Následování Ježíše obvykle začíná jednoduše. Uvěříme a přijímáme příběh evangelia a učíme se žít jako Boží milované děti. Počáteční dny víry často prožijeme v duchovní euforii.
Ale jak život plyne, věci se postupně stávají složitějšími. Na naší duchovní cestě k nám začínají přicházet otázky týkající se Bible, církve a společenství. Navigovat náš život víry se proto někdy může zdát téměř nemožné.
Související – Kardinál Sarah: Není třeba vynalézat novou církev, potřebujeme obrácení
Dokážu se dokonale vcítit do podobné situace. Během svých vysokoškolských studií jsem prošel pochybnostmi a krizí víry. Biblické příběhy, které jsem jako dítě hltal plnými doušky, mi nemohly přinést odpovědi na složité otázky. Pochybnosti však nemusí být nepřítelem víry.
Věrnost uprostřed pochybností
Většina z nás zná pasáž, kterou nazýváme Velké poslání:
Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“
(Mat. 28, 16–20)
Související – Proč dochází k dekonverzím a co s tím dělat?
Až donedávna jsem přehlížel klíčovou část této pasáže. Když se 11 zbývajících učedníků shromáždilo kolem Ježíše naposledy, biblický příběh nám říká, že „někteří pochybovali.“ A uprostřed jejich pochybností jim Ježíš požehnává a dává jim pověření k velkolepému plánu misie. Dějiny církve vypráví, že všech 11 těchto mužů žilo po zbytek svých životů oddaných evangeliu a položili základy křesťanské církve. Všichni, včetně těch, kteří pochybovali.
I po setkání se vzkříšeným Kristem otázky přetrvávaly. Někteří z těchto mužů se ptali co je a není pravda, a přemýšleli, jestli něco z toho, co přijali a nyní následují má skutečný smysl. Přesto všechno zůstali a Bůh skrze ně změnil svět.
V dějinách církve hrdinové víry jako Martin Luther, Jan Kalvín, Charles Spurgeon nebo C. S. Lewis přiznali osobní zápas s pochybnostmi. Podle slov Parkera Palmera „čím hlubší je naše víra, tím více pochybnostem budeme čelit.“
Pochybnosti ohledně víry se staly součástí životů prvních učedníků. Otázky je však nepřivedly k tomu, aby se vzdali své víry. Zůstat oddán Kristu uprostřed a navzdory pochybnostem je normální.
To je v příkrém kontrastu s typickými příběhy o rekonverzi, které se staly součástí naši současné církevní kultury, kdy se odchod od křesťanské víry často zdá být nevyhnutelný při prvních známkách duchovní krize.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Jay Kim Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 28. května 2021 Foto: Unsplash – ilustrační
2 Komentáře
Realtoltek
Mě by zajímalo jak by v tomto dnešním světě asi dopadl člověk, který by měl moc léčit nemocné a vzkřísit mrtvé… nemluvě o tom jak velké pochybnosti by musel překonat.
Jiří Aron
Hlavní myšlenka pana Kima ohledně léku na tyto pochybnosti víry je trpělivost a přebývání v přítomnosti Pána Ježíše Krista. Uvádí verš Jan 15,5 „Já jsem ta vinná réva, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. “ A že je velmi důležitá trpělivost.