Za šťastným manželstvím Harryho a Kate Bensonových je tvrdá dřina. Před více než dvaceti lety prošel jejich vztah krizí. Stalo se jim totéž, co tolika jiným párům – Kate se po porodu zaměřila na děti, citově uzavřený Harry se věnoval práci, a jejich cesty se tak málem rozešly. Co jim pomohlo manželství zachránit a proč jim čerstvá víra v Krista tehdy ve vztahu příliš nepomohla? Ve svých úvahách a radách vycházejí nejen z vlastních zkušeností, ale uplatňují i poznatky z manželských kurzů, které vedou, a z výsledků mnoha výzkumů, které v Británii Harry Benson pořizuje a publikuje.
Při pohledu zvenčí se vaše manželství zdálo být šťastné, nic vám nechybělo – měli jste dobré zaměstnání, peníze, dvě děti, cestovali jste… Jak jste se najednou ocitli na pokraji rozvodu?
Harry: Opravdu to vypadalo, že je vše v pořádku, i já jsem si to myslel. Když mi Kate řekla, že není s naším manželstvím spokojená, byl to pro mě velký šok. Vůbec nic jsem netušil! Řekla mi, že nejsem její přítel, a pokud se do roka něco nezmění, tak bude s naším manželstvím konec.
Co bylo špatně?
Harry: Důležitou součástí celého příběhu je to, že se moji rodiče rozvedli, když mi byly tři roky. V sedmi letech mě matka dala do internátní školy. Později se dokonce odstěhovala do Jižní Afriky a mě nechala ve škole v Anglii. Uzavřel jsem se a naučil jsem se být soběstačný a nezávislý na ostatních. A to není zrovna recept na dobré manželství.
Kate: Když jsme se poznali, líbil se mi jeho charakter, byl to inteligentní, spolehlivý člověk. Nebyl mi skutečným přítelem, ale rozpoznávala jsem v něm některé kvality svého otce, a to mi dávalo záruku, že mě neopustí. Myslela jsem si, že ho změním. Byl ale často pryč a příliš se o mě nezajímal. Když se nám po pěti letech narodilo první dítě, všimla jsem si, že mu věnuje daleko více pozornosti než mně. Hodně pracoval a já jsem si připadala jen jako člověk, který se mu stará o domácnost a o děti.
Harry, co konkrétně jste se musel naučit, jaké kroky udělat, aby se váš vztah zlepšil?
Harry: Bylo to těžké. Kate už mnou byla tak zklamaná a zraněná, že její reakce na každý můj nezdar a opomenutí byla: „Já jsem si myslela, že ti to dlouho nevydrží!“ Dám vám jednoduchý příklad, na čem jsem pracoval. Slyšel jsem Kate, jak si s kamarádkou povídá o komplimentech a říká: „Harry mě nikdy nechválí.“ Nebral jsem to jako kritiku, ale jako prostý fakt. Neskládám jí komplimenty a nechválím ji. V dětství mě nikdo nechválil, nechybělo mi to, a pro mě to tedy nebylo důležité. Najednou jsem si ale uvědomil, že pro Kate to důležité je. „Říkej komplimenty!“ napsal jsem si na barevný lísteček a nalepil jsem si ho na monitor. ,Kéž by mu to vydrželo aspoň týden,‘ myslela si Kate. Asi po roce se lísteček z monitoru odlepil. Ale komplimenty jsem říkat nepřestal, stalo se to pro mě něčím přirozeným. Začal jsem si všímat své ženy a naslouchat jí – to se u mě změnilo.
Kate: Většinou, když jsem Harrymu vyčítala, že třeba něco neudělal, řekl mi: „Mě to ale vůbec nenapadlo!“ Nebylo to z jeho strany úmyslné, prostě mu to nedošlo. Musel se na to začít soustředit a dělat drobné změny.
Harry: Často v tom hraje roli naše lenost.
Kate: Ano, je pohodlnější číst si noviny, místo aby si s námi povídal. Je snazší starat se sám o sebe.
Harry: Klíčové je mít ve vztahu cíl, za kterým jdete. Vyplatí se to. Dobrý vztah – ať už s manželkou, dětmi nebo s kamarády – je jako zlatá medaile. Nic se tomu nevyrovná. Kate má jednu skvělou kamarádku. Potkaly se na nějakém večírku, povídaly si asi deset minut a dobře si rozuměly. Během těch 10 minut se její nová známá rozhodla: „Tohle je žena, se kterou se chci přátelit.“ Vytyčila si jasný cíl a šla za ním. A dnes jsou s Kate nejlepší kamarádky. Nikdy dřív jsem něco takového neviděl. Je v tom ukryté poselství i pro manželství: Jestli chcete dobrý vztah, rozhodněte se a jděte si za tím.
Kate: Jedním z největších problémů našeho manželství byla pasivita. Pasivita je v podstatě ryzí sobectví. „Udělám to, až já budu připraven, ne kdy ty chceš nebo potřebuješ.“ Je potřeba, abychom rozpoznávali, k čemu máme sklony, co v našem jednání s druhými není správné, a učili se to překonávat.
Jak důležitá je podle vás pro manželství modlitba?
Kate: Po většinu našeho manželství mi připadalo velmi těžké se s Harrym modlit. Když uvěřil, byl velmi aktivní a já jsem se někdy cítila do jeho nápadů tlačena. Nechtěla jsem se modlit tak, jak chtěl on. Myslím si, že když je vztah zdravý, tak je společná modlitba takřka jeho přirozenou součástí. Posiluje vás a pomáhá vám společně růst ve víře. Pokud ale není vztah v pořádku, může manžele rozdělovat. Může být těžké poslouchat někoho, jak se za vás modlí, když se k vám nechová hezky, nenaslouchá vám nebo máte pocit, že se o vás dostatečně nestará.
Harry: Jsme křesťané už asi 24 let, ale začali jsme se spolu pravidelně modlit až v posledních letech. A teď je otázka: Zlepšilo se nejprve naše manželství, nebo se manželství zlepšilo díky společným modlitbám? Myslím si, že to jde ruku v ruce. Vztah s Bohem se odráží ve vztahu s lidmi. Pokud se snažíte zlepšit svůj vztah s Bohem, zlepší to i vaše vztahy s lidmi. A naopak. Dobrý vztah s vaším partnerem by měl pomáhat i vašemu vztahu s Bohem. Vždyť i jenom jít do sboru, když jste s partnerem rozhádaní, je těžké. Manželé jsou a mají být jedno. Pavel v Efezským píše: „Muži, milujte své ženy, jako Kristus miluje vás.“ Můj vztah s manželkou by tedy měl být jako můj vztah s Bohem. Manželé jsou velmi silně propojeni, i duchovně. Radíme mnoha manželským párům a vidíme, kolik je kolem manželství duchovních bojů. Každý, kdo vstupuje do manželství, vstupuje zároveň na duchovní bitevní pole. Proto je modlitba tolik důležitá, je základem rodinného života.
Kate: V dysfunkčních rodinách se však také může snadno stát, že bude modlitba použita jako zbraň proti partnerovi.
Harry: „Přál bych si, aby ke mně moje žena byla milejší. Prosím, Pane, ať je Kate milá.“ To je samozřejmě špatně. Kate říká, že se v manželství cítí nejlépe, když je jakoby pod mou duchovní ochranou. Neznamená to, že má být muž ženě nadřazen, nejde o autoritu, ale o zodpovědnost. Myslím si, že muž má zodpovědnost za vedení vztahu, má být ve vztahu Ježíšem. Teprve tehdy se stává skutečným mužem.
************************************
Ukázka z rozhovoru, který vyšel v plném znění v letním dvojčísle časopisu Život víry (2018/7–8). Hlavním tématem dvojčísla je ekumenická spolupráce – kromě obecných článků nabízí rozhovory s lidmi ze sedmi míst, kde se ekumenická spolupráce daří.
Dále číslo obsahuje např. reportáže o českých misionářích v Nikaragui a v Nepálu, článek o sboru Bethel v kalifornském Reddingu, zamyšlení Pavla Hoška nad „křesťnaskostí“ Letopisů Narnie, virtuální rozhovor s misionářem a překladatelem Bible do barmštiny Adoniramem Judsonem, zprávy, přehled chystaných křesťanských akcí nebo soutěžní křížovku. Více informací o časopise najdete na www.zivotviry.cz.
Do konce července AKCE pro nové předplatitele: Život víry na tři měsíce zdarma (viz http://akce.zivotviry.cz)!
Autor: Lucie Vlasáková
Foto: Lucie Vlasáková
