Zase jsem připálila rýži. Stalo se to jako obvykle. Dala jsem vařit rýži s dostatečným množstvím vody a na mírno. Pololoupaná rýže se vaří dlouho. Při varu jí člověk nemůže nijak pomáhat. Je to taková pasivní práce vařit rýži. To třeba takové těstoviny se v průběhu varu občas promíchávají a trvá to jen sedm minut. Ale rýže? Ostatní jídlo už jsem měla hotové, odpočívalo v troubě a mně se zdálo, že tu nemám nic dalšího na práci. Nic by se nebývalo pokazilo, kdybych byla bývala neopustila kuchyň.
Související – Hana Pinknerová / Dobrá škola
Jsem netrpělivá a ráda bývám efektivní. To ovšem znamená, že často dělám několik věcí najednou. Vařím a uklízím. Vařím a píšu. Peču a přesazuju kytky. Umíte si představit ty následky. Z mého výčtu plyne, že to sem tam nevychytám a pro jedno pokazím to druhé. Tuhle svou deformaci přisuzuju prozatímní neproměněnosti svého charakteru a snažím se s tím bojovat. Pokouším se zkrotit svou netrpělivost a věnovat se vždycky jenom té jedné věci, a to pořádně. Soustředit se. Prožít si to. Myslet na to, co dělám a s plným nasazením. Akorát, že vaření rýže mne k takovému přístupu moc neinspiruje. Je to nuda. Kuchařka jen stojí a kouká. Přiznám se, tohle mi nejde.
Dumala jsem nad tou situací, když se mi podařilo zachránit zbytky té malé katastrofy. Proplachovala jsem několikrát připálenou rýži vodou. Pak jsem ji nechala pod pokličkou ještě chvíli dojít. S pikantní zeleninovou směsí to snad nebude moc poznat. Jediné, čeho jsem se ještě bála, bylo drhnutí připáleného hrnce. To dělám hrozně nerada, ale po nikom přece nemohu chtít, aby likvidoval následky mých selhání.
V čem to je, že pořád chybuju? Vždyť už jsem dost stará na to, abych se zvládla důsledně soustředit na jednu věc. Kam tak pořád spěchám? Copak mi něco uteče? Vždyť na vaření rýže taky záleží, i když je to jen nudná práce. Styděla jsem se, že jsem to neuhlídala. Bylo mi líto, že takovou jednoduchou operaci nejsem schopna zastat s přehledem. Je to ode mne nedbalost, napadlo mě a tím slovem jsem to celé pochopila. Kdybych ke všemu, co dělám, přistupovala se stejnou pečlivostí, jistě bych pak nemusela drhnout připálené hrnce. V životě není malých úkolů. Všechno má v Božích očích význam. Dobře uvařit rýži a dobře napsat knihu. Dobře vychovat děti a dobře vytřít podlahu. Řídit školu a řídit autobus. Všechno vlastně přece děláme v konečném důsledku k Boží slávě. Nechci být nedbalá, nechci se stydět. Tak snad to příště zvládnu.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autorka je spisovatelka Datum: 22. února 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
2 Komentáře
Karel Konečný
Velmi hezky popisujete běžné životní situace, které prožíváte, ale jaksi duchem nepřítomná. To se běžně stává mnoha lidem. Vliv na to má již vzdělávání ve školách, kdy v prostředí soupeření mezi žáky, být úspěšný“ chytrý“, rychlý, se stále pospíchá, a je zde stále přítomný stres. Pak v běžném životě lidé často chodí, pracují, a stále se zabývají osobními zaležitostmi, takže vůbec nevnímají okolí. Tento stav je nebezpečný v mnoha povoláních, například u jeřábníka nebo u lékaře, když v mysli řeší své osobní problémy a strachy, kdy jim třeba “ zdrhla“ manželka apod. Badatel, když jde bádat do přírody, by tam chodil zbytečně, když by byl duchem nepřítomen.
Eva Hájková
Taky mívám nohy v kuchyni a hlavu v oblacích. I když se čím dál víc snažím nepohrdat obyčejnou prací a stahovat se jaksi dolů na zem. Máte pravdu, že na vaření rýže taky záleží. Připálené hrnce jsem drhla mockrát. Někdy je za mě drhnul i můj manžel, přestože jsem to po něm nikdy nežádala. Nikdy mě předtím nezapomněl napomenout, že je to se mnou hrozné a že mám příště dávat pozor. A já jsem to přijala, protože je to se mnou fakt hrozné. Jsem ráda, že jsem už v důchodu, protože už to se mnou bylo i v práci docela hrozné.
Musím říct, že úžasnou věcí je automatická pračka, která pere úplně sama. Prádlo pak jen vyndáte a dáte do sušičky. Nebo v létě vezmete barevné kolíčky a jdete věšet ven na sluníčko.