Dutch Sheets: Přímluvná modlitba

1. část: Nezbytnost modlitby

Nezbytnost modlitby

Protože jsem to řekl!

Ano, výjimečně po nás Bůh požaduje věci, u nichž vůbec nevíme proč, a očekává naši poslušnost a důvěru. Ale neočekává, že takový bude náš běžný život. Nenaprogramoval nás jako roboty, kteří by se nikdy neptali „proč“, a neočekává od nás pštrosí mentalitu: hlava v písku, slepí k pravdě, k problémům.

Zajímalo by mě tedy, proč…

Bůh potřebuje, abych se modlil, anebo si spíše přeje, abych se modlil? Někteří lidé zastávají postoj, že Všemohoucí nepotřebuje nic, tedy ani naše modlitby. Avšak přece, mohlo by se stát, aby se Boží vůle na zemi nenaplnila, protože se nepomodlím?

Potřebuji to vědět…

Jestliže Bůh říká, „Modli se!“ – znamená to, že na tom, zda se modlím, záleží věčné osudy, domovy, manželství, pokojný život těch, které miluji, probuzení v našich městech – anebo jde o nábožné cvičení? Pokud Bůh koná bez ohledu na to, zda se modlíme, tak nás o to nepotřebuje žádat a my nemusíme ztrácet čas. Pokud je vše que sera, sera, tak si dopřejme siestu a počkejme, až se to vše stane. Pokud měl však pravdu John Wesley, když řekl „Bůh na zemi nespasí nic bez věřící modlitby“, tak kvůli tomu třeba vynechám trochu spaní, vypnu si televizi a odepřeji si jedno dvě jídla.

Je modlitba opravdu nutná?

Věřím, že je. Může přinést probuzení, uzdravení, změnit národ. Jak řekl E. M. Bounds: „Bůh svět utváří modlitbou. Čím více modliteb ve světě, tím lepší svět, silnější síly proti zlu… Modlitby svatých Božích jsou nebeským kapitálem, jímž Bůh uskutečňuje na zemi své velké dílo. Bůh podmiňuje život a prosperitu své věci modlitbou.“ Vysvětlím vám, proč věřím, že tomu tak skutečně je.

Původní Boží plán

Bůh svěřil na počátku Adamovi, Evě a všem jejich potomkům vládu nad celou zemí a stvořením, jak to vidíme v Genesis 1,26-28 a také v Žalmu 8,4-9.

Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů,

měsíc a hvězdy, jež jsi upevnil: Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností. Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš: všechen brav a skot a také polní zvířata ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora, který se prohání po mořských stezkách. Ž. 8,4-9

Adam, Boží reprezentant na Zemi

Hebrejské sloveso mašal v sedmém verši tohoto Žalmu, které je přeloženo jako „ten, jemuž svěřuješ vládu“, ukazuje, že Adam (a případně jeho potomci) zde byl Božím manažerem, stevardem či ministrem. Adam byl Božím prostředníkem, mediátorem či reprezentantem.

Potvrzuje to Ž.115,16: „Nebesa, ta patří Hospodinu, zemi však dal (nebo svěřil – hebr. natan) lidem.“ Bůh se nevzdal vlastnictví země, ale svěřil zodpovědnost za vládu na ní lidstvu.

Genesis 2,15 říká: „Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady Eden, aby ji obdělával a střežil.“ Adam byl na zemi doslova strážce nebo hlídač.

Čili, Adam zde byl Božím reprezentantem. To není snadný úkol. Aby nám s tím Bůh pomohl, učinil nás Sobě podobné, Gen. 1,27: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, muže a ženu je stvořil.“ Hebrejské slovo pro „obraz“ je celem, které v sobě zahrnuje významy stínu, fantomu nebo iluze. Když nějaké jiné stvoření uvidělo Adama, muselo se podívat podruhé, přičemž si asi pomyslelo něco jako: „Chvíli jsem myslelo, že to byl Bůh, ale je to jen Adam.“

Také je nám řečeno v Gen. 1,26, že Adam byl Bohu podoben. Hebrejské slovo demuth, které je přeloženo jako podoba, má kořen dama, což je porovnat.

Adam nesl tíhu celé země. On reprezentoval Boha s plnou autoritou. On rozkazoval.

1. Kor. 11,7 říká, že muž je odleskem Boží slávy, což opět znamená, že je na něm vidět Bůh. Tj. do chvíle, nežli Adam zhřešil a ztratil Boží slávu. Bůh není nadále vidět na padlém lidstvu. Aby toto rozeznání bylo opět patrné, musíme být vráceni, proměněni opět k Božímu obrazu „od slávy k slávě“ (2. Kor. 3,18).

Přemýšlejte o tom. Kdyby země zůstala rájem, bylo by to kvůli lidstvu. Jestliže se věci zkazily, bylo to kvůli lidstvu. Jestliže kdy had získal kontrolu, bylo to kvůli lidstvu. Skutečně o tom rozhodlo lidstvo.

Proč to Bůh takto zařídil? Proč takové riziko? Nacházím jedinou odpověď: Bůh chtěl rodinu – syny a dcery, kteří k němu budou mít osobní vztah, a obráceně. Proto naše původní prarodiče udělal Sobě podobné. Dal jim svůj život a Ducha a krásný domov se spoustou zvířat a denně s nimi pobýval, učil je o Sobě a jejich domově a řekl jim, dejte mi nějaké vnuky a vnučky.

Bůh pracuje prostřednictvím modliteb svého lidu

Adamova autorita na zemi byla natolik úplná a konečná, že ji Adam mohl předat jinému. Poslechněte si slova Satana v Luk. 4,6-7, jimiž pokoušel Ježíše: „Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám: Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé.“

Ta část ohledně jemu předané moci byla pravda a Ježíš to věděl. Třikrát v evangeliu nazval Satana „vládcem tohoto světa“ (Jan 12,31; 14,30; 16,11).

Adamova autorita na zemi byla natolik úplná a konečná, že Boha stála Vtělení, aby znovu získal to, co Adam odevzdal. Musel se stát součástí lidské rasy. Jistě není silnějšího důkazu o konečnosti Božího rozhodnutí ohledně prostřednictví lidí v autoritě a aktivitě na zemi.

Věřím, že toto je důvodem nezbytnosti modlitby. Bůh rozhodl od dob Stvoření, že bude na zemi pracovat prostřednictvím lidí, ne nezávisle na nich. Ač Bůh je svrchovaný a všemocný, Písmo nám jasně říká, že se ohledně věcí na zemi omezil, aby pracoval skrze lidské bytosti.

A není právě toto nit příběhu vinoucí se celým Písmem?

Bůh a lidé, v dobrém i ve zlém, jednající společně?

Bůh potřebuje věrné muže a ženy?

Bůh potřebuje národ, jehož prostřednictvím jedná?

Bůh potřebuje proroky?

Bůh potřebuje soudce?

Bůh potřebuje lidského Mesiáše?

Bůh potřebuje lidské ruce k uzdravení, hlasy k mluvení a nohy, aby šly (vyhlásit evangelium)?

Cožpak nás nepotřebuje, abychom žádali, ať přijde Jeho království, ať je Jeho vůle (Mt 6,10)? Jistě by po nás nechtěl, abychom ztráceli čas žádáním něčeho, co se stane tak jako tak, že?

Neřekl nám, že máme žádat o denní chléb (Mt. 6,11)? A přesto, On zná naše potřeby dříve, nežli vůbec žádáme.

Neřekl nám, ať žádáme o poslání dělníků na žeň? (Mt. 9,38). Cožpak to nechce Pán žně více, nežli my?

Nejsou tyto věci Boží vůlí? Proč Jej mám žádat o něco, co On stejně chce učinit? Není to snad proto, že moje žádost mu nějak umožňuje to učinit? Podívejme se na biblické oddíly, které tuto domněnku podporují.

Eliášova vroucí modlitba

V 1. Kr. 18 nacházíme příběh o tom, jak Bůh použil člověka, aby uskutečnil Jeho vůli skrze modlitbu. Tuto událost zmiňuje také Jk. 5,17-18, který říká, že Eliášovy modlitby nejen přinesly déšť, ale také déšť zastavily tři roky předtím.

V prvním verši 1. Kr. 18, po uplynutí soudu v podobě tří let sucha, Bůh promluvil k Eliášovi: „Jdi, ukaž se před Achabem, chci dát zemi déšť.“ Pak, na konci kapitoly, po několika událostech, se Eliáš sedmkrát modlí a konečně přichází déšť.

Podle prvního verše, čí to byl nápad poslat déšť? Čí vůle? Čí iniciativa? Odpověď: Boží, ne Eliášova.

Tak proč, když to byla Boží vůle, nápad i načasování, musela přijít lidská modlitba, aby se zrodil déšť?

Proč se Eliáš musel modlit sedmkrát? Sedm je biblické číslo plnosti, jsem si jist, že Bůh nás učí, že se máme modlit, dokud není úkol hotov. Proč však tato nebo jakákoli modlitba vyžaduje vytrvalost, když se jedná o Boží vůli, nápad i načasování?

Jedinou logickou odpovědí prostě je, že se Eliáš musel modlit, protože Bůh určil, že bude pracovat skrze lidi. I když něco iniciuje Bůh sám a opravdu touží to učinit, přesto potřebuje, abychom my žádali.

Daniel, muž modlitby

Další příklad absolutní nutnosti modlitby nacházíme v životě Daniele. V r. 606 byl Izrael v důsledku svého hříchu odvlečen do zajetí. Dozvídáme se, Daniel 9, že když po letech Daniel četl proroka Jeremiáše, zjistil, že nadchází čas konce izraelského zajetí. Jeremiáš prorokoval nejen zajetí Izraele, jehož byl Daniel součástí, ale též délku jeho trvání: 70 let.

V této chvíli Daniel udělal něco velmi odlišného, než co by udělala většina z nás. Když dostaneme zaslíbení probuzení, vysvobození, uzdravení, obnovy, atd., máme tendenci pasivně očekávat jeho naplnění – ne tak Daniel. Nějak musel vědět, že Bůh potřebuje i jeho, protože řekl: „Obrátil jsem se k Panovníku Bohu, abych ho vyhledal modlitbou a prosbami o smilování v postu, žíněném rouchu a popelu.“ (Dan. 9,3).

Víme, že bezprostředně po Danielových modlitbách byl vyslán archanděl Gabriel. Nicméně mu trvalo 21 dní, nežli pronikl bitvou v nebi k Danielovi se zprávou „…tvá slova byla vyslyšena a já jsem proto přišel.“ (Dan. 10,12). Kolik Božích zaslíbení nedošlo naplnění, protože Bůh nenašel člověka, kterého potřeboval. Paul E. Billheimer píše: „Když nadešel čas naplnit zaslíbení, Bůh je nenaplnil jen tak, mimo svůj program modlitby. Hledal člověka, na jehož srdce byl mohl položit břímě přímluvné modlitby… Tak jako vždy, Bůh rozhodl v nebesích. Člověk byl povolán, aby toto rozhodnutí bylo uskutečněno na zemi prostřednictvím přímluvné modlitby a víry.“

Bůh potřebuje naše modlitby

Ačkoli jsou Boží existence a charakter naprosto nezávislé na jakékoli stvořené věci (Sk. 17,24-25) a Bůh už má ve svých rukách všechny prostředky (Jb. 41,11, Ž. 5,10-12), je zde ještě další oddíl na podporu tvrzení, že Bůh potřebuje naše modlitby:

Hledal jsem mezi nimi muže, který by zazdíval zeď a postavil se v trhlině před mou tvář za tuto zemi, abych ji neuvrhl do zkázy, ale nenašel jsem. Vylil jsem tedy na ně svůj hrozný hněv, v ohni své prchlivosti jsem s nimi skoncoval, jejich cestu jsem jim uvalil na hlavu, je výrok Panovníka Hospodina.

Ez. 22,30-31

Důsledky těchto veršů jsou ohromující. Boží svatost, integrita a nekompromisní pravda mu neumožňují hřích jednoduše omluvit. Musí být odsouzen. Na druhé straně však není jen svatý, ale také je láska a Jeho láska vždy touží vykoupit, obnovit a omilostnit. Písmo nám říká, že Bůh nemá potěšení ze smrti zkaženého člověka (Ez. 33,11).

Tento oddíl říká jasně: „Zatímco má spravedlnost požadovala soud, má láska chtěla odpustit. Kdybych byl našel člověka, který by o ušetření lidu požádal, byl bych to mohl udělat. Dovolilo by mi to prokázat milosrdenství. Ale protože jsem nikoho nenašel, musel jsem je zničit.“

Důsledky tohoto oddílu se mi nijak zvlášť nelíbí. Nepřeji si takovou zodpovědnost. Nechci ani pomyslet na důsledky Božího vlastního omezení se na nás pozemšťany. Ale ve světle těchto a dalších biblických oddílů, a stejně tak situace světa, ani nelze k jinému závěru dospět.

Buď Bůh chce svět v tomto stavu, anebo nechce. Pokud nechce, což zajisté nechce, tak musíme uvážit dvě věci. Buď nemá moc s tím něco udělat, anebo potřebuje a očekává něco od nás, aby přinesl změnu. Peter Wagner s tím souhlasí, když říká: „Musíme pochopit, že náš svrchovaný Bůh ze svých vlastních důvodů uspořádal tento svět tak, že většinu toho, co je Jeho skutečnou vůlí, podmiňuje přístupy a skutky lidských bytostí. Dovoluje lidem, aby činili rozhodnutí, která mohou ovlivnit historii. Lidská nečinnost neanuluje vykoupení, ale lidská nečinnost může učinit vykoupení pro ztracené lidi bez efektu.“

Tato pravda o naší zodpovědnosti nás může děsit, dokonce odsuzovat kvůli nedostatečnosti našich modliteb. Ale je tu i druhá možnost. Zodpovědnost může být také privilegiem, zodpovědnost může být milá. Pokud to dovolíme, toto zjevení nás může v srdci pozvednout do nových pozic důstojně vedle našeho nebeského Otce a Pána Ježíše. Jack Hayford řekl: „Modlitba je v zásadě partnerství vykoupeného Božího dítěte s Bohem, které s Ním pracuje ruku v ruce k uskutečnění Jeho cíle vykoupení na zemi.“

Dutch Sheets: Intercessory prayer (c) Copyright 1996 by Dutch Sheets. Zveřejněno se svolením nakladatelství. Zkrácený překlad/výtah z knihy – Petra R. Kaprálová 2020 Foto: Unsplash – ilustrační

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.