Dvanáctiletá hluchá dívka z Indie mluvila s Open Doors o tom, jak ji její otec a bratr bili, než byla nakonec vyhozena z rodinného domu, kvůli účasti na křesťanských bohoslužbách.
Dívka, v článku zmíněná jako Saree, tvrdila, že její rodina ji vzala do nemocnic, hinduistických chrámů a dokonce i k lidem, kteří praktikovali čarodějnictví, aby ji vyléčili z hluchoty.
Bylo jí 11, když ji teta poprvé přesvědčila, aby navštívila kostel, a řekla jí, že její hinduistická rodina „nevěří v pravého Boha“.
Když šla do kostela, zažila nečekaný zázrak. „Lidé zpívali písně a kazatel učil z Božího slova,“ řekla. „Slyšela jsem slabý zvuku, takže jsem mohla trochu porozumět tomu, o čem se mluvilo a zpívalo. Písničky mě potěšily.“
V jednu chvíli ji pozvali, aby se za ni modlili. „Zatímco se modlili, slyšela jsem zvuky. Pomalu se zvuky staly hlasitějšími a hlasitějšími. Také jsem cítila něco, co ke mně přicházelo. Přibližovalo se to blíž a blíž. Byla to Boží přítomnost,“ řekla.
„Pak se zvuky vyjasnily. Všechno jsem slyšela velmi jasně. Byla jsem neuvěřitelně šťastná.“
Její matka však nebyla vůbec nadšena její změnou a řekla, že rodina by navzdory tomu, co se stalo, nešla do kostela její tety. Varovala ji také, aby tam přestala chodit, protože ostatní vesničané by je mohli začít nenávidět.
„Už nebudeme moci kupovat žádné potraviny a nikdo s námi nebude mluvit,“ upozornila ji matka na následky konverze ke křesťanství ve většinově hinduistické společnosti.
Saree řekla, že ačkoli i nadále v tajnosti navštěvovala bohoslužby. Její bratr to brzy zjistil a dostala bití. „Jednou když u mě našli Bibli. Vzal ji, hodil ji do bláta a zbili mě hůlkou.“
„Téměř pokaždé, když jsem šla do kostela, mě bratr a otec zbili,“ pokračovala.
„Asi před třemi měsíci mi bratr a otec řekli, že pokud budu i nadále chodit do kostele, potrestají mě! Jednou mě vyhodili z domu a můj otec řekl, že už nejsem jejich dcera.“
Šla do domu své tety, ale její matka ji našla a přivedla zpět, ale pouze proto, aby ji její bratr řekl, ať „opustí Ježíše Krista“.
Odmítla a znovu utekla do domu své tety, kde nyní žije, navzdory tomu, že nemůže chodit do školy. „Kvůli mému pronásledování nemohu chodit do školy. Také mi hodně chybí moje rodina. Miluji svou rodinu, ale oni mě nepřijímají,“ dodala.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
-mn- Datum. 2. září 2019 Foto: Unsplash – ilustrační
