Pravděpodobně neexistuje jiná oblast, kde by se evropští evangelikální křesťané tak často střetávali se sekulární humanistickou kulturou, jako s oblastí sexuality. Na jedné straně to rozhodně není nic nového, protože také raná církev se v této oblasti střetla s řecko-římskou kulturou. Na druhou stranu se tento typ střetu stává stále problematičtějším jevem.
Tajemník švédských evangelikálů Olof Edsinger ve svém komentáři pro Evangelical Focus píše, že pohled evangelikálů se hlavně ve vztahu k tématu LGBT stal velkým kamenem úrazu. Zejména ve vztahu ke státu a společnosti je jakýmsi „lakmusovým papírkem,“ určujícím zda jste „in“ nebo ne.
SOUVISEJÍCÍ – Britští metodisté schválili homosexuální svazky, evangelikálové zvažují odchod
Edsinger se odvolává na knihu Glynna Harrisona s názvem A Better Story: God, Sex and Human Flourishing. Harrison je profesorem psychologie žijícím ve Velké Británii a ve své knize přesvědčivě popisuje, jak se sekulární humanismus a křesťanský pohled na sex vrací ke dvěma velmi odlišným příběhům.
Sekulární humanistický příběh je postaven na myšlence autonomního já; myšlence, že skutečná seberealizace předpokládá formu vzpoury proti předchozím generacím, tradicím a hodnotám. Stále častěji je také založeno na myšlence, že každý jednotlivec má schopnost definovat svou vlastní identitu. To druhé se stává obzvláště jasným v záležitostech týkajících se pohlaví a genderové identity, kde je stále více samozřejmostí, že žádný jedinec by se neměl podřizovat biologickým nebo jiným faktorům, které jsou v rozporu s jeho vlastní představou.
Fyzický vzhled
Sexualizace západní společnosti vedla k zásadní změně našich vzorců, ve kterých se vytváří a budují vztahy. Moderní technologie se v poslední době v této oblasti staly hnací silou, díky seznamovacím aplikacím jako jsou Tinder nebo Hinge, které mnoho mladých lidí běžně využívá na oslovování neznámých osob. To, že Tinder a další aplikace kladou důraz na fyzický vzhled, je samozřejmostí.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Není to tak, že by fyzický vzhled nebo krása nebyly důležité. Ale sex redukovaný na něco, co se stává zbožím, je něco hluboce neuspokojivého. Je to sex bez jakékoli duševního rozměru. To je pravděpodobně hlavní důvod, proč se ukázalo, že sexuální revoluce nabídla tak málo z toho, co kdysi slibovala.
Tělo, duše a identita
Podle Edsingera se sexualita stala pro identitu mnoha Evropanů ústředním tématem. To je zvláště zřejmé v rámci LGBT hnutí, které do značné míry hovoří o sexuální orientaci jako základu identity každého člověka.
I zde lze říci, že tyto dva různé příběhy si navzájem rozporují. Křesťanský příběh identity je svázán s vírou v Boha jako našeho Stvořitele. V Bohu je tedy náš původ i náš budoucí cíl. Naše jedinečná hodnota navíc spočívá ve skutečnosti, že jsme stvořeni k obrazu Božímu.
SOUVISEJÍCÍ – Evangelikálové se postavili na stranu finské političky a volají po svobodě slova
V Novém zákoně se můžeme dočíst, že naše nejhlubší a nejpravdivější identita je ta, kterou nám dal Bůh v Kristu. Ježíš nám svou obětí daroval hodnotu, identitu a spásu, kterou se jinak snažíme tvořit vlastní silou.
Trans hnutí tvrdí, že genderová identita je něco zásadně metafyzického
Když někdo rozdělí, stejně jako sekulární humanistická společnost, začátek i konec tohoto příběhu – víra v Boha jako Stvořitele a jako konečný cíl života – je nevyhnutelné, že se pokusíme naplnit svou identitu něčím jiným, než tím co nalézáme v Kristu.
Ve všech věkových kategoriích si lidé vybudovali svou identitu pomocí nejrůznějších stavebních kamenů: peníze, rodinné vztahy, talent, etnický původ, třída, krása, sociální dovednosti atd. V naší době se však sexuální identita stala jedním z nejdůležitějších stavebních kamenů. V praxi lze dokonce říci, že sexualita v našich životech zaujala místo Boha!
V souvislosti s tím nám LGBT hnutí poskytlo novou sadu ideologií, které tvrdí, že vložily klín mezi naše tělo a naši duši. Ale zde jsou paradoxně v centru pozornosti vnitřní vlastnosti, nikoli vnější vzhled.
Trans hnutí tvrdí, že genderová identita je něco zásadně metafyzického, bez nezbytného spojení s tělem, biologií, chromozomy nebo hormony. Jedno podivné radikální hnutí dokonce hovoří, že stejná osoba se může v průběhu života pohybovat v oblasti své sexuální identity tam a zpět na škále hetero-bi-homo-trans. Tato ideologie nám poskytuje na výběr 50 až 70 různých genderových identit.
Žijeme křesťanský příběh?
V souhrnu lze říci, že sexualizovaná kultura ovlivňuje řadu oblastí, které se navzájem velmi liší. Nakonec se vrací k radikálnímu individualismu a opakujícímu se zaměření na fyzický vzhled. Diskurz LGBT hnutí o genderu a identitě lze tedy považovat za ovoce dnešní individualistické a materialistické kultury.
Je jasné, že křesťanská církev žije v příběhu identity a sexuality, který je v mnoha ohledech v rozporu s příběhem, který dominuje naší současné evropské kultuře. Otázkou je, žijeme jako evangelikální křesťané skutečně podle příběhu, který nám svěřil Pán? Pouze pokud to uděláme důvěryhodným způsobem, můžeme být pozitivní protiváhou destruktivních aspektů naší současné sexualizované kultury.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 14. září 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
5 Komentáře
Realtoltek
Dnešní sexuální kultura je o tom, že se tělo stalo zbožím pro uspokojení dalšího těla. Světu (Satanu) se dokonale daří umrtvovat ducha a to téměř ve všech oblastech.
Karel Krejčí
Když jsem před několika léty začal sdílet své názory na zde uvedené komentáře, vnímal jsem, že ještě jsou křesťané, kteří věří, že je možné zde na zemi zvrátit neutěšený vývoj, především v sekulárním světě. Tento optimismus ale vyvrací samotné Písmo, které nás jednak nabádá, abychom vykupovali čas a nemilovali tento svět, protože jsme zde pouze dočasně a náš skutečný domov pro nás připravil Kristus u našeho nebeského Otce. Ústup od morálních zásad a vztahu ke svému tělu jako Božímu chrámu, je čím dál více zřejmý a nejen v sexuální oblasti. Přednost dostává a je vyzdvihována osobní svoboda, ale špatně chápána. Apoštol Pavel sice prohlašuje, že v Kristu můžeme všechno, ale zároveň upozorňuje, že ne všechno nám prospívá. A to ještě platí pro ty, kteří jsou od tohoto světa odpoutání a nejsou strhávání tělesnými žádostmi. Ne, nedělejme si falešné iluze, že o osobní svobodu je třeba bojovat, Bůh nám ji totiž poskytuje v dostatečné míře – vždyť kdo chce, ať se ještě ušpiní.
pavel v
Tento článek je plný zastřených lží. Říká asi toto: Bůh ti dal buď tělo muže nebo ženy a ty jsi povinen to přijmout, jinak jsi proti Bohu. Takový pohled na transsexuály byl obvyklý v minulosti – byli to lidé jakoby psychicky nemocní. Pokusy tyto lidi psychiatricky „léčit“ nebyly úspěšné a vedly k psychickým kolapsům. Transsexálové jsou svým způsobem tělesně postižení lidé a snahou křesťana by mělo být jim jejich úděl usnadnit a ne tyto lidi zostudit.
Autor píše „Sekulární humanistický příběh je postaven na myšlence autonomního já; myšlence, že skutečná seberealizace předpokládá formu vzpoury proti předchozím generacím, tradicím a hodnotám.“ Neříkal snad Ježíš farizeům, že opustili přikázání Boží a místo toho se drží tradic otců, které jsou jen příkazy lidskými? Všichni ti, kdo si představují náboženství jako systém rigidních příkazů a pouček vytvořených tradicí, jsou novodobí farizeové. Ano, i uvnitř církve je obrovské množství farizeů.
Karel Krejčí
Nemusíme se držet rigidnich příkazů a zákazů. Můžeme se nechat potetovat, napichat na sebe neomezené množství různých předmětů, určit nebo si změnit pohlaví, změnit svou fyzickou vizáž atd. Vlastně si můžeme s vlastním tělem dělat co chceme, jednoduše proto, že je naše. K čemu je nám tedy vlastně Bible? K čemu, když nám škodí?
pavel v
Nesmírně zajímavá logika: Když se někdo nechá potetovat, říká tím, že nám škodí Bible 🙂