Když v říjnu roku 1515, v předvečer krvavé bitvy u Marignana, vybízel coby polní kaplan švýcarské žoldnéře z Glarusu k věrnosti papeži, netušil, že je posílá na smrt. Pro Zwingliho znamenala porážka hluboký otřes. Ale měl prodělat ještě hlubší změny. Bylo mu jednatřicet.
Narodil se ve Wildhausu, studoval v Bernu a ve Vídni, v roce 1506 dosáhl v Basileji titulu mistra. Pak působil jako farář v Glarusu. Je přesvědčeným zastáncem humanismu, studuje řečtinu, řecké filozofy a církevní otce. V roce 1519 přichází do Curychu.
SOUVISEJÍCÍ – Karel starší ze Žerotína (15.9.1564 – 9.10.1636)
Počátek curyšského období přináší do Zwingliho života hned několik změn. Jako kazatel opouští systém perikop a začíná souvisle vykládat Matoušovo evangelium. V létě 1519 za morové epidemie prožívá nad Biblí osobní obrácení. K tomu se připojuje sílící vliv Lutherova učení. Zwingli se přiklání k reformaci: „Utvrzení, zadostiučinění a smíření hříchů je u Boha dosaženo toliko pro Krista, který za nás trpěl. On sám je totiž smíření za naše hříchy…“
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
V roce 1523 se mu podařilo pro reformaci získat městskou radu. Ta nejprve schválila všeobecné kázání evangelia, později i další reformy. Byla zrušena mše a zavedeno prosté slavení Večeře Páně. Bohoslužba se skládala ze čtení a výkladu Slova a modliteb. Zrušeny byly i kláštery a jejich majetek byl převeden na chudinský fond. Tak došlo k radikálnímu rozchodu s církví. To však bylo trnem v oku těm kantonům, jež zůstaly katolické. Postup reformace byl trvalým zdrojem vnitrošvýcarských sporů a válečných konfliktů.
Zápasy musel podstoupit Zwingli i v samotném Curychu. Opozice byla hned dvojí: jednak zámožní stoupenci původních pořádků, jednak radikálové, kterým se reformace zdála polovičatá. Odmítali koncept státní církve. Církev měla podle nich být společenství křesťanů, kteří se Kristu ve víře osobně odevzdali. Proto odmítali i křest nemluvňat. Proti obojím neváhal politicky zakročit. Tři z novokřtěnců byli odsouzeni a popraveni utopením. Jedenáct zámožných občanů bylo odsouzeno pro přijímání úplatků a jeden z nich sťat.
Do sporu se dostal i s Lutherem. V roce 1529 během rozhovoru v Marburgu dospěli k jednotě ve čtrnácti bodech hlavních zásad, ale v bodě patnáctém (o Kristově přítomnosti ve Večeři Páně) se neshodli. Zatímco Luther trval na reálné přítomnosti Krista, pro Zwingliho byla Večeře památkou, při níž se víra rozpomíná na Kristovu oběť. Rozešli se sice velmi smírně, ale později se rozevřela mezi oběma tábory propast nepřátelství.
Zwingli ovšem pro usmíření už mnoho udělat nemohl. V roce 1530 stačil ještě za švýcarské evangelíky u příležitosti augsburského sněmu podat císaři svůj Počet z víry. V následujícím roce se vnitrošvýcarské spory opět zhoršily a došlo k nové válce. V bitvě u Kappelu podlehlo curyšské vojsko katolické přesile a spolu s ostatními padl i reformátor. Naložili s ním jako s kacířem. Jeho mrtvola byla rozčtvrcena, spálena a popel vhozen do vody.
Autor: Robert Hart Psáno pro časopis Brána Datum: 20. října 2021 Foto: Wolimedia Commons – Huldrych Zwingli
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
