Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí. Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou.
Iz 55,10–11
Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.
J 15,7–8
V současné době se zdá, že Boží slovo ztratilo svou schopnost oslovovat nitro člověka. Hospodinův výrok však koriguje náš pohled, neboť počítá s mezičasem, jenž je nezbytnou součástí příčinného řetězce mezi akcí a reakcí. Prodleva mezi časem deště a následným časem sklizně je časem epochy, v níž žijeme. Hospodinův výrok nijak nepředpokládá, že ten, kdo seje, bude automaticky tím, kdo z těchto plodů pojí. Tak i my, kteří se scházíme k oslavě Boha na místech, která pro nás zpravidla zhotovili naši předci, si máme být vědomi toho, že naše úsilí o zvěstování Božího slova se neprojeví hned, ale třeba až za několik generací.
Hospodine, Posvětiteli světa, děkujeme ti za tvé ujištění, že při díle na tvé vinici není její úroda v naší moci, neboť ty sám garantuješ její budoucí hojnou žeň pro ty, kdo jednou nastoupí na naše místo.
Dt 7,6–12 * Gn 19,15–29
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
