Za několik dní si připomeneme třicetileté výročí pádu komunismu v naší zemi. Obvykle se hovoří o svobodě, ale možná bychom posledních třicet let mohli příhodněji nazvat jako období peněz. Toužili jsme dohnat západ, vynahradit si ztracené roky. Boha jsme k tomu příliš nepotřebovali, stačili zahraniční investoři. Nakonec i hlavním tématem církve byly restituce…
Jenže v posledních letech jako by lesk peněz slábl. Lidé udělali osobní zkušenost s tím, že majetek jim štěstí nepřináší. Někteří z finančního hlediska uspěli, mají krásné domy a BMW v garáži, zatímco jiní stále trčí v paneláku a venku jim mokne Felicie. Ale zdá se, že chudí už bohatým tolik nezávidí a bohatí se zase přestávají naparovat. Jako by peníze už nebyly hlavní téma. Objevuje se jakási nová hrozba. Lidem tuhnou úsměvy na rtech bez ohledu na stav jejich peněženky. Cítí, že nastupuje vláda myšlenek, která se jim vůbec nelíbí. Muži i ženy prožívají strach a beznaděj, přestože se nikdy po hmotné stránce neměli lépe. A obava je to oprávněná. Doba se mění a jeden z projevů onoho nového ducha je i transgender.
Sotva přejde den, abychom se z médií nedozvěděli něco o novém trendu, který spočívá v popírání vrozeného rozdílu mezi pohlavími. Dozvídáme se, že „ne každý, kdo menstruuje, je žena“ a že vojáci mohou nosit umělé řasy a decentní make-up. Nevěřícně kroutíme hlavou, ale kdo ale zná transgenderovou ideologii, už se takovým titulkům nediví. Pohlaví podle transgenderismu není věcí vrozenosti a biologie, ale věcí rozhodnutí a společenské role. Fakta už nic neznamenají, pocity jsou vše. Vaše pohlaví prý už neurčuje to, co máte v kalhotách, popřípadě pod sukní, ale to, co máte v hlavě. Vítejte v transgenderovém věku.
Transgender není bleskem z čistého nebe. Je to kulminace dlouhého vývoje. Generace našich otců a dědů odmítla role mužů a žen a jejich specifická práva a povinnosti vůči sobě, společnosti i Stvořiteli; naše děti odmítají kategorie mužství a ženství jako takové. Transgenderová epidemie mezi mladými lidmi oprávněně nahání starší generaci strach. Ten bychom jako křesťané mít neměli. Jsme tu od toho, abychom do všeobecné skepse přinášeli naději. Transgenderovou tsunami sice nezastavíme, ale můžeme s Boží pomocí pevně stát. Anebo dokonce přejít do protiútoku. Možná evangelizace nikdy nebyla snazší, než bude v transgenderovém věku.
Každá doba má své otázky a svá specifická trápení. Evangelium je komplexní pravda o Bohu a člověku, kterou Bible popisuje z mnoha úhlů. Martin Luther a jeho současníci byli sužováni špatným svědomím před Bohem. Proto k nim tolik mluvila slova o ospravedlnění z víry pouhou milostí a o zástupné oběti Krista za naše hříchy, které teologové říkají „trestní substituce.“ Moderní člověk tomu ale nerozumí. Nežije se špatným svědomím před Bohem; neví, že je rebel, který zasluhuje smrt.
Dnešní člověk netuší, že je hříšník zasluhující trest, ale zato obvykle ví, že je v životě tak nějak ztracený. Bloudí ve tmě a nenachází odpovědi na touhy svého srdce. Neví, kdo je a jak má žít. Za chvíli už nebude vědět, jestli je muž nebo žena a co to vlastně znamená. Lidé si dnes víc než peněz váží hezké rodiny a dobře fungujících vztahů. Touží, aby se jejich děti měly dobře. Svět jim k tomu ale moc optimismu nedává. A to je velká příležitost, protože lidé začínají hledat a ptát se.
Každým dnem víc a víc žasnu nad moudrostí Písma. Čím dál víc ho cituji a dávám lidem jednoduchou radu: Čtěte Bibli. Tam najdete naději. A lidé se nesmějí, ale poslouchají.
Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil nás jako muže a ženy. To jsou dvě základní odpovědi na otázku, kdo je člověk: a) jsme Boží obraz, b) jsme muži a ženy. Předchozí generace popřely a), nastupující generace popírá b). Ale to už je trochu moc a lidé to cítí. Řeknete-li dnes, že věříte, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu jako muže a ženu, lidé budou přikyvovat. Schválně to zkuste. Touží tyto věci slyšet, je to pro ně jako doušek vody na poušti.
Muži, se kterými se setkávám, touží po ženě, která jim bude pomocí a podporou. Potřebují to. Ženy zase touží po tom, aby je muži respektovali jako rovnocenné partnery a vážili si jich. A co říká Písmo? Není dobré, aby byl člověk (muž) sám, stvořím mu pomoc jemu rovnou. Pomoc jemu rovná je ta nejlepší „definice ženy“, jaká existuje. Když ji lidem řeknete, nebudou se smát, ale přikyvovat. Ani feministka se neurazí.
A můžeme jít dál. Každý skutečný muž touží být odvážným rytířem a bojovníkem, který podstoupí riziko a boj za svou nevěstu. Ženy zase touží po tom, aby je muži věrně milovali takové, jaké jsou, touží se mužům líbit. Muži mají přirozený potenciál obětovat se a trpět za svoji milovanou, zatímco ženy mají potenciál se svému milovanému líbit a jeho utrpení s ním nést. A co říká Písmo? Kristus je ženich, který se obětoval za svoji nevěstu. Miloval ji takovou, jaká je, nedokonalou, hříšnou. A nevěsta, církev, se chce ženichovi líbit a chce s ním nést podíl na jeho utrpení. To je evangelium: Boží láska, Ježíšova oběť za hříchy, posvěcený život věřícího. Celé se dá formulovat v termínech vztahu mezi mužem a ženou. Písmo nás to učí a lidská přirozenost mu v tom pomáhá.
Popis evangelia jako vztahu mezi ženichem a nevěstou je v Písmu snad tím nejkrásnějším a nejslavnějším. Jsme stvořeni jako muži a ženy k Božímu obrazu a k Jeho slávě. Zkusme se jako církev zaměřit na formulaci evangelia v genderových pojmech. Je to biblické a lidé tomu budou dobře rozumět. Budeme mluvit přímo k lidskému srdci do prázdnoty, kterou otevírá dnešní genderová temnota. Obraťme svoji nevýhodu ve výhodu a napadněme nepřítele jeho vlastními zbraněmi. Potřebujeme k tomu jen tři „maličkosti“: číst Bibli, modlit se a nemít strach. Zbytek udělá náš Pán.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
Autor: Vítek Šťastný Datum: 10. listopadu 2019 Foto: Pixabay – ilustrační
15 Komentáře
Karel Konečný
Píšete bludy, a pak je kritizujete. Je to velmi primitivní, a cesta z toho je ve vzdělání.
Zed
Prosím, buďte konkrétní.
Konečný Fr.
Zběžně jsem přečetl a souhlasím. Věřící si s různými ideologiemi většinou poradí. Horší je, že většina společnosti proti těmto věcím nemá imunitu a na různé nesmysly ochotně naskakuje.
Karel Krejčí
Velice dobře napsané, přesně v duchu zmíněných tří „maličkostí“. Ono se totiž stále více jeví, jako by ti, co věří Písmu, byli stavěni do pozice těch, co jsou – kulantně řečeno – „méně chytří“ nebo také „jednodušší“. Sodoma a Gomora, která se pyšní v načančaných průvodech, získává ve světě stále větší oporu a své místo. „Sjednocující“ se Evropa nestaví oltáře, ale naopak otevírá dveře jejím odpůrcům a místo nich opět pošetile staví své samospasitelné (zkázonosné) věže. Opět se historie neúprosně opakuje..
Adam Hladky
Autor zapomněl k podpoře svého patriarchálního postoje další citáty z NZ:
ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon.
Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění.
Vždyť muž není z ženy, nýbrž žena z muže.
Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže.
Jiří Kouba
Aby se Váš příspěvek dal uchopit, uveďte citace z autorova článku, které podle Vás vyjadřují patriarchální postoj.
Adam Hladky
Tak třeba:
“ Každý skutečný muž touží být odvážným rytířem a bojovníkem, který podstoupí riziko a boj za svou nevěstu. Ženy zase touží po tom, aby je muži věrně milovali takové, jaké jsou, touží se mužům líbit. Muži mají přirozený potenciál obětovat se a trpět za svoji milovanou, zatímco ženy mají potenciál se svému milovanému líbit a jeho utrpení s ním nést. “
„Muži, se kterými se setkávám, touží po ženě, která jim bude pomocí a podporou. Potřebují to. Ženy zase touží po tom, aby je muži respektovali jako rovnocenné partnery a vážili si jich.“
“ Není dobré, aby byl člověk (muž) sám, stvořím mu pomoc jemu rovnou. Pomoc jemu rovná je ta nejlepší „definice ženy“, jaká existuje.“
.. ano .. pomocnice. KKK (Kinder, Küche, Kirche).
Konečný Fr.
Na tom není nic patriarchálního, ale je to prostě a jednoduše přirozené, tak jak to má být a ne naruby.
Zed
Pane Hladký, vás asi něco trápí, že na sebe stále upozorňujete a vynucujete si reakci na svoje nesmysly. Pan Šťastný píše „pomoc jemu rovná“. Chápete, co znamená, když si jsou dva lidi rovni? Sám toto slovní spojení ve svém příspěvku citujete a o dva řádky níž už ho změníte (zmanipulujete). V Bibli se také píše, že Bůh je pomocí pro člověka. Vyvozujete z toho podřízené postavení Boha vůči člověku? Kdybych chtěl argumentovat vaším způsobem, sám bych na tuto otázku odpověděl, že ano. Ať všichni vidí, co si vy myslíte.
Jan Molnár
Autor článku je naprosto mimo. Doporučuji i redakci navštívit nějakého odborníka, který dané oblasti rozumí.
V evangelikálním prostředí to je třeba Marek Macák, klinický psycholog.
Jinak se to projeví na úrovni textů webu. Místo vykročení dopředu, se hledá nepřítel.
Kolik znáte homosexuálů a kolik promile lidí je transgender?
Krize otcovství se určitě projevuje, dopadá na rodinu. Žena muže nechce, když je k ničemu.
To je to začarovaný kruh a v tom je problém. Nikoliv ve „zlých homosexuálech a trans“.
Věnujte se chlapské spiritualitě Richarda Rohra. v ČR je chlapské hnutí, Liga ohrožených mužů,
Manželská setkání. V tom je cesta. Neberte si do „pera“ lidi, kteří sami o sobě nemají život jednoduchý.
Největším „nepřítelem“ křesťanství jsou zakonzervovaní křesťani. Na to dojel i Ježíš (+ ti, co jim jde o moc)…
Karel Krejčí
Ten komentář je velice výstižný a pravdivý. Víte proč? Protože vychází z Bible, kterou jednoduše a prostě – nelze obejít. Můžete se odkazovat na spoustu příkladných „odborníků“ – bohužel, jak uvádíte nebo ještě zdůrazňujete i z křesťanských řad – ale začínáte někde „uprostřed“. Začátek jste prostě vypustil, stejně jako ti „odborníci“ a logicky neakceptujete ani důsledky. Proč tedy jako křesťan nevěříte Písmu? Co je na něm špatného?
Jan Molnár
Pane Krejčí, Písmo není učebnicí biologie, ani nepopisuje vznik vesmíru. Semitské národy neznali otázku „Jak se to stalo“, ptali se: proč?
Na počátku bylo vše dobré, velmi dobré. Pak se „něco“ pokazilo. Nevím, proč tomu tak je, ale některé věci fungují jinak, než očekáváme nebo si přejeme. Homosexuál, či transgender, není jím proto, že si to přeje.
Bible je především učebnicí vztahů. Mezi námi navzájem a s tím „nahoře“.
Karel Krejčí
Je paradoxem, že křesťané, kteří uvěřili v Krista a „studují“ Bibli, ve skutečnosti ji v praktickém životě neakceptují a pokud ano, tak pouze v těch pozitivních zaslíbeních a kde nemusejí přinášet žádnou oběť. Kniha Genesis, ve které nás Bůh seznamuje se zásadními skutečnostmi, které jsou neměnné a stojí na nich celý biblický scénář a naše životy, je stále více odmítána a je nahrazována „moderní a úžasnou svobodou v Kristu“. Příkladem jsou stále se rozmnožující různé anomálie ve vztahu mezi mužem a ženou. Důsledkem ignorace Božích zásad jsou ony úchylky a nemoci, které vzbuzují u postižených pocit ublíženosti a nepochopení ze strany těch, kteří se podřizují Božím zásadám a jsou alibisticky označováni jako „zakonzervovaní křesťané“. Nejvíce mě udivuje, že ti, kteří hlásají onu novodobou a „právoplatnou“ svobodu ve všem, uvažují tak, jako kdyby dokázali překonat zemskou přitažlivost, a žili v jakémsi svobodném prostoru, kde platí zákony takové, jaké si sami vytvoří a jaké jim vyhovují. Touto cestou však kráčí do pekla a strhávají s sebou i ty, kteří nejsou pevní ve víře, oni mediálně nejznámější „svatí“, v čele s papežem.
Jan Molnár
Když se heterosexuál zamiluje, tak to nedělá proto, aby naplnil knihu Genesis. Prostě se zamiloval. Když se zamiluje křesťan, tak se to snaží „ukormidlovat“ sňatkem.
Když se zamiluje homosexuál do jiného homosexuála,
tak nevím, jak to má udělat. Není schopný se zamilovat do svého protějšku. To se má vyspat se ženou kvůli dítěti a předstírat lásku? U homosexuálů nemusí jít vždy o sex. Někdy jde jenom o obyčejnou lidskou blízkost.
Ve SZ a na přelomu Nové smlouvy, byl největším „zvrhlíkem“ celník. Na rozdíl od „spravedlivého“, z toho vyvázl docela dobře. Dnes, díky EU jich už tolik nemáme, ale nahradil ho homosexuál. Nemyslím si, že se Ježíš nás bude ptát – kolikrát a s kým nebo jestli jsme věřili teologicky správně (obzvlášť, když každý teolog říká něco jiného), ale zda jsme podali vodu uprchlíkům, zda jsme někomu neublížili, zda jsme pomohli.
Ptejte se konzervativních věřících, třeba lékařů psychiatrů nebo psychologů, jak to „funguje“.
Karel Krejčí
Může být na modlení něco špatného? Ano i ne. V Matoušově „Kázání na hoře“ se lze dočíst, že ano. Může být něco špatného na chození do kostela? Ano i ne. Pokud jej budeme okázale navštěvovat pouze v neděli a šest dní si budeme žít podle svého, tak ano. Je něco špatného na tom podat vodu uprchlíkům? Ano i ne. Pokud náš motiv bude spočívat pouze v nezištné pomoci svému bližnímu, tak jsme jistě udělali dobrý skutek. Pokud naším motivem bude něco více nebo snaha o zalíbení se Bohu, pak je zde otázka – opět viz Matouš 7:21,22. Dejme si pozor, aby mnoho „dobrých věcí“, které jsou nám současným světem předkládány, nebyly ve skutečnosti pouhá pozlacená klišé.