Boží láska a Boží hněv jsou běžně stavěny proti sobě, zejména v učení o vykoupení. Je-li kříž projevem Boží lásky (Ř 5,8), jak by mohl být zároveň projevem Božího hněvu?
Tato dichotomie vyplývá ze sentimentalizovaného pohledu na lásku a karikatury hněvu. V naší společnosti je láska často redukována na náklonnost. Milovat někoho znamená buď k němu chovat vřelé city, nebo ho bezpodmínečně mít rád. A když lidé v naší společnosti přemýšlejí o Božím hněvu, představují si božstvo s rudým obličejem, špatnou náladou a vztekem. Tento podrážděný Bůh vybuchuje nekontrolovatelným hněvem a nachází potěšení v trestání hříšníků.
SOUVISEJÍCÍ – Neděste se! Jeho život porazil smrt!
Takové chápání Boží lásky a hněvu není pravdivé.
Láska a hněv mohou existovat vedle sebe
Z vlastní zkušenosti víme, že hněv a láska mohou existovat vedle sebe. Své děti hluboce miluji. A když jejich neposlušnost vede ke škodám, mám přiměřený hněv, který moji lásku nezmenšuje, ale jde vedle ní. Tvrzení, že láska a hněv mohou existovat vedle sebe, není dostatečně přesné. Hněv vzniká kvůli lásce.
Protože miluji své děti, oprávněně bych se zlobil, kdyby se jim někdo pokusil ublížit. Kdybych v této situaci neměl hněv, někdo by se oprávněně ptal, zda své děti skutečně miluji. Hněv přichází a ustupuje spolu s láskou.
Když to aplikujeme na Boha, začneme si uvědomovat, jak jeho láska a hněv splývají v jeho dokonalém charakteru. Jeho láska vůči nám není slepá, ale svatá, která je připravená čelit zlu. Boží hněv není natlakovaná plechovka podrážděnosti, která čeká, až vybuchne na jinak nevinných lidech. Na hřích a zlo sice reaguje spravedlivým hněvem, ale hněvá se pomalu a vždy jedná v souladu se svým dokonalým charakterem. Boží hněv není neslučitelný s Boží láskou; vzniká za účelem ochrany toho, co miluje.
Není to jeho přirozenost
Musíme pochopit, že hněv není Boží vlastností. Bůh je láska. Bůh je svatý. Bůh je spravedlivý. Bůh není hněv. Jeho hněv je oprávněným projevem jeho svaté lásky tváří v tvář hříchu a zlu.
Před založením země měl trojjediný Bůh dokonalou lásku, radost, svatost a pokoj. Neexistoval žádný hněv, protože neexistoval žádný hřích. Boží hněv vzniká z jeho svaté lásky v protikladu ke hříchu. Hněv existuje pouze tam, kde existuje hřích. Proto bychom měli prosazovat prioritu Boží lásky – a nezbytnost Božího hněvu k ochraně jeho lásky v padlém světě.
Mluvíme-li však o Božím hněvu, přesahujeme emoci hněvu k činu spravedlivého soudu. Jak může Bůh soudit a odsuzovat lidi, které miluje? Na té nejzákladnější úrovni je to láskou motivovaná reakce na zlo. Bránit a chránit lidi před nespravedlností je aktem lásky. Nejjasnějším projevem soudu vycházejícího z lásky je však Kristův kříž.
Na kříži byl Boží hněv vylit na hřích světa (Ř 3,25) – poháněn Boží láskou (Jan 3,16). Skrze moudrost kříže Boží láska uspokojuje Boží hněv, aby vykoupila Boží lid. To je Bůh, který je prostě Bohem. Může se nám zdát, že kříž řeší napětí v různých aspektech jeho charakteru. Ale Bůh je tím, kým je, ve všem, co dělá. Kříž neřeší jeho charakter, kříž ho zjevuje. A hříšnosti a zlu čelí hněvem nikoli navzdory své lásce, ale právě kvůli ní.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Jeremy Treat Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 14. dubna 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
