Historik: Církve i ve sporech kolem menšin hledají své místo ve společnosti

Praha – Spory církevních představitelů o uzákonění manželství pro stejnopohlavní páry nebo o přijetí Istanbulské úmluvy jsou odrazem dlouhodobějších debat uvnitř církví. V případě katolické církve jde o téměř věčný spor mezi konzervativnějším a liberálnějším proudem a v českém prostředí ještě o fenomén postkomunistické doby, kde potřeba mít ideologického nepřítele hraje důležitou roli. V rozhovoru s ČTK to řekl teolog a církevní historik z Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy Martin Vaňáč.

„Jakkoli se vedení české katolické církve a představitelé některých křesťanských církví staví proti manželství pro všechny, zaznívá z křesťanského prostředí řada hlasů s opačným názorem, tedy ti, kteří s tímto návrhem souhlasí. V této otázce neexistuje mezi křesťany jednotný postoj,“ uvedl.

SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / „Manželství pro všechny“ a Bible

„Když před lety byla debata o registrovaném partnerství, bylo to podobné. Možná přeci jen došlo k mírnému posunu, že dnes v křesťanském prostředí zaznívá více vstřícných hlasů. Jsou to podněty přicházející zvnějšku a církevní představitelé mají potřebu na ně reagovat,“ uvedl Vaňáč k sérii prohlášení z minulých dní, jimiž zástupci českých církví reagovali zejména na jednání Sněmovny o uzákonění stejnopohlavních manželství.

„V katolické církvi byli vždy na jedné straně ti, co odmítali různé podněty a chtěli zastávat stále stejný postoj, a ti, co novinky brali jako výzvy, jimž se má naslouchat a podle možností se přizpůsobovat,“ řekl. „A buď budeme vnímat, že ideál je harmonická rodina muže a ženy s dětmi, a všechno, co se tomu bude příčit, budeme mít tendenci odmítat. A nebo si řekneme, že realita je taková, kterou žijí lidé ve společnosti, že tento model, byť ideální, v praxi není jediný možný, a máme vzít v úvahu, že jsou tu někteří lidé, kteří po něčem volají, a zvažovat, jak jim vyjít vstříc,“ popisuje. Upozorňuje na skutečnost, že zájem stejnopohlavních párů o manželství je zajímavý v situaci, kdy mnoho heterosexuálních párů uzavřít manželství odmítá. Na rozdíl od odpůrců si proto myslí, že uzákonění manželství pro všechny by naopak instituci manželství podpořilo.

 SOUVISEJÍCÍ – Co byl „hřích Sodomy“? aneb Jak interpretovat biblické texty o homosexuálním chování

Podle něj se ale do českého církevního prostředí propisuje i problém postkomunistických zemí, kde je pociťována potřeba mít ideologického nepřítele, vůči kterému se lze vymezovat. „Německá katolická církev má sama plno problémů kvůli případům sexuálního zneužívání a čelí největšímu odchodu věřících v dějinách, nemá proto potřebu bojovat například proti Istanbulské úmluvě,“ připomněl Vaňáč. „Katolická církev v ČR, což bylo patrné především za kardinála Dominika Duky, hledá spojence mezi konzervativními lidmi typu bývalého prezidenta Václava Klause nebo SPD, kteří si dávají do štítu konzervativní hodnoty, ale ve skutečnosti je to jen vyjádření odporu proti tomu, kam se společnost ubírá,“ míní teolog. Istanbulská smlouva je dokument Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí. Česko ji podepsalo v roce 2016, ale stále ji neratifikovalo.

Z takového postoje je patrná nostalgie po starém či známém světě, který byl pro některé lidi srozumitelnější. Nejde jen o debatu, ale také o způsob, jakým se vede. Odpůrci novot často v české společnosti šíří strach z hyperkorektnosti. „Myslím si, že to je nesmysl. Vnímám jako pozitivní to, že roste citlivost a ohleduplnost ve věcech, které byly dříve ignorovány,“ domnívá se teolog.

Spory v katolické církvi, které při celospolečenských debatách registruje i širší veřejnost, podle něj vypovídají o tom, že církev hledá svou roli ve společnosti. „Někteří církevní představitelé vnímají, že jejich hlas a autorita upadá, jsou vystaveni kritice kvůli restitucím a kvůli sexuálnímu zneužívání. Uvažují proto, jakou roli by mohla církev hrát. Některým představitelům asi přijde vhodné, že bude hrát roli obránce takzvaných tradičních hodnot a spojí se třeba s konzervativními politiky, a skutečně tak oslovují určitý segment lidí,“ uvedl Vaňáč.

Připomněl, že téma Istanbulské úmluvy českou společností nijak nerezonovalo, dokud se ho v roce 2018 nechopila katolická církev. „Populisté a dezinformátoři se tohoto tématu chytli až po katolické církvi. Velkým ohlasem byli zřejmě někteří lidé v církvi utvrzeni v tom, že tohle je téma, kterým se může profilovat, kterým sami sobě mohou ukázat svou důležitost, což se jim podařilo dočasným zablokováním ratifikace úmluvy, “ uvedl.

Smutná na celé debatě je podle Vaňáče skutečnost, že je vedena na úrovni plytce ideologické. „Není to žádná věcná debata, která by kladla argumenty pro a proti a uvažovala o skutečně křesťanském přístupu k problému. Je to spíše zápas, který usiluje o převálcování oponenta bez ochoty naslouchat,“ dodal.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor: ČTK Datum: 13. července 2023 Foto: Pixabay – ilustrační