Byl jsi mi blízko v den, kdy jsem tě vzýval, řekl jsi: „Neboj se!“
Pl 3,57
Spatřil je zmožené veslováním, neboť vítr vál proti nim; tu k nim před svítáním kráčel po moři.
Mk 6,48
Moje víra v Pána stvoření mi říká, že jakákoliv lidská tzv. první pomoc je vždycky až druhá. Ta úplně první pomoc přichází od Pána Boha, přichází dříve, než si o ni řekneme, dříve než voláme k Bohu: „SOS.” Milosrdný Bůh ví o svých dětech a přichází jim na pomoc vždy jako první. Když jdu na pohotovost s bolavým zubem, když čekám doma na záchranku, když bloudím lesem a nevím, kudy ven, když ztroskotá moje loď a potápím se, když mi selhávají životně důležité orgány a umírám, je se mnou můj první pomocník, milosrdný Bůh, který mě v tom nenechá samotného. Podepírá mě, razí mi cestu, potěšuje moji duši, přijímá mě do své otcovské náruče. Pečuje o mě, jak je potřeba. Prostě nás nic neodloučí od lásky Boží.
Bože, dej, abych od tebe neutíkal. Ty máš všechno, co v životě i po svém pozemském životě potřebuji.
Pl 1,1–11 * J 9,1–12
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
