Sigmund Freud a C. S. Lewis byli intelektuálními titány dvacátého století a jejich poselství – u Freuda ateistické a u Lewise křesťansky apologetické – má ještě dnes značný dosah. Co by se stalo, kdybychom – stránku za stránkou – porovnali Freudovu a Lewisovu ideu Boha, náboženství, pohlaví a smyslu života? Nebo ještě lépe: co kdybychom mohli nahlédnout do skutečné debaty mezi oběma muži?
Dosti podnětné je už to, že se to pokusil vyzkoumat autor třísetstránkové knihy, čtyřhodinový seriál amerického veřejného televizního producenta, divadelní hra a nyní i film,
Tu knihu – The Question of God (Otázka Boha) od Armanda Nicholiho – jsem četl, a před lety jsem byl také na představení divadelní hry, kterou kniha inspirovala. Proto mne vzrušila zpráva, že se pracuje na filmovém zpracování, v němž Freuda ztvárňuje působivý Anthony Hopkins a Lewise Matthew Goode (známý z filmů Koruna a Panství Downton).
SOUVISEJÍCÍ – Srdce člověka: „naděje v Boží milosti“
Film Freud’s Last Session (Freudova poslední schůzka, režie Matt Brown) uvedený do kin 22. prosince se žel kvalitou nevyrovná dřívějším opakovaným zpracováním tohoto pokusu o porovnání myšlenek obou mužů a Lewisovy fanoušky možná zklame. Je sice místy úchvatný a herecké výkony, zvláště Hopkinsův, jsou všeobecně dobré, ale většinou je to existencialistický žalozpěv, který působí spíše freudovsky než lewisovsky,
K tomu aby film skutečně přinášel proklamované porovnání dvou výbušně rozdílných pohledů na nejdůležitější otázky, by měl vyzařovat intenzitu a rétorickou energii a nadšení, jimiž se vyznačoval Lewisův literární kroužek Inklingů na oxfordské univerzitě. Jelikož je však situován do prvních dnů Druhé světové války a posledních dnů Freudova života a podivně „zpestřen“ snovými sekvencemi, narážkami na Lewisův údajně oidipovský vztah k paní Moorové a ohranou vedlejší lesbickou zápletkou týkající se Anny Freudové (ve ztvárnění Liv Lisy Friesové), vyznačuje se prapodivným, chladným laděním, jemuž se nedaří vystihnout živé ohňostroje předpokládaného souboje dvou výjimečných intelektů.
Hypotetická schůzka
Film čerpá více z divadelní hry než z Nicholiho knihy. Uvádí se, že je nevhodný pro děti do třinácti let. Zobrazuje schůzku, která se měla – a hypoteticky opravdu mohla – uskutečnit v roce 1939, ale pravděpodobně k tomu nedošlo. Čtyřicetiletý Lewis navštíví třiaosmdesátiletého Freuda v jeho domově v Londýně, kam uprchl z rodného Rakouska před hrozbou nacismu.
Několik měsíců před smrtí přijímá nemocný Freud návštěvu Lewise, jehož proslulost oxfordského kolejního hodnostáře „dona“, autora knihy Pilgrim´s Regress (Poutníkův návrat) a ateisty, který se stal křesťanem, pro něj mohla být dostatečným podnětem k rozhovoru. Jejich schůzku přerušují sirény leteckého poplachu a zprávy o britském vyhlášení války Německu, většinu obsahu filmu však tvoří rozhovor s mnoha odbočkami, který je pro diváky procházkou se zastávkami po jejich kontrastních světonázorech.
To nejlepší, co lze o filmu říci, je asi to, že by divákům zajímajícím se o dané téma mohl posloužit jako předkrm, který je povzbudí, aby okusili jeho hutnější zpracování, které jako svůj hlavní obsah přináší vynikající kniha Nicholiho, jejíž záběr, odstupňování a vystižení podstaty rozdílů mezi Lewisem a Freudem má mnohem vyšší úroveň.
Ne, že by se ve filmu povzbudivá místa nenašla. Potěšil mne záběr pojednávající o radosti a touze, kde si Lewis s Freudem porovnávají poznámky o životní touze označované v psychoanalýze německým termínem Sehnsucht a o úloze, kterou v jejich argumentech pro existenci či neexistenci Boha hraje neuspokojená, nenaplněná touha. Ocenil jsem způsob, jakým film předvádí množství Freudových nedůsledností a rozporů, jichž si je psycholog plně vědom: „Smutnou ironií mého života,“ říká v jednom okamžiku, „je to, že jsem vášnivý bezvěrec, který je posedlý vírou a uctíváním.“ Pro Lewise, který se rozpomíná na svůj vlastní „vír rozporů“ v době, kdy byl ateistou jako Freud, by psychologova poznámka jistě zněla jako něco důvěrně známého: „Tvrdil jsem, že Bůh neexistuje. A hrozně jsem se na něj kvůli tomu zlobil.“
Bylo by bývalo žádoucí, aby se film této nakousnuté problematiky – jakož i dalších rozporů u Freuda – soustavněji držel. Ale právě to mne na filmu rozčarovalo. Slovní potyčka mezi Freudem a Lewisem zasahuje do mnoha oblastí, ale pouze zběžně. Jen pár minut je věnováno problému zla, zaslechneme jen pomíjivou zmínku o tom, proč Bible není mýtus, a podobně.
SOUVISEJÍCÍ – (Recenze) Chléb z nebe: „Ty ho vidíš?“
Dále se téměř každá výměna názorů zřetelně vyznačuje nerovnoměrnou dynamikou: starší Freud se nebojácně a pevně drží svých názorů, zatímco mladší Lewis se jeví jako plachý a místo bryskních odpovědí drží svůj jazyk uctivě na uzdě. Pochybuji, že by skutečná debata probíhala v této podobě – že by Lewis s jakýmkoli a každým světonázorem, s nímž by nesouhlasil, jednal v rukavičkách. Nemáme důvod si myslet, že by se držel zpátky, a to ani před někým tak slavným a rázným jako Freud.
Rozdílných pohledů na pohlavní morálku si film nevšímá
Příkladem je ve filmu okamžik, kdy tito dva muži debatují o pohlavních otázkách, v nichž se natolik rozcházeli, že by to samo stačilo na celý film. Freud vyrukuje s problematikou homosexuality a tvrdí, že na ní není nic nemravného. Lewis se sotva zmůže na přesvědčivý protiargument. Pouze poukáže (správně) na „lživost“ tvrzení, že „pohlavní styk je za všech okolností naprosto normální a zdravý“, a odvolává se na biblické pravidlo pohlavního života, jež nalezneme všude jak ve Starém, tak v Novém zákoně: „Pohlavně stýkat se mohou dva lidé vzájemně sobě oddaní.“ Pozor však na volbu slov: mluví o „dvou sobě navzájem oddaných lidech“, nikoli o „manželu a manželce“. To Freudovu argumentu o homosexualitě nijak neprotiřečí a z Lewise to dělá progresivního křesťana, který by – kdyby žil v dnešním světě – k pohlavnímu styku homosexuálů řekl své ano.
Zajímavější by film byl, kdyby se v diskusi zcela soustředil na užší téma se silnými názorovými rozdíly. Obsahem celých dvou kapitol Nicholiho knihy – šesté a sedmé – je pečlivý a přesný výklad rozdílů mezi Lewisem a Freudem v názorech týkajících se například pohlavního styku, slasti a lásky. Ve Freudově poslední schůzce však zmínek o těchto podstatných rozdílech mnoho nenajdeme.
Rád bych se byl ve filmu setkal s Lewisovou debatou například o důležitém rozdílu mezi represí (potlačením znepokojivé myšlenky) a její volní, záměrnou formou – supresí – ve vztahu k touze a pohlavní aktivitě, nebo s výrazným zaměřením na Lewisovo jemné rozlišování různých typů lásky (storgé – příbuzenská láska nebo silná náklonnost bez pohlavního faktoru, filia – přátelství, erós – láska toužící a směřující k nižšímu, agapé – láska pečující a směřující k vyššímu, například křesťanská) oproti Freudovu sklonu veškerou lásku sexualizovat. Rozsáhlá, podstatná diskuse o pohlavní morálce – mezi pravověrným křesťanem, jakým byl Lewis, a materialistou, jakým byl Freud – by byla lépe načasovaná a podnětnější.
Film Lewise tlumí a podmaňuje
Zaníceným milovníkům autora Narnie bude tento film všeobecně připadat cizí. „Jack“, jak Lewise s oblibou nazývali jeho přátelé i on sám, je ve svých dopisech, knihách, básních i rozhlasových promluvách za války v BBC mnohem nevyzpytatelnější, vtipnější, jistější i radostnější, než jak jej předvádí Goode.
Goode je kvalitní herec, z kina jsem však po shlédnutí filmu odcházel s pocitem, že jeho ztvárnění Lewise je žalostným potlačením této osobnosti. Dokonce i když vyslovuje pravdivé (přímo z Lewisových spisů převzaté nebo parafrázované) názory, činí tak se zdrženlivým přesvědčením a téměř chlácholivými rozpaky. „Pokud je slast [Božím] šepotem, je bolest jeho hlásnou troubou,“ parafrázuje svou knihu „Problém bolesti“ v okamžiku, kdy Freud rozvažuje, jak může být nesmírné utrpení světa součástí „Božího plánu“. A poté Lewis vyrukuje s možností, že bolest je způsob, jakým nás Bůh „zdokonaluje“. Goodův Lewis však to vše říká způsobem, který budí dojem, že v tom nevěří ani sám sobě.
I Hopkinsův Freud má okamžiky, kdy se musíme ptát, zda věří svým výrokům, i když je říká mnohem bombastičtěji než Lewis. A i když se Hopkins v tomto filmu svými zuby – vlastně protézou – do úlohy Freuda zakusuje s opravdovým nadšením, pocítil jsem i nostalgický stesk po jeho ztvárnění Lewise v „Krajině stínů“ v roce 1993 a přál jsem si, aby býval měl v tomto filmu možnost nějakým způsobem zahrát obě role.
Vzájemně se vylučující světonázory
Zdá se, že jedním ze záměrů režiséra Matta Browna je zdůraznit, že jak Freudovy, tak Lewisovy názory, jakkoli ustálené, jsou jen zčásti pravdivé a že společně mohou prostřednictvím rozhovoru proniknout o píď blíže k úplné pravdě. V jednom rozhovoru režisér podotkl, že mu jde o to, aby film byl v době krajní kulturní polarizace vzorovým dialogem, který překlene rozdíly.
SOUVISEJÍCÍ – Společnost Jesus Film vydá animovanou verzi o životě Krista, aby zasáhla novou generaci
Jistě, rozhovor je nutný. Je třeba, aby lidé měli trochu respektu – s tím, že je možno snažit se naslouchat druhé straně a třeba i něco obětovat … Věřím, že věda a náboženství, nebo nazvěme to Bohem, spiritualitou či jakkoli je libo, nemusejí být nepřáteli. Nesmíme druhého odmítat se vším všudy.
Závěrečné okamžiky filmu místo tvrzení, že jedna strana má pravdu a druhá se mýlí, kladou právě důraz na dialog. Cestou vlakem zpátky do Oxfordu otvírá Lewis dar od Freuda – výtisk svého vlastního „Poutníkova návratu“ s vepsaným citátem od vídeňského lékaře: „Cestou od omylu k omylu objevujeme celou pravdu.“
Na tom je jistě drobet pravdy. Všechny omyly však nevznikají stejně. Freudův světonázor a Lewisův světonázor jsou v diametrálním protikladu a vzájemně se vylučují, takže nemohou být oba pravdivé. Sledování kolegiálního rozhovoru Lewise a Freuda je přínosné jako vzor diskuse „v dobré víře“, větší hodnotu však má to, že nás takové představení vzájemné filozofické důvěrnosti nutí k hlubšímu zamyšlení a nakonec i k volbě, které straně dáme více za pravdu.
Autor: Brett McCraken Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 21. ledna 2024 Foto: screenshot YouTube – Freudova poslední schůzka Překlad Ivana Kultová
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
