Drsné lekce z počátků společenství

Numeri 15:32-36 … Když Izraelci prodlévali na poušti, přistihli muže, který v den odpočinku sbíral dříví. Ti, kdo jej přistihli, jak sbírá dříví, předvedli jej před Mojžíše a Árona a před celou pospolitost. Dali ho střežit, neboť nebylo zřejmé, co se s ním má stát. Hospodin řekl Mojžíšovi: „Ten muž musí zemřít. Celá pospolitost jej ukamenuje venku za táborem.“ Celá pospolitost ho vyvedla ven za tábor a ukamenovali ho, takže zemřel, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.

Milí účastníci Božího společenství –

Je celkem přirozené, že když vznikají nová lidská společenství, svazky, kluby a pospolitosti, všichni se seznámí, ujistí a shodnou na tom, co je pro fungování dané komunity důležité a směrodatné. Nejinak tomu bylo v případě, kdy z Božího záchranného podnětu vznikala společenství Božího lidu – a to jak v době starozákonní, kdy byl Boží lid sjednocen pod vedením Mojžíše kolem Božího Zákona; tak v době novozákonní, kdy byl Boží lid sjednocen pod vedením Krista kolem Božího evangelia.

Dnes jsme si přečetli dva úryvky z dob počátků fungování těchto společenství Božího lidu a tyto dva úryvky mají něco společného. Nejen to, že jsou to z určitého pohledu drastické lekce a zahrnují něčí smrt; ale hlavně oba ukazují na to, co je pro nově vznikající Boží komunitu kriticky důležité a směrodatné. Pojďme se na obě události krátce podívat.

Bůh ti nelže

První příběh je z doby, kdy Boží lid Izraele putoval pouští na cestě z otroctví v Egyptě do Země zaslíbené. Na hoře Sinaj dostal lid prostřednictvím Mojžíše od Boha Zákon, Tóru, ve které Bůh mj. předepisoval lidu odpočinek od práce v sedmý den, den odpočinku, o tzv. šabatu. V knize Exodus 31:14-15 je toto nařízení uvedeno se vší vážností i s případným trestem za jeho porušení: „Budete dbát na den odpočinku; má být pro vás svatý. Kdo jej znesvětí, musí zemřít. … Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne bude slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku. Každý, kdo by dělal nějakou práci v den odpočinku, musí zemřít.“

SOUVISEJÍCÍ – Reklama ma Krista?

O něco později došlo k bezostyšnému, do očí bijícímu porušení tohoto Božího příkazu. Čteme v knize Numeri, kap. 15: „Když Izraelci prodlévali na poušti, přistihli muže, který v den odpočinku sbíral dříví. Ti, kdo jej přistihli, jak sbírá dříví, předvedli jej před Mojžíše a Árona a před celou pospolitost. Dali ho střežit, neboť nebylo zřejmé, co se s ním má stát. Hospodin řekl Mojžíšovi: „Ten muž musí zemřít. Celá pospolitost jej ukamenuje venku za táborem.“ Celá pospolitost ho vyvedla ven za tábor a ukamenovali ho, takže zemřel, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.“

Slyšel jsem námitku (a uvádí ji např. i významný představitel novo-ateismu Richard Dawkins), že takto nemůže jednat milostivý Bůh, ale spíše jakýsi krvelačný a malicherný bůh, který trestá krutě za drobné přestupky, který se nedokáže povznést nad bezvýznamné lidské chybičky. Je tomu skutečně tak? Šlo tu o drobnost, kterou mohl Bůh v klidu přehlédnout? A jaký by to mělo vliv na právě vznikající společenství?

Musíme si uvědomit, že ten muž z Numeri 15 dobře věděl, co dělá, když šel sbírat dříví v den odpočinku. Nebylo to omylem ani nedbalostí. Měl šest dní na to, aby si sbíral dříví dle potřeby a udělal si na den odpočinku dostatečné zásoby. Ale jeho srdce bylo zjevně povýšené nad Boží příkazy. Pohrdal Božím slovem a Jeho varováním. Čekal, že mu to vše projde.

SOUVISEJÍCÍ – (Ne)bojácný Ježíš

Navíc, jak jsem řekl, bylo to krátce poté, co tyto příkazy Boží lid dostal. Jednání toho muže bylo jako „pěst na oko“, a kdyby zůstalo nepotrestáno, mohlo by vyvolat podobný postoj ostatních. Postoj pohrdání a nedůvěry v pravdomluvnost jejich Boha.

Je to, jako kdybyste šli se skupinou dětí na výlet a na začátku určili pravidla. Třeba, že kdo bude pobíhat po silnici místo po chodníku, bude poslán obratem domů. A hned vzápětí by nějaké dítě schválně a bezostyšně vběhlo do silnice. Všichni by v napětí očekávali, co se stane. Budou ta pravidla platit, nebo jsou to jen povídačky? Dodržíte jako vedoucí, co jste právě řekl, nebo to necháte být – s vědomím, že potom na vás nebude spolehnutí?

Když Bůh něco říká, myslí to vždy zcela vážně. Nikdy nemluví do větru, ale je věrný, spolehlivý a důsledný v tom, co říká. Osud toho muže, jeho ukamenování, tak byl varovným příkladem pro ostatní. A je i pro nás! Z Boha si nikdo nebude dělat beztrestně „dobrý den“. Jeho Zákon je nesmlouvavý. Možná nás Boží spravedlnost a neústupnost Jeho Zákona děsí. Považujeme ji za Boží „krvelačnost“. Protože nechápeme, co je cílem Zákona: přivést nás na kolena, k poznání a uznání, že jsme sami o sobě otroky hříchu a že si zcela právem zasluhujeme hněv a trest za svou neposlušnost, vzdorovitost, bohorovnost, svévoli, atd. Tváří v tvář Zákonu můžeme jen kapitulovat a jako David prohlásit: „Proti Tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve Tvých očích. A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu.“ (Žalmy 51:6)

SOUVISEJÍCÍ – (Ne)přátelství se světem

Teprve takto však můžeme dojít k poznání, že spravedlivý Bůh je také milostivý. Ne v tom, že by svůj Zákon nějak obešel, ignoroval a sem tam nedodržel varování, která s jeho porušením spojil. Ale je milosrdný v tom, že poslal svého Syna Ježíše, aby za nás Boží Zákon naplnil a vzal veškerý trest na sebe. Potřebujeme Božího Mesiáše, Ježíše Krista! A každý, kdo v Něho uvěří, kdo se v Něm znovuzrodí skrze křest v Jeho jméno, je vykoupen ze Zákona, vedoucího k smrti, ke svobodě v Kristu, která vede k životu.

Pro nově vzniklé Boží společenství je tedy důležité brát Boha za slovo; důvěřovat Mu ve všem, co říká; spoléhat na Jeho zaslíbení i varování; chovat Jeho slova v srdci a připomínat si je právě ve společenství Božího lidu. K tomu je vlastně i určen den odpočinku: abychom nezanedbávali společná shromáždění, ale napomínali se, povzbuzovali se, zpívali si žalmy a duchovní písně, modlili se společně a sdíleli své dary a schopnosti podle potřeb celé komunity.

Nelži ty Bohu

Tak tomu bylo i na začátku novozákonního Božího společenství, církve Ježíše Krista. Bůh vylil na lid svého svatého Ducha v bezprecedentní hojnosti. Nově vzniklá komunita spolu sdílela i zdroje, které bohatší získali prodejem nadbytečného majetku a jeho odevzdáním apoštolům.

A právě tehdy došlo k té druhé události, která je v určitém smyslu obdobou té první. V knize Skutků 4 a 5 čteme: „Boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšení Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost. Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je, a peníze, které utržili, skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo každému, jak potřeboval. … Také nějaký muž, jménem Ananiáš, a jeho manželka Safira prodali svůj pozemek. Ananiáš si však s vědomím své ženy dal nějaké peníze stranou, zbytek přinesl a položil apoštolům k nohám. Ale Petr mu řekl: „Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole? Bylo tvé a mohl sis je přece ponechat; a když jsi je prodal, mohl jsi s penězi naložit podle svého. Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!“ Když to Ananiáš uslyšel, skácel se a byl mrtev; a na všechny, kteří to slyšeli, padla velká bázeň. Mladší z bratří ho přikryli, vynesli a pohřbili. Asi po třech hodinách vstoupila jeho žena, netušíc, co se stalo. Petr se na ni obrátil: „Pověz mi, prodali jste to pole opravdu jen za tolik peněz?“ Ona řekla: „Ano, jen za tolik.“ Petr jí řekl: „Proč jste se smluvili a tak pokoušeli Ducha Páně? Hle, za dveřmi je slyšet kroky těch, kteří pochovali tvého muže; ti odnesou i tebe.“ A hned se skácela u jeho nohou a zemřela. Když ti mládenci vstoupili dovnitř, našli ji mrtvou. Vynesli ji a pohřbili k jejímu muži. A velká bázeň padla na celou církev i na všechny, kteří o tom slyšeli.“ 

Fíha, docela drsné, nezdá se vám? Opět se můžeme ptát, zda zde nešlo jen o prkotinu, zanedbatelnou drobnost, nad kterou se apoštolové mohli povznést a blahosklonně přimhouřit oči nebo udělat jen „ty ty ty“ a nechat to být…

Jenže vzpomeňme si, čím byla prosáklá tehdejší židovská společnost? Co bylo charakteristické pro náboženské vůdce té doby? Ano, bylo to pokrytectví, přetvářka, hraní divadla, stavění se do lepšího světla, zdání spravedlnosti navenek, bez ohledu na stav vnitřku, který byl zkažený.

Pro nově vznikající společenství Božího Ducha byla proto kriticky důležitá naprostá upřímnost, opravdovost, autentičnost. Bez ní by nebyla důvěra uvnitř společenství! Ananiáš a Safira však chtěli hrát svou hru, když si nechali stranou část peněz, které získali z prodeje svého pozemku, ale chtěli, aby druzí měli zato, že s nimi sdílejí všechno. Nikdo je přitom nenutil pole prodávat. Nikdo je nenutil něco z toho odevzdat pro potřeby ostatních. Vše bylo na dobrovolnosti, na hnutí Ducha v nich, kterému však oni lhali. Chtěli vypadat štědřejší a obětavější, než byli. Co by se stalo, kdyby jim to prošlo bez povšimnutí? Řekli by si, že „hraní divadla“ je v Boží komunitě v pořádku? A mohli by tímto „farizejským kvasem“ nakazit celou pospolitost a zničit ji zevnitř?

To Bůh nehodlal dopustit. Ananiášovi a Safiře neprošlo, že satan ovládl jejich srdce, že pokoušeli Ducha Páně, že zkoušeli Boha, co o nich ví a co s tím dokáže udělat. Skáceli se na zem a zemřeli. A na všechny v církvi i kolem padla veliká bázeň. Všichni si uvědomili, že v téhle nové komunitě nejde o hraní rolí, o zdání toho, jací jsme, ale o otevřenou autentičnost.

V církvi Kristově si nemusíme hrát na svatoušky. Nemusíme skrývat své nedostatky a selhání. Nemusíme dělat ze sebe lepší, než jsme. Naopak, je tu vítáno opravdové poznání vlastní nedostatečnosti. A vše je stavěno na svobodě a dobrovolnosti, na nezasloužené milosti, na hnutí Ducha svatého v nás a mezi námi. Někdo si bere na starost to, jiný pečuje o ono. Ne z povinnosti, ne abychom vypadali důležitě a budili respekt, ale proto, že jsme každý pro Boha důležitý a budíme mezi sebou respekt už tím, že jsme z Boží vůle Jeho děti v Kristu.

Bůh nám nelže. Nelžeme ani my Jemu.

Amen.

Autor: Petr Krákora Datum: 1. října 2023 Zdroj: luteráni.cz Foto: Unsplash Haley Riveira

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.