to jediné běloruské zastoupení, z oficiálního Minsku tam nikdo nebyl.
Mluvilo se o pomoci Bělorusku po Lukašenkově odchodu, o postavení pachatelů před soud prostřednictvím mezinárodních orgánů, o usnadnění nebo zrušení vízového režimu pro Bělorusy, o účasti Běloruska na summitu Východního partnerství v létě/na podzim a o sankcích a nátlaku a izolaci běloruského režimu. Kromě toho měla tento týden Sviatlana C. hovor s generální tajemnicí Rady Evropy Marijí Pejčinovičovou Buričovou. Je naplánován hovor s předsedou Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Ve středu velvyslanci USA, Polska, Litvy a Sviatlana Cichanouska položili květiny k pomníku obětí Černobylu ve Vilniusu a navštívili některé památky Vilniusu spojené s běloruskou historií. Lukašenko Cichanouskou zapsal mezi teroristy a ona dál dělá ohromnou práci pro Bělorusko. Bělorusové vtipkují, že konečně už u Lukašenkou poznal, že „Sviatlana je bomba“.
Autor: Olga (běloruská křesťanka, která chce zůstat v anonymitě) Datum: 24. ledna 2021 Foto: Bělorusko
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
2 Komentáře
Jan Krásenský
Ano jako v béčkobém filmu: (zdroj https://cs.wikipedia.org/wiki/Barnevernet)
Kauza rodiny Bhattacharyových
Organizace Barnevernet byla vážně kritizována vládou Indie v případě odebrání dvou dětí indickému páru Anurupovi a Sagarice Bhattacharyovým, tedy dvojici cizích státních příslušníků, kteří pracovali v Norsku [30] jako geofyzik a IT specialista.[38] Důvodem pro odebrání dětí úřady ve městě Stavanger mělo být, že děti jedly rukama a spaly s rodiči v téže posteli. Otce Anrupa se sociální pracovníci především ptali, proč spí s dětmi ve stejné posteli, protože spal se synem v jedné a jeho žena s dcerou v druhé posteli. Vysvětloval, že jde o kulturní zvyk, že děti nespí nikdy samy v jiné místnosti. Pro norské úřady je to však nepřijatelné, je očekáváno, že chlapci a dívky mají oddělené postele (i ložnice). Také bylo seznáno nevhodným, že matka kojí dítě, aniž by mu držela hlavičku těsně u těla.[39] Rodiče po odebrání dětí s nimi mohli mluvit dvakrát ročně hodinu. Nejmladší, osmiměsíční holčička, byla odebrána matce v době, kdy byla ještě kojena. Přes intervence indických úřadů norský stát odmítal poskytnout jakékoliv vysvětlení.
Berit Aarset, která stojí v čele organizace pro lidská práva v Norsku, označila incident za „státní únos“. Řekla: „Tohle není poprvé, co se něco takového děje v Norsku … právní systém zvýhodňuje služby pro péči o děti, a dělají si, co chtějí, po celou dobu …. docela často, a když norský občan je sezdaný s nenorským také dělají to samé, ale také dělají, totéž žadatelům o azyl, téměř v každém případě je zjištěno, že jeden z rodičů má mentální problém, což dodává vážnost argumentům úřadu… to je to, co se stalo také v případě Bhattacharyových“. V případu dětí Bhattacharyových se do situace vložil norský ministr zahraničí, Jonas Gahr Støre, při setkání se zvláštním vyslancem z Indie v roce 2012.
Indičtí představitelé byli pevně rozhodnuti o nutnosti vrátit děti zpět do vlasti. „Musíme udělat vše, co můžeme, abychom dosáhli cíle, dostat obě dvě děti domů do Indie, tam, kam patří,“ řekl indický ministr zahraničí Krishna deníku Times of India. Norské úřady svěřily děti do péče strýci. Předtím, než indická vláda zasáhla, Norsko odmítlo zvážit možnost udělení péče o děti jejich prarodičů nebo jiných rodinnými příslušníků. Osm měsíců po návratu dětí do Indie byly tyto na základě rozhodnutí indického soudu vráceny do péče matky.
Kauzy ruských dětí odebraných Nory
Tatiana Bendikene
Podle dostupných informací byli v roce 2013 ruská občanka Tatiana Bendikene a její manžel litevské národnosti Robertas Bendikas zbaveni rodičovských práv organizací Barnevernet a byly jim odebrány jejich tři dcery na základě udání jednoho ze spolužáků, že dívky byly doma fyzicky zneužívány. Sociální pracovníci odebrali děti a umístili je v adoptivní rodině, aniž by zkusili shromáždit nějaké další důkazy o tvrzení. Rodičům bylo sděleno, že nemohou vidět své děti z důvodu obvinění fyzického zneužívání. Rodiče museli hledat takové důkazy, které by prokázaly, že tvrzení o fyzickém zneužívání (nebo násilí) dětí jsou neopodstatněná. Tedy bylo vyžadováno, aby našli důkazy o neexistenci zneužívání.[P 1] Děti byly umístěny do norsky mluvících rodin a rodiče, poté co jim byl dvakrát ročně povolen styk s dětmi, měli zakázáno mluvit s nimi rusky.
Na podporu vrácení dětí byla 19. března 2013 na norských ambasádách v Moskvě, Petrohradě, Murmansku a Archangelsku uspořádána demonstrace vedená Majou Kasajevovou, jíž bylo také dříve norskými úřady odebráno dítě. Na demonstraci přirovnávali Barnevernet k Breivikovi. Norsko odmítalo problém projednat s ruskými úřady, navzdory úsilí Ruska. Ruští diplomaté se připojili k vyšetřování případu již od samého začátku a poskytli rodičům právní pomoc. Rodičům byly děti vráceny již za několik měsíců po odebrání, a to v červenci.
Svetlana Tarannikova
Podle dostupných informací se Svetlana Tarannikova soudí o své děti, které jí byly odebrány organizací Barnevernet a předány pěstounům po rozvodu s norským manželem. Norské úřady soudí, že děti nemůže správně vychovávat. Tento případ podle zdroje není ojedinělý. Dvanáctiletý syn měl být i dočasně umístěn k homosexuálnímu páru pěstounů, s čímž matka velmi nesouhlasila a vzbudila nelibost úřadu.
Taťjana Bitkina
Taťáně Bitkinové byl odebrán syn poté, co se zúčastnil rvačky v mateřské škole. Při dalších návštěvách matky u syna je zaznamenáváno: matka dítě znervózňuje. Kamerové záznamy údajně však tyto skutečnosti nedokládají.
Irina Bergseth
Ruska Irina Bergseth se synem se odstěhovala za přítelem do Norska, kde si jej vzala za manžela a měla s ním dítě. Pod dohled organizace se dostala poté, co oznámila sexuální obtěžování dětí a požádala o rozvod. Děti podle informací potvrzovaly sexuální zneužívání otcem a hrubé bití (otcem). Matka ale později ztratila nárok na opatrovnictví obou dětí na základě obvinění, že je duševně chorá.
Jedno z dětí tedy bylo umístěno do pěstounské péče a druhé vychováváno otcem. Při dramatickém odebrání bránících se dětí organizací Barnevernet matce pracovník organizace, podle vzpomínek syna, dítě ubezpečoval, že matku už nikdy neuvidí.[46] Starší syn se pak snažil hledat pomoc přes mail (ačkoliv na něj měl zakázán přístup) na ruských úřadech. Nakonec uprchl z péče náhradní rodiny s pomocí polského soukromého detektiva (Krzysztof «Rambo» Rutkowski). Matka a syn byli propašováni přes Švédsko, Dánsko a Německo do Ruska. I přes hrozbu trestního stíhání se matka vrátila zpátky do Norska pro svého mladšího syna, kterého však zřejmě běžnými prostředky rovněž nezíská.
Kauzy polských dětí odebraných Nory
Nikola Rybka
Děvče bylo odebráno poté, co se BV snažilo rodině tři roky pomáhat. V rodině odcházelo k nočním bitkám, kde zasahovala i policie. Děvče docházelo pozdě do školy, stěžovalo si že má hlad, doma není nic k jídlu.Matka se občas před otcem zamykala u ní v pokoji, často byla opilá. Je popsána také situace, kdy matka tajně děvče zapůjčila jednomu pánovi. Ten ji nevhodně objímal, ale byl hodný, koupil jí kolo. Po poslední noční bitce, kdy se děvče dožadovalo přivolání policie a kdy matka musela nakonec zůstat spát opilá v autě, protože otec ji nepustil domů, se dívka obávala jít domů a sama požádala o doprovod domů. Po tomto incidentu bylo děvče z roiny odebráno [47] Rodiče byli obviněni na základě informace, že dítě přichází do školy dlouhodobě zasmušilé. Když rodiče Helena a Arkadiusz sdělili sociálním pracovnicím, že je jejich devítiletá dcera smutná, protože má strach o zdraví své vážně nemocné babičky, pracovníci úřadu dítě odebrali do náhradní péče.
Rodiče s pomocí polského soukromého detektiva Krzysztofa Rutkowského pomohli dítěti od pěstounů uprchnout a dopravili je do Polska, Norsko v reakci na „únos“ zakázalo rodině vstup do Norska. Norské úřady žádaly navrácení dívky k pěstounům, ale polský soud jejich požadavky zamítl jako neopodstatněné.
Názor, aby byly více zohledněny práva dětí na zdravý vývoj než práva rodičů na děti podporuje klinický psycholog Jeroným Klimeš: „Víte, my se pořád soudíme o děti, ale o děti nám často ani nejde.… …Oni si jistě již vytvořili vazby na novou mámu, tátu nebo jak jim říkají. Dá se předpokládat, že tam je zvyk, citová závislost. A teď je zase chceme vytrhnout? Myslíte, že to těm dětem prospěje? Naopak. To by měla mít i ta matka na vědomí,“ tvrdí psycholog Klimeš. A navrhuje praktické řešení místo dalších potíží s norskými soudy a norskými státními orgány: „Paní Michaláková by po třech letech, co je bez chlapců, měla spíš přemýšlet o tom, že by porodila další děti – ty by jí určitě její rány z velké části zacelily.“ Je toho názoru, že paní Michaláková lže (vodí nás za nos).[60] Připomíná, že hádky o to, zda budou u matky nebo pěstounů, nejistota, zdravému vývoji dětí neprospívají.[61]
Kauza 2,5měsíční holčičky Maxine
Na přelomu března a dubna 2015 Barnevernet odebral 2,5měsíční holčičku Maxine jejím rodičům, matce hluchoněmé Norce a otci Slovákovi. Jako hlavní důvod odebrání byl Barnevernem uveden nedostatečný oční kontakt holčičky s rodiči. Barnevern dále tvrdil, že protože matka je neslyšící a sama prošla pěstounskou péčí, je pro dítě nebezpečná.
Rodina dvakrát napadla postup úřadů u norských soudů (podruhé to bylo v září 2016) a dvakrát uspěla. Barnevern se ale odvolal a okresní soud dal v říjnu 2017 za pravdu Barnevernu. Rodiče mají možnost kontaktu s dcerou pouze třikrát do roka na jednu hodinu.
Kauza Ruth a Mariuse Bodnariových
Tomuto norsko-rumunskému páru odebral v listopadu roku 2015 Barnevernet pět dětí včetně 3měsíčního kojence, a to z důvodu nadměrné křesťanské horlivosti.
Kauza Silje a Eiry Garmových
Norce Silje Gamové úřad odebral dceru Frøyu na základě udání jejího bývalého manžela, že nadměrně užívá léky proti bolesti. Následně byla Gamová obviněná z „chaotického životního stylu“ a chronické únavy. Dcera jí byla odebrána i přes to, že norští i polští lékaři vyloučili, že by Gamová byla pod vlivem utlumujících léků a chovala se nějak nestandardně.Zdravotní záznamy, o které se rozhodnutí Barnevernu opíralo, navíc zmizely.
V době jejího druhého těhotenství úřad sledoval, zda nebere léky proti bolestem a i když se to nepotvrdilo, dceru jí úřad nevrátil.
V Norsku hrozilo, že jí úřady odeberou tuto druhou dceru Eiru. V srpnu 2017 požádala pro sebe a pro svou mladší dceru o azyl v Polsku. Proti udělení azylu s v roce 2018 postavilo polské Ministerstvo zahraničí, žádost o azyl jí byla v roce 2018 dvakrát odmítnuta. Při třetí žádosti polské Ministerstvo zahraničí změnilo názor a vyjádřilo s udělením azylu souhlas.
Konečný Fr.
USA usilují o svržení Lukašenka a vytvoření režimu nepřátelského k Rusku. To je vcelku jasné.