Dům prezidenta ukrajinského semináře Ivan Rusyna byl vydrancovaný ustupujícími vojáky. Zvěrstva, které na předměstí Kyjeva spáchali na civilistech ruské jednotky, šokovala celý svět.
Jeden z obyvatel řekl, že okupanti byli zdvořilí a sdíleli své příděly jídla. Ale jiní hovořili o vypleněných bytech; jeden byl přivázán ke sloupu a zbit. Vojáci dokonce zastřelili cyklistu, který sesedl a pěšky zahnul za roh.
Mohl ním být Ivan Rusyn.
Prezident Ukrajinského evangelikálního teologického semináře (UETS), koordinoval pomoc z bezpečí svého domova v Kyjevě. Ale když jel na kole do Rusy ovládané Buče, aby sousedovi doručil léky, stal se očitým svědkem toho, co okupační armáda prováděla na Ukrajině.
Rusko označilo obrázky za zinscenované; satelitní záběry však tuto teorii odporují. Portál Christianity Today vyzpovídala Rusyna o vlivu války na tamní církev. Hovořil o duchovním dopadu, o potřebě stát se autentičtější církví a o tom, jak evangelikálové pomáhají na místě tragédie.
SOUVISEJÍCÍ – Evangelikálové v Irpini rostli a rozvíjeli se, ale pak přišli ruští okupanti
„Když teď přivážíme jídlo a zásoby do Buče, Irpině a Hostomelu, vidíme mnoho zničených ruských tanků. Most je stále zničený, ale můžeme po něm opatrně projíždět mikrobusy. Je to nebezpečné, ale pokud pojedete pomalu, cesta nyní trvá asi jednu hodinu,“ říká pro Christianity Today.
Rusyn vysvětlil, že jeho sousedé se ukrývali ve sklepě a nebylo možné je kontaktovat, když se připravovala evakuace. Potřebovali také léky. Irpiň byla v té době pod kontrolou Ukrajiny, takže nejprve přišel na tamní vojenská kontrolní stanoviště, ale vojáci mu nedovolili jít do Rusy okupované Buče.
„Vydal jsem se tedy k blízkému mělkému potoku, na kole jsem balancoval ve vodě. Viděl jsem mrtvá těla – civilisty a vojáky. Viděl jsem lidi, jak nesou děti na ramenou se zdviženýma rukama. Viděl jsem starší lidi, jak se snaží najít cestu pryč,“ uvedl.
„A když jsem viděl ruské vojáky, musel jsem se schovat. V jednu chvíli jsem uvízl ve vybombardované budově a bál jsem se, že tam budu muset strávit noc. Ale pohyboval jsem se po malých uličkách, jak jen to šlo, a vyhýbal jsem se hlavním silnicím,“ říká prezident teologického semináře pro evangelikální magazín Christianity Today.
SOUVISEJÍCÍ – Náboženské pozadí války na Ukrajině
Když se po stažení okupantských vojsk vrátili do svého bytu, nalezli všechno zničené nebo ukradené. Na zemi zůstal jen kabát ruského vojáka. „Moje sousedka Nina Petrová mi řekla, že do jejího bytu přišli ruští vojáci a přiložili jí k hlavě pistoli a donutili ji, aby jim ukázala všechny své cennosti. Každý byt byl vykraden. V některých dokonce zničili rodinné fotografie nožem,“ uvedl pro Christianity Today.
Přiznává se, že když doma čte zprávy a vidí fotografie spouště, tak jako „mnoho z nás každý večer pláču. Ale když se vracím do Buče, abych pomohl, dám se dohromady.“
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Dále říká, že slyšel nejméně 15 příběhů lidí, kteří mu řekli, že pohřbili své blízké. Když evakuovali dvě starší ženy; jedna pohřbila svého manžela na dvoře. Další, velmi stará, bydlela v bytě bez oken, vody nebo elektřiny. „Takových lidí jsou tisíce. Mladší lidé jsou vynalézavější, dokázali odejít. Ale staří lidé neměli kam. Řekli mi, že prošli peklem.“
Mezi oběti evangelikální církve patří jeden z absolventů semináře, který byl zatčen ruskými vojáky, ale zatím nebyl nalezen. Ale jeden zaměstnanec semináře byl nalezen v hromadném hrobě. Připomenul i smrt děkana evangelikálního semináře, jehož tělo bylo nalezeno na cestě vedle jeho přítele.
K aktuálnímu duchovnímu rozpoložení Rusyn řekl, že „bolest a vztek jsou stále přítomné a pronikají do nejhlubších částí naši identity.“
„Nevím, jak to vyjádřit, ani v ukrajinštině. Je to jako být zmrzlý. Je to destruktivní. Neustále přemýšlíte a připomínáte si utrpení, které jste viděli. Zůstává to a obávám se, že to brzy nezmizí,“ říká pro magazín Christianity Today.
O svém vztahu k ruským evangelikálům poznamenal, že tato válka nebyla vyvolaná Ukrajinou. „Za posledních několik let jsme s nimi měli trpělivost. Snažili jsme se přizpůsobit. Nerozumíte ukrajinštině? Dobře, budeme mluvit rusky, žádný problém. Nelíbí se vám zprávy z Donbasu? Dobře, budeme zticha.“
„Nyní opět slyšíme stejné hlasy. Situace není jasná. Fotky, které nám ukazuješ, jsou zraňující. Ale proč bychom měli být zticha? Máme pocit, že se nás snaží naučit odpouštět, ale nechtějí slyšet náš hlas. Oslovilo mě jen pár lidí,“ říká pro Christianity Today Ivan Rusyn.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 11. července 2022 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
