Protestanti si rádi připomínají datum 31. října 1517, kdy bezvýznamný augustiniánský mnich změnil běh evropských dějin tím, že svých 95 tezí přibil na dveře zámeckého kostela.Ten kostel byl ve Wittenbergu a ten mnich nebyl nikdo jiný než Martin Luther.
Luther také neúmyslně vydláždil cestu táboru protestantských teologů, jako byli Martin Bucer, Ulrych Zwingli, Heinrich Bullinger a Theodore Beza. Nad všemi výše zmíněnými mysliteli se však tyčí další reformovaný teolog, jehož sláva se rovná- a v některých ohledech dokonce převyšuje- slávu Martina Luthera. Narodil se v roce 1509 ve Francii a většinu svého plodného života strávil v Ženevě, aby vyvinul to, co skotský reformátor John Knox později označil jako „nejdokonalejší Kristovu školu, která kdy byla na zemi od dob apoštolů.“ Samozřejmě, že se jedná o Jana Kalvína.
SOUVISEJÍCÍ – Martin Luther o Reformaci
Při příležitosti připomínky reformace portál Evangelical Focus přinesl srovnání těchto dvou důležitých pilířů reformace, které dodnes ovlivňují protestantskou teologii.
1. Nejprve Luther, pak Kalvín
Nejprve bychom měli vzít v úvahu, že Kalvín byl mnohem mladší než Luther, přesně o 26 let. Když Luther přibíjel hřebíky do dveří kostela, bylo malému Janovi teprve osm let. Luther patřil k první generaci protestantské reformace, zatímco Kalvín byl reformátor druhé generace. Díky potu, krvi a slzám Martina Luthera, Kalvín zdědil bohaté teologické dědictví, které dokázal rozvíjet.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
2. Prorok a systematik
Ačkoli je pravda, že oba muži jsou známí tím, že se stali velkými učiteli křesťanské víry, jejich různé kontexty je ovlivnily odlišným způsobem. Luther byl velkým prorokem nového hnutí, které jeho následovníkům otevíralo nové možnosti. Luther se vyznačoval obrovským zápalem a neodolatelnou houževnatostí.Kalvín přišel později, a byl mu tak darován tolik potřebný prostor, aby se metodicky zamyslel nad poznatky, které křesťanské církvi poskytl Luther. Čtenář by se mohl domnívat, že Kalvín je myšlenkově mnohem systematičtější než doktor Martin. Dr. R. Scott Clark jednou řekl: „Kalvín a reformovaná teologie odvedli úžasnou práci a pomohli zasadit Lutherovy velké reformační názory do komplexnějšího kontextu“.
3. Extrovert a introvert
Pokud jde o osobnost, Luther byl velmi otevřený. Vždy měl doma hosty a miloval společnost lidí kolem sebe. Se svými přáteli konverzoval, vtipkoval a smál se. Na druhou stranu Kalvín se ve veřejné službě nikdy necítil dobře. Nebyla to ani tak jeho láska ke své kongregaci, co ho nutilo k pastorační práci v Ženevě, ale spíše smysl pro povinnost, který vycházel z děsivé kletby Williama Farela: „Kéž Bůh prokleje tvá studia, pokud nyní, v době potřeby, odmítneš poskytnout svou pomoc Jeho církvi.“ Bez Farelova varování by Kalvín pravděpodobně nikdy nepomyslel na pastorační práci.
4. Luther jako pastor a Kalvín jako profesor
Další rozdíl spojený s jejich osobností byl v tom, jak si získali přízeň mezi lidmi. Věřící se cítili ohromeni Lutherovou povahou. Byl určitě tím, koho bychom dnes nazvali „charismatickou“ nebo „dynamickou“ postavou. Kvůli jeho charismatu se k němu hrnuly zástupy. Kalvínovi obdivovatelé však byli mnohem náchylnější chválit jeho intelekt než jeho osobnost. Získával následovníky, protože jeho mysl byla soustředěna pouze na Boží slávu. Když čteme kázání těchto dvou mužů, Kalvínovy úvahy jsou zaměřeny mnohem více na intelekt. Dokonce i na kazatelně byl Luther vždy něco jako „srdcař,“ který se ve svém sboru více staral o služky a děti než o lékaře.
5. Podobizny
Na portrétech, které se zachovaly, jsou jasné rozdíly, pokud se jedná o fyzický vzhled. Luther, alespoň na obrazech ze svých zralejších let, je korpulentní se širokou hrudí. Zdá se, že byl „velkým mužem“ na kazatelně i mimo ni, podobně jako George Whitefield. Vždy z něj jiskří vitalita. Naopak Kalvín byl sužován neustálými žaludečními problémy a řadou dalších zdravotních problémů. Působí na nás jako poměrně křehký a extrémně hubený muž. Ve skutečnosti jedl pouze jedno jídlo denně.
6. Ospravedlnění nebo Boží sláva?
Je pravda, že oba muži byli nadšení pro obnovu biblického evangelia. Klíč, podle kterého evangelia interpretovali, však nebyl úplně totožný. Luther kladl většinu svého důrazu na slavnou pravdu o ospravedlnění věřícího. Jeho soteriologický přístup zdokonalil subjektivní potřebu spasitelné víry a sladké radosti z důvěry v Krista. Kalvín tomu rozhodně věřil stejně jako Luther; ale snažil se zdůraznit, že ospravedlnění věřícího může zaujímat pouze druhé místo. Jádrem byla sláva Boží. Skutečným zázrakem ospravedlnění v Kalvínově myšlení nebylo to, že hříšníkovi byly odpuštěny veškeré jeho nepravosti, ale spíše to, že Bůh byl oslaven prostřednictvím spásy takového člověka. Zatímco Lutherovým výchozím bodem byla lidská víra; Kalvínova byla zcela jistě vyjevená milost Stvořitele/ Vykupitele.
7. Večeře Páně
Jedním z klíčových témat v prvních letech reformace byla Večeře Páně. V roce 1529 se Luther a Zwingli v této věci rozešli. Navzdory Lutherovu rozchodu s římskou interpretací mše měl svátostný pohled na chléb a víno, který v Zwingliho myšlení zcela chyběl. Kde Luther viděl Krista, Zwingli řekl, že Večeře Páně není nic jiného než znamení nebo symbol pro povzbuzení svatých. V žádném případě tam nebyl Ježíš fyzicky přítomen. Bylo to prostě jen připomínka Kristova utrpení. Na čí stranu by se tedy postavil Kalvín: Luther nebo Zwingli? Odpověď: souhlasil s oběma a ani s jedním. Kalvín přijal myšlenku, že Kristus byl duchovně přítomen při Večeři Páně. Kalvín viděl Kristovu duchovní přítomnost v srdcích věřících.
8. Církev a stát
Mezi Lutherem a Kalvínem panovala důležitá neshoda ohledně vztahu mezi církví a státem. To bylo nepochybně dáno jejich odlišnými sociálně-politickými kontexty. Ve středověkém Německu, kde byl každý stát pod mocí daného prince, byl Luther docela rád, že dovolil vládě dohlížet na správu církevních záležitostí. Jan Kalvín, bývalý absolvent práva žijící v rámci svobodnějšího švýcarského systému kantonů, byl proti jakémukoli zásahu ze strany státu. Je to církev a církev sama, kdo musí spravovat své vnitřní a vnější záležitosti. Církev i stát musí zůstat navzájem zcela autonomní. Kalvín byl také více otevřený myšlence, aby věřící transformovali celou společnost podle hodnot Písma, zatímco Luther se vždy držel svého zcela náboženského, duchovního povolání.
9. Křest
I když je pravda, že Luther i Kalvín věřili v křest dětí, jejich chápání ohledně jeho účinnosti se lišilo. Lutherův pohled na křest je, že je to událost, svátost, která skutečně zachrání pokřtěného – ať už dospělého nebo kojence. Takovému člověku je při křtu darován Duch svatý, aby měl skutečnou víru v Krista. Hřích je odpuštěn, smrt a ďábel jsou přemoženi a věčný život je darován (Menší katechismus IV). Kalvín, přestože ocenil Lutherovy postřehy, viděl křest jako pouhé vnější znamení, kterým byl člověk duchovně přenesen do viditelné církve. Tento vstup do požehnané společnosti Božího lidu je darem milosti. Samotný křest ve skutečnosti nikoho nezachránil.
10. Zákon a evangelium
Posledním bodem rozdílů mezi Martinem Lutherem a Janem Kalvínem souvisí s ožehavým tématemzákona a evangelia. Rozpor nebyl ani tak otázkou obsahu, jako spíše důrazu. Oba věřili v civilní, pedagogické a normativní používání zákona; nehledě na to, že celý Lutherův přístup k zákonu byl mnohem negativnější než Kalvínův. Přistupoval k němu mnohem ostřeji než jeho francouzský protějšek. Proč? Protože Luther vnímal zákon jako prostředek k odsouzení, smrti a lidské bídy, od níž lidstvo potřebovalo osvobozující evangelium. Kalvín byl o této pravdě přesvědčen stejně jako Luther; nicméně byl mnohem ochotnější zdůraznit pozitivní stránku zákona, pokud jde o posvěcení věřícího. Protože zákon je dokonalým vyjádřením Boží požehnané vůle, je správné, aby se svatí radovali z Pánova zákona.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 31. října 2021 Foto: Evangelical Focus – Kalvín a Luther
