Co je nutné k tomu, aby se církev obnovila a svět pocítil mocné Boží působení?
V roce 1974 se ve švýcarském Lausanne uskutečnil mezinárodní kongres o světové evangelizaci, kde Francis Schaeffer hovořil na téma „Řád a svoboda církve“. Později byl tento projev zařazen také do sbírky lausannských pojednání. Nedávno mě na něj upozornil Ray Ortlund. Po téměř 50 letech stále zůstává aktuální a naléhavou výzvou.
Schaeffer v něm tvrdí, že potřebujeme dva obsahy a dvě skutečnosti – tedy čtyři nezbytné ingredience, abychom viděli Boží působení.
1. Zdravé učení
Schaeffer nejprve poukazuje na základní teze křesťanství. Přestože uznává, že křesťané se neshodnou na „okrajových věcech“, trvá na tom, že „křesťanství je konkrétním souborem pravdy“, takže „v hlavních otázkách nesmí dojít ke kompromisu.“ Ortodoxie je zásadní.
SOUVISEJÍCÍ – Ježíš má AIDS
Schaeffer varuje před konzervativními i progresivními vlivy, které vedou k odklonu od ortodoxie. Liberální teologové začínají popírat, že Bible vymezuje nějaké jasné a pevné hranice, a zaujímají lehkovážný přístup k veškeré křesťanské víře. Evangelikální teologové zase zaměňují normy specifické pro střední třídu za neměnnou pravdu, a své vlastní preference či projevy křesťanství tak „staví na roveň nezpochybnitelným pravdám Božího slova.“ Obojí má časem za následek odklon od ortodoxie a špatné svědectví církve.
Aby nedošlo k mýlce, Schaefferův důraz na učení neznamená pouhé rozumové přijetí křesťanské pravdy. Jasně říká, že „musíme praktikovat obsah, praktikovat pravdu, kterou vyznáváme“, a ukázat „svým dětem i přihlížejícímu světu, že bereme pravdu vážně“. V doktríně chodíme, v učení zůstáváme a evangeliem se řídíme. „Myslíte si snad, že budeme důvěryhodní, když budeme tvrdit, že věříme pravdě, a přitom nebudeme pravdu v oblasti víry praktikovat?“ ptá se Schaeffer.
2. Důsledná kontextualizace
Schaeffer prosazuje „upřímné odpovědi na upřímné otázky“, což chápu jako důslednou kontextualizaci. Znamená to myslet jako misionář. Nejenže jsme povolání věřit pravdám křesťanství, ale máme je rovněž hlásat tak, aby je druzí slyšeli, pochopili a přijali.
SOUVISEJÍCÍ – Tim a Kathy Kellerovi o randění, manželství a komplementarismu
Věříme, že zdravé učení – ortodoxie – je pro zdraví církve životně důležité, a pravda tudíž musí přijít do kontaktu s moderním světem. „Pokud je křesťanství pravdivé, jak tvrdí Bible, musí se dotýkat všech oblastí života,“ píše Schaeffer. „Křesťanství vyžaduje, abychom měli dostatek soucitu na to porozumět otázkám naší generace.“ To vyžaduje nejen mluvení, ale také naslouchání. „Odpovídat na otázky je těžká práce.“
Když předpokládáme, že věrnost znamená pouhé odříkávání vyznání víry a radost z toho, že jsme přijali zdravé učení, nemůžeme konat misijní činnost. Láska k bližnímu vyžaduje soucit, schopnost pozorně naslouchat otázkám dané generace, „modlit se a konat těžkou práci“, která je nezbytná pro zodpovězení upřímných dotazů. Sám Schaeffer byl při svém působení v L’Abri vzorem pohostinnosti a velkorysosti, když hovořil s těmi, kteří hledali pravdu.
3. Pravá duchovnost
První ze dvou Schaefferových nezbytných skutečností je pravá duchovnost. Píše: „Podstatou všeho je mít vztah s Bohem“. Církvi nestačí věřit pravdě a hlásat ji, pokud naše srdce nejsou uchvácena krásou evangelia a mocně proměněna vztahem s Bohem.
Schaeffer považuje „pravou duchovnost“ za „neustálé působení celé Boží Trojice v našem životě“. To znamená, že náš vnitřní život má být hlubokou studnicí moudrosti, milosti a lásky.
V tomto životě nedosáhneme dokonalé spravedlnosti nebo duchovnosti. Schaeffer si uvědomuje, že když se jednou na věčnosti ohlédneme zpět, bude se nám veškerý náš duchovní růst zdát ubohý a nepatrný. „A přece musí být na životě patrné, že Kristus v něm neustále pracuje,“ píše. „Musí se v něm projevit odpuštění konkrétních hříchů, které vydobyla Kristova krev, i ovoce, které Kristus skrze mě plodí působením Ducha svatého.“
Zajímalo by mě, jestli v dnešním digitálním věku plném povrchnosti a malichernosti bude tato duchovní hloubka o to víc vynikat svou vzácností. Je to moc, která vychází z neviditelných a skrytých praktik. Povrchní lidé nemohou ukázat hloubku evangelia. Bez opravdové duchovnosti je zdravé učení, které hlásáme, bezcenné, a pro křesťanství dokonce ničivé. „Na celém světě není nic ošklivějšího, co by lidi odvracelo od víry, než mrtvá ortodoxie,“ píše.
SOUVISEJÍCÍ – Co dělat, je-li vaše dítě závislé na videohrách
4. Krásné vztahy
Druhou nezbytnou skutečností, kterou Schaeffer uvádí, je vliv křesťanství na lidské vztahy. Pravdu evangelia musí zdobit krása církve.
Za prvé, máme se dobře chovat k nevěřícím. Můžeme celý den brojit proti determinismu B. F. Skinnera, říká, ale jaký to má smysl, když se k lidem, které denně potkáváme, chováme jako k „méněcenným“, přestože jsou stvořeni k Božímu obrazu?
Schaeffer uvádí příklad člověka, se kterým procházíme otáčivými dveřmi a s nímž se setkáme jen na deset vteřin. „Ne vždy si uvědomíme, že je tento člověk stvořen k Božímu obrazu, ale pokud jsme si do srdce a mysli (a také do věroučného prohlášení) vštípili, že je stvořen k Božímu obrazu, budeme se k němu v těch deseti vteřinách, které máme, chovat dobře.“ I když bojujeme s našimi teologickými nebo kulturními oponenty, „snažíme se diskusi přenést na úroveň osobního lidského vztahu.“
Za druhé máme ukázat krásu vzájemných vztahů v církvi. Jsme-li povoláni k lásce k nevěřícímu bližnímu, o co více („desetitisíckrát více!“) bychom měli zjevovat „krásu ve vztazích mezi pravými křesťany, kteří věří Bibli; takovou krásu, že to svět vyvede z míry.“
Vzájemná láska je znakem křesťanství, a to i napříč denominacemi. Neláska ničí ortodoxii. „Pokud nezjevujeme krásu v tom, jak se k sobě navzájem chováme,“ píše Schaeffer, „pak v očích světa a v očích našich dětí podkopáváme pravdu, kterou hlásáme.“ Později vyzývá evangelikály, aby prosili Boha o odpuštění za „to, jak ošklivě jsme se k sobě chovali jen proto, že pocházíme z různých táborů.“ Možná je tato výzva k pokání dnes potřebnější než před padesáti lety, kdy zazněla.
Shrnutí
Schaeffer vyzývá církev, aby přijala „dvě ortodoxie“, jednu týkající se učení a druhou týkající se společenství. Musíme mít jasno v základních tezích křesťanské víry a mít soucit jako náš Spasitel, který byl naplněn takovou láskou, že si stejně jako prvotní církev nedokázal představit, že by jeden člověk hladověl, zatímco druhý by byl bohatý.
Schaeffer se odvolával na dva obsahy a dvě skutečnosti. Pokud přijmeme všechny čtyři, možná budeme svědky toho, jak se „v naší generaci děje něco velikého.“ Kéž by se to stalo dnes.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Trevin Wax Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 20. června 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
