Dušane, jaký je tvůj příběh víry?
Dušan: Narodil jsem se v nevěřící rodině, která byla politicky rozdělená. Můj taťka byl z antikomunistické rodiny, moje mamka z prokomunistické rodiny. Dokážete si představit, že ani jedni prarodiče neschvalovali svatbu mých rodičů. Když jsem se rok a půl po svatbě narodil, rodiče udělali dohodu, že mě budou vychovávat podle režimu, který je u moci, abych měl jednodušší život. Ve škole mi řekli, že když soudruh Gagarin vyletěl do vesmíru, tak Boha neviděl, a tím pádem jsem věřil, že Bůh neexistuje.
Když mi bylo třináct, přišla revoluce. Taťka pomáhal v Ostravě organizovat demonstrace proti režimu svého tchána, začal mě brát s sebou a vychovávat podle té dohody.
Změnil se režim, změnila se výchova?
Dušan: Přesně tak. V té době mi mamka dala Nový zákon.
Promiň, tvoje nevěřící mamka ti dala Nový zákon?
Dušan: Ano, věřila, že to patří k všeobecnému vzdělání. Měl jsem jít na gympl a jí na mém vzdělání hodně záleželo. Začal jsem to číst. Byl jsem překvapen, když jsem přečetl celého Matouše…
Dana: Ještě jsi neřekl, že to byla Bible pašovaná v rakvi.
Dušan: Taťka pracoval v Technických službách a jezdil s pohřebním vozem. Byl podnikavý a zjistil, že si pašováním v rakvi může něco přivydělat. Většinou se pašovaly cigarety, alkohol nebo čokolády. Jednou pašoval hady a jednou pašoval Bible, které mu dal někdo v Polsku. A jednu si vzal. Takže díky ukradené Bibli z rakve jsem přišel ke Kristu. Pán Bůh má smysl pro humor.
Když jsem četl Nový zákon, viděl jsem, že je to něco hlubokého a jiného než nějaké povídačky o Bohu, který sedí na obláčku a posílá dolů blesky, ale že tomu zároveň vůbec nerozumím. Nikdo z mých příbuzných ani kamarádů nebyl věřící. Jednou jsem ležel v posteli a řekl jsem: „Pane Bože, jestli existuješ, dej se mi poznat.“ Ani jsem nevěděl, že to byla moje první modlitba.
O pár měsíců později jsem nastoupil na gymnázium v Ostravě. Byl tam spolužák, který v létě uvěřil. Když jsme měli hodinu dějepisu, přihlásil se a řekl, že nevěří v evoluci, ale věří, že jsme byli stvořeni Bohem. Všichni se smáli, já nejvíc. Pak jsem přemýšlel: ‚To je zajímavé. Musím se ho zeptat, jak to myslí, když taky čtu Bibli.‘ Začal mi vše vysvětlovat a přivedl mě ke Kristu. Pak na gymplu uvěřilo v naší a vedlejší třídě asi deset lidí, bylo to takové miniprobuzení. Byli to třeba Adam Parma, Lukáš Hradil a další dnešní lídři. Aleš Juchelka uvěřil až po maturitě, ale taky byl s námi v ročníku.
Začali jsme se po škole scházet skoro každý den a číst spolu Bibli. Měli jsme spoustu srandovních teologických představ, ale byl tam Duch, bylo to spontánní a bylo tam nadšení. Vtisklo mi to touhu vidět Bohem způsobené hnutí nejen na naší škole, ale i v dalších školách, městech a v celé Evropě. Už tam vznikalo to, co je pro mě dnes životní vizí.
Co jsi dělal po střední škole?
Dušan: Šel jsem na VŠE do Prahy, začal pracovat v telekomunikacích a byl jsem zapojený do vedení anglických kempů CB Dejvice, což byl můj první kontakt s Křesťanskou akademií mladých. Vlastně úplně první byl, když jsem jel v roce 1996 jako účastník na jeden z prvních kempů, které pod záštitou KAM organizovala CB Ostrava.
Myslel jsem si, že moje role v Božím království je podporovat finančně jiné misionáře. Jako první mi tyto dveře otevřel Martin Hasík, který odešel z byznysu do YoungLife (celosvětová křesťanská organizace nabízející volnočasové programy pro mládež – pozn. red.). Finančně jsem ho podporoval. Věřil jsem, že tuto roli budu mít až do konce života.
V létě 2003 kázal v Dejvicích Dave Patty. Když mluvil o Ježíši, mluvil o něm, jako by to byl jeho blízký přítel. To pro mě bylo nové a atraktivní. Hned na druhý den jsme si domluvili snídani, na které mě vyzval, zda bych nechtěl přijít do KAM. Říkal jsem, že určitě ne.
Pracovat?
Dušan: Ano, ptal se mě: „Můžeš se za to alespoň modlit?“ Odpověděl jsem: „Jo, to můžu.“ Pak jsem se ale ani nemodlil. O pár měsíců později jsem šel z práce do metra a v duchu chválil Boha. Najednou jsem byl na schodech fyzicky zastaven, za mnou se tlačili lidé, začali do mě šťouchat, šel jsem trochu na stranu a říkám si: „To je zvláštní. Pane Bože, chceš mi něco říct?“ Nic jsem neslyšel, tak jsem asi po půl minutě, což mi přišlo jako věčnost, chtěl jít dál. Ale nemohl jsem.
Najednou jsem si vzpomněl na rozhovor s Davem a zeptal se: „Pane Bože, ty chceš, abych odešel z T-Mobilu, z Prahy, a šel do KAM, do Beskyd?“ Najednou jsem slyšel skoro až akusticky „Ano, ano, ano“ a zažil jsem takový hluboký pokoj. Bylo to tak emocionální, že když jsem přišel domů, otevřel jsem si dvě lahve piva, abych na vše zapomněl (smích).
Ale nepomohlo to…
Dušan: (smích) Ne. Druhý den ráno jsem se probudil a přemýšlel…
Ukázka z listopadového čísla časopisu Život víry. V rozhovoru bývalý ředitel Křesťanské akademie mladých Dušan Drabina dále mluví o začátcích své práce pro KAM i o tom, jak to celé roky vráželo klín do jeho manželství. V rozhovoru společně s manželkou Danou popisují vykročení do neznáma po dvaceti letech a poodhalují, jak s nimi Bůh pracoval.
Hlavní téma nového čísla Života víry zní „Věříme v zázraky“. Má dnes cenu modlit se za zázraky? Proč se občas „nic nestane“? Jsme ochotni zázraky vidět? Jak moc je důležitá motivace, proč o nadpřirozené jevy stojíme? Zamyšlení a osobní zkušenosti M. Klesnila, D. Nováka a D. Drápala doplňují vzpomínky B. Šípka, spolupracovníka R. Bonnkeho, a recenze knihy „Zázraky dnes“ M. Bužgy. Nechybí ani příběhy čtenářek o Božích zázračných zásazích a kreslený vtip P. Bosmana.
V Životě víry najdete i další čtení. O tom, jak chytré telefony a sociální sítě ovlivňují vývoj našich dětí, píše K. L. Williamsová. K tématu nedávných povodní se ve své úvaze vrací T. Dittrich, jak zacházet s emocemi radí psycholog P. Raus. J. L. Grady povzbuzuje, jak obstát, když nás přemáhají zkoušky. D. Novák se zamýšlí nad tím, proč se nechat vést duchovní autoritou, a přidává dojmy z nedávného lausannského kongresu v Soulu.
Číslo doplňují virtuální rozhovor s průkopníkem letničního hnutí v Británii A. A. Boddym, zprávy o církvi u nás i v zahraničí a oznámení o chystaných křesťanských akcích.
Život víry lze číst v papírové podobě, v digitální podobě na webu a/nebo ho poslouchat v audioverzi. Je možné si koupit jednotlivá čísla nebo si ho v různých variantách předplatit.
Autor: Jitka a Tomáš Evanovi Datum: 2. listopadu 2024 Foto: archiv D. Drabiny
