Generační konflikt nebo požehnání?

Jsem otcem 20leté dcery 12letého syna, kteří spolu mají mimořádně požehnaný vztah i přes poměrně velký věkový rozdíl. Vyrůstal jsem bez otce a s mou 80letou maminkou vycházím skvěle.

Stejně tak má žena se svými rodiči. Vím, že to tak není všude a mnozí čtenáři neznají dobré rodinné vztahy, o laskavých otcích často nemluvě.

Tato úvaha si nečiní nárok na úplnost či systematičnost v dané problematice. Berte ji spíše jako mé osobní zamyšlení.

Věřím tomu, že Božím plánem pro člověka je život jako takový.

SOUVISEJÍCÍ – Pouštěj svůj chléb po vodě

Prosím, všimněme si, že Hospodin přikázal Adamovi a Evě ještě předtím, než zhřešili:

Genesis 1:28: „Ploďte a množte se a naplňte zemi podmaňte ji a panujte nad rybami v moři, nad ptáky v nebi a nad všemi zvířaty, která se hýbou po zemi.“

Dnešní doba je prodchnuta duchem ANTI-života, duchem smrti, který říká: „Nejsi Boží stvoření, buď, kým chceš! Mužem, ženou, židlí, koněm – nebo vším zároveň!“ 

Jde tedy o totální vzpouru, která pramení vždy z pýchy. Ta našeptává a argumentuje: „Vždyť máš přeci nárok…“ Veliká lež. Máme nárok býti Božími dětmi skrze oběť Ježíše Krista na kříži, ale ne na to dělat si, co sami uznáme za vhodné. Vždy se mi líbil animovaný film Eduarda Hofmana „Stvoření světa“ s nezapomenutelným dabingem Jana Wericha, kde se na závěr filmu sborem zpívá: „Milujte se a množte se, vždyť svět je teprv chvilku. Milujte se a množte se, učte se násobilku.“ 

Udivilo mě, když na setkání pastorů u oběda jeden z nich byl velmi překvapen odhalením, že za ideologií gender a LGBT se skrývá duch smrti. A přitom je to evidentní: dva lidé stejného pohlaví se nemohou reprodukovat. Byť by si dítě adoptovali, netvoří život, tím pádem, když nasadíme tento trend stejnopohlavních vztahů, dojdeme nakonec k nulové reprodukční křivce, kdy lidstvo vymře. To je plán ďábla, ne plán Boží.

Pán Bůh řekl, ať se:

plodíme (tedy, ať má muž se ženou pohlavní vztah). Zde stojí za to se zastavit. Na počátku stvoření života je krása. Milování muže se ženou je jedno z velkých Božích tajemství, které zná každý, kdo žije v požehnaném manželství. Plození je radost, milování je rozkoš. Víte, Hospodin nám mohl dát vodu a chléb a byli bychom živi. On nám ale dal VÍNO a chléb! Stejně tak s rozmnožováním: oč snazší by bylo mechanické oplodnění vajíček mlíčím jako třebas u žab, ale Bůh nám k tomuto přidal rozkoš, krásu, která motivuje básníky, malíře, zpěváky a bardy po celé trvání lidstva. On a ona!

Dále: množte se! Zde je jasný příkaz. Asi jde vůbec o první příkaz v Písmu od Pána vůči člověku. Není tam napsáno: Měj děti, až po kariéře, až přestane válka, až budou lepší časy….

Implicitně pak přicházíme ke smyslu těchto dvou aktů: člověk má dle Božího plánu NAPLNIT ZEMI. Podmanit si ji a panovat na ní. Což se – navzdory enormnímu odporu toho zlého – úspěšně děje. I přes všechny epidemie moru, tyfu, eboly, covidu; přes všechny války a hrůzy napříč historií, které jsou důsledkem toho, že člověk zhřešil a tím pádem svou vládu na Zemi „uvedl do zlého“ ( – svět ve zlém leží), počet lidí na Zemi roste. A opět je tu hlas satana, hlas strachu: „Planeta je přelidněná, zastavte to!“ K dnešnímu dni má planeta 8 miliard obyvatel. I přes toto dříve nepředstavitelné číslo letos poprvé ve známé historii má lidstvo více obézních obyvatel než hladovějících. Potravin není málo. Je jich dost pro všechny. Potíž je s jejich distribucí. Ale to jsem odbočil.

Spojením muže a ženy, plozením a množením vzniká nukleus lidstva: RODINA. Tato pravda zůstane pravdou, ať budou pochody duhové a pyšné (pride = pýcha), nebo černo-bílé a pokorné.  Kvalita rodiny určuje naši psychiku, naše vzdělání, do velké míry naše schopnosti v životě a v neposlední řadě i náš názor – a v případě křesťanů i přístup k Bohu. Dáváme dětem svobodu tím, že je nám jedno, co si myslí, anebo si přejeme, aby byli moudří – a tudíž měli bázeň před Hospodinem?

Pojďme dál: 

Genesis 2: 23-24 “ Člověk zvolal: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest. “Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“

SOUVISEJÍCÍ – O nutnosti investovat do odpuštění ve společnosti aneb: „Heřmánková mast“

Princip rozmnožování spočívá právě na tomto modelu:

Manželství – milování

Plození dětí

Výchova

Odchod dětí od rodičů a založení vlastní rodiny

Zde teoreticky tento model končí. Nekončí. Starat se o staré rodiče by měla být automatická věc. Pro snad žádného rodiče nekončí rodičovství plnoletostí jeho potomka. I po 50 letech jsem pro mou mámu stále „jejím chlapečkem.“ A stejně tak dítěti nekončí povinnost úcty k rodičům nikdy – až do jejich smrti.

Mám 2 děti a rozhodně si nemyslím, že jsem jim poskytl ideální a vzornou výchovu. Kéž bych se více snažil! Nicméně, ať jsem Viky a Aaronovi již dal nebo nedal cokoli – jedním jsem si jistý: vždy byli (a jsou) nesmírně milovaní. Tolik, že jejich potřeby jsou do velké míry nadřazeny těm mým. Mám za to, že toto je pilíř dobré výchovy: byť na dítě vezmeš metlu jako zde:

Přísloví 13:24: „Kdo šetří metlu, nenávidí své dítě; kdo ho miluje, ten ho včas trestá.“ ,

tak by mělo vědět, být si absolutně jisté, že trest nebyl aktem vzteku, zuřivosti anebo svévole jednoho z rodičů, ale naopak – dítě je milováno i při samotném „výkonu trestu.“ To není vždy snadné, uznávám, ale je to skálopevná pravda. Vždy, bez výjimky byla. Vyplatí se to, neboť pak platí zaslíbení, že:

Přísloví 22:6: „Vychovávej chlapce podle jeho cesty, i když zestárne, neodchýlí se od ní.“

Tohle je moc prima verš. Jiný překlad píše „Zasvěť chlapce do jeho cesty…“ I když zestárne – neodchýlí se. Ergo: bude si pamatovat na dětství, na dobrý příklad, na výchovu.

Moje maminka vždy říkala, že rodina žije u kuchyňského stolu. Tam se rodina „děje“. Naše Viky mi to nedávno potvrdila, když řekla, že nejvíce pochopila, když jsme seděli u stolu a povídali si s ní. U stolu (dříve u krbu) se jí a pije, rodina je pohromadě jaksi přirozeně, dítě není „předvoláno na kobereček“ a proto domlouvání, poučování a vysvětlování funguje asi nejlépe. Je to pro dítě i pro rodiče přirozeně příjemné prostředí spojené s příjemnými vjemy vůně jídla a plného bříška 🙂

Pavel píše často na závěr svých listů o vztazích mezi dětmi a rodiči:

Kolosským 3:20: „Děti, poslouchejte své rodiče ve všem, co je správné, neboť to se líbí Pánu.“

Stejně tak Přísloví 1:8: „Poslouchej, můj synu, poučení svého otce a neopouštěj naučení své matky.“

A opět Pavel:

Efezským 6:1-3: „Děti, poslouchejte své rodiče v Pánu, neboť to je správné. ‚Cti svého otce i svou matku‘ – to je první přikázání s příslibem: ‚Abys byl šťastný a žil dlouho v zemi.'“

Tento verš je velmi často citován. Jde totiž o duchovní zákon. Tak jako jsou zákony fyzikální – např. zákon o zachování energie, který nelze nijak obejít; jsou zákony duchovní, z nichž některé známe velmi dobře a u jiných tápeme, protože nám třebas (ještě) nabyly zjeveny.

Ale zde máme jasnou kauzalitu: Chceš být šťastný a chceš dlouho – tedy spokojeně – žít? Tedy poslouchej, co ti říká táta s mámou. Oni nemusí být nejmoudřejší bytosti na planetě. Ani nejmorálnější. Nejbohatší. Nebo nejduchovnější. Ale Pán Bůh do nich vložil touhu a schopnost vychovávat tě, tedy vést tě, dávat příklady a ochránit od zlého pokud a dokud to ještě lze. A nejde zdaleka jen o toto. Pán Ježíš jde ještě dál, když vysvětluje pyšným farizeům, kteří zneužívali náboženské tradice, aby se vyhnuli péči o rodiče:

Marek 7:9-13: „A řekl jim: ‚Dobře zrušujete Boží přikázání, abyste dodrželi své lidské tradice. Například je napsáno: ‚Cti svého otce i svou matku‘ a ‚Kdo proklíná otce nebo matku, ten ať zemře.‘ Vy však říkáte: ‚Kdokoli řekne otci nebo matce: ‚To, co ode mě máš, je dar Bohu,‘ ten už nemusí ctít svého otce.‘ Tak rušíte Boží slovo a nahrazujete je svými lidskými tradicemi.'“ 

A zde se dostáváme k bodu, který je stigmatem dnešní doby: soužití dospělých dětí s rodiči. Péče o již velmi staré rodiče ze strany dětí. Povinnost či milosrdenství? Chci uklidnit všechny, kdo pomýšlejí na umístění rodičů do domova seniorů. Pracuji několik roků jako dobrovolník u seniorů právě v těchto zařízeních, kde se jim často dostává kvalitní a odborné péče, kterou by sebelepší děti nemohly nikdy poskytnout. Opět je zde důležitý postoj srdce: odkládám rodiče, anebo chci pro ně to nejlepší? Pokud je miluji, mohu je umístit do dobrého domova seniorů, ovšem za předpokladu, že je tam dávám, právě proto, aby jim bylo lépe! A k tomu neodmyslitelně patří časté návštěvy, nákupy, společné ježdění k lékařům atp.

Duch svatý nám v Malachiáši říká:

Malachiáš 2:15: „Snad se Hospodin slitoval a zachoval zbytky v Izraeli. Proto dávejte pozor na své kroky! Neboť každý z vás si vzal za ženu ženu svého mládí a zradil ji. Přesto Hospodin svědčí, že nenávidí rozvod, násilí a svod. Proto dávejte pozor na své kroky a neznečišťujte lože, které sdílíte se svou ženou, s níž jste se spojili smlouvou mládí.“

Dávejte pozor na své kroky. Wow!

Víte, nejde jen o rozvod manželů – ale i o rozchod rodiny ve zlém.

A i na nás tatínky Písmo pamatuje:

Efezským 6:4: „Vy, otcové, nevyprovokujte k hněvu své děti, ale vychovávejte je v kázni a napomenutí Pánu.“

Někdy je pro mě těžké dát synovi žádanou pozornost, když přijdu po 12 hodinách práce domů a potřebuji ještě nutně vyřídit telefonáty a přečíst e-maily. Proto děláme KLUČIČÍ DNY, naposledy jsme měli takový den nedávno, kdy – zpravidla jednou za měsíc – jsme jen spolu a děláme, co nás oba těší, jdeme spolu do McDonaldu či na kebab, jsme v kině nebo v bazénu. Jsme jen my dva a já poslouchám pozorně všechny VELKÉ starosti toho MALÉHO chlapce, které mně mohou připadat triviální, ale jemu zaměstnávají většinu mozkové a emoční kapacity. Pak je nádherné slyšet. „Tatínku, ty jsi ten nejlepší táta na světě!“ 

S manželkou jsme právě ve fázi, kdy se dcera vdává, vylítá nám z hnízda, kdy najednou – a přišlo to nějak rychle – se s ní nemohu bavit stylem „táta vs. zlobivá holčička / později holka“.

Najednou je tu dospělá žena, kterou chtě nechtě musím respektovat a dosti pozměnit tón hlasu při přáních či příkazech.

Musím jí dát svobodu – milost – udělat chybu. Věčně ji chránit nemůžeme. Co však děláme a dělat nepřestaneme je, že se za dceru a budoucího zetě modlíme a žehnáme jim.

Věřím proto, že vzájemná úcta a Boží láska jsou klíčem k tomu, aby mezigenerační vtahy nebyly konfliktem, ale požehnáním!

Autor: Ondřej (Andy) Janeta Datum: 5. srpna 2024 Foto: Pixabay – ilustrační

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.