Praha – Ve veřejném prostoru v posledních týdnech a měsících zaznívá množství výroků k výši finančních náhrad v rámci majetkového vypořádání státu a církví, z nichž nejhlasitějším je asi opakované vyjádření premiéra Andreje Babiše, že „náhrady byly prodražené asi o 54 miliard.“
I sám premiér Babiš a ministryně financí Alena Schillerová byli nuceni přiznat, že tento údaj se nezakládá na nějaké důkladné analýze stavu situace.[1] Daleko spíše můžeme předpokládat, že jde pouze o politickou hru a prázdnou rétoriku, která se nezakládá na skutečnosti a slouží krátkodobým populistickým cílům.
Ve snaze o dodatečné a jednostranné snížení celkové částky finanční kompenzace církvím, ke kterému navzdory platným smlouvám předkladatelé návrhu zákona chtějí zneužít státní institut zdanění, se argumentuje údajným nadhodnocením průměrných cen jednotlivých typů nemovitostí (lesní a zemědělské půdy, zastavěných ploch, apod.) Způsob, který byl při přípravě zákona pro výpočet přibližného odhadu výše náhrad za nevydaný majetek používán, je součástí důvodové zprávy k zákonu č. 428/2012 Sb. Zde je také rekapitulováno, jak dalekosáhlé pozitivní dopady má vyrovnání s církvemi na města, obce a další subjekty, jejichž majetek byl blokován především na základě blokačního paragrafu ustanovení § 29 zákona o půdě.[2]
Tatáž důvodová zpráva také říká: „Vzhledem k rozptýlení a heterogenitě blokovaného majetku lze reálné přínosy [vyrovnání s církvemi] pouze obtížně vyčíslit.“ Pokud některé politické subjekty chtějí opětovně otevírat veřejnou diskuzi o přiměřenosti církevních náhrad, bylo by asi na místě podívat se v první řadě právě na přínos, který z narovnání s církvemi mají kraje, města, obce a další subjekty, které drží bývalý církevní majetek a restituce majetku se jich netýkala. Církvím jsou známy mimo jiné případy nevydaného majetku vysoké hodnoty, který sice třeba v minulosti patřil mezi zemědělskou nebo jinou půdu, ale dnes má obrovskou hodnotu, protože na něm stojí například v mezičase vybudovaná městská sídliště. Podobných příkladů by se ale dala nalézt celá řada, výše 59 miliard jako kompenzace za nevydaný majetek je tak i ze strany církví vnímána jako výsledek jednání, nikoli jako splnění všech původních nároků.
Církve dnes pokládají otázku majetkového narovnání za vyřízenou věc. Řešení dosažené zákonem č. 428/2012 Sb. je na mnoha úrovních kompromisem pro všechny strany. Znovuotevírání této již uzavřené a smluvně podchycené otázky, často za použití neúplných informací nebo přímo dezinformací, nás mrzí. Raději bychom svou energii a prostředky věnovali službě veřejnosti, školství, vzdělání, kultuře, charitě a mnoha dalším činnostem, než planým a zbytečným politickým sporům.
Autor: Ekumenická rada cirkví, tisková zpráva, foto: Pixabay
