Tomáš Halík ve svém blogu s názvem Revoluce milosrdenství a nová reformace reagoval na některé medializované zprávy. Jeho komentář se týkal hlavně výroků papeže Františka, které vzbudily vlnu reakcí.
Známý katolický kněz se v úvodu věnoval posledním papežovým výrokům k partnerství homosexuálů. „Před několika dny se na první straně světových deníků ukázala senzační, šokující zpráva z Vatikánu. Když si odmyslíme formu, dostaneme faktické jádro: papež František šokoval svět tím, že promluvil o homosexuálech a jejich právech na lásku lidsky, jako normální člověk 21. století, který má rozum a srdce na pravém místě,“ napsal Halík na Aktuálně.cz.
Františkova slova jsou „beze strachu, předsudků a nenávisti vůči lidem s odlišnou sexuální orientací,“ kteří kvůli strachu z okolí spáchali sebevraždu. Halík ocenil, že se papež „tentokrát nespokojil s alibistickým odvoláním na kompromisní rádoby-pokrokovou, ve skutečnosti však pokrytecky nedůslednou pozici stávajících církevních dokumentů, které nabádají k „soucitnému“ přístupu k osobám LBGT+, nicméně předkládají věřícím homosexuálům jako jediné přijatelné řešení doživotní sexuální zdrženlivost.“
Profesor a autor populárních knih popsal osobní zkušenost s LGBT osobami v katolické církvi a vyjádřil, jaké překvapení zažil z jejich vysokého počtu v řadách věřících. „Téměř vždy jsem za nejhorlivějšími bojovníky proti „tsunami homosexualismu“ rozpoznal zkušenosti z psychoterapeutické praxe kněze, překřikující svůj osobní problém.“
Halíka nepřekvapila reakce některých věřících, podobně jako tomu bylo v případě dokumentu Amoris Leatite, týkající se eucharistie pro rozvedené katolíky. Domnívá se, že není tak podstatné, co přesně v dokumentu řekl, protože František je znám svým lidským přístupem a také svými předchozími vyjádřeními k problematice LGBT osob.
Situaci kolem volby papeže Františka přirovnal k té, která se odehrála při zvolení papeže Jana, který následně svým reformním koncilem „změnil dějiny katolické církve.“
Halík se také věnoval kritice Donalda Trumpa, kterého označil za „zcela amorálního, prolhaného, arogantního politického cynika, který celým svým životem, jednáním a vystupováním dává nepokrytě najevo, že jeho jediným bohem jsou peníze.“ Podle Halíka je to „člověk osobnostně nezralý pro jakoukoliv politickou odpovědnost“ vydávající se za spásného obhájce „křesťanských hodnot“.
Na závěr svého blogu se vrátil k papeži Františkovi a jeho reformám v katolické církvi a upozornil, že „není revolucionář, který mění církevní učení,“ nýbrž člověk, který svým životním příkladem milosrdenství mění církev zevnitř.
„Tento papež nemění psané normy, neboří vnější struktury – mění však praxi, život. Proměňuje církev nikoliv zvnějšku, nýbrž daleko důkladněji – duchovně, zevnitř. Proměňuje ji duchem evangelia, revolucí milosrdenství,“ konstatoval Halík.
„Homosexuálové mají právo žít v rodině. Jsou to děti boží a mají na rodinu právo… To, co je nutné udělat, je vytvořit zákon o registrovaných partnerstvích, aby tímto způsobem měli právní ochranu,“ uvedl v dokumentárním filmu papež. Agentura Reuters připomíná, že současný papež v roce 2010, když působil jako arcibiskup v Buenos Aires, veřejně odmítl zákon, jež rozšiřoval manželství pro homosexuály. Místo toho podporoval jiné řešení, které by poskytlo homosexuálním párům právní ochranu.
V pátek naopak Vatikánský rozhlas tvrdil, že se jedná o manipulaci slov hlavy katolické církve. „Dobře maskované střihy, vytváření nových kontextů a uplatnění materiálů záměrně vypuštěných při autorizaci jednoho z papežových rozhovorů – jedním slovem manipulace stojí za nejnovějším mediálním rozruchem kolem údajně nového papežova přístupu ke stejnopohlavním párům,“ píše se k celé kauze na stránce České biskupské konference.
Kardinál Duka ve svém stanovisku upozornil, že se nic v učení katolické církve nemění a za celou kauzou vidí nadcházející volby v USA. „S plnou vahou svého úřadu se chci vyjádřit ke článku „Papež podpořil stejnopohlavní páry,“ který 23. 10. přinesl Deník N. Neexistuje žádný církevní dokument, který by se týkal změny nauky katolické církve v této oblasti, a to ani ze strany papeže, ani ze strany římských institucí. Ve článku uvedený dokumentární film v žádném případě nemůže být vydáván za stanovisko církve v otázkách víry a mravů. Celou tuto kauzu je třeba vidět v kontextu blížících se prezidentských voleb v USA; jejím cílem je znejistit a dezinformovat katolickou veřejnost,“ komentoval Dominik Duka medializované informace.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 28. října 2020 Foto: Wikimedia Commons – Halík
6 Komentáře
Konečný Fr.
Pan Halík zastává ultralevičácké postoje. To jsou pro mně přijatelnější i komunisté, kteří se zastávají tradiční rodiny.
Mikul
KAM VÍTR,TAM PLÁŠŤ
Realtoltek
Čekal někdo něco jiného :))) ???
Vladimír Neškudla
Tomáš Halík má velikou víru – víru v „pokrok“ člověka. Prolíná se to mnoha jeho projevy – změnila se doba, je potřeba přijímat nové skutečnosti (nejenom duchovní), přizpůsobit život Církve. Zároveň je hodně frustrován tím, že se neděje dle jeho představ a polemizuje neustále se svými oponenty kteří to tak nevidí – čím je starší, tím více – ostatně o tom sám na blogu Aktuálně.cz mluví:
Půlstoletí svého života jsem žil velký sen o sjednocení všech, kteří věří v Krista. Dnes se mi tento sen rozplynul. Existují rozdíly – nikoliv mezi církvemi, ale napříč – které mi připadají nepřekonatelné. Opravdu nemohu kráčet pod jedním praporem s lidmi, kteří sebevědomě tvrdí, že vědí, že Bůh stvořil svět v šesti dnech, že Mojžíš je autorem Mojžíšových knih v Bibli (včetně pasáží o své smrti), že na Araratu vykopali pozůstatky Noemovy archy; kteří argumentují proti svěcení žen tím, že Ježíš si mezi své apoštoly žádnou ženu nevybral (ostatně nevybral si ani nikoho z nás neobřezaných Evropanů – a smíme vlastně světit Američany a Afričany).
Všimněme si některých obratů – já jsem žil sen, mě se sen rozplynul, já nemohu kráčet – je toto prorocký hlas, když je všude jenom já? Nemá cenu se Tomášem Halíkem zabývat, ukáže čas a nechť soudí Bůh…
Stejně si myslím, že by jemu a Tomáši Petráčkovi spolu s lidmi okolo Christnetu bylo nejlépe v nějaké vlastní Církvi – tam by se s bigotními a zpátečnickými katolíky, letničními, evangelikály atp. nepotkával a vybudoval by mezilidskou ekuménu, ale zatím nechce (a to je zdrojem jeho vnitřního napětí). Opět o tom píše – z církve, kde se budu nadále setkávat u jednoho eucharistického stolu s lidmi těchto názorů a morálních postojů, jistě nevystoupím. Zůstane v Církvi, ale jed bude ukapávat neustále.
Když dva dělají totéž, není to totéž. Když čtu jeho články, vždy mě napadá rozdíl mezi prorokem a „kairologem“. Kairolog vykládá znamení času a chce věci měnit – mění se svět – změnme sebe i Církev také. Jedná aktivisticky. Prorok volá a křičí tam, kde jde o věc Hospodinovu, vhod či nevhod, svolává Boží moc a konkrétní cestu nezná – ta je mu zjevována – a tím se stává svědkem proměny (někdy až po své smrti). Je si vědom toho, že sám nic nezmění, mění Hospodin a to jej uklidňuje. Tam, kde kairolog končí, začíná prorok – a tím dle mého názoru Tomáš Halík není. Je to kairolog. Nemůžu se na něho zlobit.
Karel Krejčí
Odstavec, kde je zmíněn Halíkův sen o sjednocení všech, kteří věří v Krista, hodně vysvětluje. Ono je to ve skutečnosti naopak. Právě Halík odmítá stát se součástí Kristova těla, o kterém si vytváří svůj zidealizovaný obraz. Jeho představa o lepším světu je vytržena z reality a výsledkem je zklamání a jeho nepochopení a rezignace. Napovrch jsou jeho vize jistě lákavé i pro svět, pro který je také šije „na míru“, ale zde na zemi nejde o krásné vize, ale o skutečné rozdělení buď a nebo, ANO či NE.
Eva Hájková
„K podstatě zbožnosti patří zkušenost pospolitosti. Když však komunita roste a stává se nepřehlednou, potřebuje organizaci a stává se institucí. Tam začíná problém. Většina lidí nemá problém se zbožností, ale s náboženskými institucemi. Kterákoli instituce byla původně zřízena k nějakému účelu. Velice rychle však na svůj účel zapomene a všechno její úsilí se zaměří na to, aby sama sebe realizovala, potvrzovala a zvětšovala. Do této pasti opakovaně upadaly i církve. Přesto mají obvykle tu přednost, že nám předávají pravdu. Stále ještě si církve velice vážím, ne proto, že je to instituce, ale protože předává poselství.
Přirovnávám ji k vodovodnímu potrubí. Kdybychom se mohli podívat do našich podzemních vodovodních potrubí, už nikdy bychom se nenapili vody. Přesto ale přivádějí čistou vodu, i když jsou zrezivělá.
Můžeme se na onu instituci podívat i takhle a sílu, kterou čerpáme z čisté vody, používat k uskutečnění životadárnému poselství v malých komunitách. Proto se člověk stává mnichem….“
(David Steindl-Rast)