V poslanecké sněmovně se opět objevil návrh na ukončení života. Ačkoliv je mi jasné, že můj postoj budou ignorovat, stejně jako ignorují názory stovek odborníků a osobností paliativní péče, přesto chci říci, že s tímto návrhem jednoznačně nesouhlasím a předložit několik důvodů proč.
Stále věřím, že stát je tu od toho, aby vytvářel lepší podmínky pro lidský život, a lékaři tu nejsou od toho, aby druhé zabíjeli, ale aby o lidský život usilovali, hledali možnosti léčby a chránili život ve všech jeho podobách. Ve chvíli, kdy nastoupí terminální stádium člověka, je posláním paliativní medicíny léčit bolest a prostředkovat takovou péči, která vede člověka k usmíření s blízkými, se sebou samým a Bohem, je-li daný člověk věřící.
Stále věřím ve společnost, kde nemocní nejsou na obtíž, kde je prostor pro přijetí a smíření. Věřím, že k životu zkrátka přináleží i slabost, pochybnosti a temné noci, všelijaká selhání, chyby a pády, nemoc i hřích, a dokonce i umírání a smrt.
Cenní a méněcenní?
Kdo posoudí, jakým způsobem bylo k eutanazii přistoupeno? Podle předkladatelů návrhu „usmrcovacího“ zákona to bude jakási komise, která se bude snažit objektivizovat naprosto intimní a velmi subjektivní přání. To vypadá jako předloha k nějaké hororové sci-fi.
Je vyloučen omyl? Budeme skutečně vědět, jakou roli hrála v rozhodování sociální situace člověka? Měl takový člověk důstojné bydlení? Sužovaly ho například dluhy? Trpěl takový člověk psychickými obtížemi a samotou? Jak dlouho s ním vedl rozhovor psycholog, lékař, sociální pracovník? Dali takovému člověku skutečně všechny odpovědi ohledně jeho zdravotního stavu? Ze zkušenosti vím, že mnohým terminálně nemocným je spíše zdravotní stav „zatajován“ a na plné seznámení se s fakty schází časový i jinak důstojný prostor.
Neocitne se umírající člověk pod tlakem situace, kdy už prostě jen „nechce překážet“ a podrobí se například přání jiné osoby či skupiny osob?
Pro mne osobně je na předloze zákona nejstrašnější ale ještě něco dalšího. Návrh totiž vytváří zhoubnou představu, že umírající člověk je zátěží a problémem a především, že jeho existence je méně hodnotná než existence zdravého a produktivního člověka. Tato rétorika byla v první polovině dvacátého století velmi populární. V demokratické společnosti by však neměla co pohledávat. Je v přímém rozporu se slovy o lidských právech a svobodě, kterými se předkladatelé sami často ohánějí.
Dlouhodobé vytváření představy, že někdo je přítěží, břemenem nebo dokonce „odpadem“ společnosti se rozhodně neslučuje s hodnotami křesťanství.
Umírání je součástí života
Věřím, že vyspělá společnost ctí proces umírání jako velmi podstatnou životní fázi, která nemá být podrobena „konečnému řešení“, ale spíše by měla být naplněna přijetím a soucitem. Bible, na jejíchž základech stojí Evropa, říká ještě podrobněji: „Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá.“ (Římanům 14,7) Totalitní myšlení tvrdí, že smrt, nemoc a jakákoliv slabost je nepřijatelná a neměla by být vidět. Křesťanské myšlení odvážně konstatuje: smrt náleží k životu a lidská slabost má svou důstojnost.
Pokud to budou politici a komise, kteří chtějí určovat, který život je hodnotný a který nikoliv, pak bych si přál, aby v jejich návrhu zákona byla také jejich osobní odpovědnost. Ať jsou to fyzicky oni, kdo podají smrtící látku, ať je na rozhodnutí o ukončení života konkrétního člověka jejich osobní podpis a tento podpis ať je veřejně vidět. Po lékařích a zdravotních sestrách prosím nechtějte, aby z nich byli certifikovaní popravčí. Většina z nich si to opravdu nepřeje (nezeptali se jich!). Existují i jiné hodnoty než paragrafy sekulární společnosti. Například svědomí a víra. Nenutím nikoho, aby tyto hodnoty sdílel, ale přeji si, aby k nim bylo přistupováno alespoň s respektem.
Osobní zkušenost
Už dvaadvacet let doprovázím umírající. V nemocnicích, domovech pro seniory v domácím prostředí, vidím v akci své kolegy, lékaře i zdravotní sestry. Jsou k dispozici nonstop, a krom toho, že dovedou léčit bolest, umí i podpořit blízké. Zdaleka neřeší jen medikaci pacienta, ale spolu s umírajícími si prohlíží staré fotografie, najdou si čas k naslouchání a jejich práce nekončí ani úmrtím pacienta. Jdou na pohřeb, volají pozůstalým a scházejí se s nimi, i po letech mnohé z nich pojí vzpomínky i nová přátelství, která vznikla díky jejich péči.
V kaplanské službě často jen držím někoho za ruku a modlím se, mluvíme o těžkých věcech, s nimiž se umírající potřebuje vyrovnat, o nichž často nic netuší jeho blízcí a on je na tyto věci zkrátka sám. Jsem si dobře vědom toho, že bez paliativní a hospicové péče by toto možné nebylo. Děkuji proto všem, kteří věnují to nejcennější, co mají – svůj čas a kus sama sebe. Netvrdím, že každý musí pomáhat právě tady. Ale pokud nemůže nebo nechce, neměl by alespoň překážet.
Byl bych velmi vděčný, kdyby se politici probrali ze svého snu o věčném mládí a nadlidech, ekonomickém růstu a dokonalé superspolečnosti a vrátili se alespoň k hodnotám lidskosti, a pokud mohou něco udělat pro moderní medicínu, vědecký výzkum, kvalitní vybavení nemocnic, domácí i lůžkovou hospicovou péči, podporu rodin a dalších pečujících, aby to prostě udělali. Je to jistě hodnotnější než vymýšlení dalších způsobů, jak někoho sprovodit ze světa.
Dobrá smrt a dobrý život
Dobrá smrt (řec. eutanazie) předpokládá dobrý život. Naši předci velmi dobře věděli, že umění umírat je uměním žít (ars moriendi ars vivendi est). Většina z nás se života ve skutečnosti bojí a cítí se bezradně, a tak se bojí i umírání a smrti. V nemoci i smrti ztrácíme kontrolu a jistoty. Tomu však nelze čelit paragrafovou magií, ale prostým přijetím celistvosti. Je velmi smutné, že nás životu neučí moudré ženy a moudří muži, ale lidé, kteří sami v životě mnoho neprožili. To platí pro církev stejně jako pro poslance, platí to prakticky pro celou globální společnost.
Kněz Marek Vácha, který se tématu eutanazie věnuje mnoho let, vystihl celou věc velmi přesně: „Problému utrpení se nelze zbavit tím, že zabiji trpícího.“ Lidská bolest, slabost a pochybnosti jsou součástí lidské společnosti od úsvitu dějin. Na nás je, abychom před utrpením nezavírali oči, a pro jeho odstranění či zmírnění udělali vše, co je v našich silách.
Autor je biskupem v CČSH Původně zveřejněno na stránce brartfilip.cz Datum: 16. července 2020 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
28 Komentáře
Olga Nedbalová
Souhlasím s autorem komentáře a potřebuji vědět, existuje možnost podepsat alespoň petici proti návrhu eutanazie? A ještě malá zkušenost se starými lidmi, kteří jsou nemocní. Velmi často potřebují si třeba jenom popovídat, podržet za ruku, cítit z druhého člověka lásku a zájem. Ze začátku jsem to nechápala a starosti kolem obou maminek jsem spíše brala z technické stránky – nakoupit, uklidit, oprat. Pak jsem ale pochopila, že daleko více potřebují, aby s nimi člověk mluvil. Jinak se jim zhoršuje zdravotní stav.
Realtoltek
Zneužít v tomto světe lze úplně všechno… to ale není důvod aby si člověk nemohl ze své vlastní vůle vybrat odchod z tohoto světa… zvlášť v případě vážné nemoci atd.
Kněz Vácha říká “ „Problému utrpení se nelze zbavit tím, že zabiji trpícího.“ Lidská bolest, slabost a pochybnosti jsou součástí lidské společnosti od úsvitu dějin. Na nás je, abychom před utrpením nezavírali oči, a pro jeho odstranění či zmírnění udělali vše, co je v našich silách“
A samozřejmě lže, lidská bolest v ráji nebyla, je na tomto světě díky Satanu. Neměli bychom tedy nechávat naše milé zbytečně trpět ale umožnit jim důstojný odchod z jejich vlastní svobodné vůle.
Realtoltek
Je psáno :
5Ti, kdo jsou živi podle těla, mají na mysli věci těla; ale ti, kdo jsou živi podle Ducha, myslí na věci Ducha. 6Myšlení těla znamená smrt, myšlení Ducha život a pokoj. 7Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže. 8Ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou. 9Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, ten není jeho. 10Je-li však Kristus ve vás, je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch je živý kvůli spravedlnosti. 11Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá. 12Nuže tedy, bratři, jsme dlužníky, ale ne těla, abychom podle těla žili.
Tento svět zničil svatyni našeho pána Ježíše a proto bude tento svět zničen protože je psáno :
17Ničí-li někdo Boží svatyni, zničí Bůh jej. Neboť Boží svatyně je svatá, a tou svatyní jste vy.
Pán Ježíš si ale svatyni novou vystavěl svým Svatým Duchem. A proto všichni Ti, kteří Svatého ducha přimají jsou účastni na nově vystavené svatyni v novém světě – království nebeském.
Realtoltek
Ale pro některé je asi obtížné pochopit „vystavení“ nové svatyně když ani nechápou to co psáno jest a co řekl apoštol Pavel :
1Pokud jde o maso obětované modlám, víme, že všichni máme poznání. Poznání činí člověka domýšlivým, ale láska buduje. 2Jestliže se někdo domnívá, že něco poznal, nepoznal ještě tak, jak je třeba poznat. 3Jestliže však někdo miluje Boha, Bůh ho zná. 4Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modla ve světě není nic a že není žádný jiný Bůh, jen Jeden. 5Neboť i když jsou takzvaní ‚bohové‘, ať už v nebi nebo na zemi — jakože jsou mnozí ‚bohové‘ a mnozí ‚páni‘ — 6my máme jediného Boha, Otce, od něhož je všechno a pro něhož jsme my, a jediného Pána, Ježíše Krista, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho. 7Ale ne ve všech je to poznání.
Ale ne ve všech je to poznání…
Ale ne ve všech je to poznání…
Ale ne ve všech je to poznání…
O tomto poznání mluví i Ježíš :
1„Toto jsem vám pověděl, abyste nebyli pohoršeni. 2Budou vás vylučovat ze synagogy; ano, přichází hodina, že se každý, kdo vás zabije, bude domnívat, že koná svatou službu Bohu. 3A to budou činit, protože nepoznali Otce ani mne.
Nepoznali totiž, že jediný Bůh je Svatý Duch.
Realtoltek
No a teď to nejdůležitější, kdo nemá to poznání, nemá ani Svatého ducha a nemá ani moc vzkřísit mrtvé. Proto jsou pozemské církve bez této moci a tudíž bez jediného pravého Boha… Svatého ducha přišlého v těla jako Ježíš neboť on je obrazem neviditelného Svatého Ducha v lidském viditelném těle.
Adam Hladky
Nějak se z celého textu vytratilo, že člověk požadující eutanázii není „předmět“, ale „podmět“. On by se měl mít právo rozhodnout, jestli jeho stav odpovídá kvalitě života, jakou by chtěl, anebo jde o utrpení do konce, o kterém pak pozůstalí řeknou „smrt byla pro něj vysvobozením“ .. a často i pro ty, kteří se o něj starali. A nenamlouvejme si , že každá bolest se dá účinně potlačit, každý stav umírajícího je pro něj psychicky únosný. Ukázkou to jsou případy, kdy nakonec lékaři trpících člověka buď utlumí, nebo přímo uspí, aby netrpěl, .. ale nechají „tělo“ dožít. Člověk by měl mít právo říct „dost“. I proto, že si asi bude přát, aby ve vzpomínkách pozůstalých zůstal jako člověk, a ne jako to, co z něj třeba Alzheimer nebo otevřená rakovina udělaly.
Olga Nedbalová
K tomu mohu jen podotknout, moje maminka má Alzheimera. Začal se u ní projevovat cca před 10 lety, maminka si ovšem nechtěla přiznat, že je nemocná. V lednu 2018 nemoc vygradovala, byla vyhublá, měla vidiny, vůbec nás nepoznávala. To nás jako sourozence donutilo dát jí do Psychiatrické léčebny. Při příjmu nám lékařka řekla, ať nepočítáme, že přežije více jak dva měsíce. Stal se ale zázrak, její stav se začal zlepšovat a v červnu jsme si ji mohli vzít zase domů. Je to od té doby již dva roky a maminka je doma spokojená. Autor článku, pan Filip Štojdl má zkušenosti z praxe, sám umírající doprovází více jak dvacet let. Plně chápu jeho argumentaci a podporuji ho. Jedině Bůh má právo dát život a život zase ukončit. Pokud mu člověk toto právo vezme, dopadne to špatně. Připomíná mi to nacismus a snahu o dokonalou rasu. Cokoliv je mimo tuto dokonalost (ovšem stanovenou lidskými měřítky) je nutno odstranit. Postižené dítě, vždyť bude jenom trpět, pryč s ním. Starý člověk, zkroucený nemocí, vytrhnout. Je s tím spojené obrovské nebezpečí. Tak jak v případě potratů. A pokud jednou vypustíme džina z lahve, už ho tam budeme jen velmi těžce vracet. Pro inspiraci posílám odkaz na stránky Diakonie ČCE , Hospic Citadela. Dost jasně je tam řečeno, na jaké úrovni v dnešní době je paliativní péče. https://www.diakonievm.cz/nase-sluzby/zdravotni-sluzby-pro-nemocne-a-umirajici/hospic-citadela/ K lidskému životu patří i to obtížné. My máme brát kříž a následovat Ježíše. Ne si vymýšlet, jak ten kříž upravit nebo dokonce odhodit. Vždyť nám Ježíš přece slíbil, že nám náš kříž pomůže nést. A mě nezklamal, skutečně mi můj kříž pomáhá nést. A za to mu každodenně děkuji.
Realtoltek
Tak můj názor je takový, že kvalitní paliativní péče možná je ale ne pro všechny. Utrpení ale není jen od bolesti těla ale i bolesti „duše“. Tak stejně mohou být ale nemusí být kvalitní hospice, domovy pro seniory atd. A udržovat staré lidi proti své vůli v utrpení aby se někomu točili peníze je prostě hnus.
Máme zde ale demokracii a kdyby bylo referendum budu hlasovat pro eutanázii. Člověk na ni má právo na základě listiny lidských práv a svobod.
Naše babička měla Alzheimera, tak musela být umístěna do speciálního zařízení…potřebovala skoro 24h péči. Sem tam měla světlé okamžiky ale její stav se zhoršoval. Všichni ji chlácholili jak to tam nemá super. Jen já jsem jí řekl pravdu, že to místo je jak peklo….tak se mnou souhlasila. Když jsem se jí ptal jestli ví kdo jediný ji pomůže…. potěšila mě, protože ikdyž už ji to nemyslelo odpovědela Ježíš. Pán Ježíš pak vyslechl motlitbu a vysvobodil jejího ducha z těla, které bylo drženo proti vůli ducha v tomto zařízení.
Takové místo si nezaslouží ani nevěřící. Kdo věří v Boha ať tělo odloží na kříž i s tímto světem.
Olga Nedbalová
Paliativní péče není umělé prodlužování života. Je to zkvalitnění života umírajícího, aby zbytečně netrpěl bolestí. Moje teta umřela poměrně mladá na rakovinu, v roce 1989, ještě za „komunistů“. Její smrt byla hodně bolestivá, léky tlumící bolest byly na příděl a jen pro vyvolené. Píšete o babičce, že Alzheimer ji změnil. Je to pravda, ale pro Boha je to pořád milovaný člověk. Ježíš jí pomohl, to je skutečně velmi dobré. Možná plně nechápete, co by mohlo znamenat povolení eutanazie, je to to samé, co znamená povolení potratů. Existuje zde velké nebezpečí zneužití. I pro lidi nevěřící. Přibývá lidí, trpících různými duševními chorobami i v mladém věku. Jsou ve stavu, kdy i když jsou fyzicky zdraví a nemají dokonce ani žádné velké sociální problémy, touží odejít ze světa. Je to opravdu cesta, vyhovět jejich přání? Je cesta vyhovět transsexuálům, kteří se necítí dobře ve svém pohlaví a pohlaví jim změnit? Je interrupce přerušení nebo zabití? A znovu opakuji – křesťan má povinnost vůči Ježíši nést svůj kříž, ne ho odkládat nebo hledat jednodušší cestu. Ježíš nám pomůže a nesení kříže se změní v radost. Pevně věřím tomu, že systém paliativní péče je plně v souladu s Ježíšovým záměrem a ulehčuje břemena trpícím tím správným způsobem. A na závěr – velké poděkování všem lékařům, sestrám, pomocnému personálu a duchovním, kteří se věnují paliativní péči. Má smysl a přináší záblesk Ježíšova věčného království i do tohoto světa.
Realtoltek
Přesně tak. Člověk se nemůže stát jen bezduchým tělem a žít v utrpení, které je vědou nikoliv Bohem prodlužováno.
Maja
Pane Realtotek, moc nerozumím vašemu myšlení. Razantně se stavíte na stranu Božího slova a Ducha Svatého, a potom tu píšete, že jste pro eutanázii, přitom si nevybavuji z Bible, že by Bůh podporoval nebo souhlasil s ukončením života vlastní rukou nebo s pomocí druhého na jeho žádost. Buď se pletu nebo mne opravte, jestli je něco takového v Bibli.
O utrpení už taky něco vím a chápu, že někteří chtějí už z tohoto světa odejít.
Zajímá mne, jak se k tomu sám Bůh Otec staví, protože jsem dříve slyšela, že např. sebevrah do Nebe nepůjde, ale jednotná odpověď neexistuje a to mi je občas líto.
Realtoltek
Nikde není psáno, že by sebevrah nemohl do nebe.
Eva Hájková
V období Nového zákona se pak předpokládá, že samotný Duch svatý toto křesťanovi nedovolí udělat. Protože křesťan není pod zákonem.
Olga Nedbalová
Myslím, že Bůh je milující otec. A milující otec nechce, aby se jeho dítě zabilo. Bezesporu Vás Ježíš miluje a volá Vás k životu a ne k smrti. Pevně mu věřte a On Vám ukáže, proč máte projít životem a nesnažit se o jeho předčasné ukončení. Poprosila jsem v modlitbě, ať mi Pán ukáže slova, která budou určena přímo Vám. Otevřela jsem Písmo na Římanům 8:
28 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.
29 Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími;
30 které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.
31 Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?
32 On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?
33 Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje!
34 Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!
35 Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč?
36 Jak je psáno: „Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku.“
37 Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.
38 Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc,
39 ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Olga Nedbalová
A jenom malá poznámka, chápu, že my jako křesťané nemůžeme nutit nevěřící, aby přebírali naše hodnoty. Ale nemáme a nesmíme mlčet ke zlu, pokud můžeme mluvit. Máme vnášet Kristovo světlo i do tohoto světa a nenásilně ukazovat, kde je vlastně pravda. Není to ani o politice, ani o spáse jenom skutky. Je to prostě následování Ježíše. Protože evangelium je o tom, jak najít život věčný a ne o tom, jak si usnadnit předčasnou smrtí přechod do věčného života. Můžeme znát Písmo do jeho poslední litery. Ale pokud nebudeme Ježíše následovat i se svým křížem, nebude nám to nic platné.
Olga Nedbalová
A poslední věc – byla bych nerada, kdyby moje příspěvky zněly jako moralizování a povyšování se nad lidské utrpení. Sama mám zkušenost se snahou svůj kříž odhodit, zbavit se ho. A to jak před tím, než jsem uvěřila v Ježíše Krista a využívala jsem všech světských možností, jak si život „ulehčit.“ Ale i po přijetí Ježíše Krista jsem se někdy snažila svůj kříž zkrátit, vyměnit…..Ale pochopila jsem, že tudy cesta nevede. Jediná možnost je říci: „Ne má, ale Tvá vůle, Pane, staň se!“ Vzít si svůj kříž a jít za Ježíšem. I když jsou Jeho cesty někdy velmi zvláštní, nevidíme na konec, nechápeme, proč zrovna my se máme šplhat tou nejstrmější stezkou, když vedle je pohodlný chodník. Stojí to za to. Ježíš vždy nakonec ukáže, proč volil tuto cestu a nám nezbude nic jiného než mu děkovat a podivovat se nad Jeho prozřetelností.
Eva Hájková
Také jsem pro to, abychom se starali o své nemohoucí blízké, případně i vzdálené, a abychom nesli svůj kříž, případně ho i pomáhali nést druhým lidem. Věřím, že ty životní zkoušky na nás dopouští Bůh proto, abychom se stali dokonalejšími lidmi, aby se prohloubilo naše lidství. Ne za trest. A ne proto, abychom se stali normou pro druhé.
Taky věřím, že na každého Bůh naloží jenom tolik, kolik unese.
Olga Nedbalová
Někdy mám dokonce pocit, že my sám Ježíš posílá potřebné do cesty. A děkuji mu za možnost růst v lásce a víře. Opustit svoji soběstřednost a začnou si více všímat druhých lidí a jejich potřeb, jejich starostí a problémů. A modlím se za to, ať jsem schopna alespoň v omezené míře jim ukázat lásku, kterou jim může dát Ježíš. Tak jak píše Pavel v
1. Korintským 13. A pevně věřím, že víra, naděje a láska má co dělat i v tomto narušeném světě. A proto stojí z něho neodcházet.
Eva Hájková
Máte pravdu, že v Bibli se neřeší sebevražda ani umělý potrat. Zřejmě nebývalo zvykem, že by se lidé chtěli dobrovolně zbavit života. Nebo že by se ženy chtěly zbavit svého plodu. To tehdy žádná žena dobrovolně nechtěla, protože nemít děti bylo společenské faux pas.
Potrat byl tedy spíš trestem. V Numeri 5,21 se popisuje, jak se nad ženou vyslovovala kletba za nevěru: „Hospodin ať způsobí, aby tvůj klín potratil a břicho ti nadulo“.
Eva Hájková
Nějak se to celé posunulo. To měla být reakce na pana Realtolteka v 1:27 a mělo to být ještě před mým dnešním příspěvkem z 11:25.
Realtoltek
Srovnávat potrat a eutanázii je naprosto nevhodné. Eutanázie vychází ze svobodné volby zatím co potrat nevychází ze svobodné vůle dítěte tak stejně jako křest dítěte.
Olga Nedbalová
Je zde ale právní problém, že ne vždy eutanazie vychází skutečně ze svobodné volby. Je zde velké riziko zneužití a to měl i autor článku na mysli
Realtoltek
A co křest dětí… ten vychází ze svobodné vůle ?
Olga Nedbalová
Otázka je, co křest dětí způsobí? Zabije je? Odradí je od pravé víry? Nebo křtít děti je hřích? A jaký křest je ten pravý? Ten Duchem svatým a to má v pravomoci úplně někdo jiný, než my. Z mého hlediska je úplně jedno, zda je křest ponořením do vody, pokropením, to všechno jsou jen vnější věci. Ale na rozdíl od eutanazie a potratů nikoho nezabíjí. Srovnávat právně svobodnou vůli při křtu a při eutanazii je velmi zvláštní. Následky obou jednání jsou totiž diametrálně odlišné.
Realtoltek
Ano jsou diametrálně velmi odlišné. Křest dětí je daleko horší než eutanázie protože se jedná o „umrtvení“ Svatého Ducha. A bez Svatého ducha nás čeká věčná smrt.
Maja
Paní Nedbalová, ten text Římanům 8:28-39 byla reakce na můj komentář nebo pana Realtolteka? Možná už na to v této diskuzi nebudete reagovat, tak či onak za něj děkuji, jen chci ještě napsat – vím, že Bůh sebevrahy miluje a určitě si netroufám tvrdit, že by nebyli v budoucnu v Nebi, protože mi to nepřísluší. Pravda je, že spasen je celý svět.
Olga Nedbalová
Myslím, že text Bible je určen všem, kdo mu chtějí naslouchat. Jednak má obecnou platnost, ale platí také pro nás osobně, je to Boží slovo určené přímo nám. Jen chci podotknout, že z odborného hlediska není eutanazie a sebevražda to samé.
Realtoltek
Vláda odmítla eutanazii 🙂 díky Babišákovi