Kazatel dvou kontinentů, jedna z nejvýraznějších postav amerického Velkého probuzení i probuzení v Británii a zakladatel sirotčince. Ale především evangelista s hluboce prožitým a dramaticky velmi výrazně podávaným poselstvím. Soudí se, že za svůj život uskutečnil zhruba osmnáct tisíc kázání (tj. asi deset týdně) a oslovil na deset milionů lidí.
Pocházel z chudých poměrů, otec zemřel, když mu byly dva roky, a jeho matka měla spoustu starostí, aby uživila sedm dětí. Studia v Oxfordu si mohl dovolit jen proto, že se stal sluhou bohatších spolužáků. Zde se seznámil s bratry Wesleyovými a stal se členem tzv. svatého klubu – kroužku křesťanů usilujících o zbožný život. K duchovnímu obrácení mu posloužila kniha Henry Scougala Život Boha v duši člověka. Tato jeho zkušenost ho přivedla k rozhodnutí kázat evangelium. Záhy si ho všiml gloucesterský biskup a když v roce 1736 dokončil studia byl ordinován za kněze anglikánské církve.
SOUVISEJÍCÍ – George Whitefield: Svět je nyní má kongregace
Když v únoru 1739 přijel do Bristolu, znemožnili mu kázat v kostele. Rozhodl se pro zvěstování pod širým nebem. 17.února kázal kingswoodským horníkům a brzy na jeho kázání chodilo až dvacet tisíc lidí. Velký význam pro probuzení měl fakt, že pro shromáždění mimo kostely získal i Johna Wesleye. Záhy se podobná shromáždění konala i v Londýně, brzy i v dalších městech.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Opakovaně navštěvoval kolonie v Americe a jeho působení zde se postupně rozšiřovalo. Nejprve v roce 1738 navštívil Georgii, kde založil sirotčinec, v letech 1739-1744 podnikl několik evangelizačních kampaní. Své posluchače zasahoval tím, čím sám byl hluboce zasažen. Projevovala se při něm Boží moc. Kázal i otrokům a tvořil z nich společenství, nicméně otroctví bez krutosti považoval za přípustné, a dokonce sám otroky vlastnil.
Na rozdíl od Wesleyů byl Whitefield přesvědčeným kalvinistou. Plně přijímal 39 anglikánských článků víry a i ve své službě spoléhal na Boží svrchovanou milost. Učení o predestinaci a vyvolení mu bylo zdrojem naděje na záchranu hříšníků a motorem jeho neutuchající evangelizační aktivity, v níž rád spolupracoval i s příslušníky jiných denominací. Jeho hlavním kazatelským důrazem, ale bylo znovuzrození jakožto dílo Boží mocné milosti v srdci člověka: „Já vím, že Kristus je všechno ve všem. Člověk není nic, má svobodnou vůli jít do pekla, nikoliv však do nebe – pokud v něm Bůh nezpůsobí, že bude chtít a činit to, co se líbí Bohu.“ V oddanosti kázání evangelia setrval až do své smrti. Zemřel během kazatelské štace v americkém Newburyportu na následky astmatického záchvatu.
Autor: Robert Hart Datum: 30. září 2021 Foto: Wikimedia Commons – George Whitefield Psáno pro časopis Brána
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
