1. Petrův 2:11-12 (NBK) … Milovaní, vyzývám vás jako cizince a přistěhovalce: zdržujte se tělesných žádostí, jež bojují proti duši. Veďte mezi pohany poctivý život, aby místo toho, že vás pomlouvají jako zločince, viděli vaše dobré skutky a díky nim vzdali chválu Bohu v den navštívení.
Dobré ráno, přátelé, a prosím, buďte tu jako doma.
Ano, tak nějak se to říká návštěvám, viďte. „Buďte tu jako doma.“ „Chovejte se jako doma.“ (A někdy se k tomu dodává: „Ať víme, jak to u vás doma vypadá.“ 🙂
Ale ono to dost dobře nejde, když jste na návštěvě v cizím domě nebo na dovolené v cizí zemi, abyste se tam cítili a chovali jako doma. I kdybyste se do té cizí země přestěhovali, pořád to bude jiné než doma. Zkuste se zeptat u nás dlouhodobě žijících expatriantů (jak se odborně nazývají zaměstnanci nadnárodních firem, vykonávající práci v cizině). I když v naší zemi žijí léta, pořád o sobě vědí, že jsou cizinci, přistěhovalci, hosté v naší zemi, kteří zde budou jen nějaký čas; přitom vědí, že jejich domovem, místem, kam patří, je jejich „patria“, otčina, vlast. A jsou na to obvykle i patřičně hrdí! Také jsem si jist, že se jim po jejich domovině často stýská. Výzkumy dokonce tvrdí, že téměř 9 z 10 z nich se v cizině cítí osaměle *. Protože žít jako přistěhovalec v cizí zemi není věru vůbec lehké.
(* https://www.expatnetwork.com/nine-in-ten-expats-feel-isolated)
Apoštol Petr, a nejen on, viděl podobně postavení křesťanů v tomto světě. Věřícím připomínal, že jejich domovem jsou nebesa a že tento svět je pro ně jako cizí zem. Položme si ovšem otázku, která mnohé z vás napadne sama:
JAK ŽÍT VE SVĚTĚ,
KDE NEJSME DOMA?
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Tělesně ze světa
Ale počkat, je to skutečně tak, že tady, v tomto světě, nejsme doma? Koneckonců, což nepocházíme z tohoto světa? Což jsme se zde nenarodili? Jsme snad nějací vetřelci nebo mimozemšťané?
SOUVISEJÍCÍ – Neděste se! Jeho život porazil smrt!
Je samozřejmě naprostá pravda, že svým tělesným původem patříme do tohoto světa – i v občanském průkazu máme uvedeno konkrétní místo narození; jsme občany obcí a měst, kde žijeme, atd. Navíc s tímto světem, se zemskou hroudou (která nám „nohy víže“), jsme svázáni ještě daleko víc. Pocházíme všichni z „prachu země“ (z chemických prvků této země, chcete-li) a jednou se v prach naše tělesná schránka zase navrátí a rozpadne.
A nejniterněji patříme tomuto světu tím, že už od svého početí a zrození jsme – svým postavením i smýšlením –„lidé světa“: jsme tělesní, duchovně mrtví, z ráje vyhnaní hříšníci, kteří neznají nic o nebi a živém Bohu; kteří v srdci nosí sebestředné touhy a vášně a jim odmala podléhají; kteří se na Boží vůli neptají a Jeho tvář (přízeň) nehledají (srov. Řím 3:10-12). Máme sice v nitru zapsané, co Boží zákon požaduje, ale ne vždy a všude podle toho žijeme…
Duchovně z Boha
Ovšem právě do tohoto našeho duchovně mrtvého světa poslal Bůh svého živého Syna, aby On svou smrtí přinesl mrtvým život. Ježíš přišel jako světlo prozářit temnotu. Ježíš žil v tomto světě, ale svým původem byl shůry. On nepatřil tomuto světu, ale svůj bezhříšný život položil jako oběť za tento svět: za jeho hříchy, ztracenost, zkaženost, bezbožnost a „neznabožnost“. Ježíš Kristus to učinil proto, aby nám přinesl nový zrod.
SOUVISEJÍCÍ – Naděje umírá poslední a ožívá první!
Každý, kdo věří a je pokřtěn v Ježíšovo jméno, se nenarodil pouze fyzicky, jako se rodí všichni lidé, ale narodil se znovu, narodil se shůry, narodil se z Boha (srov. Jan 1:13). Proto jako křesťané sice tělesně pocházíme ze světa, ale „skrze živé a věčné Slovo Boží“ jsme se znovu narodili a patříme Bohu (1. Petrův 1:23).
Apoštol Pavel v tomto smyslu připomíná věřícím ve městě Filipy, kteří měli sklon být hrdí na své římské občanství, aby byli ještě více hrdí na to, že patří nebesům: „My však máme občanství v nebesích!“ (Fil 3:20) A věřícím ve městě Tesalonika (Soluň) zase Pavel připomíná: „Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě.“ (1. Tes 5:5) Občanství v nebesích; synové světla a dne; Boží děti, které skrze víru v Syna patří Otci – právě to jsou křesťané. A zároveň, jak nás v dnešním úryvku nazývá Petr: stali jsme se tomuto světu cizinci a přistěhovalci (v. 11) – jsme ti, kdo nemají a nehledají v tomto světě svůj domov; kdo jsou zde jako na krátké návštěvě; kdo jako poutníci směřují zpátky domů, ke svému Otci…
Žít jako cizinci/hosté
A proto nás Petr vyzývá, abychom se jako cizinci, hosté, občané nebeského království, chovali zde, v tomto světě – vůči svému tělu a vůči svému okolí.
„Milovaní, vyzývám vás jako cizince a přistěhovalce: zdržujte se tělesných žádostí, jež bojují proti duši.“ (v.11) Každý z nás dobře zná, co jsou to tělesné žádosti a jaké ovoce nesou. Sama Bible podává neúplný výčet „skutků těla“ na několika místech, např. v listu Galatským: „necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci.“ (Gal 5:19-21) Každý z nás by mohl sepsat svůj vlastní seznam. Apoštol Petr nás však vyzývá, abychom se k těmto žádostem a touhám chovali jako hosté na návštěvě v cizím domě, kde nám nabízejí něco nechutného a nevhodného: „Dáte si mléko s rumem?“ „Ne, děkuji.“ „Je libo zákusek z pilin a špenátu?“ „Eh, snad příště.“ „Což takhle svézt se po zábradlí?“ „Ne, nezlobte se, to u nás doma neděláme.“
SOUVISEJÍCÍ – Vedlejší aktéři pašijí – Nikodém „ostýchavý“
Zkrátka, mocí Ducha svatého, který nám byl dán, máme a můžeme „umrtvovat skutky těla“, nepřizpůsobovat se tomuto světu a jeho praktikám, nedat se, jako dřív, opanovat svými žádostmi. Tělesné touhy v nás bojují proti naší duši a jsou v rozporu s tím, čím skrze víru jsme a čemu patříme. My už nepatříme sami sobě, svému tělu ani tomuto světu. Patříme Bohu a u Něho jsme doma. Svým touhám sice nemůžeme uniknout, ale můžeme je sesadit z trůnu našeho života. Jak to popsal Martin Luther: „Nemůžeme zabránit tomu, aby nad námi létali ptáci. Ale to neznamená, že je necháme, aby se nám uhnízdili ve vlasech.“
Kvůli světu
Chovat se v tomto světě jako cizinec, jako host. Dobře. Jistě si ale umíte představit, že být takovým hostem, jak jsem ho vykreslil před chvílí (odmítá podivné zákusky a potrhlé vylomeniny), nebude snadné. Takový host bude více či méně neoblíbený. Určitě jeho „zvláštní chování“ vejde do řečí. Možná ho přestanou zvát na návštěvy.
Stejné to je s křesťany. V prvních stoletích po Kristu byli věřící v Ježíše pomlouváni a obviňováni z toho, že jsou ateisty, protože neuctívají římská božstva, a že jsou kanibaly, kteří jedí lidské tělo a krev při jakémsi rituálu zvaném „večeře Páně“. Dnes mají zase křesťané nálepku „uprděných“ pánbíčkářů, zkostnatělých sexistů, puritánů, kteří ženám upírají právo na rozhodování o tom, co se vyvíjí v jejím těle, apod. Nicméně navzdory všemu tomu osočování, nálepkování a posměchu nám apoštol Petr radí žít mezi pohany bohulibý, krásný, čestný život, který by tak byl druhým svědectvím Boží slávy a moci. „Veďte mezi pohany poctivý život, aby místo toho, že vás pomlouvají jako zločince, viděli vaše dobré skutky a díky nim vzdali chválu Bohu v den navštívení.“ (v.12)
Jak žít ve světě, kde nejsme doma? Petr nám neradí, abychom uprchli ze světa a skryli se natrvalo před světem, třeba někde na osamělém ostrově, uprostřed pouště nebo za zdmi kláštera. I když nejsme ze světa, zůstáváme ve světě, a má to svůj důvod! Petr nás vybízí, abychom svým životem mezi nevěřícími potvrzovali své vyznání, abychom dobrými skutky dosvědčovali to, kým jsme, aby tak i ostatní, v čase „Božího navštívení“, poznali Boží milost a vzdali chválu Bohu. Vždyť ne na ostrově, v poušti nebo v cele kláštera, ale ve světě kolem nás jsou bližní, kteří potřebují naši lásku, a jsou tu hříšníci, kteří od nás potřebují slyšet evangelium o odpuštění a vidět naše dobré skutky, které nám Bůh připravil.
Přátelé! Díky Ježíši Kristu jsou vám odpuštěny hříchy a skrze víru v Něho jste Boží děti, které už více nepatří světu. Chovejte se proto v tomto světě jako ti, kdo jsou doma v nebesích. Ať celý svět vidí, jak to „u nás doma“ vypadá. Ať ostatní vidí „záblesky nebes“ ve vašem životě a oslavují spolu s námi Toho, který nás „povolal ze tmy do svého podivuhodného světla“ (1. Petrův 2:9), který nám svou krví získal nádherný domov u našeho nebeského Otce.
Amen.
Autor: Petr Krákora Zdroj. luterani.cz Datum: 16. dubna 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
3 Komentáře
pavel v
„Vy jste solí země ….ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ Avšak jaké dobré skutky máme konat? Křesťané ve starověku to měli jednodušší. Tam neexistoval žádný sociální a zdravotní systém a tak se mohli postarat o sirotky a vdovy, mohli podporovat nemocné atd. Jaké dobré skutky máme činit, když žijeme v blahobytné společnosti, kde se o hendikepované stará stát? Potřebuje nás ještě společnost? Jsme pro ni opravdu solí? Jsme těmi, bez nichž se nedokáže obejít tak, jako se bez soli nemůže obejít pokrm? Jaká je úloha křesťana v dnešní společnosti? Myslím, že poněkud odlišná než v počátcích církve. Svět se totiž radikálně změnil. Je na nás, abychom to vzali na vědomí a zařídili se podle toho. Máme stále široké pole působnosti pro konání dobrých skutků. Ve světě je obrovské množství trpících ubožáků a svět je dnes, na rozdíl od starověku, veliká vesnice. Když apoštol říká, že bychom se měli vyvarovat tělesných žádostí, může to pro nás znamenat, že bychom se měli vzdát přepychu charakteristického pro naši společnost (například nesmírně drahé zahraniční dovolené, přejídání) a ušetřené peníze věnovat na podporu válkou zasažených oblastí. Jiným moderním hříchem je veřejně propagované národní sobectví. To se projevuje pomluvami válečných uprchlíků v naší zemi. My můžeme vystoupit ze své komfortní zóny a zastat se těch lidí, kterým ruské bomby rozbily obydlí. Myslím, že křesťané by se měli stát apoštoly občanské společnosti. Že by měli mezi lidmi šířit osvětu a demaskovat různé „mesiáše“ šířící lži (dezinformace) s cílem zasívat nenávist proti „cizákům“. Vzorem by nám mohla být Charta 77. Byla to společnost lidí, kteří na sebe vzali odpovědnost za národ. V době, kdy byla společnost atomizovaná (nikomu se nedalo věřit, protože všude byli donašeči), dokázali vystoupit a žádat právo pro perzekuované.
Komunisté tvrdili, že víra je soukromou záležitostí člověka. Jejich pohrobci označují každého křesťana, který chce aktivně občansky vystupovat, za politického aktivistu, který se tím zpronevěřuje Božímu Slovu. Nenechme se těmito komunistickými idejemi, které nás zahánějí do ghetta, omezovat.
Karel Krejčí
Každý zde na zemi procházíme vývojem – učením – a celkově je svět jako jedna velká „jednotřídka“. Každý jedinec (žák) má předem připravené zkoušky a úkoly, které má pochopit a zvládnout. Navzájem jsme sobě knihami i učivem. Obrazně vyjádřeno, začínáme jako „prvňáčci“ a učíme se jak mezi sebou, ale i od žáků vyšších tříd. Časem se úloha obrátí a my se stáváme učiteli a vzorem oněch začínajících prvňáčků. S postupem do „vyšších“ ročníků se mění i náročnost úkolů, které jsou před nás kladeny. Ano, je otázkou času i našeho snažení, kdy prakticky postoupíme k závěrečnému pochopení a zvládnutí tématu – jak žít ve světě, kde nejsme doma …
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„My můžeme vystoupit ze své komfortní zóny a zastat se těch lidí, kterým ruské bomby rozbily obydlí.“
To jistě můžeme a máme. Můžeme jim pomoci, jsou-li v nouzi a prosí nás o pomoc:
„Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.“ (Mt 5:42)
To ovšem neznamená, že máme cíleně vyhledávat ve světě všechny, kterým někdo rozbil domovy, zvláště když si to třeba způsobili sami svými rebeliemi. Když někdo dráždí hada bosou nohou a had jej uštkne, máme ho léčit na úkor jiných, kteří přišli k úhoně bez svého zavinění?
Prioritní pro Ježíšovy učedníky je kázání evangelia (Mt 24:14), ne náprava všech křivd a odstraňování všeho utrpení, které se v tomto křivém pokolení vyskytují.
Napsal jste:
„Myslím, že křesťané by se měli stát apoštoly občanské společnosti. Že by měli mezi lidmi šířit osvětu a demaskovat různé „mesiáše“ šířící lži (dezinformace) s cílem zasívat nenávist proti „cizákům.“
Ne, křesťané mají být apoštoly nebeské společnosti (Fp 3:20) a vyzývat nevěřící, aby se dali smířit s Bohem (2 K 5:20). Apoštol = “vyslanec”, “posel”. Kristovi následovníci jsou ve světské občanské společnosti cizinci (Žd 11:13-14; 1 Pt 2:11) a vyslanci Božího království. Jak by tedy mohli být jejími apoštoly? To by byli apoštoly tohoto světa, tedy apoštoly vládce tohoto světa, jímž je ďábel (J 12:31; 14:30; 16:11).
Vyzýváte zde křesťany, aby demaskovali různé „mesiáše“ šířící lži, ale když někdo demaskuje takové „mesiáše“, kteří zrovna nejsou podle Vašeho gusta, tak ho označíte za konspirátora. Takže jste přijímačem osob, nejste nestranný. Mimo to úkolem křesťanů není demaskovat ty či ony politické představitele z toho či onoho světského politického hlediska. Ježíš už za svého pozemského života demaskoval celý svět jako doménu ďábla (J 12:31; 14:30; 16:11). Úkolem křesťanů je vyzývat nevěřící, aby se zachránili z tohoto křivého pokolení v Božím království:
„A ještě mnoha jinými slovy je Petr zapřísahal a napomínal: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ (Sk 2:40)
A toto křivé pokolení zahrnuje všechny politické systémy tohoto světa. Lidé se tudíž musí zachránit stejně tak z demokracie jako z toho Vámi zatracovaného komunismu. Kdybyste bral vážně slova Písma, pak byste poznal, že stále zaměňujete evangelium Božího království za falešné evangelium „lidských práv“.
Napsal jste:
„Vzorem by nám mohla být Charta 77. Byla to společnost lidí, kteří na sebe vzali odpovědnost za národ… Komunisté tvrdili, že víra je soukromou záležitostí člověka. Jejich pohrobci označují každého křesťana, který chce aktivně občansky vystupovat, za politického aktivistu, který se tím zpronevěřuje Božímu Slovu.“
To myslíte vážně, že Charta 77, která byla vytvořena někdejším kovaným komunistou Pavlem Kohoutem, nám má být vzorem? Charta byla plná zhrzených komunistických činitelů, nejen komunistických pohrobků, kteří napřed tuto zemi zničili komunistickou ideologií a pak vedli jako chartisté boj proti svým vlastním soudruhům, s nimiž se jen neshodli v některých článcích svého antikristovského učení.
Pro osvěžení Vaší paměti nezbývá než citovat pár veršů komunistického a posléze chartistického politického aktivisty:
„Když se ti zdálky šťastně vrátí milý, oddaný přítel, soudruh ušlechtilý, tu šťastnou píseň zpíváš rád. Když potkáš prapor Gottwaldovy strany, zbrocený krví bouří ošlehaný, chce se ti zpívat tisíckrát!
Slaví-li svátek tvá či moje matka, zdraví píseň horoucí a sladká, která se v hymnus promění, když naše rodná milovaná strana, stovkami bojů v ocel vykovaná, vzpomíná slávy svého zrození…
Přemnozí svoje srdce čistá za pravdu museli položit. Kdo padne jako komunista – ten bude věčně, věčně žít!
Maminky mají v rukou děti, měsíční nocí písně letí. Orlíku, spinkej, země bdí, strašidla tě už nevzbudí. „Jdi, můj malý, klidně spát, soudruh Gottwald má tě rád a když on tvůj spánek chrání – nemáš se tu čeho bát, orlíku, spinkej, země bdí, strašidla už tě nevzbudí!“
V ulicích městeček a měst, na dvorech traktorových stanic, na měkké trávě lesních cest, které se vinou podél hranic – tam všude, všemi milovaná, bouřlivě žije naše strana. Ta strana musí zvítězit! Je moudrá staletými boji, kterými pracující lid chtěl ke své svobodě a pravdě dojít…
A jejím praporem jsou slova Stalinova a Gottwaldova… Náš soudruh Gottwald– inženýr slunečnou bránu otevírá, na níž se rodí světlý mír, mír, který nikdy neumírá. Slunečnou bránu otevírá k míru, jenž nikdy neumírá!
Uprostřed rozkvetlého máje do dalekého pomezí nad starým Hradem vlajka vlaje se slovy: „Pravda vítězí!“ Slova se slavně naplnila: dělnická pravda zvítězila!
K slavné budoucnosti naše země vstává, Gottwaldově straně sláva! Sláva! Sláva!“ (Pavel Kohout: Kantáta rodné komunistické straně, duben 1952)
A Vy si dovolujete ve světle těchto veršů označovat křesťany, kteří odmítají na základě Nového zákona politický aktivismus, za komunistické pohrobky? Lze si představit větší převrácenost?