„Boží přítomnost z nás činí živé lidi. A už je čas, bratři a sestry, abychom odložili všechnu studenost, vlažnost, polovičatost a byli cele Jeho.“ Laskavá přímost, radostná vážnost, tichá, ale zářivá víra – tato slovní spojení snad vystihují osobnost kazatele, jenž stál téměř půl století ve službě evangelia v naší církvi a 45 let v jejím vedení.
Narodil se v Drahelicích na Nymbursku v reformované rodině a už od mládí si zamiloval Heidelberský katechismus s vyznáním: „Mým jediným potěšením v životě i smrti je, že nejsem sám svůj, ale svého věrného Spasitele Ježíše…“ Na gymnáziu se seznámil s A.Adlofem, jenž ho přivedl do kruhů své církve a spolku mladíků. Zde došel duchovního probuzení a rozhodl se pro studia teologie. Ve vážné nemoci se odevzdal Kristu a přijal jistotu spasení.
SOUVISEJÍCÍ – Huldrych Zwingli (1.1.1484 – 11.10.1531)
Po studiích nastoupil jako vikář reformované církve v pražském sboru. Jeho úkolem bylo především vyučování dětí a konfirmandů. Vedl je k osobní víře a poskytoval jim pastýřskou péči. Ke konfirmaci připravoval mj. i dceru T.G.Masaryka Alici. V roce 1895 pak byl zvolen nástupcem Jana Karafiáta na Hrubé Lhotě na Valašsku. Pokračoval v jeho snaze o budování biblicky věrného sboru, ale zároveň určitěji vedl své posluchače k obrácení. Opakovaně však narážel na otázku křtu nemluvňat nevěřících rodičů. Když tuto praxi z důvodu svědomí zcela odmítl, byl v lednu 1898 suspendován z funkce faráře a i jiná služba mu byla znemožněna.
Odešel do Prahy, kde dlouho marně hledal práci. V těžké situaci mu vypomohl Masaryk, který mu nabídl možnost přispívat do časopisu Naše doba. S prezidentem a jeho rodinou byl v přátelském kontaktu až do své smrti, pohřbíval jak TGM, tak i jeho manželku a dva syny.
V roce 1900 pak byl díky příteli Adlofovi přijat za kazatele Svobodné reformované církve. Dva roky byl jeho pomocníkem, v roce 1902 se ujal nového sboru na Žižkově. Jako pastýř tu působil až do roku 1937. Jeho hlavní touhou vždy bylo kázat Ježíše Krista ukřižovaného a vzkříšeného. Ve své službě prokazoval hlubokou lásku k lidem, a to i těm nejprostším a nejpotřebnějším. Intenzivně se věnoval vzdělávání a výchově spolupracovníků. Jasně reformovaná teologie se v jeho službě propojovala s hlubokým sociálním cítěním a misijní orientací. Se sborem založil domov pro sirotky ve Chvalech a v podkarpatské Svaljavě. Záhy po svém vstupu do církve byl povolán i do Církevního výboru, později Rady, v níž působil nepřetržitě v letech 1919-1948 a 16 jednoročních období byl jejím předsedou.
Pán Ježíš nepřestal být jeho potěšením ani v bolesti (smrt manželky a dvou synů), zápasech a těžkých dobách, ani v těžké nemoci, jež nakonec vedla k jeho smrti v požehnaném věku.
Autor: Robert Hart Psáno pro časopis Brána Datum: 26. října 2021 Foto: Bibliografie dějin českých zemí – František Urbánek
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
