Galatským 5:22 – „Ovoce Božího Ducha však je… radost.“
Chairete, adelfoi kai adelfes!
Vybral jsem dnes tento starořecký pozdrav proto, že doslova říkám: Radujte se, bratři a sestry! Ano, ve staré řečtině – ve které je psán Nový zákon a kterou se mluvilo v době Ježíše po celé Římské říši – se sloveso chairein, tedy radovat se, používalo jako pozdrav při setkání či loučení. Všimněte si, že v češtině se zdravíme, tedy si přejeme zdraví; nebo říkáme zdar a nazdar, takže si vzájemně přejeme zdar a úspěch. Ale lidé v prvním století si při pozdravu přáli radost. A to bude také dnešní téma: radost. Zabývejme se konkrétně otázkou:
Jak můžeme zažívat radost v tomto rozbitém světě?
Naše vlastní jobovky
Protože ať už se zdravíme a přejeme jeden druhému radost (nebo zdraví či zdar), skutečností zůstává, že život v tomto rozbitém světě není vždy radostný. Nedávno se mi jeden kamarád ve fitku svěřil, co se mu v posledních týdnech přihodilo. Zemřel mu pes, jeho věrný přítel. Zažíval nejistotu, protože se po mnoha letech chystal změnit práci, a nevěděl, jak to zvládne. Mezitím v té současné mu dělali „dusno“, což špatně snášel. Také měl před operací, která se ale musela odložit, už poněkolikáté. K tomu celá ta covidová situace, která mu na radosti nepřidala…
SOUVISEJÍCÍ – Boží odměna bude ta nejsladší
Ten můj kamarád určitě není sám, kdo by si mohl pořídit seznam více či méně závažných obav, a nejistot, zklamání a tragédií, které jeho či jeho blízké postihly. Pro někoho to mohou být takové události, že mu to připadá, jako by zažíval „peklo na zemi“. Tak to ale zkrátka je od dob „vyhnání z ráje“, že součástí žití jsou i špatné zprávy, jobovky. Ano, říká se jim jobovky, protože kdysi dávno by Jób mohl vyprávět o špatných zprávách, které se z ničeho nic na něho během pár dnů sesypaly. Jak postupně přicházel o všechno, pro co v tomto světě stálo zato žít: o majetek, o děti, o pochopení od své ženy, o vlastní zdraví. Zbyla mu jen víra a i ta při těch souženích dostávala chvílemi na frak.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Jobovky ve zprávách
Špatné zprávy navíc nepřicházejí jen v našem soukromém životě. Pustíme si zprávy v televizi a tam sledujeme, co za hrůzy a neštěstí se děje ve světě. Říkáme si možná: Kam ten svět spěje? Jak je možné zachovat si radost v takovém bolavém a zraňujícím světě?
Někdo může navrhnout jako řešení: Nedívat se na zprávy! Nevnímat, co se kde děje! Obrazně řečeno, strkat hlavu do písku a nevšímat si neštěstí kolem nás – říká se tomu „pštrosí efekt“. Ve svém nitru jakoby prchat do míst, kde na nás nic tragického nebude doléhat. Obklopit se jen dobrými a radostnými zprávami.
A na tom je kus pravdy. Sice chceme být informováni o tom, co se děje, chceme být v obraze, ale nejsme – jakožto omezené lidské bytosti – sestrojeni na to, abychom vstřebávali veškeré informace o dění, které nám TV reportáže z celého světa zprostředkovávají. Musíme nutně dělat selekci. A k tomu nám apoštol Pavel v listu Filipským radí, abychom se věnovali víc tomu, co nám prospívá, ne tomu, co nás ničí. „… cokoli je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, cokoli má dobrou pověst, je-li nějaká ctnost a nějaká chvála – o tom přemýšlejte.“ (Fil 4:8, B21)
Čas na truchlení
Na druhou stranu, i když špatné zprávy ze světa kolem nás můžete omezit či vypnout, nejde je tak zcela vytěsnit z vlastního života. Někdy je opravdu vhodný čas truchlit a plakat a naříkat. Nemusíme se bránit smutku. Nemusíme se stydět za slzy. Kazatel správně vypozoroval, že v životě má všechno určenou chvíli, takže „je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas (radostí) poskakovat“ (Kaz 3:4).
SOUVISEJÍCÍ – Boží milost nás zachraňuje
Navíc máme právě pro doby smutku úžasný Ježíšův slib: „Blaze těm, kdo pláčou (truchlí), neboť oni budou potěšeni.“ (Mt 5:4) Když nás svírají okolnosti, sám Bůh je tu, aby nás sevřel ve své náruči a utěšil. A aby nám také připomněl, že čas truchlení musí jednou skončit, že není dobré naříkat donekonečna nad tím, co se přihodilo. Moudrý Šalomoun k tomu říká: „Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti.“ (Pří 17:22) Rány zhojí radost v srdci, nikoli neustálá ubitost ducha.
Všední radosti života
A tak je užitečné, po čase truchlení, věnovat pozornost všedním důvodům k radosti, kterých je stále kolem nás mnoho. Procházka v přírodě, hrající si děti, přátelské setkání, záliby, služba potřebným, … je toho mnoho, co nám působí radost.
Také v Bibli, v knize Přísloví, jsou popsány některé důvody k radosti. Třeba: „Syn moudrý dělá radost otci.“ (Pří 10:1) To znamená, že nám rodičům, působí radost, když naše děti jednají moudře a prozíravě. Nebo: „Člověk má radost, když může dát odpověď, jak je dobré slovo v pravý čas!“ (Pří 15:23) Neboli, můžeme mít radost z toho, že dokážeme v danou chvíli najít ta správná slova povzbuzení či vysvětlení. Jiné přísloví říká: „Prosazovat právo je radostí spravedlivému.“ (Pří 21:15) Čili stát na straně práva, i když zrovna hovoří v náš neprospěch, je radostí tomu, kdo miluje spravedlnost víc než své ego.
A tak bychom mohli pokračovat. Je mnoho věcí, ze kterých se můžeme radovat. Třeba alespoň na chvíli, na nějaký čas. Neboť každá radost, která spočívá na tom, co dělá člověk, dojde svého konce. Jak to říká biblické přísloví (14:13): „Také při smíchu bolívá srdce a na konci radosti bývá žal.“
Hluboká radost ducha
Nicméně je nám k dispozici radost, která spočívá na tom, co pro nás udělal a dělá Bůh. A to se nemění s okolnostmi ani náladami. Tato hluboká radost ducha stojí v kontrastu se všemi krátkodobými radostmi a vystupuje dokonce i nad všechny smutky. O této radosti psal Pavel. Ačkoli byl právě vězněn a čekal na rozsudek, nepropadal pesimismu ani beznaději. Jelikož viděl věci z „nebeské perspektivy“, mohl napsat křesťanům ve Filipech, kteří sami zažívali dost těžké chvíle: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!“ (Fil 4:4)
Uprostřed všech těžkostí a přicházejících jobovek máme zdroj radosti, kterou svět nemůže dát ani vzít. Její pramen je v Pánu – Ježíši Kristu, na kterého jsme napojeni, ve kterém máme taková požehnání, o kterých se nám ani nesnilo. To je ta radost, o které mluvil vánoční anděl: „Zvěstuji vám velikou radost… Dnes se vám narodil Spasitel.“ (Lk 2:10,11) Je to radost, kterou v nás plodí Ducha svatý, jak připomíná Pavel: „Ovoce Božího Ducha však je … radost.“ (Gal 5:22) Takže, opět slovy Pavla, „máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme; jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme; nic nemáme, a přece nám patří vše“ (2. Kor 6:10). Není to úžasné?! To je postoj srdce, které se raduje, i když prochází rozmanitými zkouškami (viz 1. Pe 1:6). To je postoj srdce, které se raduje, i když trpí kvůli Kristu posměch a ublížení (viz 1. Pe 4:13). To je postoj srdce, které se vždycky raduje z Božího díla pro nás a z jeho výsledků, které jsou trvalé.
Seznam požehnání v Kristu
Ano, namísto seznamu neštěstí a nejistot si zkusme udělat seznam toho, co Bůh udělal pro nás a jaké požehnání z toho plyne. Takový seznam v nás probouzí a upevňuje onu hlubokou radost ducha. Mohl by vypadat třeba takto: V Kristu jsem chtěn, milován a přijat (třebaže světem pohrdán); v Kristu jsem očištěn, obnoven a obrozen (jakkoli se mi hříchy stále pletou pod nohy); v Kristu jsem ochráněn, veden a ujištěn (navzdory nejistotám kolem mě); v Kristu jsem zmocněn a naplněn – mám poslání přinášet naději, lásku a radost v Kristu i v rozbitém světě.
SOUVISEJÍCÍ – Postupný růst má začátek i cíl
Boží perspektiva věčnosti
Závěrem mi dovolte zmínit jednu píseň australské křesťanské kapely for King and Country. Ta píseň se jmenuje JOY. Radost. Ve videoklipu k této písni dva moderátoři sdílí tu samou zprávu různým způsobem, liší se přístupem k ní. Nakonec dojdou k závěru, že (cituji): „Zatímco naše okolnosti se možná nezmění, naše perspektiva se změnit může!“ Proto v refrénu této písně se zpívá: “I choose Joy!” – Já volím radost. Protože hledím na svět z Boží perspektivy věčnosti.
Stále se radujte v našem Zachránci a Pánu Ježíši Kristu! Amen.
Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 30. ledna 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
2 Komentáře
Eva Urbanová
Děkuji za toto slovo a přeji radostné dny.
Karel Krejčí
Ano, tento svět je rozbitý a rozbitý je ne pro špatné politiky, ne pro zhoršující se životní prostředí a přírodní katastrofy, ne pro válčení a jiné konflikty, ne pro nemoci, to jsou jen důsledky, ale pro jeho slepotu i když i ona je samozřejmě také nemocí. Jaký může podle Krista přinést výsledek, když slepý vede slepého? Vždyť k největším Ježíšovým zázrakům patřilo uzdravení slepých, chromých a oživení mrtvých. Historie na Zemi se stále opakuje ve stejných principech, ve stejném scénáři, pouze v rozdílných podmínkách, odpovídajících dané době. A přitom stále stejně lid si neúnavně volí a spoléhá na politiky, kteří jim „dokáží“ nejen zaslíbit, ale i naplnit jejich vize o spravedlivém světě. A to dokonce všemi prostředky, třeba i těmi násilnými a nejničivějšími – neboť účel svědčí prostředky!
Ale umění radovat se v tomto světě, svou podstatou přináší i vítězství nad ním a nejen to, ale i kralování.