Evangelikálové by se měli poučit z chyb, které udělali při službě homosexuálům

„Hej Mike, chci ti něco říct. Jsem bývalý gay,“ vypadlo ze mě.

Mike přestal hýbat štětcem, když ta slova nešikovně vycházela z mých úst. Maloval byt, do kterého jsem se v létě 1997 stěhoval při svém doktorandském studiu teologie.

Zeptal se mě na moji školu a začali jsme mluvit o víře. Mike mi už předtím vysvětlil, že kvůli své homosexualitě raději do kostela ani nevstoupil.

„Vím, že říkají, že se to nestává,“ pokračoval jsem poté, co jsem shodil bombu. „Ale to je prostě mé svědectví.“ Mike na mě se zájmem zíral, když otíral barvu ze štětce o okraj plechovky.

Greg Johnson popisuje svou vlastní konverzaci v článku pro Christianity Today, která splňovala všechny znaky toho, co ve Spojených státech bylo známo jako ex-gay hnutí, jehož byl horlivým zastáncem. Použil hlavně čarovnou formulku: „Jsem bývalý gay.“ Bylo to svědectví, které měl vyprávět ve svém okolí.    

V době, kdy tato slova říkal, však pociťoval stejnou přitažlivost k mužům jako vždy. Snažil se jen přesvědčit sám sebe, že měl problém s léčitelnou nemocí zvanou homosexualita. A nacházel se v stádiu, kdy se úspěšně z této choroby  uzdravoval.

V článku vysvětluje, že tento terminologický manévr byl nedílnou součástí konverzní terapie. Ředitel organizace Exodus International Alan Medinger to popsal jako „změnu vnímání sebe sama, při které se osoba již neidentifikuje jako homosexuál“. Proto si chtěl nárokovat svou novou identitu.

SOUVISEJÍCÍ – Nový vatikánský dokument reflektuje témata jako je gender a homosexualita

Exodus International v roce 1976 pomohla evangelikálům najít cestu, jak vyřešit problém zvaný homosexualita. Zakladatel Frank Worthen řekl: „Když jsme zahájili činnost organizace Exodus, předpokladem bylo, že vás Bůh může změnit a zbavit homosexuality.“ Následoval desetiletí dlouhý experiment na stovkách tisíc lidských testovacích subjektů. Hnutí skončilo po prohlášení prezidenta Alana Chamberse z roku 2012, že více než 99 procent klientů nezažilo změnu své sexuální orientace.

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

Někteří křesťané dokonce radili homosexuálním věřícím, aby svou sexuální náklonost schovávali a předstírali, že jsou někým jiným. Než došlo ke konverzním terapiím v rámci ex-gay hnutí, existovala starší křesťanská praxe, která zahrnovala péči o tyto věřící.

Johnson ve článku dále píše, že přemýšlel o tom, zda Henri Nouwen měl na mysli svou vlastní homosexualitu, když psal o rozdílu mezi péčí a léčbou. Michael Ford v biografii Wounded Prophet popisuje, jak Nouwen diskutoval o své zkušenosti homosexuála v celibátu se svým blízkým okruhem přátel. Nouwen zkoušel různé psychologické a náboženské metody změny orientace, ale bezvýsledně. Věděl, že z poslušnosti Bohu se nemohl zapojit do sexuálních vztahů. Ale jeho cesta byla naplněna samotou a nenaplněnými touhami a mnoha slzami.

Evangelikální vůdci včetně Johna Stotta pomohli položit základy v pastorační péči. Stott – teolog a spisovatel považovaný za „protestantského papeže“ – tvrdil, že sexuální orientace zůstává součástí lidské přirozenosti.

Jak napsal Stott ve své knize: „V každé diskusi o homosexualitě musíme přísně rozlišovat mezi tímto „bytím“ a „konáním“, tj. mezi identitou a činností člověka, sexuální preferencí a sexuální aktivitou.“

C. S. Lewis ve svém dopise Sheldonu Vanaukenovi píše o „zbožném homosexuálovi“. Lewisův celoživotní nejlepší přítel Arthur Greeves byl gay. Lewis mu říkal „můj první přítel“ a dal mu jasně najevo, že jeho sexuální orientace nikdy nebude problémem jejich přátelství.

SOUVISEJÍCÍ – Přednáška Dana Drápala na Evangelikálním fóru s názvem „Homosexualita a Bible“

Francis Schaeffer v dopise evropskému pastorovi naříkal nad spoluúčastí církve na marginalizaci homosexuálů. Duchovní viděl, jak nejméně šest homosexuálů spáchalo sebevraždu, a požádal Schaeffera o radu. „Je tady tendence vytlačovat tyto osoby z lidského života (a zejména ortodoxního církevního života), i když nepraktikují homosexualitu,“ posteskl si Schaeffer. „Jsem přesvědčen, že je to kruté i špatné.“ Schaefferova služba se skutečně stala magnetem pro homosexuály zápasící s křesťanstvím.

„Sexuální hříchy nejsou jediné hříchy,“ napsal Stott, „ani nutně nejhříšnější; pýcha a pokrytectví jsou určitě horší.“ V roce 1980 svolal Stott shromáždění evangelikálů v anglikánské církvi, aby zmapoval pastorační přístup k homosexualitě. Uskutečnilo se tehdy také veřejné pokání za hříchy proti homosexuálům.

Johnson konstatuje, že to prohlášení bylo na tu dobu velmi ohromující, protože v církvi stále existoval velmi zaujatý postoj vůči této skupině lidí.

Podobným způsobem šokoval přítomné také komentář Billyho Grahama na tiskové konferenci z roku 1975 v Atlantě, Graham byl tehdy požádán, zda by podpořil svěcení homosexuálů do křesťanské služby. Proslulý baptistický evangelista odpověděl, že „by měli být posuzováni podle individuálních zásluh“ na základě určitých kvalifikací. Graham zmínil „odvrácení se od svých hříchů, přijetí Krista, obětování se Kristu a získání řádného vzdělání pro tuto práci“.

Schaeffer, Stott a Graham příležitostně promluvili o svém společném přesvědčení, že někteří lidé se narodili jako homosexuálové. Všichni tito křesťanští vůdci se také drželi historického chápání biblické sexuální etiky. To určitě znamenalo odhodlání žít v souladu s Božím stvořitelským záměrem. Ani jeden z nich nepodporoval sexuální svazky věřících mimo monogamní manželství mezi dvěma lidmi různého pohlaví. K homosexuálům ale přistupovali s postojem pokory.

Poznali, že největší boj homosexuálního věřícího nemusí být se sexuálním hříchem, ale se schopností dávat a přijímat lásku. Zdůraznili tedy potřebu společenství církve; pro hluboká, dlouhodobá přátelství; aby bratrská láska byla známa i v celibátu.

Stott řekl: „V srdci homosexuálního člověka je hluboký a přirozený hlad po vzájemné lásce, hledání identity a touha po úplnosti. Pokud homosexuálové nemohou najít tyto věci v místní ‚církevní rodině‘, nemáme právo tento výraz dále používat.“

Frank Schaeffer ve svém rozhovoru pro NPR popsal službu svého otce jako místo „kde jsou vítáni homosexuálové – lesbičky i gayové“. A dodal: „Nikdo jim neříká, že se musí změnit, nebo že jsou to hrozní lidé.“

Schaeffer předvídal významné kulturní změny, když byla roce 1978 kongregace ortodoxní presbyteriánské církve v San Francisku žalována za propuštění homosexuálního zaměstnance, který porušil kodex církve. Schaeffer tehdy konstatoval, že by bylo hloupé, kdyby si ostatní církve myslely, že nebudou čelit stejné výzvě.

Na otázku ohledně homosexuality při evangelizační kampani v San Francisku v roce 1997 Graham novinářům odpověděl: „Existují i ​​jiné hříchy. Proč se zaměřit na tento hřích, jako by to byl ten největší? “ Dodal: „Mám tolik přátel z LGBT komunity a zůstáváme přáteli.“  Ten večer Graham davu přítomných lidí řekl: „Ať už máte jakékoli pozadí, jakoukoli sexuální orientaci, dnes večer vás vítáme.“

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

-red- Datum: 18. října 2021 Foto: Pixabay – ilustrační